Křesťanská média a obnova naší občanské společnosti

03.03.2010 - úvahy

Přednáška Pavla Jajtnera pro Valné shromáždění Moravsko-slezské křesťanské akademie v Ostravě, 20. února 2010

Křesťanská média a obnova naší občanské společnosti

přednáška Pavla Jajtnera pro Valné shromáždění Moravsko-slezské křesťanské akademie v Ostravě, 20. února 2010

  • 1. Praktická aktuální zkušenost:

Asi týden před návštěvou Svatého otce v České republice v září 2009 mě (v souvislosti s mou účastí v přípravném týmu papežské návštěvy brněnské diecéze) oslovila TV Nova. Chtěli se mnou natočit krátký rozhovor na téma: Jaký je Svatý otec Benedikt XVI. po lidské stránce? Po jistém váhání jsem souhlasil. V patnáctiminutovém rozhovoru jsem jim pak pověděl, jakým znalcem a milovníkem klasické hudby papež je. Jaká to byla čest pro český národ, když se na koncertu k papežovým 80. narozeninám hrála Dvořákova Novosvětská symfonie. Na osobní papežovo přání! Pověděl jsem jim, že při každém setkání jsem papeže prosil, aby se modlil za český národ. Ujišťoval mě, že tak činí rád. Ani to nebylo dost bulvárně dobré.

Nakonec padla otázka, zda se papež napije českého piva. Tušil jsem past a zradu. Říkám: „Ale pane redaktore, to už je čirá spekulace! Ale když na tom trváte, soudím, že by bylo téměř proti přirozenosti, aby se papež, který je rodem z Bavorska, nenapil českého piva." Všechno, co se jim nehodilo, vystříhali. I mou - domněle ochrannou - úvodní větu: „To už je čirá spekulace!" Z patnácti natočených minut vystřihli a odvysílali jedinou větu, z níž běžný divák musel dospět k názoru, že papež přijel do ČR na pivo. Tak se manipuluje.

 

  • 2. Několik poznámek kobčanské společnosti:

 

Rozvinutá občanská společnost, založená na občanských ctnostech, poctivosti, statečnosti a slušnosti, je nezbytnou podmínkou fungování demokratického modelu vládnutí. Proto také všechny totalitní režimy bez rozdílu orientace usilují o likvidaci svobodných společenství lidí, kde se naplňuje lidská svoboda. O likvidaci spolkového života, občanské angažovanosti a solidarity, slovem:  občanské společnosti.

Obnova občanské společnosti byla už před 20 lety nejdůležitějším a současně, jak období po listopadu 1989 ukázalo, nejobtížnějším úkolem, který před touto společností stál a nadále stojí.

Komunismus občanskou společnost zničil. Drtivá většina české a moravské populace se uzavřela sama do sebe. Vztahy mezi lidmi ovládal strach a všeobecná nedůvěra. To panujícím vyhovovalo tehdy a bude vyhovovat vždy a v každém režimu. (Dejte nám hlasy a dejte nám pokoj). Tato uzavřenost a individualismus zůstaly dominujícím fenoménem naší společnosti i po politických změnách roku 1989. Většinový životní styl dnešní české společnosti je nadále založen na všeobecné nedůvěře a silné konzumní orientaci.  Je zřejmé, že tyto přístupy obnově občanské společnosti nepřejí.

Občanská společnost předpokládá kromě jiného také osobní odpovědnost jednotlivce: V každodenní životní praxi vidíme, jak moc korumpuje. Absolutní moc korumpuje absolutně. To vždy platilo, platí a bude platit. Moc tudíž potřebuje kontrolu.

Do jaké míry za skličující všeobecný marasmus může každý z nás? Zajímáme  se? Omezuje se naše politická aktivita jen na volební akt? Nebo dokonce ani na něj? Nutíme zákonodárce, úředníky a ostatní veřejné činitele, aby pracovali? Píšeme jim, telefonujeme? Sepisujeme petice? Podáváme návrhy? Vedeme spolkový život? Scházíme se? Scházíme se rádi? Diskutujeme, přeme se a tříbíme si  v debatách vzájemně své třeba i rozdílné názory? Působíme pozitivně na sdělovací prostředky? Snažíme se je spoluvytvářet? Pokud ne, nestěžujme si. Začít musíme u sebe.

Neodmyslitelnou součástí svobodné občanské společnosti jsou církve a náboženské společnosti, v českých podmínkách pak zejména církev katolická, která, přes všechna příkoří totalitních časů, zůstala církví s největším počtem věřících a logicky i s největším myšlenkovým i výkonným potenciálem.

 

  • 3. Církev a média včera a dnes:

 

Hromadné sdělovací prostředky, krátce média, jsou v současnosti jedním z  nejmocnějších prostředků ovlivňování smýšlení a chování lidí. Tento vliv nadále poroste.  Katolická církev je si tohoto vlivu, který může být nejen velmi pozitivní, ale i velmi škodlivý, plně vědoma.  Prvořadým úkolem médií ve službě věřícím je pastorace, ale Církev připomíná, že povinností křesťana je také aktivní účast na životě společnosti, která předpokládá přiměřené vzdělání, svobodný přístup k informacím a schopnost jejich využívání a vyhodnocování. Křesťanská zralost zahrnuje v sobě i zralost občanskou.

Již v roce 1832 vydal papež Řehoř XVI. encykliku Mirari vos, v níž poukazoval zejména na negativní stránky svobody tisku. Pius IX. (1846 - 1878) povzbuzoval k vydávání katolických časopisů a knih. Roku 1850 byl založen první katolický časopis „Civiltà cattolica", vydávaný jezuitským řádem, který existuje dodnes. 1861 vyšlo první číslo „L´Osservatore Romano". Papež Lev XIII. přijal roku 1879 v audienci na tisíc katolických novinářů. Pius XI. zahájil vysílání Rádia Vatikán dne 12.2. 1931. Papež Pius XII. jako první vystoupil v pokusném vysílání francouzské televize 17.4. 1949 a  v  roce 1957  vydal encykliku Miranda prorsus, v níž se zabývá hlavními aspekty radiofonního i televizního vysílání. Jan XXIII. hovoří o hromadných sdělovacích prostředcích jako o „ úžasných Božích darech".

Dokumentem základní důležitosti se stal  dekret  II. vatikánského koncilu  Inter mirifica schváleným Pavlem VI. dne 4. 12. 1963, který stanoví pastorační úkoly církve v souvislosti s využíváním sdělovacích prostředků, pojednává o teoretické a praktické přípravě všech posluchačů a o uživatelích hromadných sdělovacích prostředků pro pastorační cíle.  Cituji:

„Katolická církev byla založena Kristem k tomu, aby přinášela spásu všem lidem, a proto pociťuje naléhavou nutnost hlásat evangelium. Pokládá tedy za povinnost, spjatou se svým úkolem, kázat poselství o spáse i pomocí sdělovacích prostředků a poučovat lidi o jejich správném používání. Církev má tedy přirozené právo používat a vlastnit všechny druhy těchto prostředků, pokud jsou nutné nebo užitečné ke křesťanské výchově a k veškeré její práci pro spásu duší. Duchovním pastýřům náleží úloha poučovat a vést věřící tak, aby i pomocí těchto prostředků usilovali o spásu a dokonalost svou i celé lidské rodiny.

... Zvláštní povinnosti mají všichni příjemci, tj. čtenáři, diváci a posluchači, kdo podle osobního a svobodného výběru přijímají to, co tyto prostředky poskytují. Správný výběr znamená požadavek, aby plně přáli všemu, co je hodnotné z hlediska mravnosti, vědění a umění, a aby se vyhýbali všemu, co by jim bylo příčinou duchovní škody nebo příležitostí k ní [...]. Aby snáze odolávali pochybným doporučením a dobrá přijímali, ať se hledí vhodnými způsoby orientovat a pěstovat si správné svědomí.

     Následovala pastorální instrukce o sdělovacích prostředcích Communio et progressio, kterou vydala Papežská komise pro hromadné sdělovací prostředky  dne 23. května 1971. Pojednává o formaci obecně, zejména pak o formaci uživatelů, spolupracovníků sdělovacích prostředků, o jejich vzdělávání v morálce a katechezi a o přínosu kněží a jejich zvláštním vzdělávání.

Uvádím z ní několik citací:

... Nesmí být ( ...) opomenut žádný pokus správně poučit příjemce (čtenáře, posluchače, diváka), aby to, co je jim nabízeno ve sdělovacích prostředcích, bylo správně vysvětlováno, aby z toho měli pokud možno co největší prospěch, a tak aby se nakonec aktivně zúčastnili života společnosti. [1]  Jen tak mohou být sdělovací prostředky plně účinné.

... Mládež je třeba vychovávat ke kritickému chápání umění, dobrému vkusu a osobní mravní zodpovědnosti při výběru knih, filmů, rozhlasových a televizních pořadů [...].

... Biskupové a kněží, řeholníci a laici, kteří nějakým způsobem reprezentují hlas církve, jsou stále častěji vyzýváni, aby přispívali do tisku, rozhlasu, televize a filmu. (...) Podstata sdělovacích prostředků vyžaduje od každého, kdo je v nich činný, zkušenost v psaní, mluvení a vystupování (...).  Úlohou speciálních církevních míst a jiných odborných zařízení je starat se, aby současní i budoucí pracovníci sdělovacích prostředků byli pečlivě vzděláni a včas připraveni.

V tomto smyslu vydala Kongregace pro katolickou výchovu dne 19. března roku 1986 Směrnici pro formaci budoucích kněží ohledně sdělovacích prostředků. Tato směrnice doplněná o další církevní dokumenty, které byly vydány v období od r. 1986 doposud, zejména o pastorální instrukci o sdělovacích prostředcích  Aetatis novae (z 22.1.1992), a tři další nejnovější instrukce:  Etika ve sdělovacích prostředcích (z roku 2000), Církev a internet a Etika na internetu (oba z roku 2002) se má stát vodítkem pro vypracování učebních textů a přednáškových cyklů v oblasti mediální výchovy a vzdělávání nejen kněží, řeholnic a řeholníků, ale všech katolíků v České republice, jak o tom detailně píši v čísle 1-2/2009 našeho časopisu „Dialog Evropa XXI."

 

  • 4. Aktuální slova Svatého otce.

 

Papež Benedikt XVI. o médiích ve své poslední encyklice „Caritas in veritate"  ( z 29. června 2009) píše v článku 73 :

„S technologickým rozvojem je spojen rostoucí vliv hromadných sdělovacích prostředků. Dnes je skoro nemožné představit si život lidské rodiny bez nich. Jsou v dobrém i ve natolik součástí dnešního života světa, že se zdá být opravdu absurdní postoj těch, kdo trvají na jejich neutralitě, a odvozují z ní i požadavek autonomie vzhledem k jakékoli morálce týkající se lidských osob. Tyto názory, zdůrazňující přísně technickou povahu médií, často podporují i jejich podřízenost ekonomickým zájmům, záměřeným na ovládnutí trhů a v neposlední řadě i vnucování kulturních modelů sloužících ideologické a politické moci. Média mají zásadní význam při určování změn ve způsobu vnímání a poznávání skutečnosti i samotné lidské osoby, a taj nutné pozorně reflektovat jejich vliv, zvláště vzhledem k etické a kulturní dimenzi globalizace a solidárního rozvoje národů. Ve shodě s tím, co si žádá správný přístup ke globalizaci a k rozvoji, je třeba smysl a účel médií hledat na antropologickém základě: mohou se stát faktorem humanizace nejen proto, že díky technologickému rozvoji nabízejí větší komunikační a informační možnosti, ale především proto, že - pokud jsou řízeny a organizovány ve světle obrazu člověka a společného dobra - odrážejí opravdu univerzální hodnoty. Sdělovací prostředky nepodporují svobodu ani nepůsobí ve prospěch globalizace rozvoje a demokracie pro všechny jenom proto, že zvětšují možnosti propojení mezi lidmi a šíření idejí. Aby se takových dosáhlo, musí se média soustředit na povznesení důstojnosti lidských osob i národů, musí být výslovně oživována láskou a pracovat ve službách pravdy, dobra a přirozeného i nadpřirozeného bratrství. Lidská svoboda je totiž vnitřně spojena s těmito vyššími hodnotami. Média mohou představovat významný přínos pro růst společenství lidské rodiny a étosu společností, když se stanou nástroji podporujícími univerzální účast na společném hledání toho, co je spravedlivé".

 

  • 5. Podporovat a spoluvytvářet.

 

V tomto duchu mají tedy působit křesťanská média: tisk, rozhlas, televize a internet i křesťanské redakce médií veřejné služby. Do jaké míry využíváme my křesťané, politickou svobodu k tomu, abychom prostřednictvím těchto médií přispívali k humanizaci společnosti a jejího étosu? To jsou otázky, které si stále musíme klást a na které se musíme pokoušet pravdivě si odpovědět. To jsou otázky, k nimž je zaměřeno hlavní téma letošního valného shromáždění naší Akademie. Jak ukázali naši dnešní skvělí referenti Marcel Puvák a Petr Rous i váš živý zájem a diskuse k jejich vystoupením,  potenciál je značný. To je výzva naší křesťanské i občanské odpovědnosti: nenechat tento potenciál nevyužitý.

Pokud jsou důvody k nespokojenosti a kritice, je třeba mít na zřeteli, že ne vždy jde o nedostatečný politický vliv nebo nedostatek prostředků. Je na nás, abychom naše katolická média i katolický akcent v médiích veřejné služby nejen všestranně materiálně i duchovně podporovali, ale také spoluvytvářeli.

 

Na Losím gruntě, leden 2010

Pavel Jajtner

D.G.


[1]               Aktivní účastí na životě společnosti znamená také politickou angažovanost

Komentáře:

přidej komentář

Dnes je 13. dubna 2024

svátek má Aleš

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)