Rozhledy po rodném kraji - Úvod a vzpomínky na dětství ve Slavkovicích

21.05.2021 - naše farnosti

Upřesněno a rozšířeno o nové věci o Bohdalově

ÚVODEM:

   

Heslo: Rodný kraj máš jen jeden.

Motto: Krásný vzhled je na ten Boží svět.

Citát: Hory a vrchy, velebte Pána. (Bible, Dan 3, 75)

 

SLOVO NA ZÁVĚR: 

Sláva Otci, Stvořiteli světa, za jeho dílo i za díla lidských rukou. Sláva Synu, Vykupiteli, neboť on svým křížem vykoupil svět. Sláva i Duchu Svatému za jeho útěchu a světlo. 

Díky našim předkům za krajinu i památky.

A na závěr tři přání na způsob prosby:  

Bože, buď milostiv a žehnej nám i našemu kraji i naší vlasti a církvi.

Na přímluvu slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, dědictví otců, zachovej nám, Pane.

Nedej zahynouti nám ni budoucím, utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave! Kriste eleison!

 

Předmluva se vzpomínkami na dětství a rozhledy kolem Slavkovic 

 

Začnu rozhledy, které jsem vnímal už jako dítě, dokonce i doma, z našeho pole a kolem našich Slavkovic (popíšu je však tak, jak jsou vidět dnes).

Z kuchyně rodného domu (ačkoli jsme se narodili v novoměstské nemocnici) jsme viděli Doležalův kopec, než ho částečně zakryla stavba kulturního domu.

Od železného sloupa na našem kopci jsme se dívali po kraji, kde mezitím pár staveb přibylo. Dnes vidíme i to, co pamatuji z dětství i věci nové: dráhu od Veselíčka do Radňovic, obce Jiříkovice, Radňovice, slavkovický vepřín, kopec Olešná, dnes s vysílačem, Novou Ves, Petrovice a dva výrazné kopce: Kopec u Radešínské Svratky a Chlumek nad Hlinným. Maminka vyprávěla, jak chodívala každý školní den pěšky do měšťanky. Když vyšli ze Svratky, stoupali na úbočí tohoto Kopce, pak byl druhý kopec nazvaný podle barvy hlíny Červeňák (však na něm také stála šachta na uranovou rudu). Pak je těsně před Novou Vsí čekal třetí kopec - Halovec, který pro ni vždy byl ten nejtěžší. Zvládala to v létě v zimě, ale babička pak už nejmladší dceru Boženku do měšťanky neposílala. Možná, že vzpomínka na tyto cesty z ranného dětství vedla maminku k slovům, která s obdivem vždycky říkala, když jsme na podzim nebo zjara po silnici od Brna mezi zoranými poli přijížděli k Moutnicím: „To je tak černá hlína!"

Dnes je trochu blíže k obci kříž Božího milosrdenství, od něj je vidět totéž.

Obce Jiříkovice, Radňovice a Petrovice jsme měli stále na očích, patřily do našeho sousedství, i když v Novém Městě byly děti z nich rozděleny do obou základních škol. Není divu, že v první etapě slučování zemědělských družstev tehdejší mocipáni tyto obce spojili. Bylo to na začátku 70. let a tatínek k tomu smutně poznamenal: „Sotva jsme se naučili společně hospodařit v naší obci, už to zase silou mění."

Snad nejznámější byly Jiříkovice, protože o nich se na Novoměstsku vžilo úsloví „Vyrychtovat někoho nebo něco jako vítr Jiříkovice". Toto přirovnání má reálný podklad, protože 8. 10. 1843 v podvečer postihla Jiříkovice velká bouře se silnou větrnou smrští. Podle jednoho z místních kronikářů zničil vítr v horní části obce 18 stavení, pokácel komíny a štíty, roznesl obilí ze stodol, šatstvo a prádlo z truhel, šindele ze střech a desky z lomenic až do lesa Ochozy. Podle jiného kronikáře zanesl vítr šindele ze střech až na kunštátské panství. Tomu druhému bych se nedivil, protože z Vejdocha a z kopců nad Bohdalovem je vidět až tam. Rozbouřený vichr vanul přímo a zarazil se až o první překážku.

Pro místní je tato obec důležitá i z hlediska předpovědí počasí. Bratr Josef měl vyzkoušené, že jak vypadá obloha večer nad Jiříkovicemi, tak bude zítra.

 

Nad horním koncem Slavkovic je Horka, kam jsme chodívali se školou, a z ní je vidět ještě dál: vodojem u Veselíčka, dráhu, horní konec Slavkovic, na druhé straně Jiříkovice a kapličku nad nimi, Radňovice a nad nimi Harusák a vedle něho kopec Šibenici, Rohánkův kříž u cesty pod ní, les Mikšovec, slavkovický vepřín, za ním les Mařatku. Od ní vlevo vidíme bílý dům na kraji lesa nad Svárovem nad silnicí do Nové Vsi a vpravo od ní kopec Olešná, dále doprava vykukují dole Petrovice a nahoře Nová Ves. Pak vidíme učiliště na místě bývalé šachty u Petrovic, Řečici, slavkovický kravín, haldu na místě šachty nad Slavkovicemi, dolní konec Slavkovic, Chlumek a Vejdoch. Vlevo od kravína je vidět střecha samoty Lány nad Rad. Svratkou, za jeho levým okrajem je Kalvárie u Bobrové, dneska také s vysílačem. Přímo za středem kravína je na obzoru vidět Kosova hora u Moravce, za haldou Svatá hora u Kadolce za Křižanovem - nejvyšší bod - a vedle kopec Na skalách u silnice do Ořechova.

Pěkný rozhled je také od vepřína, postaveného na našem poli, kterému jsme říkali prostě Vzadu: vidíme zase Kalvárii u Bobrové s vysílačem, kousek doprava  a dál Kosovu horu Moravce, pak nejvyšší bod na obzoru - Svatou nad Křižanovem a dále doprava Na skalách u Ořechova. Mezi těmito dvěma posledními kopci blíže k nám vidíme úzkou a vysokou Horku nad Radešínem, z kterého je také vidět pár střech, vzadu vpravo je Březejcký vrch a před ním stromy u křížové cesty, která vede z Řečice od kaple směrem na Chlumek. Ten vidíme na obzoru a od ním vpravo Hlinné. Vejdoch neuvidíme kvůli blízkému lesu, ale stavba vedle nás je jediné místo ze Slavkovic, které vidíme z vyhlídky z něj - od Stromu života, který tam stojí od r. 2018. Mezi první budovou a lesem vidíme Veselíčko a kopec Vrchy nad ním.

Z nejvyššího bodu silnice nad novoměstskou nemocnicí, po které jsme chodíval ze školy (pokud jsem nejel v autobuse) jsou vidět kromě Města známá místa - Pohledec, Maršovice, stožáry nad Studnicemi, Řečice, Chlumek, Hlinné a Vejdoch. To jsem znal už tenkrát. Dnes mohu posloužit dalšími přesnými údaji: azimut 158°, vzdálenost 9,1 km, 594 m n. m. - Kalvárie nad Bobrovou, azimut 161°, vzdálenost 22 km, 680 m n. m - Svatá za Křižanovem, azimut 166° vzdálenost 10,8 km - přímo za Petrovicemi - Radešín a za ním Horka - 560 m n. m., azimut 181°, vzdálenost 16 km - Holý vrch nad Cyrilovem s 3 vysílači, 660 m n. m. - přímo za lesnickým učilištěm u Petrovic.

Pro úplnost uvádím azimut Řečice 169 -175°, azimut 173° a 53 km od nás mají dvě čtveřice věží v Dukovanech. Ty vidět nejsou, ale oblaky sražené páry nad nimi za jasného počasí ano, odtud i od Třech křížů, ze silnice nad Olešnou (směr Cincendorf), a od Nové Vsi, když se sjíždí z kopce směrem Radešínskou Svratku (oblaka jsou vidět v tomto místě za Radešínem). Z Beranice na druhé straně silnice č. 19 je vidět ještě Zubří, Novou Ves, Veselíčko a kravín i vepřín ve Slavkovicích.

Ke Třem křížům jsme se školou na pochodové cvičení nechodili, proto se o nich nezmiňuji, ale popis rozhledu tam už je napevno.

A nyní se vrátíme na Doležalův kopec mezi Slavkovicemi a silnicí do Hlinného. Z něj jsou vidět Jiříkovice - vzpomínám, jak nám brigádníkům ještě školou povinným o prázdninách skupinář Vladimír Peňáz vysvětloval, že když postavíme povalené panáky obilí, musíme vrchní snop, zvaný čepice, dát klásky směrem na Jiříkovice, protože odtamtud fouká a prší. Napravo pak Radňovice a nalevo zhruba ve stejné úhlové vzdálenosti louky u Skleného. Od Radňovic pokračuje nám už známý obzor: Šibenice, Nové Město, Pohledecká skála i obec Pohledec, Tři kříže, bílý dům před lesem nad Svárovem a nad poli vykukuje kopec Olešná se stožárem.

Ze silnice k Hlinnému pak od kříže před křižovatkou vidíme Jiříkovice, Radňovice, slavkovický kravín i vepřín, Rokytno, Studnice s třemi stožáry, Nové Město se dvěma věžemi a dvěma věžáky, za ním vodojem nad Maršovicemi a Pohledec s dvěma vysílači.

Za křižovatkou směrem na Řečici uvidíme zase Lány, Kalvárii u Bobrové, Kosovu horu a mezi nimi Sousedský les za Bobrovou, vlevo od Kalvárie je Strážnice nad Jemnicí.

Po silnici z Veselíčka do Slavkovic jsme chodili na vlak (pokud se zrovna nešlo do Radňovic), tudy desítky ne-li stovky let chodily a pak jezdívaly autobusem děti z Veselíčka do slavkovické školy. Jako děti jsme také chodívali do veselíčské kaple na společnou svatou zpověď a odlehčeni na duši jsme pak i lehkým krokem sestupovali zpět. Na vrcholu mírného stoupání od Veselíčka ji protíná hlavní evropské rozvodí mezi Dunajem a Labem. Ze silnice kousek níže vidíme Jiříkovice, Radňovice, Rokytno, Zubří, kopec Olešná, Novou Ves, dole Petrovice, slavkovický vepřín s oranžovým nátěrem a také Tři kříže a dům před lesem nad Svárovem. Za hospodářskými budovami v Nové Vsí vidíme na obzoru Bukový vrch u Nedvědice, doprava od ní a zároveň vlevo od lesa na slavkovické haldě vidíme obzoru Sýkoř u Lomnice u Tišnova s kamennou věží na vrcholu. Dále doprava je před námi dvouhrbý Kopec nad silnicí z Nové Vsi do Radešínské Svratky. Vlevo od něj na obzoru vykukuje kopec Na Drahách u Býšovce u Nedvědice. Před ním je kopec Kříštice v katastru obce Dlouhé. Vlevo od lesa pode dráhou naproti nám směrem k silnici do Hlinného vidíme dvůr Lány nad Radešínskou Svratkou. Za svrateckým Kopcem vpravo a vzadu vidíme Kraví horu u Moraveckých Pavlovic (je tam prudké klesání i na silnici z Dolní Rožínky do Olší). Vlevo od Lánů je na obzoru 34 km od nás vidět kopec Pasník nad Žernůvkou až u Tišnova a napravo kopec Víckov u obce Víckov blízko Žďárce u Tišnova, v jehož katastru se nachází i samota Havlov. Pasník je nejvzdálenější bod dohledu z tohoto místa.

 

Z rovinky nad Veselíčkem směrem ke státní silnici č. 19 vidíme od osamělého smrku zleva Horku nad Slavkovicemi, vlevo od ní Tři kříže nad Novým Městem, vpravo bílý dům před lesem nad Svárovem a doprava zalesněný kopec Olešnou s vysílačem a Novou Ves. Přímo za ní je na obzoru zleva Bukový vrch u Nedvědice a Sýkoř u Lomnice. Pak vidíme dvouhrbý kopec směrem k Radešínské Svratce, který se jmenuje Kopec a vpravo od něj Kraví horu u Moraveckých Pavlovic. Dále vidíme nižší lesíky doprava od Kopce a pak Lány a zase ty dva kopce u Tišnova Pasník a Víckov. Když se otočíme, uvidíme komín ze staré teplárny ve Žďáře, stojící u křižovatky směrem na Sklené a přímo za ním Peperek.

 

Zastávka na státní silnici č. 19 nazvaná Veselíčko - rozcestí je jediné místo, odkud jsou vidět celé Slavkovice - obec skrytou v údolí stejnojmenného potoka s novým kostelem Božího milosrdenství, jehož dřevěnou věž lze zahlédnout. Ze zastávky na jižní straně vidíme za silnicí před sebou na obzoru zleva Jiříkovice, Radňovice, Harusák, Šibenici, Rohánkův kopec s lesíkem. Blízké stromy nám trochu zakrývají Tři kříže nad Novým Městem a kopec nad Olešnou s vysílačem. Před silnicí a blíže k nám je Horka a dole pod ní Slavkovice. Mezi oběma je na obzoru (dvouhrbý) Kopec u Radešínské Svratky. Přímo za Slavkovicemi za nejvzdálenějšími hospodářskými budovami je lesík na haldě, za ním Lánský dvůr a úplně na obzoru kopec Víckov nad obcí Víckov, ale už v katastru Žďárce u Tišnova. Stejným směrem mírně doprava a blíže k nám je řídce zalesněný kopec Baršovice u Strážku a ještě kousek doprava velký kulatý zalesněný vrch - Strážnice nad Jemnicí, ale také v katastru Strážku. Touto obcí protéká Bobrůvka, do které se Slavkovický potok vlévá pod Petrovicemi. Mezi těmito kopci jsou vidět 2 vysílače, stojí vedle silnice ze Strážku na Moravec. Za pravým okrajem Slavkovic vidíme na obzoru nedaleko od nás Kalvárii u Bobrové. Od ní doprava ale ve větší dálce je vidět Kosovu horu u Moravce. A to už je před námi les Stojánek u silnice k Hlinnému, a nad ním doprava jen trochu dál od nás je Chlumek nad Hlinným a úplně před námi trať k Veselíčku. Vejdoch nám zakrývá les před Veselíčkem. Stejný pohled (kromě na Kosovu horu) máme z prvních metrů silnice do Lhotky, kde už není takový provoz.

Nejhezčí vzpomínku dávám na závěr předmluvy:

Cestou do jamského kostela jsme jako děti každou neděli viděli z nejvyššího bodu silnice nad jamským hřbitovem obyčtovský kostel a za ním nový most na dráze z Ostrova směr Brno a pak nějaké věže vzadu za lesy. Když jsme se ptali našich, co to je, říkali: To je Nové Veselí a za ním z lesů kouká věž kostela v Bohdalově a úplně vlevo ten kopeček s lesem na vršku, který připomíná zelenou čepičku, to je Rosička a to už je v Čechách. Pak bývala zastávka na hřbitově, mše svatá v kostele, kam jsme přišli celí rozehřátí cestou, a když jsme začali vychládat, už byl konec a znovu jsme se zahřáli cestou na hřbitov anebo na návštěvě u příbuzných. Při obou cestách jsme se i jako děti dost dozvěděli, lidé chodící do kostela si i v totalitě věřili a mluvili mezi sebou otevřeně. Cesta domů byla zvláště v létě napínavá a objevná i díky lesním plodům, při návratu jsme viděli nad svou rodnou vískou také Radňovice s hospodou vévodící celému kraji, která je dnes úplně zakrytá dalšími domy.

Pokud tedy nebyla mlha, viděl jsem každou neděli, celé Horní Pooslaví , a nyní se každou neděli ale i v jiné dny v těchto místech pohybuji a dívám se směrem k domovu, k dětství...

A mohu je popsat z obou stran.

Začneme Vejdochem (další podstránka):

Komentáře:

přidej komentář

Dnes je 23. června 2021

svátek má Zdeňka

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)