Od Františka Zajíčka

Když moje babička chtěla navštívit svou matku, potřebovala na cestu tři dny. Jeden den jela kočárem, druhý den vyprávěla, co je nového, a poslouchala, co se událo u její matky, chvíli byly v kuchyni, chvíli na zahradě, a třetí den jela kočárem zpátky domů.

Když se za svoji matkou vydala moje matka, potřebovala dva dny. Jela vlakem, a když měla štěstí a vlak na přestupních stanicích neměl zpoždění, dorazila ke své matce ten den večer. Všechno si povyprávěly a matka druhý den zase odjela.

Když jedu za matkou já, trvá mi to půl hodiny. Jezdím autem a stavím se asi jen na deset minut, protože děti se nudí a já musím ještě stihnout nákupy.

Jestli bude za mnou jezdit moje dcera, na jak dlouho se asi zastaví?

Bruno Ferrero: Živá voda pro duši. Praha : Portál 2001. s. 60

Ještě že máím dcery dvě ...

Zdravím srdečně

František Zajíček
frazaj@centrum.cz