Evangelium před evangelii, evangelia kanonická, synoptická, apokryfní

24.01.2010 - promluvy

Učící se církev na 3. neděli v mezidobí cyklu C - 24. ledna 010 (na úvod Lukášova evangelia)

 

Úvod:

Svatý Lukáš se rozhodl všechno důkladně prozkoumat a pak uspořádaně sepsat a tak vzniklo jeho evangelium z kterého v tomto liturgickém roce čteme. Nemysleme si, že zkoumal nějaké archivy nebo rukopisy. Pán Ježíš totiž neřekl apoštolům: Sedněte si a pište, ale Jděte a  učte. A oni učili. Kázali. Nejprve o největším zázraku o Ježíšově vzkříšení, a také o tom, co předcházelo, o jeho ukřižování, o poslední večeři, prostě o velikonočních událostech. Také připomínali co Pán Ježíš řekl a jaké zázraky udělal. To uměli nazpaměť, to říkali a my to odborně nazýváme evangelium před evangelii. To všechno sv. Lukáš podrobně prozkoumal a tak vzniklo jeho evangelium. Víme však, že je víc evangelií. To je české slovo, známé v našem prostředí, i když je řeckého původu.

1.

Proč to dělat složitě, když to jde komplikovaně. Opravdu se moc používá cizích slov. Raději mluvme česky. Přesto se dnes 3 cizím slovům nevyhneme. Nejprve to bude slovo kanonické. Nemá nic společného s kanóny, s kterými se střílí, ale kánon je zpěv, který se pravidelně opakuje, to ví zpěváci kostelní i jiní. Kanonické evangelium je to, které se pravidelně čte v kostele, podobně jak  jsme o tom předčítání slyšeli už v dnešním prvním čtení. Tato kanonická evangelia jsou 4, známe je všichni: Matouš, Marek,Lukáš a Jan. Napsána byla i další evangelia, ale církev řekla: Bereme jen tato čtyři.

2.

Když si je čteme, zjišťujeme, že ta tři první jsou si velmi podobná. Když si je položíme vedle sebe a srovnáváme je - řecky se toto položení před sebe řekne synopse. Pokud vám to připomíná optika, který vám také položí skla před oči, abyste ostře viděli, tak jste to uhádli. Když si ta tři položíme vedle sebe, vidíme, že tam jsou jen malé odchylky. A teď záleží na každém, jak se zachová. Někteří budou křičet? Není to stejné, jsou tam rozdíly, nevěřte tomu,. věřte jenom naší vědě. Jiní si řeknou: Protože je to stejné až na těch pár malých výjimek, znamená to, že byl jeden základ, to ústní evangelium před evangelii. A to bylo jedno, protože byla jedna událost, jeden skutečný život Pána Ježíše, který opravdu žil.  Svatý Jan napsal své evangelium později, až ve stáří a zdůraznil tam to, co ti tři - synoptikové, jak také říkáme -  zmínili jen krátce. Takže se pak všechna 4 kanonická evangelia doplňují - ta tři synoptická- Matouš, Marek a Lukáš a s nimi  to čtvrté - Janovo.

3. 

Poslední cizí slovo bude apokryfní. Evangelií bylo totiž napsáno mnohem víc. Jenomže ti ostatní si nedali tu práci jako svatý Lukáš, aby vše podrobně prozkoumali. Něco si vymysleli. A dokonce i po nějaké době přišli různí blouznivci, nebo také bludaři, kteří hlásali svoje trochu zvláštní názory. Aby jim dodali vážnosti, napsali o nich knížečku a nazvali ji evangelium podle nějakého apoštola. Nebyli totiž spokojení s těmi 4 kanonickými, ale chtěli něco senzačního, jako dneska se lidé nedívají na ČT II, kde jsou odborné pořady, ale všichni chtějí vidět Novu anebo kupují Blesk, kde jsou jen vymyšlené senzace. A tato evangelia jsou mimo, nepatří mezi ta, která se pravidelně v kostele čtou, mezi kanonická, říkáme jim apokryfní. A nelitujme, že se nečtou. Tak třeba v jednom je psáno, že malý Ježíšek si udělal z bláta figurky ptáčků,  pak zatleskal, a oni vzlétli. Bylo také evangelium pojmenované Jidášovo, byly v něm nějaké zmatky, už tenkrát se řeklo, není pravověrné, není kanonické, je to apokryf. To pak to před pár lety vyhrabal nějaký filmař a  chtěl z toho udělat senzační film. O nic jsme nepřišli, nic tím nezískáme.

Závěr

Takže máme 4 kanonická evangelia, tři jsou podobná, synoptická a k nim přidáme to čtvrté - Janovo, ostatní jsou apokryfní evangelia a jsou to zmatky. Nepleteme si pravidlo-kánon, s kanónem, ale někdy to slovo evangelia zazní opravdu jako rána z děla. Vezměme si to, že každý stárneme, už při křtu se ptám rodičů, jak je to jejich děťátko staré a oni mi řeknou, že dva měsíce. A  každé stárnutí jde ruku v ruce se smrtí, čím víc nám přibývá let, tím blíže jsme smrti. A nikdo jí neunikne. Do toho zazní poselství evangelia, že budeme vzkříšeni, že bude život věčný. To je bomba, co? Jako rána z děla! A další slovo je odpuštění. Včera byl ve Španělsku blahořečen kněz, kterého revolucionáři zastřelili v 51 letech. Chytli ho na hřbitově, odsoudili na místě k smrti, protože byl kněz a hned popravili. Ještě než zazněla popravčí salva, stačil svým vrahům odpustit. To je překvapení, jako rána z děla. I to odpuštění Boží, které je pro nás připraveno, je něco ohromného, opravdu hromová rána z děla. Ale připravuje se tím, že my sami v tichu svého srdce se snažíme odpouštět. Tak jak nás k tomu vede evangelium, i to Lukášovo, o milosrdenství Kristově, kterého dosáhnou ti milosrdní. Ať to platí i o nás.

Amen.

 

Komentáře:

apokryfní evangelia | Lekeš Josef - 16.4.2011

zobraz komentářepřidej komentář

Dnes je 14. prosince 2019

svátek má Lýdie

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU