Ohlášky na tento týden a kázání jLK

  Ohlášky

  pro ˂N. Veselí        a            Bohdalov˃

od    21. 7. do 4. 8. 7. 2024 dá-li Pán

- sepsal J. Peňáz,736529221. Nemocniční kaplan v N. Městě má mobil 733741473

Když jíme jídlo, tak si užíváme jeho vzhled a chuť. Potom přichází trávení, kdy už bez našeho přičinění dochází k tomu co neovlivníme, je to skryté – naštěstí. Ne chuť a vzhled, ale trávené jídlo nám dodává sílu pro život našeho těla. Jak je velmi důležité pro maminku, když její novorozeně potravu přijímá a trávení probíhá k jeho růstu a prospěchu. Jak to je s přijímáním Božího Slova a Těla – pro naši duši, pro náš věčný život?

Naše trávení Božího Slova začněme přemýšlením nad vstupní modlitbou: Bože, buď stále s námi – Pán Bůh s námi je stále – jen my si to často a dlouze neuvědomujeme….. A když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili – Pán Bůh nás stále volá ke službě – jen my si to velmi často neuvědomujeme nebo sloužit nechceme. Rozmnož naši víru, naději a lásku – tyto božské ctnosti jsme dostali v plnosti už při svatém křtu – a zase – jak často, pokud vůbec na toto bohatství myslím a z tohoto nesmírného bohatství čerpám? A na co? Abychom věrně plnili tvá přikázání. V prvním čtení nám Pán Bůh připomíná, že se o nás stále stará. Když se nestarají – vůbec nebo špatně ti, kteří to dostali za úkol – rodiče, učitelé, kněží, tak Hospodin pošle jiné – lepší. Ve slovech žalmu na tuto naději odpovídáme uvědoměním si této pravdy – Hospodin se stále dobře o nás stará – v plnosti. Svatý Pavel nás utvrzuje v přesvědčení, že toto se může dít – jako všechno dobré a věčné – jen skrze Ježíše Krista. V nikom jiném není spásy. Kde hledám já – zdroj pokoje, štěstí, zdraví?

V evangeliu jsme slyšeli, jak učedníci po splnění úkolu přichází zpět k Pánu Ježíši a vypráví mu jak to všechno probíhalo. Proč – On to všechno ví. Je to kvůli nim samým, aby radost plnění Božího díla je znovu naplnila.

V tomto týdnu jsem viděl dokument o skutečně věřících lidech, kteří se - podobně jako první učedníci Pánu Ježíši podělili o dary, které jím přinesla jejich víra a věrnost Bohu.       Začátek byl velmi špatný - podobný, jako v mnoha dnešních rodinách – konec jiný - dobrý. Manželka a maminka tří dětí, která se cítila neoceněná – manželem a společností – podlehla pokušení, které přišlo skrze cizího muže, který dokázal ocenit její krásu, šikovnost a vše ostatní. Bylo to tak silné, že vyústilo v její odchod od manžela a dětí. V té chvíli se u jejího manžela projevila síla jeho víry a svátosti manželství. Odjel s dětmi na pouť do Medugorje a tam začali duchovní boj za záchranu manželky a maminky. Každý den se za ni modlili svatý růženec, obětovali za ni půst a bolesti. Mnoho blízkých jim to rozmlouvalo, ale oni vytrvali – přidávali do svých modliteb i toho cizího muže. Po pěti letech přišel zlom. Jedno z dětí si velmi přálo, aby maminka byla s nimi při jeho prvním svatém přijímání. Maminka jeho prosbu splnila a oni jako rodina po dlouhé době spolu v kostele. Ve chvíli přijetí Eucharistie se v jejím nitru ozval hlas: „Ty nesmíš – oni mohou. Můžeš si za to sama.“ Z jejích očí začaly téct slzy bolesti. Bolesti, která se stala příčinou jejího návratu k rodině. V závěru tohoto svědectví – žena se šťastně usmívala a muž plakal – a oba chválili Boha za jeho nesmírné milosrdenství.   

kkk