Staré i nové na Zelené hoře

Protože mým křestním patronem je sv. Jan Nepomucký, je Zelená hora - jak se dneska říká - mou srdeční záležitostí.

A mé srdce zaplesalo, když jsem v letos ambitech uviděl novou křížovou cestu od J.Š. 

Ta je podle evangelia i ve smyslu dobrého hospodáře, který ze svého pokladu vynáší věci nové i staré: stará v tom, že je klasicky pojatá i nová se současnými barvami a jejich odstíny, ale hlavně nový pohled na Pána Ježíše. Jsme zvyklí dívat se na obrazech křížové cesty do jeho zmučené tváře, všímat si ironických pohledů farizeů, soucitného pohledu Veroniky a rozpačitého pohledu Šimona z Cyrény. Zde je náš Pán jako Raněný pastýř, který přesto stále vede své věrné vpřed(u). A mimoděk nás napadají slova sv. apoštola Tomáše ‒ řečeného Blíženec (Jan 11,16) „Pojďme i my….“

Díky, Jiří, skutečný umělče oborů výtvarných.

 Vzpomněl jsem si pak i na umělce v oboru slova, pana probošta Petra Piťhu. Na mou stížnost, že ve Křtinách (podobně jako na Zelené hoře) musím vždy u oltáře sloužit zády k lidu mi geniálně odpověděl: "Neříkejte: zády k lidu, řekněte? V čele lidu."

A teď to máme výtvarně vyjádřené v prostorách vytvořených geniálním Janem Blažejem Santinim.