Měsíční pouť Nový Jeruzalém 2019 - listopad 2019

30.10.2019 - ostatní poutě

 

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Vážení a milí přátelé!

Máme před sebou několik posledních hodin mimořádného misijního měsíce.  Můžeme zpytovat svědomí otázkou, čím jsem v uplynulých dnech prospěl misijnímu dílu Církve - v celém světě - tom velkém (naše planeta) i v tom malém (moje farnost, rodina, mé srdce). 

Když končíme ve farnostech Lidové misie, říká hlavní misionář:  "My odcházíme, vy zůstáváte. Vy zde  budete Ježíšovi misionáři!" 

Po zpytování svědomí je čas na dobré předsevzetí a jeho plnění.  Přemýšlejme jakým způsobem budeme pracovat na šíření víry ve svém okolí.  Naše společnost, která děkuje za 30 roků svobody víru v Boha potřebuje.

Možná se někdo někdo zalekne: "To není moje práce, nejsem odborník na misie, nezvládnu to, atd........."  Jednu věc můžeme dělat vždy a je tak potřebná:  POKÁNÍ.  To je základ misie církve.  Pod sochou Panny Marie v místě, kde si Pán Ježíš vyžádal pobožnost prvních pátků a dal stále platné přísliby je tato výzva Matky  Boží: POKÁNÍ, POKÁNÍ, POKÁNÍ.

K plnění Boží vůle a ke konání skutečného a věčného dobra, ať Vám žehná všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.  Váš jáhen Ladislav

P.S.

Jako pomůcku k vděčnosti a dobrému životu můžete přijmout texty ve zpravodaji NJ a také slova Mons. Piťhy, která nám řekl 28. 10. v kostele svaté Anežky České na Spořilově.

Nový Jeruzalém č. 11/2019

Zpravodaj pro 239. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Jámách - ve středu 13. listopadu 2019 v 17 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Bystrém.

 V úterý 15. října 2019 přijelo a přišlo na pouť NJ do Bystrého čtyřmi autobusy, auty a pěšky asi 350 poutníků, svátost smíření udělovalo 8 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

           Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních 

 3) o vzrůst víry v našem kraji              4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách 

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     6) na smír za hříchy celého světa

Kázání Mons.  Jana Paseky na pouti NJ v Bystrém:

Sestry a bratři! Troufnu si říci, že jsme vyposlechli velmi známý úryvek evangelia, který pojednává o Ježíšově prvním zázraku. Je to úryvek evangelia, na který bychom si mohli udělat celé exercicie, protože tam je mnoho důležitých podnětů. Už první tři slova: "Byla svatba." O tom bychom mohli mluvit hodiny, protože to má v kontextu Písma Svatého a v kontextu věčnosti ohromný dopad a velký význam. Ale já bych se rád při této pouti zamyslel nad některými skutečnostmi, které nám ten úryvek evangelia předkládá. Když je tam řečeno - byla svatba - je tam řečeno o události, která se stala na svatbě. O té svatbě tam zas moc řeč nebyla. Člověk by čekal, že nám evangelista alespoň popíše nevěstu nebo ženicha. Že nám popíše, kolik jim bylo let, jestli měla nevěsta dlouhé vlasy nebo krátké. Jestli byl ženich pohledný nebo pocházel z dobře situované rodiny. A tak dále. Ale o tom  v úryvku evangelia není vůbec řeč. Je tam řeč o tom, že byla svatba v Káně Galilejské.

To, co evangelista Jan jakoby podtrhává a co je zásadní, je že došlo víno. Na té svatbě došlo víno. A my si můžeme klást otázku: "Jak je to možné, že na svatbě došlo víno?" A odpověď? Odpovědět na tuto otázku můžeme dát mnoha způsoby: třeba nepočítali, že na tu svatbu dorazí tolik lidí nebo objednali dostatek vína, ale dostali jen polovičku z objednávky. Nebo můžeme říci, že ti svatebčané byli tak dobří pijani, že vypili to, co se normálně vypije za týden nebo jak dlouho trvala svatba, tak oni to zvládli za chviličku a nebylo co pít. Takhle bychom mohli předložit několik variant. Jednou z variant odpovědí na otázku: "Proč došlo na svatbě v Káně víno?" by mohla být i tato, kterou - a to podtrhuji, to podtrhuji několikrát - to v žádném případě v Božím Slově nenajdete: Mohli bychom totiž také odpovědět, že ženich s nevěstou, potažmo jejich rodiny - byli lakomí. Ale připomínám - to v Písmu nikde nenajdete. Zkusme připustit také tuto variantu, že došlo víno, protože byli lakomí. Ještě jednou: nenajdeme to tam.   

Ale co tam najdeme, co z toho úryvku naprosto tryská, je velmi zásadní. To je ohromná Boží štědrost. Maria říká - „Už nemají víno." Ježíš jí říká: "Ještě nepřišla má hodina."

To je odkaz na hodinu kříže. V tu chvíli, kdy Kristus umírá - za všechny lidi. To je odkaz na ohromnou Boží štědrost, kdy sám Boží syn se dává úplně za všechny lidi. Ne jen za toho, za onoho, ale úplně za všechny lidi. Když Ježíš řekne: "Naplňte džbány vodou", oni je naplní až po okraj. Taková štědrost. Víte, v té Káni Galilejské, jakoby se začala šířit nesmírná Boží štědrost. A ten celý úryvek evangelia nám ukazuje, že Bůh se svými dary nešetří.

A dává je člověku v naprosté hojnosti. Je to text, který nás všechny chce povzbudit. Došlo víno a Maria říká těm služebníkům: "Udělejte všechno co vám řekne."

Podívejte, když tehdy na svatbě tehdy došlo víno, to byl malér, to byla tragédie. Byl tady malér, který je potřeba vyřešit. A Kristus ho vyřeší. A je důležité uvědomit si, že Kristus ten problém v žádném případě nevyřeší tak, jak by člověk čekal. Jestliže došlo víno, bychom čekali radu, jako třeba: „Skočte někam, nakoupit víno!" nebo „Vysázejte vinici!" - to by se načekali, než by vyrostla, to už by bylo dávno po svatbě. Nebo by mohl někdo říct: „Zajděte do Jeruzaléma." Takovou nebo podobnou radu by člověk čekal. Ale rozhodně, rozhodně by člověk nečekal radu: „Naplňte džbány vodou."

V té Káně Galilejské nepotřebovali vodu, ale potřebovali víno.  Maria říká služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne." Víte v životě každého z nás může také dojít víno. Může nám dojít energie, síla, odvaha, chuť do života, víra v Krista. Ledacos nám může dojít.

A zásadní je, abychom si uvědomili, že Kristus nám na ty naše těžkosti, potřeby radí to, co člověk je schopen zvládnout.  To je ta rada služebníkům. Kdyby jim řekl: „Vysázejte vinici.", tak by to možná zvládli, ale situaci by to nevyřešilo. Naplňte džbány vodou, je rada, kterou zvládli, ale podle lidského hlediska to tu situaci neřeší. A neřešilo by ji to, kdyby ji řekl kdokoli z nás, ale, když to řekne Kristus, tak to tu situaci vyřeší úplně.

 Bůh po nás nikdy nechce něco, čeho bychom nebyli schopni.  Bůh nás vede vždycky k tomu, co jsme schopni udělat, co jsme schopni unést, co je v našich silách. 

Maria říká těm služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne." Všechno, i když se vám to nebude zdát - udělejte všechno, co vám řekne. Ježíš řekl: „Naplňte ty džbány vodou."  Potom řekl: „Naberte a doneste správci svatby."  To se jim mohlo zdát ještě divnější, ale Maria řekla - udělejte všechno co vám řekne. Když ten správce okusil a pil výborné víno, možná si ti služebníci řekli - že jsme toho tam nenanosili ještě víc.

A ještě jednu otázku bych dal a budu končit.  Otázku: „Kdy k proměnění to vody na víno došlo?"  Odpovím vám to co, čekáte: „Nevím." A ani to není důležité.  Jestli k tomu došlo, když tam nosili tu vodu nebo když nabrali do nádoby a nesli tomu správci. Nebo když ten správce okusil.  Důležité je to, že udělali všechno, co jim řekl. 

Panna Maria, tuhle tu jednoduchou - možná, že ne vždycky lehkou radu - říká úplně každému z nás. Udělejte všechno, co vám řekne.  A jak to poznám?  Naslouchej Bohu a On ti prostřednictvím svého Božího Slova, prostřednictvím svátostí, prostřednictvím událostí řekne, co máš dělat.

A tak poslouchejme tuto nádhernou radu Panny Marie: „Udělejte všechno co vám řekne!" a můžeme k tomu dodat: „A pak zažijeme zázraky."

Sbírka - po zaplacení autobusů, nutné režie - jsme darovali 7 953 Kč na hospic Duha v Hořicích. Pán Bůh zaplať. Poděkování patří také místnímu faráři otci Josefovi Matrasovi a všem farníkům z Bystrého, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili.

                         A hlavně - díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

                    

Představení hlavního celebranta NJ v  Jámách, kterým je P. Mgr. Jaroslav Trávníček, školní kaplan ze Žďáru nad Sázavou:

Stručné představení - věk, dětství, mládí, studia, působiště

Narodil jsem se na jižní Moravě v Hodoníně v r. 1967. Věk si každý odpočítá sám.

Po klasickém povinném studiu ZŠ jsem šel na gymnázium a pak na VŠ. Sametová revoluce mě zastihla na vojně v Českém Krumlově. To bylo opravdu velmi zajímavé období a mě velmi ovlivnilo do budoucna, protože jsem se rozhodl stát knězem.

Po dokončení pedagogického studia jsem nastoupil na teologickou fakultu a do semináře v Praze.

Po vysvěcení na kněze v r. 2000 jsem působil na různých místech - ve Zlíně, v Pardubicích, Praze a poslední rok v Brně. Vždy se to nějak motalo kolem církevního školství.

Otče,  co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?      

Jak žít svůj život, nehrbit se a nemuset se stydět. A za to jsem jim moc vděčný.

Co bylo tím nejdůležitějším impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?

Žádný rozhodující impuls nebyl. Prostě to ve mně dozrálo. Hodně malých drobných okamžiků v životě, různých setkání a spousta lidí kolem mě. A bylo to.

Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem? 

Kněží, se kterými jsem se ve svém životě potkal. Jako mladý ministrant to byli Michal Špaček a František Koutný, kteří u nás byli jako kaplani a já s nimi prožil první svaté přijímání. Když jsem byl na vojně v Českém Krumlově, tak to byl Venda Zboroň, tehdy karmelitán. Později jsem si uvědomil, že to byla také atmosféra v mé rodině, kdy si rodiče kněží vážili a měli s nimi vřelý osobní vztah. V této atmosféře jsem vyrůstal.

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější? 

Sloužit lidem a nepřekážet Bohu v jejich životě.

Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí?

Žít poctivě a opravdově každý den. A být vzdělaný (i ve víře) a stále se vzdělávat. Hlupáků je kolem vždycky dost. Ti však svět nikam neposunují.

Mohl byste nám přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na ... (ze sbírky se hradí režie, autobusy a co zbude, tak se pošle tam, kam určí hlavní celebrant).

Marys Meals?   

Žijeme v neskutečně neskromné společnosti. Moc si nevážíme ani jídla, ani různých technických vymožeností moderní civilizace. A přitom pro velkou část světa není jídlo samozřejmostí. Co zbude, předejte na Mary´s meals.

Kde vás nejvíc „tlačí boty"? 

Psaný projev. Opravdu nejsem spisovatel. A moc o sobě nemluvím.

Na co se nejvíc těšíte? 

Každý den přináší spousty krásných okamžiků a krásy. Jen mít otevřené oči a mysl.

Co Vám udělalo v poslední době radost?

Nádherné podzimní počasí. Alespoň teď, když píšu tyto řádky.

 

Listopadové (celoroční) téma.

Koncem října a začátkem listopadu se zaplňují hřbitovy živými lidmi, květinami, věnci a svíčkami.  Je to proto, že nastává tzv. Dušičkové období, lidově řečené Dušičky. Na silnicích je zvýšený provoz, zvyšuje se procento svátečních řidičů, a proto pomáhající a chránící policie je také v pohotovosti. Kdo za to může, jaká je příčina? 

Jsou to zemřelí lidé, kteří ještě ve většině, alespoň na venkově - Bohu díky - jsou pohřbeni do požehnané půdy hrobů na hřbitovech. Těla našich předků s bolestí po jejich smrti pochováme a odcházíme do svých domovů s nadějí a vírou ve vzkříšení mrtvého těla a život věčný. Časem přicházíme na jejich hroby, čest našim zemřelým prokazujeme tím, že jejich hroby udržujeme, vzpomínáme na jejich slova, odkaz a......modlíme se za ně.

Nejednou nám v srdci zazní otázka: „Jak jsou na tom jejich duše? Kdo z nich je v nebi, v pekle nebo v očistci?"  Církev mnohé lidi prohlásila za svaté po splnění velmi přísných podmínek - to znamená, že máme jistotu, že jsou v nebi.  U mnoha dalších lidech, kterým se dostalo před smrtí nesmírných milostí Božích skrze svátost smíření, eucharistie, nemocných a plnomocných odpustků v hodině smrti, také věříme, že jsou v nebi. Nikdy Církev o žádném člověku neprohlásila, že je v pekle. To však neznamená, že je peklo prázdné.  Před tímto stavem věčného utrpení nás velmi důrazně varuje Pán Ježíš.

Je také třetí stav, v kterém se nachází duše zemřelých.  Je to očistec.  V něm musí duše zemřelých odtrpět tzv. časné (můžeme též říci dočasné) tresty za své hříchy.  K tomu slouží odpustky.  Není to odpouštění vin, ale prosba o odpuštění časných trestů. Jsou dva druhy odpustků - plnomocné a částečné.

Co to jsou plnomocné nebo částečné odpustky? Velmi stručně: následkem každého hříchu je vina a trest. Vina může být odpuštěna lítostí nad hříchy a jejich vyznáním, nejlépe svátostně přijetím svátosti smíření. Trest je možné "vymazat" pokáním. Co to je pokání? Buď trpělivě prožívané utrpení nebo půst nebo modlitba nebo almužna (dobrý skutek).

Bůh skrze Církev nabízí odpuštění trestů za hříchy formou odpustků. Toto odpuštění tzv. časných trestů může získat člověk jen pro sebe anebo zemřelého člověka. Toto odpuštění trestu je možné získat za splnění několika podmínek.

Pro získání částečných i plnomocných odpustků jsou Církví stanovené tyto podmínky:

1. Věřící katolický křesťan musí mít úmysl odpuštění trestů získat. (Velmi často se se na toto při různých příležitostech zapomíná.)

2. Člověk musí být v milosti posvěcující.

3. Modlitba na úmysl svatého Otce. (Písmo svaté: Ježíš dal Petrovi moc: Cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi.)

4. Skutek, s jehož vykonáním je zisk odpustků spojen.

Pro získání plnomocných odpustků jsou  ještě navíc tyto podmínky:

5. Svatá zpověď v blízké době.

6. Svaté přijímání v ten den.

7. Nemít zalíbení v žádném ani v lehkém hříchu.

Praxe získávání odpustků je málo známá v naší zemi ze dvou důvodů.  Prvním je to, že mistr Jan Hus bojoval proti prodávání odpustků - z toho vyplývá, že je to něco špatného.  Pozorný čtenář si všiml, že je to záležitost duchovní a pokud byla zneužívána k různým podvodům, je to už velmi vzdálená historie.  Druhý důvod je ten, že služebníci Církve o odpustcích mluví za celý rok jen před prvním listopadem. A tak většina katolických křesťanů, pokud odpustky získává, tak jen v tomto tzv. Dušičkovém období.   Odpustky může a má člověk získávat po celý rok. Může si je přivlastnit sám nebo je darovat duším v očistci.  Splnění jejich podmínek je různě náročné.  Rozdíl mezi dušičkovým období a zbytkem roku spočívá v tom, že v tomto období jsou odpustky přivlastnitelné jen duším v očistci - tzn., že člověk si je sám přivlastnit nemůže. Je to také období, kdy většina katolíků přijímá svátost smíření o prvním pátku v listopadu a podmínky pro jejich získání jsou více než jednoduché: jakákoli modlitba na hřbitově (stačí i v duchu).  Pamatujme na to, že duše v očistci nesmírně trpí a samy si nemohou pomoci.  My můžeme.

Chvilka našeho času může dát věčnou radost trpícímu. Jménem mnoha - pro nás bezejmenných duší zemřelých vám děkuji. Můžeme spoléhat na jejich účinnou pomoc, kterou nám dají v nejdůležitější chvíli našeho života - smrti. Tak, jak to zpíváme v písni za zemřelé: "Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat." jL

                                                      Pozvánky.

Pouť do Svaté Země a Jordánska v termínu 9. - 21. 2. 2020. Pokud to uznáte za vhodné, prosím o zveřejnění na vývěskách popř. v ohláškách. Případní zájemci ať se hlásí přímo na CK AWER TOUR s. r. o., Farní 1, Zábřeh, 789 01, mobil: 731 626 506; e-mail: info@awertour.cz; obratem dostanou na svůj e-mail cestovní smlouvu, kterou vyplní a zašlou nazpět na CK.  Nejlépe se přihlásit ještě do konce měsíce října. Děkuji za zveřejnění. S pozdravem a požehnáním P. Pavel Habrovec

Medugorje - 10.3.-15.3.2020 (jarní prázdniny v kraji Vysočina), cena 3000 Kč + 60 euro za ubytování a polopenzi. Duchovní doprovod zajišťuje P. Mariusz Lezsko SAC, palotin. Vhodné nejen pro mládež, ale i pro mladé duchem.  Více informací u Václava Šustra, tel.: 777 640 961, mail: vaclav.sustr@post.cz

Lurdy, La Salette - 30.4. - 9.5.2020 - duchovní doprovod zajišťuje Mons. Jan Peňáz. Cena 13800 Kč zahrnuje 3x ubytování v Lurdech, 2x v La Salettě, 2x v hotelu F1, polopenzi a dopravu autobusem. Možnost výletu na horu Col du Tourmalet, při zpáteční cestě zastávka u mostu Pont du Gard (UNESCO), v městečku Carpentras a v Ženevě. Více informací u Václava Šustra, tel.: 777 640 961, mail: vaclav.sustr@post.cz

 

Plán poutí NJ na rok 2019 a rok 2020:

2020   14. leden Velké Meziříčí - P. Jiří Kupka  

13. únor     Trpín        12. březen   Křižanov

           14. duben Měřín       13. květen   Bohdalov     16. červen    Žďár n/Sáz

           14. červenec              13. srpen                        15. září          Pavlov

           13. říjen                12. listopad                    15. prosinec Olešnice

2021 únor - Lysice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde -... ....

Srdečné pozvání na 240. pouť NJ - ve  čtvrtek 12. prosince 2019 v 17 hodin v Olešnici                  hlavní celebrant - P. Jaroslav Laštovička, kaplan ve Velkém Meziříčí, Netíně a Borech.

 

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 11. 2019. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém

Vydává: Římskokatolická farnost Rovečné, 592 65 Rovečné 14.

Zodpovědný redaktor : jáhen Ladislav Kinc, kinc@dieceze.cz, telefon: 606948970

Časopis je určen výhradně pro vnitřní potřebu farností a poutníků NJ.

Kázání p. probošta P. Petra Piťhy při děkovné pouti k sv. Anežce na Spořilově

Milí poutníci, bratři a sestry,

rovněž tak i naši milí hostitelé,

církev dnes slaví svátek sv. apoštolů Šimona a Judy. Slavíme také státní svátek vzniku našeho novodobého státu. Co slaví národ, mi není úplně jasné.

V dnešních čteních se předně ukazuje, jak je stavěna a dále budována církev. Co je jejím základem a architektonickou vazbou. Sv. Pavel říká, že je to Ježíš Kristus a Duch svatý. V Lukášově evangeliu se pak hovoří o tom, jak a koho si Kristus vybral za své nejbližší spolupracovníky. Celou noc se modlil o samotě, současným jazykem řečeno, to probíral s Otcem. V závěru se dozvídáme, jak sám velmi názorně apoštolům ukázal, v jakém díle mu budou pomáhat a co od nich společnost očekává. Očekává to dodnes a my, každý sám za sebe, ale i za celek se musíme ptát, nakolik se tato očekávání naplňují. Zcela jistě zde je toho dost ke zlepšení.

Centrem sdělení je ovšem výčet dvanácti apoštolů a dnes bych se chtěl s vámi zamyslet nad postavou Jidáše, tj. nad pojmem zrada. Chci tak proto, že slavíme státní svátek, jak už jsem na začátku zmínil.

Symbolem i garantem naší státnosti je už více než tisíc let sv. Václav. Stal se mučedníkem. Byl zavražděn, protože byl zrazen. Tématem naší úvahy tedy bude zrada. Sv. Václav byl zrazen, usmrcen zezadu u chrámových dveří, které jako místo azylu, podržel zevnitř s vrahy spolčený kněz.

O celých lidských dějinách mohli bychom mluvit jako o dějinách zrad. Známe jména smutně slavných zrádců. Krista, jak jsme slyšeli v Evangeliu, zradil jeden ze dvanácti apoštolů. Jidáš se stal archetypem zrádce i svým koncem. Oběsil se, udusil, jeho smrt nebyla z hlediska Židů košer.

Nemysleme však, že už dávno před ním nežili zrádci, jejichž jména jsou natrvalo vepsána do paměti lidstva. Efialtés, zrádce z Thermophyl, nebo Brutus, zrádce Césarův, u nás bájný vrah Neklan. V křesťanských dějinách, když se obrátíme jen k naší zemi, vystupují po řadě Prkoš, strážce hradu Bílina, zrady v husitských válkách, vrazi Waldštejnovi atd., atd. až k Mnichovu, Emanuelu Moravcovi, Biľakovi, Kolderovi, Husákovi a dál. Vzpomeňme na zrady v rodinách, mezi přáteli. Všude je a číhá zrada.

Co je obrazem zrady a její podstatou? Otevření bran nepříteli, otevření bran neštěstí. Ke zradě patří dva aktéři, ten, kdo zradí a ten, kdo je zrazen. Prvý musí být člověk, druhým může být i Bůh, idea, vlast, řeč... Národ je mnohačetný člověk.

Dnes bychom si mohli uvědomit, koho nebo co zrazujeme. Když zradíme Boha, jednáme sami proti sobě. Vydáme se všanc jinověrcům či bezvěrcům. Nebudou k nám milosrdní. Zradou vlasti stáváme se bezdomovci, nádeníky či otroky. Když zradíme národ, stane se nám totéž. Když zradíme ideu, bloudíme jako slepci, které zavede každý, kam chce. Když zradíme jazyk, připravíme se o svébytnost a nakonec i zdravý rozum. Pokud zradíme demokracii, ztratíme svobodu v nové totalitě. Diktátoři jsou připraveni. Když zradíme vlastní svědomí, budou z nás zločinci, kteří se neštítí ničeho. Když to všechno sečteme a zvážíme - zradou vždy a nutně zrazujeme i sami sebe. Čeká nás pak tak či onak osud Jidášův.

Ponechám na vás, abyste zvážili, zda nesklouzáváme k vrahům Václavovým. Nemyslím vás, ale celek naší současné společnosti. A proto, sestry a bratři, mysleme na děti a mysleme na chorál. Amen.

K 30. výročí sametové revoluce

Petr Piťha

Při letošním 17. listopadu budeme bilancovat uplynulých třicet let. Je jisté, že jsme se dopracovali k hluboké desilusi, nesvobodě nového typu a že se k moci vrátili komunisté. Otázky před námi jsou dvě: Proč se to stalo? a Co s tím teď máme dělat?

Odpověď na prvou lze shrnout takto. Společnost spojená nebezpečím diktatury se okamžitě po vítězství rozdrobila. Plně se v pozměněné formě prosadily morální vady z doby totality. Zájem o svobodu se změnil v zájem o peníze a snaha o spolupráci v rámci společnosti se převrátila v nelítostný boj stále víc rozdrobené společnosti. Dalo by se to rozvinout a zdůvodňovat, ale stručná konstatace postačí.

Velkým problémem je otázka druhá. Zde musím vyjít z toho, jak sametová revoluce proběhla, protože tam leží zárodek budoucího vývoje i současného stavu.

S odstupem třiceti let se obraz listopadových dnů oprostil od spousty detailů a paměť národa se opřela o dvojici postav a dvojici hesel. Hlavní, ideové heslo, zní: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Pravda a láska ve svém spojení vytvářejí moudrost. Ta naší společnosti navýsost chybí, protože upadá rozum. Druhé, spíše taktické, heslo říkalo: Kdo, když ne my, kdy, když ne teď? Toto heslo nám říká, že potřebné činy musíme udělat každý sám osobně a že je nelze odkládat.

Když se nyní obrátíme ke dvěma tvářím Listopadu, zjistíme, že to jsou Václav Havel a tehdy právě kanonizovaná Anežka Přemyslovna. Její kanonizace 12. listopadu nebyla náhodnou koincidencí, ale byla záměrným duchovně i politicky naplánovaným apelem. Václav Havel byl charismatický vůdce celou svou osobností vhodný pro daný okamžik. Byl tvůrcem absurdního divadla, a mohl tedy režírovat, co se tehdy dělo na náměstích Československa. Byl ovšem zcela neschopný cokoli systematicky řídit a budovat stát. Nebyl to úředník, byl to bohém. Také jeho role vzoru a orientačního bodu byla téměř nulová, i když ji plnil. Nebyl totiž nábožensky, duchovně ani mravně pevně ukotvený a v příměru ke hvězdám byl bludnou hvězdou.

Anežka Přemyslovna byla oproti tomu státník jako jeden z mála. Výčet jejích kvalit je dlouhý. Připomeňme toliko pár z nich: Vystavění kláštera proti Hradčanům je vlastně založení království Božího uprostřed království pozemského. I velkorysost stavby, první v novém, gotickém stylu v Praze, ukazuje na vladařský rozměr. Znalost řádu dne a roku, který po celý řeholní život zachovávala, je vlastností u vladaře nezbytnou. Byla vazbou své nejširší rodiny a měla v ní zcela přirozenou autoritu. Sjednala, ba přikázala, ukončení občanské války mezi svým bratrem Václavem I. A synovcem Přemyslem Otakarem II. Zorganizovala a v pozadí řídila síť sociálních služeb vedených jí založeným řádem Křižovníků s červenou hvězdou. Tato síť byla po Francii druhou nejhustší v tehdejší Evropě. Zasáhla velmi rozhodně vojensky při ohrožení tatarským vpádem. Byla vynikající diplomatkou, jak dokazuje její korespondence s papeži v dlouhodobém sporu o původní františkánskou řeholi, ale i v otázkách jiných.

Zemřela vysílením a hladem v době braniborské okupace jako nekorunovaná královna, neboť ve své klášterní klauzuře byla jediným svobodným členem královského rodu.

Symbolem naší státnosti je její dávný příbuzný, sv. Václav. Navazovala na něj ve všem a řešila dokonce i náš vztah ke sv. Vojtěchovi.

Z toho všeho pro dnešek vyplyne, že naším programem jsou Havlova hesla, ale jít musíme za Anežkou Přemyslovnou.

Komentáře:

přidej komentář

Dnes je 19. listopadu 2019

svátek má Alžběta

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU