Ohlášky na 2 týdny a promluva jLK

  Ohlášky  pro

   ˂  N. Veselí a  Bohdalov  ˃

od  12. do 26. 10. 2025 dá-li Pán.  Sepsal J. Peňáz.736529221

17/10 Pátek – sv. Ignáce Antiochijského

7:00 N.VESELÍ  za poutníky do severních Čech

Kázání j. LK     Cizinec.   V pátek - když jsem zkoumal a připravoval poutní výlet do Severních Čech na místě samém - zvoní mobilní telefon. Podle čísla jsem poznal, že volá úřednice matriky úřadu městyse, kde sloužím Bohu a lidem už 33 roků. Že by nějaká svatba? Nebo spíš zase nějaký úřední průšvih? Z telefonu se ozvala tato slova: „Pane jáhen, vy máte v kostele ubytovaného nehlášeného cizince?“ Úřednici – zatím - stačilo ústní prohlášení, že žádný nehlášený cizinec v našem kostele není.

Hned na to se objevilo několik myšlenek souvisejících s dnešním evangeliem a jeho poselstvím pro nás souvisejících s přítomností Pána Ježíše v kostele. Dnes je také první svátek nedávno svatořečeného Karla Acutise, který je – mimo jiné – apoštolem eucharistické úcty v současné Církvi a světě – současnými dostupným i prostředky.

Jaký je náš, můj vztah k cizincům? Je podobný jako v době Ježíšově? Je podobný povelu cvičeného služebního psa, který při povelu: „Cizí!“ se naježí, začne vrčet, štěkat, případně jde do útoku?

Nebo by se dal vyjádřit přáním jednoho nešťastného - svým způsobem zapuzeného manžela - který své manželce řekl toužebné přání: „Prosím tě, nemohla by ses ke mně chovat -alespoň občas – jako k cizímu?“

Jedno z už legendárních slov svatého Karla Acutise zní: „EUCHARISTIE JE DÁLNICE DO NEBE.“ Dálnice ve své původní podobě, po které mnozí řidiči touží, je cesta, která vede k cíli rychleji, pohodlněji a lépe. Proto také každá navigace řidiče, pokud „ucítí“ v blízkosti dálnici, tak tam řidiče, většinou neústupně navádí. Jaký je můj osobní vztah k této dálnici do nebe, na které v současnosti dlouhé čekání v koloně nehrozí, protože provoz je plynulý, často skoro žádný?

A nyní se vrátíme k „nehlášenému cizinci“, kterého máme ubytovaného v každém farním kostele. Je tam přítomen 24 hodin denně, sedm týdnů v týdnu, 365 (366) dnů v roce. Jak často k němu volám – nemocný malomocenstvím hříchu – Ježíši, Mistře, smiluj se nade mnou! Ježíši, Mistře, smiluj se nad mými drahými nebo nad cizinci? Jak často jdu k němu, abych byl s ním, když se obětuje za mé hříchy a za hříchy celého světa na oltáři při mši svaté – v neděli z povinnosti, ve všední den z lásky? Jak často a jak dlouho se mu klaním při adoraci? Jak často ho pozdravím alespoň v duchu, když jdu nebo jedu kolem kostela? Toužím ho doprovázet, když jednou za rok jde Pán Ježíš na „vycházku“ o slavnosti Božího Těla a touží žehnat světu, rodinám, obci? V jedné vymyšlené anketě odpovídali uzdravení malomocní na otázku: „Proč jsi Mistrovi nepřišel poděkovat za své uzdravení?“ Jeden chtěl počkat, zda je to uzdravení trvalé. Druhý si myslel, že to je samozřejmost pro nemocné z vyvoleného národa. Třetí šel shánět dar na poděkování. Čtvrtý se řídil tím co dělá většina. A tak dál a tak podobně. Nechci – hledám důvody, chci - hledám důvody. Bohu vzdal chválu jen cizinec, který dostal od Pána Ježíše pokyn: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Všemohoucí Otče děkujeme za tvou stálou přítomnost mezi námi. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, sv. Radima a sv. Karla Acutise, andělů a svatých prosíme o dar uzdravující víry pro nás a pro ty, které nám svěřuješ. Skrze Krista našeho Pána. AMEN