Svatý Mikuláš - Řeč PRO sv. Mikuláše

29.11.2023 - lidová zbožnost

Co všechno by mohl dětem říkat sv. Mikuláš, ať už přijde do kostela nebo do rodiny, aby se to nezvrhlo jenom na recitaci básniček.


Nejprve vám děti povím o svatém Mikuláši, protože on mně za vámi poslal.
Tak tedy: Narodil se před 1700 lety v dnešní Turecké republice. Pocházel z bohaté rodiny, ale měl soucit s lidmi, kterým se už tenkrát vedlo hůře. Rozdával jim svůj majetek. Dělal to potají, protože nechtěl, aby ho za to chválili. Důležité pro něj bylo, že to ví Bůh.
V mládí se vypravil na pouť do Svaté země. Pluli tam lodí a zažili přitom velkou bouři. Mikuláš se modlil a na jeho přímluvu Bůh bouři utišil. Proto je svatý Mikuláš vzýván jako pomocník od lidí, kteří jsou ohroženi vodním živlem, proto jsou jeho kostely v blízkosti řek (v Praze na Malé Straně a na Starém Městě, ve Znojmě) anebo mezi nimi (ve Velkém Meziříčí nebo v Českých Budějovicích na soutoku Vltavy a Malše).

Když se vrátil do vlasti, zvolili ho biskupem. Proto má na všech obrazech biskupskou čepici (mitru) a hůl (berlu). Působil ve městě Myra a tam také pomáhal všem. Vypráví se o jednom tatínkovi, který byl tak zadlužený, že dokonce uvažoval o prodeji svých tří dcer do otroctví. Mikuláš se to dozvěděl a vždycky v noci přišel a hodil do jejich domku váček s penězi. Tak zachránil tři nevinné dívky, jejichž tváře byly krásné jako jablíčka. Proto ho malíři zobrazují s třemi jablíčky. Ve Znojmě a Velkém Meziříčí je namalován, jak zachraňuje tři muže vedené na popravu. Přinutil soudce, aby žalobu na ně znovu přešetřil a pak se ukázalo, že byli odsouzeni nevinně.

Měl rád zvláště děti, snažil se jim dělat radost. Když měly svátek nebo narozeniny a rodiče jim nemohli nic koupit, přišel v noci k domu a za okno jim dal nějakou dobrotu. Nevědělo se přímo, že to je od něho, ale všichni to tušili. Zemřel 6. prosince kolem roku 350. Proto má tento den svátek. Jeho tělo je dnes pohřbeno v kostele v Bari v jižní Itálii.

Když zemřel, byly všechny děti v Myře a okolí smutné. Nenašly už za oknem žádnou dobrotu. Všimli si toho i rodiče a řekli si: „Zítra 6. prosince už to bude rok, co žádné dítě nedostalo dárek. Co kdybychom jim tam dnes v noci něco dali." A opravdu to udělali. Tak vznikl zvyk dávat před sv. Mikulášem dětem malý dáreček za okno nebo do připravené punčochy či boty. Když se děti ptaly, kde se to vzalo, říkali jim: To je kvůli sv. Mikuláši.

Časem chtěly děti vědět, jak ten Mikuláš vypadal. Proto se některý tatínek přestrojil za biskupa. Na hlavu si dal mitru, na sebe plášť a do ruky si vzal berlu. Takto oblečený pak rozdával dárky sám. Když je pak nemohl sám unést, pomáhali mu lidé nastrojení jako andělé. Ti skuteční andělé slouží Bohu, tito krásně oblečení pomáhají s nadílkou. Ta nás čeká i dnes.

Před ní se však pomodlíme. Doma se také modlíte před jídlem. Modlíme se i ráno, když se probudíme a vidíme, že Bůh nám dává nový den. Možná, že někdo má takový hlad, že na modlitbu před jídlem zapomeneme. Ale neměli bychom zapomínat. Jednu krátkou před jídlem vás teď naučím. Je tak krátká, že i ten, kdo má hlad to tu chviličku vydrží. Tak poslouchejte:

 

Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála. - S velkou láskou živí nás - ať žehná i pokrm náš.
Tak se to budeme učit. Víte, já jsem se dozvěděl, že některé děti jsou zkoušeny z básniček, nebo že musí před Mikulášem zazpívat písničku. Já vás dnes nebudu zkoušet, já vás chci něco naučit. To, co je víc než básnička, co je víc než písnička, proto vás naučím tuto modlitbu před jídlem.

Tak dávejte pozor:
Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála.
- S velkou láskou živí nás - ať žehná i pokrm náš.

Zopakujeme si to:
Až to budete umět, pak to neříkejte pořád dokola, ale skutečně až před jídlem, jenom jednou, ale pokaždé, to znamená - kolikrát denně? Kolikrát denně jíte? Myslím tím hlavní jídlo u stolu. Třikrát. Takže třikrát se to budeme modlit.

A kolikrát denně spíte. Jednou. Takže se jednou denně máte pomodlit modlitbu před spaním. Už před rokem jsme se ji učili, takže, kdo dával pozor, se ji od loňského Mikuláše měl modlit kolikrát. No přece 365 krát.
Teď se ji pomodlíme společně:

Pane Bože, Otče náš,
Ty jsi stvořil celou zem,
děkuji, že rád mě máš
a že jsem tvým dítětem.


S maminkou a s tatínkem
a se všemi, které znám
když zhasíná venku den,
v ochraně tvé usínám.


A teď budeme ukazovat.
zvedneme ruce jako kněz - Pane Bože, Otče náš,
oběma rukama ukážeme na všechny strany - Ty jsi stvořil celou zem,
ukážeme na sebe - děkuji, že rád mě máš
a složíme si ruce na své srdce - a že jsem tvým dítětem.

A teď druhou větu.
Dáme ruce vedle sebe, jako bychom jednu podávali tatínkovi a druhou mamince - S maminkou a s tatínkem
roztáhneme ruce dolů a dozadu, jako bychom chtěli podat ruce i dalším lidem - a se všemi, které znám
a teď ukážeme rukama dopředu, že už je za okny tma a spojíme je k sobě - když zhasíná venku den,
spojené ruce dáme k hlavě a naznačíme polštář - v ochraně tvé usínám.

A po modlitbě jdeme spát. Ukážeme jak spíme. A pak je ráno. A my se probudíme.
Co máme udělat? Jaká bude první modlitba? Myslím, že je velice pěkné začít znamením kříže. Kdo to se mnou udělá? (sám Mikuláš udělá pěkný kříž levou rukou kvůli dětem, které ho pozorují. Proto si před tím musí dát berlu do své pravé ruky. Kříž se dělá stejně, zakončí se u téhož ramene, kterou rukou se kříž dělá.)
A když jsme se umyli a oblékli, jdeme se nasnídat. Máme hrozný hlad, ale nezapomněli jsme na modlitbu. Kdo na ni zapomněl. Tak si ji zopakujeme všichni.

Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála.
S velkou láskou živí nás - ať žehná i pokrm náš.


Modli se a pracuj. Tak zní staré a pořád dobré pravidlo. Taky děti pracujete? Ne? A co děláte ve škole? Tam spíte? Nebo zlobíte? To snad ne! Ve škole pracuje každý. I pan školník, proto tam nedělejte žádnou škodu. I paní uklízečky, proto se poctivě přezouvejte a vždycky po sobě ukliďte. Nenechávejte po sobě žádné papírky. I učitelé mají s vámi práci, než vás něco naučí, (třeba derivace) anebo násobilku nebo ukládání do paměti. I do své paměti musíte uložit spoustu věcí. A to je těžší než to uložit do paměti v počítači! Proto ve škole pracujete i vy! Ukládáte si do své paměti. A to je dřina. Ta se odměňuje. Nejlepší odměna je pro vás. Až to budete potřebovat, tak si vzpomenete. Druzí budou koukat na všechny strany, někteří se budou drbat za ušima, ale vy to budete vědět, protože jste se to učily a naučily!
Odměnou je také známka. Já vím, že dneska někdo nejraději slovní hodnocení, ale známka je známka. Jaké jsou dobré známky? Budeme počítat: Jednička je výborná, dvojka je chvalitebná, trojka je dobrá, čtyřka je dostatečná, pětka je nedostatečná.
Jsou dobré známky trojky. Jak pro koho. Jsou dobré známky jedničky? Musí mít všichni samé jedničky? Asi ne, ani nemohou, to by pak nemělo cenu známkovat. Ale pamatujte si: Dobrá známka je taková, která odpovídá tvému snaze a pilnosti. Někdo neměl štěstí, měl samé čtyřky, pak se začal, učit a teď už má trojky. Je to pro něj dobrá známka. Určitě. Jiný měl dvojky, vůbec se neučil, byl zkoušený, tak tam něco řekl, učitel ho neposlal sednout,ale dal mu trojku. Je to pro něj dobrá známka. Není. Měl na dvojku, možná i na jedničku, jen se měl trochu snažit.

Proto se někdy zavádí to slovní hodnocení, protože každý má trochu jiné dary, jiné nadání. Co myslíte, je někdo, kdo by neměl nadání na nic? Ne, každému Bůh dal nějaké dary. Není na světě nikdo, že by neuměl nic. Neumí každý matematiku, každý nedokáže hrát hokej jako (jméno) nebo zpívat jako Karel Gott (nebo jiné jméno). Každý má nějaké nadání, přesně jak jsme se to modlili prve:
Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála ...

A proč nám to dává, proč nám to třeba neprodává. Protože je náš Otec. To víme od Pána Ježíše, a to je pro nás ta nejvzácnější modlitba. Tu se teď všichni pomodlíme ve stoje. Mikuláš, andělé (i kněží, pokud je to v kostele, se obrátí k oltáři a všichni) se modlí Otče náš ...

Pak se rozdávají dárky: kněz čte jména, děti přicházejí, Mikuláš udělá nejprve každému palcem své pravé ruky křížek na čele, anděl dítě pohladí a předá dárek. Nedá ho však dříve, dokud dítě nedostane požehnání.

Na závěr všichni řeknou společně: Požehnej nás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý. Amen. Přitom dělají velký kříž na sobě, pouze Mikuláš dělá kříž nad lidmi, prvně shora dolů a pak zleva doprava. Pak spolu s knězem všichni poklekají a odcházejí.

Komentáře:


(ochrana proti spamu)
všechny položky jsou povinné, HTML tagy budou odstraněny

Dnes je 20. dubna 2024

svátek má Marcela

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)