Přehled všech 23 poutí a plán té 24. L.P. 2024 (dá-li Pán Bůh) - Závěrečná promluva při 22. pouti

Velehrad 27/8 2022 v 11:30 h, o. biskup Hrdlička

Hledal jsem v Písmu svatém místa, která se vztahují k poutníkům. Je jich tam mnoho. Např. „Pane, všímáš si všech mých cest. Počítáš všechny mé kroky. Upevňuj mé kroky na svých cestách, ať nekolísají mé šlépěje.“  Nebo zvlášť působivá věta:  „Jak je krásné vidět nohy poslů, kteří přinášejí radostnou zvěst!“ Vy jste překonali všechny obtíže a jste u cíle. Velehradská svatyně. Vaše kroky musely mít výdrž, každý km musel být poctivě prošlapán, některý byl možná i protrpěn, ale teď jsme u cíle. V Kat.týdeníku jsem četl o této pouti, že „každá pouť nám  připomíná, že život křesťana je cesta. Pouť do nebeského Jeruzalema.“ Víme, že i sv.rodina každý rok putovala do Jeruzaléma. Ježíš měl tehdy 12 let a ztratil se v davu Marii a Josefovi. V písmu stojí, že se domnívali, že Ježíš jde s někde s ostatními, v jiném proudu poutníků a tak ušli den cesty. Pak se museli vrátit do Jer. Jeden den cesty bez Ježíše znamenal pro ně ztrátu celkem 5 dnů. Nejdřív ušli den cesty, pak den nazpět do Jeruzaléma a 3 dny hledání. Pamatujme si, i pro všechny úseky naší životní cesty má platit. Co z toho plyne ?  Nestačí vědět, že Ježíš jde s ostatními. On musí jít s Tebou, s každým zvlášť. Proto každá pouť spojená s námahou, únavou a oběťmi, má i očistný význam. To věděli i generace našich předků putujících pěšky na vzdálená poutní místa. Bývá spojena nejen s prověrkou a nasazením tělesných sil, ale i s vnitřní očistou ve svátosti smíření, aby bylo jasné, že J. jde nejen se všemi ostatními, ale také jmenovitě se mnou, s tebou, s každým. A to ruku v ruce, bok po boku. Pak ho nemusíme hledat a ztrácet čas jako tehdy, když M. řekla J.: Co jsi nám to udělal? S bolestí jsme tě hledali. – A on, ještě dítě, jí řekl: Maminko, jak to, že jste mne hledali ? Copak nevíte, kde mne vždycky najdete ? Tam, kde je můj Otec. Kdybyste šli rovnou do chrámu, nemuseli jste mne tolik dní hledat kdovíkde. Ano, to je velmi důležité, přátelé. Když i my v životě ztrácíme Ježíše z dohledu, je třeba jít rovnou tam, kde ho vždy najdeme. A to v plné  síle jeho božství i lidství. Je to chrám. Tam je oltář a svatostánek, tam je věčné světlo, Eucharistie, zpovědnice, tam tě Bůh čeká, tam Tě obejme, ba co víc, než obejme, on vstoupí do nejhlubšího nitra tvé osoby, proniká až na dno Tvého srdce. Tato chvíle nastane i v této mši svaté na závěr pouti, jak jsem to sledoval podle rozpisu od otce Jana Peňáze, že cílem pouti a vrcholem je mše sv. na Velehradě.

Slyšel jsem papeže Benedikta, který varuje současné lidstvo před ateismem, který tvrdí, že člověk je jen náhodným shlukem částic hmoty ve slepém procesu přirozeného výběru evoluce a smrt znamená totální konec, zánik, zmar. Pád do nicoty a prázdna. To by ovšem znamenalo, že jsme produktem slepé náhody a že jdeme odnikud nikam. – Proti tomu stojí ona radostná zvěst křesťanství, která k nám volá: Nejsi bezdomovec co jde odnikud nikam. Jsi poutníkem na cestě k cíli. Už v lůně matky tě Bůh nazval jménem.A potřebuje tě k úžasným věcem. Na konci všeho není prázdno, ale je tam plnost, žádná nicota neboli nic, ale naopak ke tam všechno. všechno. Bůh Tě zve do svého života, který je věčný. Jsme poutníci na cestě k cíli, nikoli bezdomovci na cestě odnikud nikam.

Nezapomeňte, přátelé poutníci zde na Velehradě na hrobě kard.T.Špidlíka je nápis: Všechno, co žijeme s láskou, přechází s Kristem do vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy, které tak nikdy nekončí.“ A vzpomínka na  soluňské bratry sv. Cyrila a Metoděje nám dává spatřit jejich hrdinskou pouť až z řecké Soluně sem na Velehrad, která znamenala počátek našich dějin. Jaká v nich musela být motivace! Jak se pohnuly dějiny jejich vírou a statečností. Vydat se na tuto pouť bylo i pro vás výzvou a obdivuhodnou motivací. A vy jste šli se stejným ideálem jako tehdy soluňští bratři až sem. Ideál touhy donést evangelium našeho Pána do dnešní situace našeho národa.

    Hvězdicová pouť navozuje výmluvnou představu  sbíhání různých tras a proudů i našich životních cest. Ale P.Maria bývá nazývána i monstrancí nesoucí Krista. Monstrance je ona  krásná schrána pro Eucharistii, vystavená k adoraci. Vidíme, jak se ty zlaté paprsky monstrance sbíhají ke středu, kde je bělostný nebeský chléb svaté Hostie, Tělo Kristovo. Až se odtud rozejdeme, tato pouť vlastně neskončí, jen se její směr změní z toho pohybu dostředivého v pohyb odstředivý, kdy se navrátíme do těch mnoha míst, odkud jsme vyšli, kde žijeme, pracujeme, studujeme, do svých vztahů, rodin, abychom tam donesli Krista.  Tebe, Pane Ježíši, ty jsi šel a půjdeš v obou směrech s námi jako tehdy s učedníky do Emauz. Díky i Tobě Panno Maria za tvou věrnou spoluúčast na poutní cestě tvých dětí. Díky i Vám svatí, C a M., naši patroni i ti, kdo sami nemohli jít, ale v duchu byli s vámi. Končím lidská slova kázání s vědomím, že po nich budou následovat ona zázračná slova proměňování, kdy nás živý Ježíš pozve k svému stolu a řekne nám: Vezměte a jezte ! To jsem já, který je s vámi a nic vás nemůže vytrhnout z jeho ruky. A že ve všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval. (Velehrad 27.srpna 2O22).