Na velikonoční vigilii 2015

Vigilie  velikonoční 2015

Všechna čtení ze Starého Zákona, která jsme slyšeli, je potřeba posuzovat ve světle Nového Zákona. A bylo zajímavé, že po starozákonním čtení se zpíval žalm, abychom věděli, co k tomu říká Bible. Když jsem pak chtěl v modlitbě vyjádřit, co k tomu říká církev, mohl jsem ji přečíst jen ve světle velikonoční svíce, ve světle Kristově. S jeho pohledem se dívejme i na ty věci kolem stvoření světa, Abrahámovu oběť   a přechod Rudého moře. Mnoho lidí se na to dívá kriticky, pořád k tomu  mají nějaké námitky. Bylo to už v době sv. Augustina, jehož sochu máme na věži. Také se jim pořád něco nezdálo. A on  - filosof a učitel církve - prohlásil: Co když Bůh dal do světa při jeho stvoření jakési klíčky, od slova Klíčiti, kde bylo jakoby schováno, co se má stát svým časem, tak jako v klíčku semene je skryta jeho budoucnost.  Ve světle Kristově se musíme také dívat na tu ochotu Abraháma k oběti vlastního syna, na jehož  narození tak dlouho čekali. Nám moderním lidem se to zdá kruté. Ale Pán Ježíš říká, že ta nejpohodlnější a nejpřímější cesta nemusí být ta nejlepší a že je třeba vybrat cestu úzkou. Tak bychom mohli pokračovat, ale hlavní je vždycky evangelium, o Pánu Ježíši.

On je tím hlavním i v kostele, což vytušili i mladí kněží a bohoslovci a říkají: Proč by kněz měl být pořád na nejvyšším místě, proč by měl být  vidět pořád jen on. Ať skutečně vévodí kostelu Pán Ježíš, tajemně skrytý ve svatostánku. Proto je dnes často vidět, že tase svatostánek zase vyniká.

Proto i dnes bylo to hlavní čtení o Pánu Ježíši, i když by se mohlo zdát, že hlavním bylo to světlo, které jsme mohli přímo vychutnat a teď ta voda, která bude posvěcena.

Hlavní však zůstává Pán Ježíš, ukřižovaný, kterého neleží mrtvý v hrobě, ale který je vzkříšený, a jde před svými učedníky do Galileje. Tedy do jejich domova. Z ruchu tehdejšího hlavního města do rodných galilejských údolíček, k důvěrně známým horám. To, co ženám řekl anděl o Ježíšovi, platí i pro nás. Ježíš ukřižovaný byl vzkříšen a jde před námi domů.

Kam domů, kam se máme  a můžeme těšit, to je otázka.

Jednu autem a hlas zpívá: Těší m se do nebe, těším se do nebe, opakuje to víckrát, i já začínám být napjatý, jako vy teď, jak to bude pokračovat. Po několika opakováních zazní finále té písně. Těším se do nebezpečných výšek, asi aby mohl skočit dolů a zažít adrenalin nebo tak nějak podobně. Dneska už se asi nikdo netěší do nebe a tečka. V tom nebezpečí, v tom riskování asi moc lidí hledá zajímavé zážitky, jak sami přiznávají, i když to stojí moc a  moc peněz a často i zdraví, mnohokrát i život. Ale ten adrenalin, to vzrušení, to je ten cíl - divný a špatný cíl.

Naši věřící předkové ale i naši současníci se těší do nebe a často právě kostel je k tomu pozvedá, proto postavili tento skvost, protože zde chtějí zažít odlesk nebe. Nejsme určeni do nějakého nebezpečí, ale každý z nás poutníkem je k věčnosti.

Slyšeli jsem o Pánu Ježíši, i když při dnešní liturgii je hlavní to světlo a voda - voda křestní. Ale o ní platí: Kdo se narodí z vody  a z Ducha, bude moci vstoupit do Božího království, bude moci vstoupit do nebe a tečka. Nemusí hledat nějaké nebe - zpečné zážitky, opájet se adrenalinem. Může se však těšit domů, k Otci, jenž je na nebesích, protože tam, kde je tatínek, tam je domov. A Pán Ježíš nás učí, že Bohu můžeme opravdu říkat: Tatínku.

Takže máme dva  body:  Kdo se narodí z vody a Ducha svatého - křest  a na druhém konci nebe, dvě slabiky a tečka - tedy Boží království, kam můžeme vstoupit. Mezi nimi je spojnice, může to být někdy jen tenká nitka, může to být někdy i naší vinou zauzlované, přerušované, ale jde o to, abychom to spojení udrželi. S pomocí Pána Ježíše, který je tak mocný, že přemohl smrt. Muže udržet i tu tenkou nitku, aby nás udržela v tom správném směru - k nebi, aby nás udržela pořád - až do cíle, i když ten adrenalin někdy tolik láká a od Pána Boha už tolik lidí odlákal.

Pane Ježíši odpusť nám všem pomoz  nám všem pokřtěným, abychom udrželi spojení mezi vodou křtu a cílem, nebeským královstvím, kde bude větší radost než ta největší pozemská radost, kde poznáme lásku Boží a dokonalé společenství. Společenství svatých ve věčném světle. Amen.