DUCHOVNÍ TÉMA XXXI ročníku CMP:

Víraa praotcové Starého Zákona

 

8. David

 

Začátek vyprávění o  Davidovi (=Milovaný)  je v 1.knize Samuelově (16,1 a dále viz minulé setkání)  Druhá kniha Samuelova je něm celá a závěr jeho života v 1. Knize královské (1,1 - 2,12 - viz dále).

David (žije okolo roku 1000 př.n.l.) pochází z Judova kmene z Betléma. Má závratný vzestup:  Jako pastýř stád je vyvolen Hospodinem a pomazán Saulem za krále. Z obyčejného vojáka po vítězství nad Goliášem se  stane  hejtmanem a potom í přítelem syna krále Saula Jonatána a nakonec i jeho zetěm. David je ideálním králem Božího lidu podle písma:

• - zvolby samotného Boha (Hospodina)
• - za souhlasu lidu.

Stručný přehled Davidovi vlády:

•  Nejdříve (již ve 30 létech) králem vJudsku, - vládne téměř sedm let zChebronu (1,1 - 4, 12), potom 33let králem i nad všemi kmeny Izraele (5,1 a dále) je zde politická i náboženská jednota (centrální kult);
•  Konfrontace zPelištějci vpobřežní oblasti - i vGaze (5,17);
•  Boží schrana - Hospodinův dům, její přestěhování do Jeruzaléma, město se stává i náboženským centrem země (6,1 );
•  Říše je dobře organizována po stránce správní i vojenské. Díky vítězným bitvám, dobré armádě i administrativě se velice rozšiřuje
•  Davidův pád (Uriášova manželka) a pokání (prorok Natán), Hospodinův trest pro Davida - úmrtí syna (11,1 - 12,25)
•  Synové Amon a Absolón, dcera Tamara - jejich neshody (13,1 - 19,5);
•  Pěvcem Izraele (22,2), skládá žalmy;
•  Sčítání lidu (24,2 - 16) David opět velmi zhřešil a proto prorok Gád mu sděluje tři Hospodinovi návrhy na potrestání a David volí mor vzemi, při kterém zemřelo 70000 mužů.
• Ø Závěr vlády i života Davidova je popsán až vPrvní knize královské tj. rady synu Šalamounovi a jeho smrt (1,1 - 2,12):

  „Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho přikázání a nařízení, jeho práva a svědectví...a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoliv".

 Což platí i pro nás!

 

O Bibli

10) O Starém zákoně ve Skutcích apoštolů  

 

Velmi zajímavé je jednání apoštolů a zejména transformace jejich myšlení. Ježíšovo učení a vše co prožili a viděli a co je učil a přikazoval, když s Ním chodili a vše co byli znali z učení Starého Zákona, včetně modliteb, slavení svátků atd., bylo nutno nyní chápat ve světle zmrtvýchvstání.

 Proto po Kristově nanebevstoupení se připravují na slavení jednoho z nejvýznačnějších židovských svátků - Letnic (Ex 23,16). V průběhu těchto svátků přichází Utěšitel, který se projevuje jazyky jako z ohně (Sk 2,1 -5) a apoštolové obdrží Jeho dary a hned dojde k jejich prvnímu veřejnému slavnostnímu vystoupení na veřejnosti před židy z různých končin, kteří přišli do Jeruzaléma také slavit Letnice..  

Petr mluví ke shromážděným (2,14 - 40) a vysvětluje, co se právě stalo, tím, že cituje proroka Joela (2,28 - 32) a Davidovy žalmy (16,8 - 11 a 110,1).

V dalším Petr staví na nohy chromého ve jménu Ježíše (Ex 3,14) a vysvětluje to lidem, kteří se v úžasu sběhli (3,1 - 26). A opět cituje SZ - Dt 18,15 a Lv 23,29. A před předáky a staršími, kteří Petra a Jana nechali zavřít (4,1 - 11) a vyslýchali je. Petr opět zdůrazňuje, že to učinil ve jménu Ježíše (=Jahve je spása), neboť On je kamenem úhelným (Ž 118,22). Petrúv přerod je plně zachycen při události se setníkem italské čety Korneliem (10,1 - 48). Petr má sen o „nečistých pokrmech" (podle levitského zákonodárství) a je vyzván, aby je jedl a tedy porušil toto ustanovení. Ale tím si uvědomí, že Kristovo evangelium není jenom pro  Židy, ale pro všechny. Ve sporu o obřízku (Sk 15, 1 - 35) nařízenou Mojžíšem (Gen, 17,10 - 14 a Lv 12,3) pak již veřejně rozhodne o tom, že není ke spáse nutná.

         Štěpán ve vidění cituje Genesi, Exodus i Deuterium (7,2 - 50).

          Filip je  první z apoštolů povolán,  aby pokřtil pohana  Etiopana z Gazy, který čte, ale nerozumí textu z proroka Izaiáše (53,7- 8).

          Jakub ve sporu o obřízku)15,13 - 21) potvrdí Petrovo rozhodnutí citací  z proroků (Am 9,11 - 12; Jerř 12,15 a Iz 45,21). A ještě doplní návrhem, aby se pokřtění pohané nezúčastňovali pohanských obětních hostin (Lv 16,7), vyvarovali smilství včetně příbuzenských sňatků (Lv 18, 6 - 20) a nejedli maso z udušených zvířat (Lv 17,10 - 13).