Pryč s pověrami! Ale co s vánočním jablíčkem?
17.12.2023 - víra pro hledající
Odpověď na dotaz čtenáře Katolického týdeníku:
Moje maminka je věřící, ale věří i různým hloupostem. Trvala na tom, že v květnu nesmím mít svatbu. Na Vánoce zase bude chtít krájet jablíčka a podobné úsměvné zvyky, které mají odhalit budoucnost. Jsem spíš nevěřící, ale o náboženství přemýšlím a zdá se mi, že tohle směšování pověr a víry dělá církvi medvědí službu.
Kdo dobře rozlišuje, dobře učí, říkali staří a moudří učitelé. I my musíme rozlišovat mezi vědou a vírou a také mezi vírou a pověrou. Věda pracuje s věcmi viditelnými a měřitelnými, víra s těmi neviditelnými. Víra se opírá o Písmo svaté a o jeho výklad, který podává církev, pověra vychází z toho, co povídala jedna paní (a nejenom kartářka). Pověra chce naši zatím neviditelnou budoucnost poznat nebo i změnit. A tady také musíme důsledně rozlišovat. Jsou podobné zvyky spíše k zasmání, nebo přímo k pláči?
Samo krájení vánočního jablíčka nemusí být špatná věc. Pokud ovšem zůstane hrou, když se jen upřímně radujeme z hvězdičky i z křížku, který se po jeho rozkrojení objeví. Každý dnes má mobil a ví, že křížek i hvězda jsou na něm velmi důležité.
Je ale veliký rozdíl, jestli mladá holka na Vánoce třese bezem, aby se ozval pes a ukázal jí, kde její milý dnes, anebo jestli o Velikonocích dospělá matka nutí děcko spolknout posvěcené kočičky, aby v příštím roce nedostalo angínu. Obojí je nedovolená magie, tedy hřích, obojí chce hříšným způsobem proniknout za hranice našeho lidského poznání. Ale to první je spíše naivní zvědavost, to druhé skoro přinucení a vynucení.
Hlavní chybou je, že se lidé takto snaží ovlivnit budoucnost a zapomínají, že jsme v rukou nebeského Otce. Že, lidově řečeno, to bude on, kdo nám sfoukne svíčku - žádná sudička ani nějaký osud! Nezáleží na horoskopech ani na čárách v dlani, ale na Bohu, našem Otci, na jeho vůli. Jen od jeho Ducha máme očekávat světlo, a ne od nějakých blikavých svíčiček ve skořápce.
První zlatou svatbu jsem jako kněz slavil s jubilanty právě v květnu. Ještě k tomu to byla sláva dvojnásobná, protože ve stejný den se před lety vzali zároveň bratr a sestra z jedné rodiny. A všichni vydrželi víc jak těch 50 let. Dneska mají manželské problémy (a kdo je kdy neměl) i ti, kdo se brali mimo měsíc květen. V Praze je prý tato pověra pro úřady výhodou - nemají problémy s malováním svatebních síní, v květnu je na to dost času a práce mohou většinou přetáhnout i přes sobotu. My však nepřetahujme věci z dětských her a dětinských hříček do rozhodování dospělých. V tom věku už musí každý nést sám za sebe odpovědnost ve věcech viditelných. A ty neviditelné s důvěrou nechme na našem nebeském Otci.
Komentáře:
není rozdílu mezi vírou a pověrou | - 11.5.2012
pouze věřící za pověru označuje víru jiného
kříž | - 3.6.2011
Kříž je znamením nás křesťanů a jen odpůrce nesnáší kříž. Myslím, že víc sledujete kdo se zdraví do kříže a co se potom děje než předáváte a přijímáte pokoj z kříže. V poslední době nás i kněží vybízejí abychom se nekřižovali během růžence a v jiných dávno zavedených úkonech. Přitom Panna Maria nám připomíná jaké milosti přicházejí z kříže.O to odpůrci jde, odstranit kříže v jakékoli formě, Pannu a odebrat prvenství papeže- učitelský úřad církve. ,,Přijď Duchu svatý, přijď na mocnou přímluvu Neposkvrněného srdce Panny Marie, své milované nevěsty\"
kříž | - 3.6.2011
Kříž je znamením nás křesťanů a jen odpůrce nesnáší kříž. Myslím, že víc sledujete kdo se zdraví do kříže a co se potom děje než předáváte a přijímáte pokoj z kříže. V poslední době nás i kněží vybízejí abychom se nekřižovali během růžence a v jiných dávno zavedených úkonech. Přitom Panna Maria nám připomíná jaké milosti přicházejí z kříže.O to odpůrci jde, odstranit kříže v jakékoli formě, Pannu a odebrat prvenství papeže- učitelský úřad církve. ,,Přijď Duchu svatý, přijď na mocnou přímluvu Neposkvrněného srdce Panny Marie, své milované nevěsty\"
Pověra, nebo tradice? | - 26.5.2009
Někdy tyto dvě věci těžko odlišujeme, ale je třeba opravdu si dávat pozor na pověru- to nás samozřejmě svazuje, odvádí od Boha a my se sami dostáváme úplně jinam... Něco jiného jsou tradice a zvyky- proč bych o Vánocích, nebo Velikonocích neměla dělat s dětmi v rodině různé zvyky, obyčeje? Vždyť je to nejen \"hezké\", ale myslím, že i pro duchovní růst dětí v rodině dobré. Říká se, že dětství je \"odrazový můstek\" do života každého z nás. A to jsem se sama mnohokrát přesvědčila, nejen na sobě a svých dětech. Proto- dodržujme tradice a zvyky, ale nenechme se ovládnout pověrami a rituály! PS: V kostele, když mi někteří lidé se snaží ucuknout rukou při podávání pozdravení pokoje, usměji se na ně a klidně mu ruku podám- nezáleží přece na nějakém kříži, ale na tom, jestli to v té chvíli myslím opravdu upřímně, že tomu dotyčnému přeji pokoj od našeho Pána a to je přece důležitější!
tradice jsou prima! | - 7.4.2009
Myslím, že dodržovat vánoční a velikonoční zvyky je fajn. Tak nějak to patří k svátkům, může to i utužovat vztahy. Velmi však záleží na tom, jakou důležitost těm tradicím dáváme, kolik místa zabírají v našem životě. Když si o Vánocích krájím jablíčko a objeví se hvězdička, je to fajn a usměju se. Proč se neusmát? Kdyby tam byl křížek, řeknu si, že to je jen tradice a poděkuju Bohu za víru, kterou mi dal, ke které se nevážou žádné pověry. Kapří šupinu si taky dávám pod talíř. Proč ne? Stejně - peněz budu mít jen tolik, kolik mi stát pošle na konto (jsem invalidní důchodce), a bohatství nezáleží v tom \"KOLIK\", ale v tom \"JAK\". Mám ráda tradice a baví mě je držet. A když to nevyjde, nic se neděje, vždyť celý můj život patří JEN BOHU!!! ...a On ví.
Pověra? Pozdravení pokoje - do kříže | - 4.4.2009
Myslela jsem si, že je to taky jen pověra, když lidé ucukávají při pozdravení pokoje při mši svaté, mají-li se pozdravit s nějakou další dvojicí, která jim zkříží ruce. Několikrát se mně stalo, že jsem se takto taky s někým pozdravila. Většinou se to obešlo bez následků. Ale zatrnulo mně, že v poslední době došlo k několika neštěstím u těch, s nimiž se takto ruce zkřížily. Za loňský rok zemřelo osm lidí, kteří mi byli blízcí (bratr, kamarádka, tetička, bratranec, dva otcové - kněží, a dva vzdálenější příbuzní). Také jedné paní, s níž jsem se zdravila do kříže, se zabil vnuk na motorce. Jak si mám vysvětlit, co za tím vězí? Tolik neštěstí najednou! Podávat ruce do kříže?