Všechna vánoční kázání 2010 - Půlnoční

 

Milý spolubratře, otče Tomáši, milí bratři a sestry zblízka i z dáli, milí farníci a poutníci
Děti byly na mši svaté už na začátku dnešní posvátné noci, která začala západem slunce v 16.02. Je to noc narození Spasitele. Nebojme se to říci. Slavíme narozeniny Ježíše Krista, našeho Pána, našeho dobrého Pána, ve významu zaměstnavatele, ve významu sponzora. Nejde jen o svátky občanské, které bychom zahájili slovy: Dobrý den, teď si zazpíváme koledy  - nebo dobrý večer. Řekli jsme si, že právě v 9. století našich poutí bychom se mohli vrátit ke křesťanskému pozdravu: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Anebo: Chvála Kristu, pro ty, kdo opravdu pospíchají. Tak tedy: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus,  jehož 2010. narození právě slavíme. A ty jsou vždycky svátkem dětí a ty budou vždy rády naslouchat tomu, když  dědeček nebo babička budou vzpomínat na to, jak byli malí. A tak se může i vám, moji milí, stát, že se vás na to vnoučata zeptají. Už si plánujeme v duchu odpověď. Už se noříme do vzpomínek na své dětství.

Ale nezapomeňme, že dneska chtějí mít děti všechno interaktivní, jak říkají ti, kdo nepřejí moc naší mateřštině. Prostě, aby se zapojili všichni, řekneme to hezky česky.

Tak byste mohli slyšet:

- Jaké to bylo babičko před těmi 60 roky?

B:

A jaké to bylo děvenko letos, co jsi pěkného zažila od té poslední půlnoční, na které jsme se viděli? (Babičko, neboj se a dodej: A co ses pěkného dozvěděla o Pánu Bohu?)

- No, babi, víš, já jsem byla na divadle a tam ukazovali, jak svatý Petr s Pánem Bohem chodili po zemi, měli takové dlouhé kabáty, každého navštívili. A představ si, babi, mně se zdálo, že si ten svatý Petr dělal z Pána Boha smích, že vždycky jakoby nad ním vyhrál. Kdosi jim tam  nabídl slivovici, a Pán Bůh si jen lízl a celý se zakuckal, zatímco svatý Petr to pil jako vodu a jen se olizoval.

B:

Jo´, děvenko, to bude asi jedna z těch Českých národních pohádek. To jsme také četli ve škole, ale tenkrát  to nevyznělo jako reklama na lihoviny a tiché schvalování závislosti. A nikoho by nenapadlo dělat si z Pána Boha smích. Já si pamatuji, že z toho vyplynulo, že Pán Bůh je moudrý, a že všechno, co činí, dobře činí, jak to říkávala i moje maminka, tvoje prababička, a že člověk, který si myslí, že by to vymyslel lépe, to nakonec jen pokazí. Však si vzpomeň, že i v té pohádce se všichni radovali, že zavřeli smrtku do chlívka, ale jak ji nakonec museli pustit na svobodu.

- Babí, ale kluci ve třídě říkali, že kdyby Pán Bůh byl, tak by nebyly války, že by přece nenechal střílet do nevinných dětí.

B:

Dědo, řekni jí něco, vysvětli jí to, ty tomu lépe rozumíš?

D:

Babičko, ty to vždycky umíš zařídit. Děvenko, pojď za mnou a vezmi také Jiříka, za rok ve škole to uslyší asi taky. Víte, vnoučata moje, babička je moudrá žena. Přesto jsou věci, na které jsme všichni krátcí.

Znáte desatero, to je desatero Božích přikázání, a tam Bůh říká nezabiješ. A lidé ho mají poslechnout. Jenomže jsou chvíle, kdy musí poslechnout druhého člověka a ten na ně řve: Zbraně nabíjet, zamířit, pal. To jste jistě  viděli na nějakém DVD o válce. A oni se bojí a poslechnou. A střílí. A to není jako na počítačové hře, kde má každý sedm životů. Jedna malá kulka z pušky stačí a člověk je mrtvý.

- Dědo, a to se nedá nic dělat? 

D:

Vždycky se dá něco dělat, děti. A vždycky se dá něco zkazit. Já jsem se vyučil zedníkem. Stavěli jsme jen v létě, v zimě to tenkrát nešlo, to jsme byli doma. Ale než jsme  šli domů, dostali jsme peníze. To ještě nebyly žádné výběrové karty ani bankomaty. A představ si, co se jednou stalo. Náš mistr domluvil s nějakým pánem z Brna, že mu postavíme velký obchod, řeznictví a uzenářství. Ten pán říkal,  že on  má hodně malých prasátek, že je vykrmí, aby byla pěkně tlustá a pak  a je prodá, dostane peníze a pak nám zaplatí. A mistrovi řekl, abychom počkali. Mistr se nás ptal, co my na to, my jsme řekli, že jo a tak se to domluvilo, že výplata bude až na podzim, až se vše skončí.

My jsem to postavili do zámrzu, jak se tenkrát říkalo, mistr šel pro peníze a ten člověk  mu je nedal. Prasata prodal, to jsem sami viděli, maso z nich nabízel je už v té nové prodejně, ale tvrdil, že musí investovat či co, a nám nic nedal.

Tenkrát to bylo velmi smutné. A někteří chlapi nadávali. Nadávali i na Pána Boha. Jak se na to může dívat. Proč na toho lumpa nepošle blesk, proč mu ten nový obchod nezapálí.  Jeden dokonce vykřikoval: Mně už v kostele nikdo neuvidí. A přitom vidíte sami, vnoučata moje, že za to zavinila  hrubá vina toho řezníka a slepá důvěra našeho mistra, že Pán Bůh za to vůbec nemohl.

- Dědo, ale nemohl to Pán Bůh už předem zařídit trochu lépe, aby takoví lumpi nemohli škodit, aby jim poctiví lidé nenaletěli?

D:

Děti, asi ne. Pan farář nás ve škole učil, že Pán Bůh stvořil lidi tak, že jim dal tělo a nesmrtelnou duši. To tělo je smrtelné, umřeme všichni,ale ta duše je nesmrtelná. A každá ta duše má rozum a svobodnou vůli.

Řezník se dobrovolně rozhodl vytvořit zlo tím, že si chce nechat peníze i stavbu bez ohledu na ty, kteří mají právo obdržet peníze za vykonanou práci. Jednal sobecky a neměl slitování s dělníky, kterým nedostatek peněz způsobí obrovské problémy. Kde je Bůh v tomto případě? Kde vidíte jeho odpovědnost za způsobené zlo? Řezník se ze své svobodné vůle rozhodl takto jednat, stejně jako ti, co rozpoutávají války a zabíjení. Svět si kazíme sami svými špatnými rozhodnutími, za to Bůh nemůže.

Jak by se Vám líbilo toto: kdyby tedy Bůh nedopustil války a zabíjení, tak by nedopustil žádné zlo, nelze si vybrat jen něco. Není možné chtít, aby bránil zabíjení ale jinak se nám do života nijak nepletl. Pak by se stalo, že v obci překročíte povolenou rychlost, zjeví se vám anděl a za trest vám zmizí auto. Nebo když někoho pomlouváte, hned přijde trest a vy ztratíte řeč. To by se vám líbilo? To by každý řekl, že život v takovém světě je totalita, naprostá nesvoboda a že kdyby byl Bůh, tak by nám dal svobodu a nedopustil by, abychom byli trestáni za sebemenší selhání.

Ani toho řezníka Pán Bůh  nenutil, aby si ty peníze nechal, aby vlastně ty lidi okradl. Ale i ten řezník to může rozumně uvážit a škodu nahradit. Dokud jsme  na světě, můžeme všechno  napravit.

- Dědo, a co když to někdo není schopen sám napravit?

D: 

Bůh mu pomůže, Bůh nám pomohl, tím, že poslal Pána Ježíše. O jeho narození budeme zpívat na konci mše svaté a pak po celé vánoce. Dobře poslouchejte. Prvně si připomeneme, že se máme radovat a veselit, že nám vykvet jako kvítek růže. Pak bude složitá sloka: Goliáš oloupen. Někdy se také zpívalo: Beliáš oloupen. V každém případě to znamená, že někdo chtěl využít naší slabosti, ale přišel Pán Ježíš, vysvobodil nás ze sítí, které na nás byly nachystány, tedy nás vykoupil.  A tím toho nepřítele oloupil. Už si na nás brousil zuby, ale Pán Ježíš ho předběhl, a nás zachránil, vykoupil. A toho se musíme držet. Když jsem byl malý, tak ta píseň měla 6 slok. A ty poslední jsou také krásné a pravdivé:

5. Ó milosti božská,   budiž s námi,   dejž, ať zlost ďábelská   nás nemámí.   Pro Syna milého,   nám narozeného,   smiluj se nad námi!  6. Dej dobré skončení,   ó Ježíši,   věčné utěšení   věrných duší!   Přijď nám k spomožení,   zbav od zatracení   pro své narození.

Ať se tak stane. Amen.