Gibraltar - Fátima - Compostella - 4. týden - zpráva

4. zpráva o dalším týdnu naší pouti.

V pondělí 22.5. jsme vyšli z městečka Vidigueira za horkého počasí (přes 30 stupňů Celsia) zvlněnou a řídce obydlenou krajinou do městečka Viana de Alentejo. Procházeli jsme kolem lánu poli s balíky slámy po právě sklizeném obilí.  Je to pro nás neobvyklé,  vidět sklizená  pole před koncem května.  V městečku obdivujeme kostel, obehnaný hradbami s pěti  baštami.  Na faře nám nikdo neotvírá.  Jsme přijati až v klášteře františkánů.  Poskytli nám ochotně ubytování v hostelu.

V úterý pokračujeme v putování za tropických teplot krajinou korkových dubů a pastvin se stády dobytka, patřících k velkým statkům kolem cesty. Lidská sídla jsou zde vzdálena několik desítek km. Krajina je řídce osídlena. Již zdálky vidíme bílé město na hoře s kostelem sv. Salvátora. Je to Alcacovas. Ochotně nás přijímají v církevním zařízení Božího milosrdenství (nemocnice a zařízení pro seniory). Spíme v Sala reunioni (společenské místnosti).

Ve středu pokračujeme do obce Sao Cristobao. Víta nás kostel patrona motoristů sv. Kryštofa a milý pan farář nás ochotně ubytoval. Jsme na mši svaté v 19.00 hodin. Předříkáváme jeden desátek růžence před bohoslužbou. Pak na výzvu pana faráře zpíváme při mši i na její závěr české mariánské písně. Sklízíme uznání všech přítomných. Pak jsme pozvání na večeři. Podávala se zeleninová polévka, tři druhy masa s chutným salátem a k tomu ovoce a červené víno,  které pan farář vypěstoval na vlastní vinici.

Ve čtvrtek ráno jsme zváni na snídani a po požehnání na cestu vycházíme se slibem, že ve Fatimě na pana faráře vzpomeneme. Jdeme nížinou s velkými lány rýže. To nás zde překvapuje. Pole jsou obklopena hrázkami a krásně zelená rýže vyrůstá z plochy zatopené vodou. Večer docházíme za horkého počasí do městečka Cabrela. Pán farář sem dojíždí.  Obracíme se na místní samosprávu s prosbou o nocleh.  Spíme u fotbalového stadionu pod přístřeškem. Sprchujeme se v kabinách pro hosty.

V pátek obklopují naši trasu velké plochy vinic. Naším cílem je městečko Poceirao. Krásné upravené,  moderní kostel Panny Marie. Žena,  která zdobí kostel květinami nám slibuje, že v 19.00 přijede Padre a postará se o nás.  Čekáme marně.  Jano zjišťuje ztrátu peněženky se 150 Euro. Nakonec ji nachází v bufetu, který asi před dvěma hodinami navštívil. Nezbývá než zajet za městečko k vodárně,  kde rozbíjíme  tábor a spíme pod stany a někteří pod širou oblohou. Před usnutím se společné modlíme a děkujeme za uplynulý den. Modlitba růžence nás provází každodenně. Měříme krajinu krokem a modlitbou.

V sobotu jdeme celý den pod zataženou oblohou a blížíme se k nejzápadnějšímu hlavnímu městu Evropy Lisabonu. Leží na pravém břehu v ústí řeky Tajo do Atlantického oceánu na několika pahorcích. Trochu to připomíná kalifornské San Francisco. Překonáváme ústí řeky po nejdelším, 17 km dlouhém mostě - Ponte Vasco dá Gama. Ubytováváme se v apartmánu.  

Dnes, v neděli 28. 5. jdeme ráno do katedrály Panny Marie. Mše svatá je tam až v 11.30. Po obdržení razítek do poutnických průkazů jsme na slavné mši svaté v kostele St. Domingo, celebrované místním biskupem. Účastní se ji žáci zdejší důstojnické školy ve stejnokrojích. Hraje vojenská kapela. Nevšední zážitek.  Po mši svaté si prohlížíme město a konstatujeme,  že jsme již ušli 588 km a do Fatimy nám zbývá již jen necelých 200 km. Do Santiaga ještě 596 km, takže jsme přibližně v polovině naší pouti. Děkujeme Bohu za to, že nám dává schopnost tuto pouť absolvovat a chrání nás na cestě od všeho zlého a děkujeme  také všem doma, kteří se za nás modlí a na dálku nás doprovází. Bohu díky.

 Za všechny poutníky Karel