Z dějin poutníků - Poutní odznaky

Poutní odznaky

 

Středověký poutník si ze své pouti přinášel trochu jiné „suvenýry" než jsme zvyklí dnes. Nebyly žádné fotografie z pouti, nebyly žádné pohlednice (a vůbec civilizace středověku byla mnohem méně „vizualizovaná" než dnešní, která je naopak založena na neustálém toku tisíců obrázků, dokonce pohyblivých nebo 3D...). Jediné malované obrazy, které tehdy člověk mohl v životě vidět, byly deskové obrazy a fresky v chrámech, a to od posledního venkovského kostelíka až po katedrály a poutní místa.

 

Přesto si i prostý nemajetný poutník chtěl něco odnést na památku. A k tomu složily poutní odznaky. Byly to laciné odlitky z olova, cínu nebo slitiny olova a cínu, které neměly zpravidla žádnou velkou uměleckou hodnotu (a dnes jsou právě proto velmi ceněny) a názorně zobrazovaly světce nebo relikvie, které na konci pouti poutník mohl vidět.

 

Takový odznak byl svého způsobu důkazem, že poutník skutečně pouť absolvoval. Nosil se viditelně našitý na plášti, oděvu nebo klobouku poutníka (k tomy byla také na okrajích odznaků často ouška na přišití). - Dnes pro totéž používáme poutní pasy a razítka farních úřadů, poutních kanceláří (či jakákoli jiná).

 

Pro prostého poutníka byly i tyto neumělé cínové reliéfy často jediným „uměleckým dílem", který ve své chalupě měl, a jistě se jimi každý poutník pyšnil.

 

Dnes se poutní odznaky studují, a některé jsou velmi vzácné, některé existují v jednom jediném exempláři a řada typů se nám vůbec nedochovala, a nebo pro některá poutní místa nemáme žádný odznak zachován.

 

Povšimneme si tří ukázek:

Poutní odznak z Cách (Aachen) na západním okraji Německa. Od roku 1349 (kdy zde byl korunován Karel IV. na římského krále) se zachoval nepřetižitý cyklus, kdy se zde jednou za sedm let vystavovaly vzácné textilní relikvie. Hlavní z nich - košile P.Marie - je vyobrazena i na poutním odznaku ze 14. století, jak byla ukazována na tyči a je přidržována dvěma kleriky. Pod relikvií je postavička sedící P.Marie s Ježíškem a s žezlem ve tvaru lilie. Nahoře je pak Ukřižovaný a kolem pstavičky P.Marie a sv.Jana Evangelisty.

Tento druh odznaku se dochoval pouze v jednom exempláři, který se navíc v nedávné minulosti ztratil a dnes se v Cáchách prodává kopie jeho rekonstrukce. Exiswtuje ale velké množství jiných typů poutních odznaků z Cách, a konečně i při každém moderním ukazování ostatků jednou za sedm let (naposledy 2007) se vydává nový odznak.

Nedaleko Cách je další poutní místo, Kornelimünster, kde jsou relikvie sv.Kornelia papeže. Na poutním odznaku z přelomu 14. a 15. století (byla nalezen v Dortrechtu) je celá postava sv.Kornelia, jak drží v ruce jeden ze svých relikviářů - roh (cornus), což je nápověda jeho jména (Cornelius) a procesní kříž. Tento relikvář dodnes v onom kostele existuje a při svátku sv.Kornelia se nosí v průvodu.

Tento poutní odznak pochází z Canterbury v Anglii (vznikl mezi 1350-1400). Sem přicházeli početní poutníci (dodnes se tam ukazují schody prošlapané tisíci poutníků) k hrobu sv. Tomáše Becketa (a k místu, kde byl zavražděn) od 12. do 16. století. Ve 13. století (kolem 1220) byla pro ostatky sv.Tomáše vytvořena skříňová schránka (něco jako u nás známá skříň sv.Maura). Tento relikviář zanikl a poutě byly přerušeny za reformace v Anglii. Proto jeho vyobrazení na poutním odznaku je jedním ze vzácných dokladů, jak přibližně vypadal. Dokonce je na něm vidět detail - malá soška mnicha na velkém rubínu, kterou daroval francouzský král Ludvík VII.

Pod relikvářem je vidět náhrobní deska sv.Tomáše s reliéfem jeho ležící postavy. Nad relikviářem jsou naopak vidět loďky - votivní dary a nebo ozdobné závěsné lampy ve tvaru lodí.