Všechna vánoční kázání 2010 - Svatá Rodina

Mnohokrát jsme  dnes slyšeli o Egyptě v době, kdy  Pán Ježíš byl malý. Z ještě starších dob známe stížnosti Egypťanů na tu dnešní - tedy staroegyptskou  - zkaženou mládež. Také staří Řekové psali podobně. A myslím, že často se i dnes takto mluví. A že se tak mluvilo i dříve, v každé době. Dokonce tak mluvili i o nás, když jsme byli mladí a někde začínali.  To je jisté.

Ze dějepisu přejděme na zeměpis. Víme, že Holandsko je zemí větrných mlýnů, tulipánů a ochranných zdí proti moři. Je však také holandské přísloví, že hrstka trpělivosti znamená víc než pytel rozumu.

A my si musíme říci, že není rozumné, jak se dneska oblékají, víme, tolik mladých lidí jezdí nerozumně. Rozum je důležitý, je třeba jednat rozumně. Dnešní slovo Boží z listu apoštola Pavla nás vybízí, nás vyvolené a milované děti Boží, abychom projevovali milosrdenství dobrotu, mírnost a trpělivost. To poslední je to hlavní, opravdu důležité, hrstka trpělivosti opravdu znamená víc než pytel rozumu. Musíme jednat rozumně, ale především trpělivě.

Jen vzpomeňte, jak jsme litovali, když jsme někdy jednali nerozumně, když jsme byli zbrklí, když jsme se ukvapili. Mají opravdu česká přísloví: Dvakrát měř, jednou řež. Práce kvapná, málo platná.

Bez trpělivosti to prostě nejde. Není možné hned začít vyhrožovat: Já uteču do hospody,   já uteču k počítači. Děti nemohou hned říkat: Já zavolám na linku důvěry. Je potřeba trpělivost. Naši předkové prosili o svatou trpělivost. Také říkávali: Svatá trpělivosti, neopouštěj mě.

Poděkujme za každý případ, kdy jsme něco trpělivě zvládli, sami nebo v rodině, poděkujme za to soukromě nebo i společně.

A prosme, nahlas i potichu, doma i v kostele, sami i společně,  o svatou trpělivost pro sebe, naše rodiny, naše příbuzenstvo, naše sousedství, naše farnosti i naši vlast.