Svatý Mikuláš - Sv. Mikuláš L.P.2009 v kostele BM ve Slavkovicích - úvod kněze a řeč sv. Mikuláše

27.11.2018 - lidová zbožnost

  Kněz:

 

Než mezi nás přivítá svatý Mikuláš s anděly, tak Vám o něm něco řeknu. Pořádně poslouchejte, protože je možné, že si Vás svatý Mikuláš vyzkouší a na něco se zeptá.

 

Svatý Mikuláš se narodil před 1700 lety v dnešní Turecké republice. Pocházel z bohaté rodiny, ale měl soucit s lidmi, kterým se už tenkrát vedlo hůře. Rozdával jim svůj majetek. Dělal to potají, protože nechtěl, aby ho za to chválili. Důležité pro něj bylo, že to ví Bůh.
V mládí se vypravil na pouť do Svaté země. Pluli tam lodí a zažili přitom velkou bouři. Mikuláš se modlil a na jeho přímluvu Bůh bouři utišil. Proto je svatý Mikuláš vzýván jako pomocník od lidí, kteří jsou ohroženi vodním živlem, proto jsou jeho kostely v blízkosti řek (v Praze na Malé Straně i na Starém Městě) anebo mezi nimi - Velké Meziříčí a také mezi Malší a Vltavou v Českých Budějovicích.

Když se vrátil do vlasti, zvolili ho biskupem. Proto má na všech obrazech biskupskou čepici (mitru) a hůl (berlu). Až do své smrti působil ve městě Myra, kde zažil pronásledování křesťanů. Ve svém městě se snažil všem pomáhat. Vypráví se o jednom tatínkovi, který byl tak zadlužený, že dokonce uvažoval o prodeji svých tří dcer do otroctví. Mikuláš se to dozvěděl a vždycky v noci přišel a hodil do jejich domku váček s penězi. Tak zachránil tři nevinné dívky, jejichž tváře byly krásné jako jablíčka. Proto ho malíři zobrazují s třemi jablíčky.
 
Měl rád zvláště děti, snažil se jim dělat radost. Když měly svátek nebo narozeniny a rodiče jim nemohli nic koupit, přišel v noci k domu a za okno jim dal nějakou dobrotu. Nevědělo se přímo, že to je od něho, ale všichni to tušili. Zemřel 6. prosince kolem roku 350. Proto má tento den svátek. Jeho tělo je dnes pohřbeno v kostele v Bari v jižní Itálii.
Když zemřel, byly všechny děti v Myře a okolí smutné. Nenašly už za oknem žádnou dobrotu. Všimli si toho i rodiče a řekli si: "Zítra 6. prosince už to bude rok, co žádné dítě nedostalo dárek". Tak vznikl zvyk dávat před sv. Mikulášem dětem malý dáreček za okno nebo do připravené punčochy či boty. Když se děti ptaly, kde se to vzalo, říkali jim: "Pst! Nikomu to neříkej. To je kvůli sv. Mikuláši." Z toho vzniklo rčení, že svatý Mikuláš nosí dárky. Časem chtěly děti vědět, jak ten Mikuláš vypadal. Proto se některý tatínek přestrojil za biskupa. Na hlavu si dal mitru, na sebe si vzal plášť (stejný jako ornát, který si bere kněz na mši svatou) k a do ruky si vzal berlu. Takto oblečený pak rozdával dárky sám. Když je pak nemohl sám unést, pomáhali mu lidé nastrojení jako andělé. Ti skuteční andělé slouží Bohu, tito namaskovaní pomohli s nadílkou. Spolu s dětmi se také před nadílkou modlili. Když však některé děti zlobily, nedostaly dárek, ale buď shnilé brambory, kus uhlí anebo jim bylo pohroženo metlou.


Je však zajímavé, že v Nizozemí si Mikuláš kromě povinné berly a mitry oblékal plášť v podobě pluviálu (který kněží a biskupové při při slavnostních obřadech mimo mši svatou). A tam se poprvé vedle něho začaly objevovat černě oděné postavy. Tenkrát ještě Holandsko bylo námořní velmocí a konkurovalo Anglii. Každý bohatý kupec měl černého sluhu, kterého si dovezl ze zámoří. Bylo jasné, že takový hodnostář jako byl biskup, musí mít sluhu. A ten v té době musel mít černou pleť. Takže s Mikulášem nezačali chodit čerti ale černoši - mouřeníni, jak se jim tenkrát říkalo česky. A ti také vykonávali tu hrubší práci: nařezat neposlušným dětem. Tu jemnou a krásnou práci - rozdávání dárků - si dělal svatý Mikuláš sám. Z toho černocha se na východě, a tedy i u nás, vyvinul čert. Na západ od Nizozemí šel vývoj jiným směrem. V Lotrinsku (ve východní Francii) dodnes s Mikulášem chodí Strýc Švihač (Pere Fouettard) , který neposlušným dětem našvihá rákoskou.

 

Dobrodiní je od slova dobrý a dobrý biskup Mikuláš dělal dobro všude, kam za svého skutečného života přišel.Pozvěte ho i vy, třebas jen symbolicky. Zlo se tak rozpíná. A nejen obrazně a v pohádkových maskách. Dobra je tak málo. Proto mu dejme zelenou, především u dětí.


Svatý Mikuláš:

 

Pokoj Vám milé děti, pokoj i Vám drazí rodiče.


Vítám Vás tady všechny přítomné - malé i velké, tatínky, maminky, dědečky, babičky a všechny příbuzné a známé. Pan farář Vám tu teď něco povídal, tak já se zeptám, zdalipak jste poslouchali. Pamatujete si co Vám pan farář říkal? Kdopak jsem? A co to stojí vedle mě za krásné postavy? Tak správně, a teď položím trochu těžší otázku. Kdo si pamatuje, kde jsem žil a co jsem dělal? Jaké jsou znaky biskupa? Proto ta berla v ruce a mitra na hlavě.

Víte děti, proč jsem mezi Vás přišel? Když jsem byl zde na zemi mezi Vámi, tak jsem sloužil lidem a zvláště dětem, kterým se špatně vedlo a které byly chudé. Tato láska k dětem mě pořád neopustila, děti mám rád pořád dál. Proto jsem i dnes přišel mezi Vás, abych Vás tu obdařil dárky. Myslíte, že Mikuláš dával taky dětem dárky? A zachránil taky někoho? Vidím, že si něco pamatuje, někdo víc, někdo míň, ale to nevadí. Ve zkoušce jste obstáli všichni. Taky vidím, že se všichni otáčíte a čekáte, zda sem přijdou čerti, kteří se venku klepou zimou a strachem z Boží lásky a straší tam kolemjdoucí. Nebojte se, čerti mají strach z dobra a lásky a když vidí kříž, tak utíkají co jim nohy stačí. Mezi nás do kostela nepřijdou, to jim strach nedovolí. Oni jsou venku a tam ve tmě a zimě si straší, ale sem do světla a tepla nemůžou - bojí se Pána Boha, tepla, světla. Čert je rád ve tmě, proto všechny jeho činy jsou temné a zlé. Nebojte se děti.


Nyní nás čeká nadílka. Vidíte plné koše dárků, které jsem pro Vás přinesl a se kterými mi pomohli andělé. Před rozdáváním balíčků se však pomodlíme. Doma se také modlíte před jídlem. Modlíme se i ráno, když se probudíme a vidíme, že Bůh nám dává nový den. Možná, že někdo má takový hlad, že na modlitbu před jídlem zapomeneme. Ale neměli bychom zapomínat. Jednu krátkou před jídlem vás teď naučím. Je tak krátká, že i ten, kdo má hlad to tu chviličku vydrží. Tak poslouchejte:

 

Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála. - S velkou láskou živí nás - ať žehná i pokrm náš.
Tak se to budeme učit. Víte, já jsem se dozvěděl, že některé děti jsou zkoušeny z básniček, nebo že musí před Mikulášem zazpívat písničku. Já vás dnes nebudu zkoušet, já vás chci něco naučit. To, co je víc než básnička, co je víc než písnička, proto vás naučím tuto modlitbu před jídlem.

Tak dávejte pozor:
Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála.
- S velkou láskou živí nás - ať žehná i pokrm náš.
Zopakujeme si to:
Až to budete umět, pak to neříkejte pořád dokola, ale skutečně až před jídlem, jenom jednou, ale pokaždé, to znamená - kolikrát denně? Kolikrát denně jíte? Myslím tím hlavní jídlo u stolu. Třikrát. Takže třikrát se to budeme modlit.

Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála.
S velkou láskou živí nás - ať žehná i pokrm náš.

Modli se a pracuj. Tak zní staré a pořád dobré pravidlo. Taky děti pracujete? Ne? A co děláte ve škole? Spíte tam? Nebo zlobíte? To snad ne! Ve škole pracuje každý. I pan školník, proto tam nedělejte žádnou škodu. I paní uklízečky, proto se poctivě přezouvejte a vždycky po sobě ukliďte. Nenechávejte po sobě žádné papírky. I učitelé mají s vámi práci, než vás něco naučí, třeba násobilku nebo ukládání do paměti. I do své paměti musíte uložit spoustu věcí. A to je těžší než to uložit do paměti v počítači! Proto ve škole pracujete i vy! Ukládáte si do své paměti. A to je dřina. Ta se odměňuje. Nejlepší odměna je pro vás. Až to budete potřebovat, tak si vzpomenete. Druzí budou koukat na všechny strany, někteří se budou drbat za ušima, ale vy to budete vědět, protože jste se to učily a naučily!
Odměnou je také známka. Jaké jsou dobré známky? Budeme počítat: Jednička je výborná, dvojka je chvalitebná, trojka je dobrá, čtyřka je dostatečná, pětka je nedostatečná.
Jsou dobré známky trojky. Jak pro koho. Jsou dobré známky jedničky? Musí mít všichni samé jedničky? Asi ne, ani nemohou, to by pak nemělo cenu známkovat. Ale pamatujte si: Dobrá známka je taková, která odpovídá tvé snaze a pilnosti. Někdo neměl štěstí, měl samé čtyřky, pak se začal, učit a teď už má trojky. Je to pro něj dobrá známka. Určitě. Jiný měl dvojky, vůbec se neučil, byl zkoušený, tak tam něco řekl, učitel ho neposlal sednout,ale dal mu trojku. Je to pro něj dobrá známka. Není. Měl na dvojku, možná i na jedničku, jen se měl trochu snažit.
Proto se někdy zavádí to slovní hodnocení, protože každý má trochu jiné dary, jiné nadání. Co myslíte, je někdo, kdo by neměl nadání na nic? Ne, každému Bůh dal nějaké dary. Není na světě nikdo, že by neuměl nic. Neumí každý matematiku, každý nedokáže hrát hokej jako Jaromír Jágr nebo zpívat jako Aneta Langerová. Každý má nějaké nadání, přesně jak jsme se to modlili prve:
Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála ...

A proč nám to dává, proč nám to třeba neprodává. Protože je náš Otec. To víme od Pána Ježíše, a to je pro nás ta nejvzácnější modlitba. Tu se teď všichni pomodlíme ve stoje.

Myslím, že je velice pěkné začít znamením kříže. Kdo to se mnou udělá? (sám Mikuláš udělá pěkný kříž levou rukou kvůli dětem, které ho pozorují. Proto si před tím musí dát berlu do své pravé ruky. Kříž se dělá stejně, zakončí se u téhož ramene, kterou rukou se kříž dělá.)
 Mikuláš, andělé (i kněží, pokud je to v kostele, se obrátí k oltáři a všichni) se modlí Otče náš

Pak se rozdávají dárky: kněz čte jména, děti přicházejí, Mikuláš udělá nejprve každému palcem své pravé ruky křížek na čele, anděl dítě pohladí a předá dárek. Nedá ho však dříve, dokud dítě nedostane požehnání.

Na závěr:

 

Vidím, že všechny dárky jsou již rozdané. Dostalo se na všechny děti? Kdo z Vás nedostal žádný balíček či dárek, ať zvedne ruku. Nikdo, to jsem rád, že jsem na nikoho nezapomněl. Nyní se tedy rozejdeme a půjdeme domů.

Tak děti, nezapomeňte se vždy pomodlit před jídlem. A večer před spaním nezapomeňte v modlitbě poděkovat i našemu nebeskému Otci za to všechno, co jsme od něj dostali a čím nás obdaroval. Neustále musíme opakovat slova modlitbičky:

Bůh nám stále všechno dává - buď mu za to čest a chvála.

A nyní než odejdu Vám dám ještě jednu radu na konec. Venku na Vás čekají čerti, ale ten kdo byl celý rok hodný a nezlobil se jich vůbec nemusí bát. A pamatujte si, že od čerta nepochází nikdy nic dobrého, proto i kdyby Vám sebehezčí či milejší čert nabízel nějakou sladkost nebo dobrotu, neberte si ji, určitě v tom bude nějaká čertovina. Od čerta nepochází nikdy nic dobrého.

 

Mějte se tu pěkně a já s anděly odejdu zpět do nebe - TOTO BYCH RADĚJI VYNECHAL. Doufám, že nebudete zlobit a budete hodné, abychom se tu mohli za rok zase sejít. Těším se s Vámi za rok naviděnou. Ještě požehnání na cestu - „Požehnej nás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý. Amen."

Přitom dělají velký kříž na sobě, pouze Mikuláš dělá kříž nad lidmi, prvně shora dolů a pak zleva doprava. Pak spolu s knězem všichni poklekají a odcházejí.

S Pánem Bohem milé děti a s Pánem Bohem drazí rodiče.

Komentáře:

Co dát do pytlíčku? | Jan - 12.11.2017

Do mikulášského pytlíku | jan - 30.11.2015

mikulas | misa - 22.11.2015

K fotografiím z roku 2007 | otec Jan - 6.12.2010

zobraz komentářepřidej komentář

Čerti a další příšery v průvodu sv. Mikuláše jsou

zajímaví. (6)

 

odporní. (13)

 

nepostradatelní. (9)

 

nebezpeční. (9)

 

normální. (5)

 

zbyteční. (5)

 

celkem hlasovalo 47 lidí

předchozí ankety

Dnes je 15. prosince 2018

svátek má Radana / Radan

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU