Promluva P. Vojtěcha Kodeta OCarm při pouti Nový Jeruzalém v Bohdalově:

Promluva P. Vojtěcha Kodeta OCarm  při pouti Nový Jeruzalém  v Bohdalově:

Slova svatého evangelia podle Jana:     

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: `Kam jdeš?' Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. Ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Ze hříchu: že ve mne nevěří; ze spravedlnosti: že odcházím k Otci a už mě neuvidíte; ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen.“

Bratři a sestry!  Nacházíme se už jen pár dní před slavností Seslání Ducha Svatého.  V pátek se začneme modlit  novénu a znovu  budeme s celou Církví prosit, aby Pán vylil  svého Ducha nově na svoji Církev.  Na každého z nás, protože bez Ducha Svatého žádné křesťanství neexistuje.  Bez Ducha Svatého zůstáváme se svými schopnostmi,  silami a také se svými slabostmi  a nejsme schopni žít evangelium a je velmi důležité,  aby každý z nás si to znovu a znovu uvědomoval, jak potřebujeme tu zvláštní přítomnost Božího Ducha ve svém životě, ve svém srdci, ve své mysli.  Jak potřebujeme jeho lásku, jeho moudrost, jeho sílu.  Ne všichni jsou si toho vědomi.  Je pro nás ale povzbuzením, že první apoštolové také netušili,  jak to bude pro ně důležité.  Slyšeli jsme úryvek z šestnácté kapitoly Janova evangelia.  To je z těch kapitol, ve kterých Ježíš mluví se svými učedníky těsně přes svými Velikonocemi.  A ten dnešní úryvek začíná slovy: „Nyní jdu k tomu, který mě poslal a nikdo z vás se mě neptá:  „Kam jdeš?“  Proč se ho neptali?  No Ježíš na to odpovídá:  „Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl.“  Je-li lidské srdce zatíženo zármutkem, smutkem , starostmi a k tomu často i tím, že nasává myšlení tohoto světa, samozřejmě, že to vede člověk a k tomu, že se motá kolem sebe a nemyslí na Pána.  Ale ve chvíli, kdy se zabýváme sami sebou, nemůžeme mít světlo pro svůj život.  Vždyť celé lidstvo bylo od začátku ovlivněno zlem a my máme jedinou  možnost, jak se nenechat tím zlem zotročovat a tím je zcel a úplně se vydat Kristu a skrze něho také přijmout milost Ducha Svatého, který má moc z nás sejmout každý smutek a starost a vést nás i v tak složité době, kterou prožíváme.  „Nikdo z vás se mě neptá, kam jdeš.“  Na místech v evangeliu, že to Pánu Ježíši vadilo.  Ptali se na spousty věcí, ale na to podstatné ne.  A kolikrát jsme na tom úplně stejně.  Lidé se ptají radši jiných lidí.  A nebo si myslí, že sami vědí jak to je.  Kdybychom se ptali Boha, co je pravda, co je správné a co máme dělat, život ve světě by vypadal  úplně jinak.  A v té chvíli Pán Ježíš říká učedníkům pravdu.  „Je pro vás dobré, abych já odešel.“  Říkám si,  té větě nemohli vůbec rozumět. Představte si, oni žijí v jeho blízkosti tři roky.  Postupně si zvykali na to, zakoušeli jeho lásku a blízkost.  A taky nějakým způsobem i vlastní hodnotu, protože, když on si je vyvolil, pro ně to bylo nesmírně důležité, že byli jeho učedníky.  A teď mluví o svém odchodu.  Oni to nechtějí.  A Ježíš říká: „Je to dobré pro vás.“  A člověk si říká, proč se ho nezeptali: „Pane Ježíši, prosím tě,  proč je to pro mě dobré, abys ty odešel?“   Nerozuměli, ale neptali se.  Víte, my spoustě věcem v životě nerozumíme a Bůh se nám nemusí zodpovídat.  Ale ON ví, že jsme nevědomi, ale taky ví, že jsme  jeho děti a když se ho budeme ptát, tak nás povede a ujme se nás.  A Ježíš jim to radši řekl sám.  „Jestliže neodejdu,  Přímluvce k vám nepřijde.  Odejdu-li, pošlu ho k vám.“  Pochopitelně, oni v té chvíli věděli, že mluví o Duchu Svatém.  Ale nedovedli si vůbec představit, co to znamená.   Že Ježíš tady nebude a přijde Duch Svatý.  Na jiném místě říká Pán Ježíš svým  učedníkům „Vy ho znáte.  Je s vámi a bude  ve vás.“  Ano, oni zakoušeli jeho milost  Ducha Svatého.  Především v životě Ježíšově  A pak  jim Ježíš  dával podíl na Duchu Svatém.  Ale on chtěl, aby toho Ducha měli v sobě. Protože Ježíš  věděl, že skrze Ducha Svatého bude moct být s nimi on sám, tak, že bude v jejich srdcích.  Rozumíte, co by nám pomohlo, kdyby Pán Ježíš neodešel.  Žil by stále živý v Palestýně, nestárnul by – co my tady v Bohdalově s tím naděláme.  V Palestýně by bylo naplněno, v Izraeli,  a my bysme se jenom dozvídali, jaký zázraky udělal.  Ale díky Duchu Svatému je Kristus s každým z nás.  Ä víc než byl s apoštoly.  Díky Duchu Svatému jsme v Kristu a Kristus je v nás.  Rozumíte?  Se svojí láskou, se svojí moudrostí.  A my  s ním můžeme žít v důvěrném vztahu.  Proto Pán Ježíš věděl, že je nutné, aby Duch Svatý přišel.  Aby ti apoštolové mohli žít  tak jak žil ON.  Ten rozdíl mezi tím, jak žili předtím a potom, ten vidíme, když čteme Evangelia a potom Skutky apoštolů.  Teď jsme měli úryvek  z šestnácté kapitoly Skutků.   Pavel se ocitne se Silasem ve Filipech.  Káží tam Evangelium  a dostane se jim nepřijetí.  Přepadnou je,  zmlátí je, strhají z nich oblečení  a zavřou je do největšího vězení.  Co by tak člověk dělal, v této chvíli?   Možná každý z nás nebo skoro každý z nás by v té chvíli říkal:  „Pane Ježíši, tak já ti sloužím, obětuji pro tebe svůj život, kážu tvoje evangelium,  dělám tvoje zázraky a tobě to je jedno, že mě tady zabijou?“  A popravdě řečeno, kolikrát máme v mysli takovou myšlenku:  „Proč ten Pán Bůh nejedná jinak? – Ne?“  V tom večeřadle byli ti učedníci ještě plni sebe, plni svého smutku.  Ale tady vidíme apoštola Pavla, že je tak plný radosti, že oni přesto, že jsou v tom vězení, nohy mají v kládách – to asi nebude nic příjemného – tak oni začnou Boha chválit a velebit.  A co se stane.  Nastane zemětřesení,  otevřou se dveře toho žaláře, prasknou všechna pouta a ten žalářník zoufalý z toho, že ti vězni utečou si chce vzít život.  A ten Pavel mu říká: „Nedělej to, my jsme všichni tady.“  A najednou ten člověk se obrátí, přijme víru on a všichni v jeho domě.  Najednou vidíme ty apoštoly, že nemají v sobě smutek ani v době pronásledování.  Nebo jak čteme ve Skutcích apoštolů v páté kapitole, když zavřeli  Jana a Petra do vězení, zakazovali jim kázat o Kristu. Aby je odradili, tak je nechali zbičovat.  A čteme tam, že oni odcházeli z té velerady s radostí, že směli  pro Krista trpět.  Víte co způsobilo ten rozdíl v chování apoštolů před tím a potom?  DUCH SVATÝ. To co prožili o Letnicích.  Že najednou z nich Duch Svatý sňal všechen strach, úzkost, naplnil je hlubokým  pokojem, silou a odvahou, radostí a touhou spojit s Kristem tak svůj život, že byli ochotni pro něj i trpět.  A Pán  Ježíš dál vysvětluje:  „Až přijde Duch Svatý, usvědčí svět z hříchů, ze spravedlnosti a ze soudu.“  Tomu není až tak jednoduché rozumět.  A proto to Pán Ježíš dál vysvětluje.  Usvědčí svět ze hříchu – že ve mně nevěří.  Nepřijde vám to trochu zvláštní – co si pod tím představujete?  Když  Pán Ježíš přišel a za nás zemřel, tak zemřel za všechny naše hříchy.  Na sebe vzal všechny naše hříchy co jsme spáchali i ty co spácháme.  A místo toho nám dal podíl na své spravedlnosti.  Ale k tomu, abychom prožili, že Bůh nám všechny hříchy odpustil  a jak to píše apoštol Pavel, že nám žádné hříchy nepřičítá a že kdykoli zhřešíme, stačí poprosit  a v té chvíli jsme obnoveni křestní milostí, k tomu je potřeba jeden životní krok.  Uvěřit v Krista, v tom smyslu, že ON za mě zemřel.  Za mně, za vás taky, za moje hříchy.  Proto já můžu žít spravedlivě, z jeho milosti.  Proto Pán Ježíš říká:  „Usvědčím svět z hříchu, že ve mně nevěří.“  Víte, spousta věřících lidí si myslí, že víra znamená, že vím, že je Pán Bůh. Někteří dokonce vědí, že je dobrý.  Někteří o tom pochybují.   Někteří věří, že Pán Ježíš za nás zemřel.  Ale nejsou schopní ve víře přijmout, že když Pán Ježíš zemřel za moje hříchy, že Bůh mi je už nepřičítá.  Že zemřel za všechno to těžké, co moje hříchy způsobili.  Že ON zemřel, abych já mohl žít celou věčnost.   Abych nemusel žit v tomto světě jako otrok, ale jako syn Boží. A to způsobuje Duch Svatý.  Tuto víru, ve které já  si přivlastňuji všechno to, co Pán Ježíš pro mě vykonal. Víte spousta lidí vyzná, jo, co vykonal Pán Ježíš?  Přišel, stal se jedním z nás, výborně.  Za nás zemřel ano, vstal z mrtvých, ano. Co dál?  Nejen, že vzal na sebe moje hříchy, naše nemoci, proto můžu prosit o uzdravení.  Všechny kletby za sebe vzal, proto mohu prosit, aby mně rozvázal z těch kleteb, ať už jsou z mého života nebo rodových zátěží. ON mi otevřel nebe, ON mi dal svého Svatého Ducha, ON mi připravil místo v nebi.  ON v Duchu Svatém  mě uschopňuje žít v tomto světě Jeho životem.  To všechno udělal Pán Ježíš.  A já na tom můžu mít podíl, když to s vírou přijmu.  A Duch Svatý usvědčuje svět, ať už si říkají věřící nebo nevěřící vlastně  spousty toho co Pán Ježíš nabízí  - každou milost.  Jan říká, že v Něm jsme přijali milost za milostí, tak o tu milost nestojíme.  Kolikrát lidem říkám:  „Když s něčím zápasí  a znovu selhávají:  „Proste o milost. Nezvládnete to sami.“  Proste o tu milost, aby jste konkrétní hřích nedělali.  Proste, aby vás Pán uzdravil, Aby uzdravil vaše vnitřní bolesti.  Aby z Vás sňal smutek.  Když poprosíte,  tak se ve víře postavte a řekněte:  „Pane Ježíši, já přijímám z tvých rukou tu milost k tomu, abych nehřešil.“  Protože bez milosti se nedá žít.  Křesťanství z vlastních sil, to je křesťanství bez Ducha Svatého.  A víte podle toho to poznáte?  Podle toho smutku.  Lidé, kteří mají v sobě Ducha Svatého, mají v sobě radost.  Viděli jsme to u apoštolů.  Bez ohledu na podílu na Kristově utrpení.  Duch Svatý totiž způsobuje, že my víme, že nežijeme z vlastních sil.  Víme, že jsme milované děti Boží, i když jsme slabí a obyčejní, ale my víme, že Pán Ježíš na sebe všechno vzal.  A Duch Svatý nám to dosvědčuje,  znovu a znovu nám to připomíná, že nemusíme žít jako otroci  hříchu.  Protože my s vírou přijímáme Ježíše a všechno to co pro nás vykonal.  Otec nám dal podíl na jeho spravedlnosti.  Pak ještě  Jan píše, že Duch Svatý svědčí, že vládce světa je už odsouzen.  To je pro nás nesmírně důležité.  Satan prohrál.  A je důležité, abychom mu nedali místo ve svém životě.  Ale to záleží na nás.  Nebude mít místo v našem životě, jestli my se spojíme ve  všem a úplně s Kristem.  Jestli mu dáme sebe, své srdce, jestli se mu budeme denně oddávat .  Budeme mít Krista v sobě.  Bude nás pokoušet, ale nebude moct nad námi vítězit.  Protože v Kristu dávno prohrál.  Když máme v sobě vítěze, pak máme podíl na jeho vítězství.  A to všechno v nás působí Duch Svatý, kterého budeme znovu vyprošovat sobě, svým drahým a celé Církvi. A tak v těchto dnech zvláštním způsobem prosme o ten veliký dar, abychom žili křesťanství jako následování Krista. Jako život Krista v každém z nás.  AMEN.