Učící se církev na 5. neděli velikonoční

Úvod:

Nedávno jsme v jednom českém městečku potkal člověka stejně starého jako já, který mi řekl: "Tady kdysi byla prodejna ovoce a zeleniny a já jsem tady s maminkou stál ve frontě na jablka. Ona mi říkala. Musíš dělat, že ke mně nepatříš, že se neznáme, jinak by nám dohromady dali jen jedno kilo. Tak jsem ji poslechl a dostali jsme dvě kila - po 6 korunách, což tenkrát bylo dost."

Od té doby se situace velmi změnila, nastal volný trh, všeho je dost, máme svobodné volby. A před nimi dostaneme spoustu programů. Je svoboda, musí je vytisknout pro každou skupinu i pro různé nezávislé a naprosto nerozumné iniciativy i pro nějakou partu podivínů. Píší je i ti, kteří to myslí se společností vážně a chtějí pracovat pro její dobro, kteří chtějí, aby to dobře šlo. Jedni jsou přesvědčeni, že to bude lepší, když budou daně vyšší, druzí zase když budou daně nižší. I tyto seriózní strany, jak říkáme,   píší ve svých programech věci, o kterých není jisté, zda se mohou podařit. Lidé si to přečtou,  uvěří tomu, řeknou si: Ti mají pravdu, je to tak. A pak bývá moc  zklamaných. Z toho ze všeho, co dobře známe plyne jedna věc, kterou řeknu trochu odborně: Relativizace pravdy. Prostě: Nedá se všemu věřit, i když to vypadá pěkně. Člověk už nemusí lhát, jako ten malý kluk ve frontě na jablka, ale není si jistý, zda nemusí poslouchat věci, kterým nelze věřit a tvářit se, že je všechno v pořádku.

1.

Podle přání našich otců biskupů si máme dnes připomenout, že Bůh je pravdivý a věrný. V evangeliu nás Pán Ježíš ujistil, že On a Otec, ten stvořitel všeho, jedno jsou. A když Pán Ježíš řekl, že je cesta, pravda a život, znamená to, že Bůh je pravdivý, že Bůh je pravda sama. O to se můžeme opřít, to je ten kámen úhelný, o kterém píše svatý Petr, že kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.

2.

Kéž bychom byli schopni se o to jako o pevný kámen opřít i my právě v této době, kdy volný trh nám umožňuje, že máme všeho dost a hned, že si můžeme koupit opravdu, co chceme. Svoboda slova působí, že si každý říká, co chce bez ohledu na pravdivost a skutečnost. Bůh je pravdivý, Bůh je věrný, tak to učí katechismus, tak to vyplývá z Písma svatého. Bůh je věrný a pravdivý, proto platí všechno, co říká, proto splní všechno, co slíbil a my se na to  můžeme těšit na rozdíl od všech těch předvolebních kampaní. Bůh je věrný a proto si musíme dávat pozor i na to, před čím varuje. A nebrat to na lehkou váhu.

3.

I sami si můžeme vzpomenout, že k nám byl Bůh věrný. Když se nám podaří najít si chvilku ticha přes ten hluk slov, když se nám podaří na chvilku se zastavit v tom oběhu zboží, když se nám podaří vnitřně se uklidnit, jistě na to přijdeme. A  až se nám to podaří, až si vzpomeneme, že i my jsme zažili, že Bůh je pravdivý a věrný, tak mu poděkujme. A těšme se, že ho známe, že víme, jak se k němu dostat, protože známe Pána Ježíše, který je cesta.

Závěr:

Lidé chtějí mít všechno písemně právě proto, že se všemu nedá věřit. Všechno, co řekl Pán Ježíš, který je jedno s Otcem, podepsal svou krví, prolitou na kříži. A když řekl, že třetího dne vstane z mrtvých, on Bůh věrný to také splnil. Proto jeho zmrtvýchvstání je skutečnou pečetí jeho slov, razítkem, které zaručuje pravdivost. A právě toto vítězství  teď s celou církví podle jejího přání a předpisů při této mši svaté slavíme. Pán vpravdě vstal z mrtvých. Aleluja.