Nový Jeruzalém v Oslavici

  Evangelium o nalezení Ježíše v chrámě

Úvod:

Známe toto evangelium.

Známe Boží milosrdenství? Před 4 roky tady P. Marek Dunda řekl, že se budeme divit, jak veliké hříchy může Bůh odpustit, že se nebudeme jednou děsit nad ošklivostí hříchu, ale žasnout nad velikostí Božího milosrdenství, před rokem jsem připomněl, že si nemůžeme říci: Je to jedno, budu klidně hřešit, však nakonec mě čeká Boží milosrdenství.

1.

Jaké je vlastně Boží milosrdenství nám může ukázat i Panna Maria, i z dnešního evangelia to poznáme.  Tři dny hledala Ježíše. Proto měla plné právo se zlobit. A taky to udělala. Když ho našla, neřekla žádné: Hurá, už ho máme. Bez emocí, bez rozčilování připomněla ty tři dny a dodala: Proč jsi nám to udělal, s bolestí jsme tě hledali.  Asi bychom to tak řekli všichni. Máme právo se ptát, máme právo na věcnou kritiku. Má to být kritika věcná, jít k věci a ne proti osobě. Ta pěšinka mezi záhony je křivá a je moc úzká. To máme říci a ne: Ty to vždycky uděláš blbě, ty mně to děláš naschvál, ty všechno pokazíš, ty neumíš ani záhon rovně uhrabat.

To je, bratři a sestry, nemilosrdné. Opravdu nemilosrdné. Kritizujme však věcně, jako Panna Maria. Ona  neřekla: Tak dlouho, strašně dlouho, ani nepřipomínala, že to byly tři dny.  Naopak, řekla to věcně, přesně, s bolestí jsme tě hledali.  Když v tom napodobíme Matku Boží, zbude nám čas na milosrdné posouzení, pak se budeme moci těšit na to, co řekl její Syn, že milosrdní jsou blahoslavení, protože milosrdenství dojdou.

2.

Pán Ježíš se však ozval. Mírně, ale důrazně: Což jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce.

A Panna Maria se nebrání, nenamítá, neomlouvá ani neříká: Neodmlouvej. Hned po té v evangeliu čteme, že se vrátili se stejnou cestou domů. A dejte pozor, vraceli se z pouti. My na nějaké poutní místo dojdeme pěšky a drtivá většina se vrací autobusem. A ti, co se vezou obě cesty, připlatí i na ty pěší. Panna Maria a sv. Josef se s Ježíšem  vraceli stejnou cestou a stejným způsobem, pěšky. A jako je stanoveno, co se poutník pomodlí, když poprvé v dáli uvidí cílový kostel své pouti, je stanoveno i co se modlí při zpáteční cestě, co se modlí při prvním spatření svého rodného kostela. I v té době bylo stanoveno, jaké žalmy se zpívají když se po posledních schodech  vystupovalo k chrámu, byly to žalmy stupňové, graduální. Bylo jistě také stanoveno, jaké žalmy se zpívají při návratu domů. Vidíme tedy, že po jakési výtce svého dítěte se Panna Maria modlila, to byla její reakce. A to  nás také učí Matka Boží, Matka milosrdenství.

3.

Z Písma přejděme k deníčku svaté Faustýny. Když jej pročítáme, mohli bychom říci, že to celé je chvála svátosti smíření, že hlavní náplní je připomenout, jak důležitá a krásná je svatá zpověď. A víme, že jsou přípravné modlitby ke svaté zpovědi a že jsou také děkovné. Oboje najdeme v kancionálu, najdeme je i jinde.

Panna Maria nás učí modlit se, i po pouti, i cestou domů. Když se jde tam, prosíme, když se jde zpátky, máme především děkovat. Mnozí nás posloucháte, jak se ze Křtin modlíme na Proglase společně růženec. Mnozí se pak ozvou. Jeden z nich mě řekl: Víte, co se mně nejvíce líbilo: Když ten jeden desátek byl obětován na poděkování. 

Závěr:

Všichni Boží milosrdenství potřebujeme. A je zajímavé, že při církevně schváleném zjevení ve Fatimě Panna Maria dokonce připomněla, že se máme modlit za ty, kteří je nejvíce potřebují. A to jsme také všichni, o tom není pochyb. A všem nám je nabízeno. Je však potřeba jednat milosrdně, i milosrdně kritizovat, abychom  k němu došli. Je potřeba o Boží milosrdenství prosit. Nejlépe to uděláme slovy, která říkáme ve svátosti smíření. A je potřeba za Boží milosrdenství také poděkovat. Není jen cesta na pouť, je i cesta domů, není jen prosba, jsou i díky. Proto už teď děkujme  za Boží milosrdenství. A zvláště v této kapli tomuto tajemství zasvěcené.