Od Františka Zajíčka
13.08.2016 - úvahy
Když moje babička chtěla navštívit svou matku, potřebovala na cestu tři dny. Jeden den jela kočárem, druhý den vyprávěla, co je nového, a poslouchala, co se událo u její matky, chvíli byly v kuchyni, chvíli na zahradě, a třetí den jela kočárem zpátky domů.
Když se za svoji matkou vydala moje matka, potřebovala dva dny. Jela vlakem, a když měla štěstí a vlak na přestupních stanicích neměl zpoždění, dorazila ke své matce ten den večer. Všechno si povyprávěly a matka druhý den zase odjela.
Když jedu za matkou já, trvá mi to půl hodiny. Jezdím autem a stavím se asi jen na deset minut, protože děti se nudí a já musím ještě stihnout nákupy.
Jestli bude za mnou jezdit moje dcera, na jak dlouho se asi zastaví?
Bruno Ferrero: Živá voda pro duši. Praha : Portál 2001. s. 60
Ještě že máím dcery dvě ...
Zdravím srdečně
František Zajíček
frazaj@centrum.cz
Komentáře:
Budujme vícegenerační domy | - 26.4.2017
Když jsem byla malá, bydlela jsem s rodiči v bytě. Dědeček bydlel přes chodbu v druhém bytě. Maminka chtěla mít rodiče na blízku. Bylo nám spolu moc fajn, chodili jsme každou neděli po mši k dědovi/babička už nežila/ si hrát a na televizi. Nyní jsem dospělá, mám rodinu a dítě. Syn chodí k babičce a dědovi přes chodbu do jejich bytu v našem společném domě psát úkoly. Když něco potřebuji, pomůže mi máma, stejně i naopak já občas pomůžu. Je nám spolu fajn. Někdy se spolu díváme na televizi:) .