Žehnat obchod?

U nás ve městě se nedávno otevíral obchod, který si nechal majitel posvětit od faráře. Zajímalo by mě, proč se něco takového dělá. Vysvěcení má přinést lepší zisky? Nebo je to nějaký způsob magické ochrany?

Nejen řidiči vědí, že brzda a plyn jsou obě důležité, nikdy je nesmíme přehodit, ani jeden pedál nemůžeme trvale vyřadit. Kdo chce jezdit bezpečně a v pořádku dojet do cíle, musí s citem používat oboje a v pravý čas. Tak je to i s prací a modlitbou.

Mnoho lidí vidí v modlitbě jen ztrátu času, nevýrobní činnost. Jenže i ten, kdo by chtěl podat nejvyšší výkon, musí po práci odpočívat. Je velice nutné zastavit se i před ní. Pořád bude platit pravidlo šikovných řemeslníků: Dvakrát měř, jednou řež. A my můžeme modlitbu brát jako vnitřní rozvahu, to dvojí měření před rozhodujícím řezem.

Když se podaří zbudovat nový dům, nový obchod, v té chvíli si každý oddechne a řekne: „Dalo to zabrat, ale dokázal jsem to." Mnoho lidí ještě přidá: „Bez pomoci přátel bych to nedodělal." A možná si vděčně uvědomí, jaké vlastně měli štěstí, že během stavby neonemocněli. Pak už schází jen krůček k tomu, aby dodali, že to zvládli s pomocí Boží.

Žehnání podle učených knih „směřují k tomu, aby na prvním místě byl oslavován Bůh za jeho dary, aby byla vyprošována jeho dobrodiní a aby byla potlačena moc zla ve světě." A takzvané posvěcení je vlastně žehnací modlitba.

Dříve tyto modlitby četl kněz latinsky a navíc dost rychle, takže tomu lidé často nerozuměli a tím se mohl navodit dojem kouzla, magie. Když však dnes dáváme pozor na slova žehnání, která jsou všechna už v mateřském jazyce, zjistíme, že prosíme Boha za ty lidi, aby dobře využívali nástroje či prostoru. Při žehnání obchodu kněz říká: „Bože, ...požehnej všechny, kdo sem budou přicházet. Ať zde vždy vládne duch pokoje a moudrosti, spravedlnosti a lásky, ochotné služby a vzájemné pomoci."

A ještě dodám, že i když žehnáme novému obchodu, s Bohem to není žádný obchod podle vzoru něco za něco. To by bylo pod úroveň jeho i naši. My prosíme Boha, který nás převyšuje, který je nad námi, a tím pádem vidí i za roh, kam my nedohlédneme. Proto výsledek necháváme na něm.

Modlitbu přidáváme k práci, protože oboje potřebujeme, tak jako je důležitá brzda i plyn, tak jako se musí měřit i řezat. O to se opřeme a stůjme pevně oběma nohama na zemi, abychom zůstali nad věcí. A věci aby sloužily nám a my s jejich pomocí těm druhým a všichni pak tomu nad námi.