Proč pěší pouť na Velehrad?

Po návratu z pěší pouti do Říma se mě lidé často ptali, kam vyrazíme na další pouť, jestli zase tam. Každý rok však nemůže být jako ten jubilejní dvoutisící a do Říma se nedá chodit tak brzy po sobě. Proto jsme se v prvním roce nového tisíciletí na svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů - tedy 18. 1. 2001 - my, kteří jsme se díky Bohu vrátili od hrobů svatých apoštolů Petra a Pavla, na faře ve Znojmě dohodli, že budeme každý putovat pěšky na Velehrad, kde je Maria právě pod tímto jménem uctívána, a že pozveme i další. Řím je přece základem křesťanství v Evropě a Velehrad zase místem začátků víry u nás, opravdovou kolébkou křesťanství pro naši vlast.

Pouť jsme naplánovali na předposlední týden v srpnu, aby žáci, studenti i učni měli ještě sedm dní na zahojení puchýřů a učitelé mohli v posledním prázdninovém týdnu klidně nastoupit do škol. Jen podle map jsme od stolu určili dvojí trasu na Velehrad: ze Znojma a z Velkého Meziříčí. Vycházelo to na 4 dny a denně 33 km. Když jsme pak v srpnu 2001 vyšli, díky Bohu se potvrdilo, že se tyto vzdálenosti dají ujít i s větší skupinou, i s poutníky různého stáří či mládí. V severním proudu byly děti pod 15 let i důchodci a důchodkyně a všichni došli v pohodě. Bylo to znamení, že nám Bůh žehná. Dalším Božím vzkazem bylo počasí. Zmokli jsme sice dvakrát, ale jinak byly povětrnostní podmínky ideální. Když jsme putovali po silnicích mezi Velkým Meziříčím a Vranovem u Brna otevřenou krajinou, bylo pod mrakem. Jak jsme vstoupili do vysokých lesů Drahanské vrchoviny, začalo pražit srpnové slunce. Jeho paprsky zesílily, když jsme přecházeli holou rovinu na Hané u Vyškova a Bučovic. Naštěstí (správně díky Bohu) tam foukal ostrý severní vítr. Domorodci mu říkají Polák, ne podle úrodných polí, nad kterými se proháněl, ale proto, že přichází až z Polska, snad přímo od moře. A ten nás krásně provětrával. Brzy jsme pak byli v chřibských lesích, a to už byl na dosah ruky Velehrad, duchovní střed našeho národa, naší země i celé Evropy. Posledního dne se k nám přidali další poutníci, kteří přijeli autobusy, aby měli podíl na naší pouti. Byli nadšeni stejně jako otec biskup Vojtěch, který měl v sobotu v poledne pro všechny závěrečnou mši svatou. Mnoho poutníků pak řeklo: „Za rok půjdu zase." A poctivě křesťansky dodávali: „Dá-li Pán Bůh."

Velcí i malí, mládež i rodiny, prostě každý, kdo se nebojí ujít něco přes 30 km denně, se s námi může vydat vždy koncem srpna na Velehrad.

Tímto putováním ukazujeme vděčnost svatým Cyrilu a Metoději za poselství víry, které nám přinesli, a prosíme, aby jejich dědictví v našem národě i světadíle opravdu žilo. Modlíme se i na další úmysly, letos to bude zvláště za vláhu a za rodiny (ve stejné době se koná světové setkání rodin v Irsku).

Celá pouť má duchovní program, snad se dá považovat za duchovní obnovu na nohou. Zpívají se písně staré i nové a najde se čas i na trochu zábavy, aby to opravdu byla „radost pro všechen lid".

Velehrad je vlastně hlavní město Evropy po duchovní stránce, protože je spojeno s jejími patrony svatými Cyrilem a Metodějem. Má tedy být cílem všech duchovních cest, aby opravdu platila slova písně Zvoňte zvony: „Svolávejte odevšad na posvátný Velehrad!" Někdy se také zpívalo: „Svolávejte odevšad v Betlém Slávů - Velehrad!" Když se v tom biblickém Betlémě narodil Pán Ježíš, andělé oznámili, že to bude „radost pro všechen lid" (Lk 2,10), a vyzvali pastýře, aby se nebáli. Proto si přejeme, aby z putování měli radost všichni, i ti, kteří se vydají na cestu, i ti, kteří sami nemohou a snaží se v duchu jít s námi a nějak nás podpořit. Odvažujeme se také přát si, aby naše putování bylo především ke slávě Boží a cti Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, k povzbuzení víry a věřících a k potěšení všech.

V tu sobotu za námi mohou přijet autobusy s poutníky, abychom všichni šli posledních sedm kilometrů pěšky společně. Pouť končí před polednem v bazilice slavnostní bohoslužbou. Před ní se ještě obnovuje zasvěcení národa Panně Marii.

Poprvé jsme vycházeli ze Znojma, z Velkého Meziříčí a z Víru, kde u kaple Svatých sedmipočetníků začínal třetí proud. Postupně se k nám přidávali další poutníci, z Radešínské Svratky, z Veselí nad Moravou i z Veselí nad Lužnicí a dalších míst. Zvláště nás potěšili poutníci z Prahy, kteří na Velehrad etapově putovali z Levého Hradce už od roku 1982 a z Nového Jičína, kteří se s námi spojí vždy na závěr.

Pouť se také prodloužila na šest dní a stanovilo se, že se vychází vždy v pondělí mezi svatým Rochem, patronem poutníků (16.8.) a svátkem Panny Marie Královny (22.8.), kterou svatí bratři Cyril a Metoděj vzývali slovem Hodigitria - Průvodkyně na cestách. Na jihu vycházejí v pondělí odpoledne z poutního kostela Panny Marie ve Vranově nad Dyjí a večer dojdou do Znojma. Sraz vírských poutníků je už v poledne na památném cyrilometodějském Vítochově, kam někteří připutují z Radešínské Svratky již v neděli večer.

V pondělí se také chodilo od Panny Marie z Netína, kde bývala mše svatá v tradiční čas 15 hodin 15 minut.

Letos vyjdeme už v 8 ráno z Nového Veselí, kde v nedělní podvečer skončí krátká pětikilometrová přípravná etapa od cyrilometodějské lípy vysazené na hranicích Čech a Moravy mezi Sirákovem a Újezdem, abychom byli v Netíně v ten obvyklý čas.

L. P. 2018 půjdeme tedy už po osmnácté a to celkem ze 17 míst, i když odněkud putuje třeba jen jedna rodinka.  S Boží pomocí a pod ochranou jeho andělů strážných ....