Měsíční mariánské poutě Nový Jeruzalém 2024 - út. 15.8. 2024 v 18 h. v Křoví u Deblína

Chvála Kristu!  Vážení a milí přátelé! 

Dnes si s velkou vděčností  vůči Pánu Bohu, P. Marii, andělům a svatým, P. Františkovi Peškovi, rodičům, kmotrovi a kmotřence a dalším příbuzným – připomínám přijetí svátosti křtu – začátek věčného života.  ….Každý z nás na této zemi, poutníkem je k věčnosti, když chceš dojít k svému cíli, potřebuješ milosti……. Děkuji Vám za modlitby, kterými všem pokřtěným vyprošujete  přijetí všech Božích milostí a vytrvalost v díle, které v nás Bůh započal a dosažení cíle našeho života. 

Sv. Vincenc z Paula, který má dnes svátek říkal: „Nejsme tady jen proto, abychom sami milovali Boha, ale také abychom i druhé HO naučili milovat.“ 

K tomu ať Vám poslouží myšlenky duchovních otců  - Milana Pazdery, Miroslava Slavíčka,  Ladislava Kubíčka ve zpravodaji. 

Ať Vám – na přímluvu Panny Marie, sv. Václava – žehná Bůh Otec i Syn i Duch Svatý.  Amen. Jáhen Ladislav Kinc,

Nový Jeruzalém č. 10/2024

Zpravodaj pro 298. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Křoví (u Velké Bíteše) – v úterý 15. října  2024  v 18 hodin.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Pavlově:

Ve čtvrtek 12. září 2024  na mši svaté při pouti NJ bylo cca 100  věřících. Pán Bůh zaplať za obětavou službu  pěti  kněží při udílení svátosti smíření a za mši svatou.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji                           4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

         5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     6) na smír za hříchy celého světa

 

Promluva novokněze P. Milana Pazdery  při pouti Nový Jeruzalém v Pavlově:

Slavíme památku Jména Panny Marie.  Tam, kde lidé tvoří pravý a láskyplný domov, tam si říkají jmény.  Tam se dokážou poprosit, tam dokážou děkovat. My všichni jsme zde,  aby v našich domovech znělo správně jméno Panny Marie a jméno Pána Ježíše.  To, že někdo bere jméno Boží nadarmo, to je vcelku běžná věc. A to jste jistě mnohokrát slyšeli nebo – řeknu to – mnohokrát udělali.         Dnes jsem byl dopoledne u doktora a v čekárně byli čtyři lidi.  My jsme se bavili  a jedna paní, tak jako přirozeně reagovala:  „Ježíšmarjá.“  A pak sdílela svůj názor.  Odpovídala dál.  Kdo z vás viděl pohádku Anděl Páně I. – tak tam je podobná scéna.  Je tam anděli, který vypadá  jako žebrák a baví se s jednou služebnou.  Právě ona popisuje, co dělal pan hrabě.  Říká tam: „Hrabě nad ránem platil za celou hospodu, tak chce jít o žebrácké holi.  Ten se dnes vrátil pod obraz Boží.“  Na to odpovídá anděl: „Pšš, nikdy nevíš, kdo tě slyší.“  A Dorotka na to: „Kdyby měl pánbíček tak tenký uši, aby vše slyšel, to by mu brzy praskl bubínek.“  To anděl komentuje slovy: „A ještě se rouhá!“  A ona doplňuje: „Že by měl Pán Bůh s lidma tak málo práce, aby se hněval pro každý slovíčko?“  A anděl  to pak uzavírá: „No, aby si se nedivila.“          My věřící, my, kteří jsme zde, máme brát, máme volat  jména Boží, jméno Panny Marie vážně.  My věříme, že Bůh na své jméno slyší.  Věříme, že modlitba – i  obyčejná – modlitba, která je i nedokonalá  oslovuje Boha, oslovuje Marii  a začíná dialog.         Jsme na poutí Nový Jeruzalém ve farním kostele.  Někdo by si mohl myslet, že pouze zde má modlitba cenu.  Evangelium nám ukazuje jinou pravdu.  Nejenom Jeruzalém, nejenom kostely, ani obyčejný domov nebo právě obyčejný domov může být právě místem setkání s Marií a s Ježíšem.  I ve svém domově můžu začít dialog s Bohem.  Dokonce i Bůh nám spěchá naproti.  Četli jsme zde, že Marie, žena Bohem vyvolená, spěchá za Alžbětou domů.  Do jednoho města v horách.  Město, které nestojí ani za řeč.  Je to město, pro nás bezejmenné. Když Maria přišla, byla Alžběta v šestém měsíci těhotenství.  Její muž Zachariáš byl němý.  Věřím, že z těhotenství měli Alžběta a Zachariáš velkou radost, ale měli také jistě i velkou starost.  Alžběta byla starší žena, která čekala první dítě. K tomu všemu  manžel, který je němý, s kterým se nemůže poradit.  Který jí nemůže povzbudit.  To není jednoduchá situace.  Přesto text, který jsme dneska vyslechli  působil uvolněně, přátelsky, bezstarostně.  Představte si, že by Marie k Alžbětě nepřišla.  Řekli bysme, že tuto situaci by Alžběta jistě nezvládla a musela by se – v dnešních podmínkách – obrátit na Charitu nebo pomocnou skupinu pro matky v nouzi.  Maria však přichází a spěchá.  A jak jsme slyšeli,  od prvního pozdravu se mění klima, mění atmosféra v domě Alžběty a Zachariáše.  Maria vnáší radost, štěstí a požehnání.  Ona, Matka Boží, spěchá s Ježíšem i k nám.  Čeká u dveří našeho srdce i u dveří našich domů. Tak ji nenechme čekat a pozvěme ji dál.  AMEN.   

Sbírka: Po uhrazení nutné režie poutě NJ jsme darovali 12 000 Kč na pomoc o.p.s. Zdravotní klaun. Poděkování patří také místnímu faráři P. Pavlu Habrovcovi a farníkům z Pavlova, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili.    A především:  „Pán Bůh zaplať za každodenní modlitby svatého růžence na úmysly Nového Jeruzaléma.“ 

 

Představení hlavního celebranta poutě  NJ v Křoví, kterým je P. ICLic. Mgr. Miroslav Slavíček, farář v Brankovicích, Hvězdlicích, Chvalkovicích u Bučovic, auditor diecézního soudu v Brně: Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště: Jmenuji se Miroslav Slavíček, letos jsem se dožil z Boží milosti 52 let, v dětství jsem vyrůstal v malé vesnici Křižínkov, která se nachází mezi Velkou Bíteší a Tišnovem a ve farnosti Křoví jsem byl pokřtěn. První stupeň základní školy od 1. do 4. třídy jsem navštěvoval v sousední obci Katov, kde mám také některé své drahé příbuzné a milé přátele. 5. až 8. ročník jsem absolvoval ve Velké Bíteši, kde jsme od roku 1986 začali s maminkou bydlet po rozvodu našich rodičů. 1987 – 1991 jsem studoval strojírenskou technologii na SPŠS ve Žďáře nad Sázavou. Byl jsem rád, že jsem mohl pracovat rovněž v civilním zaměstnání na První brněnské strojírně v divizi plnících turbodmýchadel ve Velké Bíteši od roku 1991 do 1993. Přípravný ročník jsem strávil v Teologickém konviktu v Litoměřicích, filozofii a teologii jsem absolvoval v Olomouci a kanonickému právu jsem měl příležitost se věnovat v Římě. Na každém místě se člověk mohl něco naučit, něco objevit a také se něčeho vzdát.      Otče  co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?         Od maminky, že láska vytrvalá a pečující  je podložená vlastní obětí a také, jak je důležitá upřímnost v životě, přestože to nemusí být vždycky příjemné nebo snadné. A také, že je mít lepší vrabce v ruce, než krásného holuba na střeše. Na tatínkovi jsem zvláště vnímal jeho velkou pracovitost, že nic není zadarmo a pak také, že je dobré mít nějaký životní cíl, o který pak člověk během svého života usiluje a k jeho uskutečnění musí mít také odvahu a konkrétní cestu, která k němu vede. A také nebát se zkusit úplně něco nového, co před tím nebylo spojeno s dosavadním životem.     Co bylo tím nejdůležitějším  impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?    Zvláštní osobní pozvání Pánem Ježíšem při eucharistické adoraci ve farním kostele Narození sv. Jana Křtitele v roce 1991.   Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem?     Všichni kněží, které jsem mohl jako maturant a pak pracující mladý člověk poznat, ale také bohoslovci přede mnou i po mně. Jmenovitě tedy Truhlář, Koukal, Kříž, Doležal, Poláček. Z tehdejších bohoslovců Vít Fatěna, Martin Malec, po mně Miloš Mičánek a Pavel Fatěna. Ze sousední farnosti rovněž Blažej Hejtmánek. Jáhenskou roční službu jsem konal ve Vranově nad Dyjí a dalších farnostech, kde na mne krásně působili kněží Dunda, Plíšek, Zahradníček, děkan Bartoš, ale i laičtí tehdy spolupracovníci jako Jan Klíma atd .. Na mém kaplanském místě v Milonicích u Bučovic jsem si mohl uvědomit v osobě pana faráře Petra Nešpora a tehdejšího pana děkana Milana Vavra, jak je důležitá tzv. obyčejná lidskost v kontaktu s věřícími, aby se nebáli s knězem komunikovat. Dodnes si pamatuji, jak mě krásně oba kněží do své farnosti a děkanství přijali a nabídli mně svou podporu, kterou jsem opravdu mnohokráte potřeboval.      Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?    Asi nejdůležitější slavit svátosti, zejména mši svatou a svátost smíření a dneska také evangelizovat. A nejkrásnější je pro mne vnímat, jak člověka oslovuje Bůh a jak vstupuje do jeho srdce, do jeho životního příběhu.   Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?   Někdy mnoho, jindy málo z pohledu výkonu. Určitě hledat ten vhodný způsob evangelizace.     Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz ve Vaší práci, ve svém životě?   Snažím si uvědomit, že tím prvním Hybatelem je Bůh, tedy, že musím sledovat jeho kroky a stále se tázat, kam mě to vede, u koho se chce On sám zastavit.

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky na pouti NJ v Křoví?  Při letní bouřce nám  blesk zničil  ve farním kostele ozvučovací zařízení, jeho oprava stála 60 000 Kč a farář na to shání peníze.  Děkuji předem za vaše dary.      Kde vás nejvíc „tlačí boty“?    Asi zdravíčko, leckdy méně energie, než skutečně je potřeba. Ovšem, učí mě to, že stejně všechno záleží jenom na Něm.

Na co se nejvíc těšíte?    Na pouť ve Křoví, na setkání s rodáky a přáteli.     Co Vám udělalo v poslední době radost?    Rychlá ochota lidí pomáhat při povodních.  Co je pro rodiny podstatné co potřebují, čím může církev rodinám pomáhat, jak to prožíváte ve své službě?

Aby si opravdu udělaly na sebe čas. Kéž by rodiče své děti opravdu ve víře vychovávali nejenom svým vlastním příkladem, ale také jim pomohli najít věřící kamarády. Také je nutné, aby si rodiče udělali čas jenom na sebe sama, aby mohli znovu objevit své manželství. Často potkávám výborné rodiče, ale bohužel, mizerné manžele. Vím, že to vůbec není snadné, ale je třeba možné navštěvovat nějaké společenství a nebo ho založit. Myslím, že velmi vhodnou formací jsou také modlitby matek a otců. Ale jsou i další možnosti, například místo dovolené ryze rekreační, ale vybrat si takovou, která nabízí rovněž duchovní program zaměřený na manžele nebo celé rodiny. A když se krize opravdu blíží doporučil bych využít opravdu odporné pomoci manželské poradny BETHESDA v Brně. Páry, které jsem tam poslal, tak mně sdělili, že je škoda, že o něčem takovém nevěděli už dříve.

K 20. výročí mučednické smrti P. Ladislava Kubíčka se podařilo díky úsilí paní doktorky Marii Svatošové - uskutečnit 4. vydání knihy „Až k prolití krve“.  Mimo jiné jsou tam přesné citáty otce Kubíčka, z jeho dopisů lidem, kteří se na něj obraceli se žádostí o radu nebo povzbuzení. A protože mnohé z nich jsou universální - se souhlasem autorky – některé z nich můžete přijmout jako ukazatel, pomoc pro svou osobní cestu do nebe. 

str.  260: ……snaž se mít srdce plné Boha a o víc se nestarej. Dítě si taky takový zbytečný starosti nedělá.  S požehnáním Ladislav.

Str. 290: …..musíme působit víc příkladem než slovy. Naše rozhádanost a rozkolísanost by asi dobrým svědectvím nebyla. „Vaše ušlechtilost budiž známa celému světu.“ Hlásá sv. Pavel. „Hlásejte radostnou zvěst.“  S požehnáním Ladislav.

Str. 272:   ……stále se snažit připodobňovat Ježíši, plnit vůli Boží. To je celoživotní úkol.  Fakt, že takové základní prvky – umět se zapírat, mlčet, být laskavý i k nesympatickým  - by měl mít člověk zvládnuté už na začátku.  Pozoruješ-li, že v těch věcech zaostáváš, tím více se na ně zaměř. S požehnáním Ladislav.

294:  ….drazí manželé, předpokládám, že se na manželství nedíváte jako na turistický výlet do budoucnosti, ale chcete postavit něco posvátného.  Tak ať nepatříte mezi ten průměr, který je odsouzen k zániku.  Dnes obstojí jen něco kvalitního, co se může opřít  o základ, který vydržel dva tisíce let.  S požehnáním Ladislav.

Str. 295…..právě ty nesympatické je třeba milovat – tam člověk může bezpečně dokázat,  že miluje pro Ježíše a ne pro nějaké lidské sympatie. Podobně je tomu i se skrytými  obětmi při různých bolestech, kdy si člověk nebere hned tabletu nebo nevykládá celému světu o svých obtížích. S požehnáním Ladislav.

Str. 296….o svátcích se jeden místní děda vrátil po šedesáti letech do Církve!  Čtyři dospělí se chystají ke křtu. Tak se nebojme dál plnit Boží vůli, od toho tu jsme a tím to hasne.  Dík za to, že jsme předmětem Božího zájmu, dík, že dráždíme  rohatého.  S požehnáním Ladislav.

Str. 298…..kolik hříchů a kolik zla, už tím svým trpělivým snášením rakoviny usmířila.  Jaká velikost  je v tom jejím „ano“,  jakou zásobárnou milostí je takové utrpení je!  Jak jí musíme být vděční!  Je vidět, že i dnes je možná být svatým a mučedníkem.  Nechat se zastřelit je proti tomu maličkost. S požehnáním Ladislav.

Str. 301…..píšete, že debata o radosti by byla na dlouhé zimní večery. Jenže na to nemáme v socialismu čas.  Kristus po nás nechce debaty, ale modlitbu a nesení kříže. O kříži se nedebatuje, kříž se nese.  Tak jdeme na to.  S požehnáním Ladislav.

Str. 302…..Panna Maria je mazaná.  Na jedné straně nás stále vyzývá k radosti a přitom stále leninovsky opakuje:  „Modlit se, modlit se, modlit se!“  Je na tom vidět, že nám důvěřuje a do budoucna to nevidí ztracené.  S požehnáním Ladislav.

Str. 305….babičku jisté ženy brzy doprovodíte na věčnost. Jak by to bylo krásné, kdyby se vědomě odebírala do nebeského království.  Se svým utrpením pro  to má všechny předpoklady.  Přidat  ovšem ještě  víru.  Ale na to je zde její vnuk, aby jí tento dar vyprosit!  On ovšem zatím probírá svou minulost – často plnou bahna – a zřejmě se v těchto vzpomínkách vyžívá.  Život  ale není souhrn legrace, rizik a prázdnoty, život je boj.  S požehnáním Ladislav.

Str. 309……čas tak letí, že se stále víc divím lidem, kterým stačí k náplni života.  Křesťané jsou náročnější.  Chceme víc, chceme dovolenou na celou věčnost,  radost věčnou, lásku věčnou, štěstí bez omezení.  Chudáci nevěřící, kteří takové ideály mít nemohou. S požehnáním Ladislav.

Str. 310…….že tu šumí v uších?  Na to už máme nárok.  Já tam zase slyším cvrčky, takže mám dojem, že jsem u lesa a vidím krásnou krajinu za večerního šera.   To je jen skleróza a na tu se neumírá.  Někdo má stále u uší tranzistor, my máme šumění Niagarských vodopádů a tak tam ani nemusíme jezdit.  S požehnáním Ladislav.

Str. 312…..Tvůj tatínek byl odvolán po celoživotní službě, byl na odchod připraven.  Myslíš snad, že neslyšel slovo Kristovo. „Ještě dnes budeš se mnou v ráji?“  Jsme stejně staří, i já se snažím být denně připraven.  Při mši svaté mi to jde. S požehnáním Ladislav.

Str. 314….. mám radost, že se snažíš zbavit svého vzdoru proti všemu, co Tě nějak štve.  Musíš nad tím plně zvítězit, jinak by ses s tím párala celý život a zbytečně by sis kazil svou radostnost.  Čili – byla bys sama proti sobě. S požehnáním Ladislav.

Str. 317……dali jsem se do služeb Bohu a ne svým pohodlným představám.  Také bych si už dovedl svůj důchod naplánovat – ale ON ho plánuje náš Pán!  S požehnáním Ladislav

Str. 322…..svou vinu odbýváš jen povrchně konstatováním, že jistě také nějakou vinu na věci máš.  U toho, kdo má víc hřiven, je nutno také hledat větší provinění. S požehnáním Ladislav.

Str, 323……. jako nemá význam propadnout nadšení nad chvilkovým úspěchem, nelze zoufat při každé krizi.  Je máj.  Panna Maria nereptala, byla služebnicí a dokonce zpívala Magnificat. S požehnáním Ladislav.

Str. 327…..nezapomínej, že manžel je brusič  Tvého srdce, tak jen se nechej vybrousit do smaragdové krásy služebnice Páně.  S požehnáním Ladislav.

Str. 330…..stále si uvědomovat, že jsem dítětem Božím, služebnicí Páně a že nezáleží na mých pocitech, jestli budu mít ostudu.  Ať ji mám – mé pokoře to udělá jen dobře. S požehnáním Ladislav.

Str. 331…. o laskavost se člověk musí  snažit.  Velmi ubohá je taková láska, která se projeví laskavostí jen  tenkrát, když máme dobrou náladu.  S požehnáním Ladislav.

Str. 337…..ať je to co je to, bereme to jako všechno ostatní z rukou Božích.  Zkouška se absolvuje!  Nekecá se o ní, neutíká se před ní, nýbrž se absolvuje věrností. Tak dokaž, že jsi  takové zkoušky hodná.  S požehnáním Ladislav.

Str. 339…… pořád z toho děláte vědu.  Je přece jasné, že hned za rok svatí nebudeme!  Překonávat strach se člověk prostě musí učit, cvičit se v tom, jak jako v každé ctnosti.  S požehnáním Ladislav.

Pozvánky a oznámení.

Křižanov: Kostel sv. Václava je otevřen k modlitbě věřících každý den od rána do večera. Každou neděli od 15 – do 17 hodin je zde přítomen místní farář P. Josef Pohanka a nabízí věřícím přijetí svátosti smíření (sv. zpověď) nebo duchovní rozhovor.

 

Slavkovice: Poutní kostel Božího milosrdenství: svatá zpověď v sobotu a v neděli od 14 do 17 hodin, na první a třetí sobotu v měsíci již od 10 hodin.

 

Duchovní služba v Nemocnici Nové Město na Moravě - katolický kněz, P. Sylwester Jurczak, nemocniční kaplan - svátost nemocných, svátost smíření, sv. přijímání, rozhovor s pacientem. Telefonický kontakt: 733 741 473. 

 

26. – 28. října  2024 – pouť  do Severních  Čech.  Římskokatolická farnost Olešnice, Nové Veselí a Bohdalov vás srdečně zvou tuto třídenní pouť.  V plánu máme  - dá-li Pán Bůh a časové možnosti - bohoslužby, modlitby, prohlídky na těchto místech: sobota -  Jablonné v Podještědí – basilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy (její hrob),  zámek Lemberk,  Oybin. Neděle: Filipov (České Lurdy), Rumburk,  Horní Police, Česká Kamenice, Srbská Kamenice, Ostrá u Úštěku.  Pondělí:  Litoměřice, Doksamy,  Roudnice. Libice.  Ubytování je objednáno v bývalém kněžském semináři – dnes hostel - Dům kardinála Trochty.  Cena by měla být cca 4000 Kč podle typu ubytování, jídla a cen vstupů pro dospělého, 2000 Kč pro dítě, děti z početných rodin –  500 Kč. Přihlášky u jLK.   

 

Plán poutí NJ na rok 2024:       prosinec (300.)  - Olešnice.

2025:  leden  - Velké Meziříčí     únor – Lysice                                březen – Křižanov

            duben -  Měřín                květen – Nové Veselí                    červen – Jimramov

            červenec – Černá hora   srpen                                             září – Radostín

            říjen - Deblín                    listopad                                          prosinec - Olešnice.

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - kdo dřív přijde...

 

Srdečné pozvání na 299. pouť NJ do Sebranic u Litomyšle  v úterý 12. listopadu 2024 v 17 hodin – hlavní celebrant – P. PhDr. Mgr. Zdeněk Jančařík SDB z Brna – Žabovřesk.

                  (do Sebranic rád vypravím autobus, který pojede na trase – Vír, Bystřice, Nové Město, Jimramov……Sebranice – pokud se u mě přihlásí minimálně 20 poutníků )

 

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 10. 2024. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.       

 

Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém;  Vydává: Řím. katolická farnost Rovečné, 592 65 Rovečné 14, www. rovecne.farnost.cz

Zodpovědný redaktor: jáhen Ladislav Kinc