HODNĚ O KŘTINÁCH - Santiniho rodokomen

01.08.2018 - poutní místo Křtiny

 

SANTINIHO RODOKOMEN

1. generace - dědové:  Antonín Aichel,

psán též jako Anton Aichel, Antonio Akel či Aychel, italský zedník působící v Čechách

Životní data:  narozen v Roveredo ve Švýcarsku (německy Aichel). V 30. letech 17. století přišel do Prahy, tam zemřel

Svatba:  6. listopadu 1635 se v malostranském farním kostele sv. Václava oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně - 2 synové

roveredo.jpg

Životopis:  Antonín pocházel z městečka Roveredo v údolí Misox (Mesocco) ve švýcarském kantonu Graubünden, které za Antonínova života neslo německé jméno Aichel, které v Čechách připojil ke svému křestnímu jménu.  V 30. letech 17. století přišel do Prahy, aby se věnoval zednickému řemeslu. 6. 11. 1635 se v malostranském farním kostele sv. Václava oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně, za svědka mu byli Santini de Bossi, Melchior Meer, architekt Carlo Lurago a Matěj Valkoun, přísedící nejvyššího purkrabství na Pražském hradě. Podle jmen svědků na svatbě či u křtu jeho dětí usuzují historikové, že pracoval v Luragově stavební firmě jako kvalifikovaná síla na stavbě středního traktu Pražského hradu podle projektu Giuseppe Matteiho, zřejmě pod vedením mistra Melchiora Meera a políra Santina de Bossi. Odhadují, že vynikal řemeslnou zručností a těšil se jisté vážnosti. Po svatbě se Antonín usadil na Malé Straně, mezi roky 1648 a 1650 se přestěhoval do Vlašské ulice na pražském Starém Městě, kde se mu 16. ledna 1650 narodil syn Carl Antonio Aichel a v říjnu 1652 syn Santini Aichel.

2. generace - otcové:   Santini Aichel

psán též Eichel, Aychel, Aeuchl,  český kameník italského původu,

Životní data:  pokřtěn 23. října 1652 Praha, zemřel 27. září 1702 Praha,

Svatba:  27. října 1675 se oženil s Alžbětou Thimovou († 20. ledna 1701) - 3 děti

Životopis:  Narodil se Antonínu Aichelovi a Kristýně Ostové na Starém Městě, při křtu v kostele sv. Jakuba mu byl za kmotra významný italský architekt Carlo Lurago, dále Santini de Bossi, Giovanni Battista Ceresol a Matěj Valkoun, přísedící nejvyššího purkrabství na Pražském hradě.  Vyrostl na Starém Městě, kde se také ve zdejším cechu vyučil kameníkem, což oproti otcově zednictví znamenalo pracovní a společenský postup. V učení se pravděpodobně seznámil se svým celoživotním přítelem Adamem Kulichem, pozdějším kamenickým mistrem, se kterým pracoval na řadě významných památek. Získal práci na Hradčanech, kam se za prací také přestěhoval - bydlel v jednom z malých domků za Jelením příkopem. 27. října 1675 se oženil s Alžbětou Thimovou († 20. ledna 1701) se kterou má nejstaršího syna Jana Blažeje (3.2.1677), dceru Alžbětu (křtěná 25. září 1678) a Františka Jakuba (ten byl pokřtěn 28. dubna 1680 Praha - 1709. V roce 1707 si František bere za ženu Barboru Kulichovou, dceru otcova celoživotního přítele).  V roce 1680 se Santini Aichel stal malostranským měšťanem a roku 1686 koupil dům U tří hvězd na Pohořelci. Zemřel předčasně v roce 1702.

3. generace - slavný syn:

  JAN BLAŽEJ   

SANTINI-AICHEL

Životní data:  3. února 1677 Praha - 7. prosince 1723 v Praha

santiniaaichel.jpg   santini.jpg 

(Text a portréty převzaty z Wikipedie.)

1. svatba:  v roce 1707 si vzal Veroniku Alžbětu Schröderovu z Prahy - 4 děti, ale 3 synové zemřeli  v dětství na souchotiny

2. svatba:   v roce 1720 si vzal šlechtičnu Antonii Ignatii Chřepickou z Modliškovic - 2 děti

Životopis:  Narodil se 3. února 1677, na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santini-Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Do roku 1699 prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly ticinského, v Římě působícího Francesca Borrominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna". V Itálii pravděpodobně získal kvalifikaci architekta a také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František. V roce 1700 už Santini samostatně realizoval stavby, projektoval a měl z těchto činností příjmy. Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové - Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) - zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).  Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil nejen úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu, ale prostřednictvím vlivných švagrů i na vyšší církevní hodnostáře. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rocha. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty. Jan Blažej Santini umírá po delší nemoci 7.12.1723 v Praze a je pochován dle posledního přání na dnes již zrušeném hřbitově u bývalého kostela svatého Jana Křtitele v Oboře v dnešní Šporkově ulici. 

Od 7.12. 2016 má v těch místech pamětní desku.      

santiniho-deska.jpg    

Text a portréty převzaty z Wikipedie.

Komentáře:

Děkujeme | poutníci - 22.3.2019

zobraz komentářepřidej komentář

Místo trávníku vyholeného na minimum si pořídit květinové pásy či nějaké vyšší rostliny je

správná volba. (12)

 

drahý špás. (4)

 

moc práce navíc. (8)

 

nutné pro dobré životní prostředí. (13)

 

pěkný výmysl. (0)

 

Sám(sama) nevím. (4)

 

celkem hlasovalo 41 lidí

předchozí ankety

Dnes je 26. června 2019

svátek má Adriana

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU