PROMLUVY při 20. a 21. pouti na Velehrad - Promluvy LP 2021 - Osmero blahoslavenství

01.09.2021 - pěší pouť na Velehrad

 

PROMLUVY PRO

XXI. PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD L.P. 2021

Úmysl pouti:

na poděkování Bohu a jeho andělům a svatým, zvláště svatým Cyrilu a Metoději, s prosbou, aby jejich dědictví žilo a ožilo, za mír, církev a vlast i Evropu a za rodiny a mládež, a letos zvláště za nemocné a postižené katastrofami a ty, kdo se o ně starají

Náplň pouti:

malé exercicie na pochodu, neboť poutník měří čas krokem a modlitbou

Letošní téma:  

OSMERO BLAHOSLAVENSTVÍ

z horského kázání našeho Pána v sepsání sv. Matouše

 

OSNOVA OSMI PROMLUV O OSMERU BLAHOSLAVENSTVÍ:

  • A. verš z evangelia
  • B. stručný výklad a modlitba za pronásledované křesťany a modlitba za nepřátele evangelia:

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. Stůj při nich, posiluj je a dej jim vědomí, že se podílejí na oběti tvého Syna, která přináší spásu. Prosíme tě i za ty, kdo je pronásledují, abys je zbavil slepoty, nelásky a nevěry a dal jim poznat sám sebe (kancionál č. 33).

  • C. Hesla o blahoslavenství poskytnutá z Fatymu a odpověď na otázku: JE DOBRÉ, ALE NEPOVINNÉ JE ZOPAKOVAT - TŘEBA I DVAKRÁT.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství: Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje.  Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo ke každému verši:

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

  • D. příběh zknihy Eduarda Martina Kniha štěstí a modlitba sv. Ignáce:

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. Nauč nás tobě sloužit, jak to právem zasluhuješ. Ať dáváme a nepočítáme, ať bojujeme a nedbáme ran, ať pracujeme a nehledáme odpočinek, ať se obětujeme a nečekáme jinou odměnu kromě vědomí, že jsme splnili tvou vůli (kancionál č. 21).

  • E. Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C. - TŘEBA I DVAKRÁT.
  • F. Pozor na zmetky a zmatky, které mohu nastat, když si člověk sám vyhledává různé zkratky - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat: Svatý Michaeli, archanděli, .. (kancionál č. 22 anebo č. 077- zde na poslední str.)
  • G. Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu. Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo ke každému článku: 3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj. JE DOBRÉ, ALE NEPOVINNÉ JE ZOPAKOVAT - TŘEBA I DVAKRÁT. Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, když jsou druzí k nám bezohlední, když se dočkáme neupřímnosti u těch, kterým jsme důvěřovali, když nás opouštějí ti, na které jsme spoléhali. Nauč nás, abychom nemysleli jen na sebe, ale abychom usilovali také o štěstí druhých. Dej, abychom uměli skrývat bolest a těžkosti svého srdce. Nauč nás užívat utrpení k vlastnímu zdokonalení. Ať nezatrpkneme a nestane se z nás sobec, ať nikoho nepohoršíme. Doprovázej nás svou milostí, abychom vytrvali v dobrém. Amen (č. 37).

Slovo Boží:

Matouš 5,1 Když (Ježíš) uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 5,2 Otevřel ústa a učil je: 5,3 "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. 5,4 Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. 5,5 Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 5,6 Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 5,7 Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. 5,8 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. 5,9 Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. 5,10 Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. 5,11 Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; 5,12 radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

 

1. promluva - úterý dopoledne

A: 1. blahoslavenství (Matouš 5,3)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář bereme z knihy Jiřího Mrázka, vydané Českou biblickou společností. K verši 3., který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů, tam čteme:  

3Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Ježíš neopakuje běžné mínění. Samozřejmě neřekne: šťastný je ten, kdo má svůj dům, rodinu, rybářskou živnost a stará se jen o své sítě - kvůli tomu by za ním nemuseli chodit. Samozřejmě nebude říkat, že král, který přebere svému bratru atraktivní semetriku, přitom šťastný nebude. Jednak to řekl už Jan Křtitel a teď zrovna za to sedí ve vězení, ale navíc to stejně každý ví.

Prostě i Ježíš musí říci něco naprosto provokativního, co tu ještě nebylo:

Blahoslavení ti, kdo mají žal, blahoslavení, kdo se psychicky zhroutili. Blahoslavení ti, kdo jsou na útěku a hledá je policie. Opravdu šťastní lidé!

To je první polovina úkolu - a ta se zde opravdu povedla. Vyprovokoval!  Jenže teď je třeba provokativní výpověď „ustát« a obhájit. Vysvětlit, proč by měli být právě takoví lidé šťastní. Chudý rybář může být šťastnější než král, protože má doma hodnou ženu. Babička Boženy Němcové je šťastná to žena, protože má vnučku, která o ní napíše román. Ale proč je šťastný ten, kdo se psychicky zhroutil, nebo ten, koho hledá policie? A Ježíšova odpověď zní: Protože má přístup do Božího království.

První dva verše této kapitoly můžeme chápat tak, že Ježíš si prohlédl zastup, vzal stranou učedníky a začal k nim mluvit - o tom zástupu. Co si mají mysle o lidech, kteří se za nimi táhnou. Pro začátek k nim mluví o tom zástupu: Podívejte se na lidi, kteří se za námi stahují. Samozřejmě, že je tu spousta žebráků, bezdomovců a pochybných existencí. Samozřejmě, že tu je spousta těch, kteří se táhnou za senzací - neomylně jak švábi na pivo. Samozřejmě je tu i spousta zklamaných, zkrachovaných a lidí s nenaplněnými ambicemi, kteří zde ucítili příležitost A spousta nevyrovnaných osobností.

Ale dívejte se na tu sebranku s úctou. S opravdovou, nepokryteckou úctou. To jsou šťastní  a úctyhodní lidé,

Proč? Protože oni jsou občany Božího království. Čím si to zasloužili? Čím podplatili migrační úředníky? Ničím. Nejvyšší Úřad se právě teď, v této chvíli rozhodl, že jim všem udělí povolení k pobytu A dokonce občanství v nebi.

Nyní tedy po pořádku, kdo toto občanství dostal. Na prvním místě jsou chudí duchem.

Byly už popsány tuny papíru o tom, kdo by mohli být chudí duchem. Lidé bez majetku, lidé bez nadání a schopností, lidé, kteří došli tak daleko, že pochopili, že mají prázdné ruce, lidé, kteří nikam nedošli, protože mají samou smůlu, lidé, kteří mají pocit, že je toho na ně moc a že na svůj život nestačí.

Všechny tyto výklady se navzájem nevylučují. Všechny tyto případy mají společného víc, než se zdá. Všechny ty možnosti mají společné to, že není o co stát. Člověk sám by si to nevybral, kdyby měl možnost si vybírat. Ale také mají společné to, že Bůh si vybral je a že o ně stojí.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 1. blahoslavenství a odpověď na otázku:

První blahoslavenství můžeme přirovnat k 1. přikázání Božímu: Věřit v Boha je víc než spoléhat na bohatství, vědu, mocné lidi, věřit v Boha znamená se se s toto vírou spokojit a nevěřit v bohatství, vědu, mocné lidi, prostě se tohoto vzdát, to je chudoba v duchu.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje.  Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši: Kdo je „chudý v duchu"? Chudý v duchu přijímá, -- co od Pána Boha má.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 3. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

3„Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království.

Dětský příběh byl vybrán proto, že blaho a štěstí jsou po celý život stejně žádané i očekávané, bez ohledu na věk. Každý si je však přestavuje jinak, jak malý klouček z následujícího příběhu, tak i jeho babička, která už má nadhled.

Nejšťastnější člověk na světě (vyprávění jedné babičky - mírně zkráceno)

Já i můj vnuk máme moc rádi zmrzlinu.

„Babičko, chceš, abych byl šťastný?"

Kývám.

„Chceš, abych byl ještě šťastnější?"

Kývnu znovu.

„BABIČKO, CHCEŠ, ABYCH BYL NEJŠŤASTNĚJŠÍ CHLAPEČEK NA SVĚTĚ?

„Samo," říkám oblíbeným slovem svého vnuka, „bych to chtěla."

„Babičko, když mi koupíš tolikhle zmrzlin," ukazuje  roztažené prsty na obou rukou, pak mi je ukazuje ještě jednou a pak ještě do třetice, „... tak ti slibuji, že budu nejšťastnější ze všech chlapečků na světě..."

To se ví, že jsem zmrzlinu koupila.

Ne sice tolik, kolik chtěl, ale koupila jsem mu tři kopečky. Pouť je jednou za rok.

Ale, ... když jsem se dívala, jak šťastně líže fialovou, zelenou a modrou zmrzlinu..., jak líže ty nejjedovatější barvy jaké si vybral a jaké mívá nejradši..., napadlo mě, že jsem měla koupit jenom jeden kopeček... Předtím měl dva zelené gumové hady ze želé, ještě předtím turecký med  a dva koláčky.

Pohlédla jsem na vnuka.

Byl šťastný.

Byl moc šťastný.

Ještě jsme zašli do strašidelného zámku. Překvapilo mě, jak málo se v něm bál. Vzal mě za ruku.

„Babičko, mně je tak špatně, že se ani bát nemůžu," řekl. Když jsme vyšli ze strašidelného zámku, všimla jsem si: je ještě zelenější než ti hadi ze želé, které jedl.

„Babičko, bylo by moc ošklivé, kdybych blinkal? Bylo, vid?", hned si odpověděl.

Došli jsme domů.

„Jdete akorát k večeři," volala maminka.

Ale vnuk se mi vytrhl a běžel...

Ani jsem se moc nemusela namáhat, abych odhalila, kam asi běžel.

Za chvíli se vrátil.

Byl zelený. Velmi zelený. Nejzelenější.

Netušila bych, že dokáže být TAKHLE zelený.

Posadil se vedle mě. Přitulil se.

„Babičko, já byl nejšťastnější chlapeček, a teď jsem nejsmutnější."

Řekl to tiše, tichounce. A vypadal při tom tak vážně, jako by nebyl tříletý kluk začátku své životní cesty za štěstím..., jako by byl starý filozof.

„Ono je to někdy moc nebezpečné chtít být moc šťastný", řekla jsem.

Kývl. A ještě jednou.

Jsou pravdy, na které se musí kývnout několikrát.

„Já si dám příště pozor. Velikej pozor... až zase budu chtít být moc šťastnej."

To, že vnukovi bylo dnes po modré zmrzlině špatně, zítra zapomene.

Ale: Jsou zmrzliny, ... zdánlivě nejúžasnější zmrzliny ...  po kterých může být člověku špatně celá léta....

Jsou dokonce mnohem vábivější než dnešní modrá zmrzlina.  A kolik jmen, kolik nádherně znějících jmen, takové jedovaté lahůdky mívají...

Kolik jich na tebe ještě čeká, říkala jsem si v duchu a modlila se.

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

1. Astrologie a horoskopy

Otázka z terénu:

Jak může pohyb vesmírných těles ovlivňovat náš život? Pomůže člověku k tomu, aby porozuměl sám sobě, svým silným i slabým stránkám, když ví, v jakém znamení zvěrokruhu se narodil? Je na horoskopech něco pravdivého? Nebo je pro křesťana astrologie zcela nepřijatelná?

Odpověď P. Kodeta:

Chce-li být křesťan konzistentní a věrný svému vyznání, neměl by přikládat astrologii, potažmo horoskopům, založeným na znameních zvěrokruhu, žádný význam. Izaiášovo proroctví o pádu Babylonu dokazuje, že obdobně jako každé věštění a magie se Hospodinu příčí i určování osudu člověka z hvězd:

„Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu... Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma... Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo" (Iz 47,12-13.15).

Proti víře v astrologii se velmi jasně vyslovili mnozí církevní otcové v prvních staletích. Nezapomeňme, že to byli vesměs velcí vzdělanci své doby. Žili v prostředí, které astrologii přikládalo velkou váhu, a věděli toho o ní nejspíš víc než my. Přesto se od ní důrazně distancovali a ukázali na neslučitelnost astrologie s teologií a křesťanskou antropologií. Podívejme se na několik jejich zásadních argumentů.

Nejzávažnější námitkou je to, že víra v osud (fatalismus) je v rozporu s křesťanským pohledem na člověka. Podle křesťanství byl člověk stvořen Bohem, je povolán k tomu, aby se po celý život připodobňoval k jeho obrazu a stával se mu tak podobný v lásce. I když člověk nemůže ovlivnit všechny okolnosti svého života, je obdařen svobodnou vůlí a uprostřed všeho, co jej částečně určuje, se může rozhodovat pro dobro, nebo pro zlo, to jeho velké i malé volby ho postupně utvářejí, tak jako zčásti ovlivňují a utvářejí i jeho okolí. Proto také člověk nese za svá rozhodnutí a za své skutky zodpovědnost. Pokud by za jeho charakter i osudy byly zodpovědné hvězdy, popřeli bychom svobodnou vůli člověka a s ní velice zásadní rozměr lidství.

Svatý Augustin nazývá předpovídání osudu člověka podle dne narození „škodlivou a nakažlivou pověrou". K tomu předkládá k úvaze příklad z Bible: dvojčata Ezaua a Jakuba, jejichž osudy a povahy byly navzdory témuž datu narození tak rozdílné. Augustin říká: Jistěže se narození o nějaký okamžik liší i dvojčata a u hvězd by to mohlo znamenat nějaký posun v konstelacích. Tento posun je však pro astrology ze země neznatelný, tudíž jejich předpovědi jsou nutně chybné. A pokud se někomu stane, že se mu předpověď vyplní (podobně jako ve spiritismu), pak jde o vliv padlých andělů, démonů. Ti pak zasahují do životů lidí, kteří se pověře otevřou, utvrzují je a odklánějí od důvěry v Boží prozřetelnost k pověře. Proto Augustin vyzývá křesťany, aby astrologii důrazně odmítali a vyhýbali se jí tak jako všem způsobům věštění, neboť z hlediska křesťanské víry je to nevěra a zahrávání si s klamem (De doctrina christiana II, 21-23).

Otcové se shodují v tom, že víra v Krista jako Pána znamená absolutní novost, před níž musí ustoupit veškerý fatalismus, magie a jiné pokusy pohanů, jak pochopit a ovládnout běh věcí. Svatý Ignác z Antiochie vyjadřuje tuto pravdu na příběhu mudrců z Východu, kteří se nechali hvězdou dovést až ke kolébce Spasitele (Mt 2,2). Tradice církve tuto příhodu nazývá Zjevením Páně a zdůrazňuje fakt, že mudrci z Východu se před betlémským Dítětem poklonili a vzdali mu úctu, jež náleží králi. Jinými slovy: uznali jeho panství. Ignác z Antiochie k tomu poznamenává: „Jak jej poznal svět? Hvězda zazářila na nebesích nad všechny hvězdy a její světlo bylo nevýslovné, všichni žasli nad její novostí a všechny ostatní hvězdy i slunce a měsíc této hvězdě ustoupily a ona rozlévala své světlo na všechno. A divili se, odkud přišla tato novost, jim tak neobvyklá. Od této doby se rozpadla veškerá magie a zrušila se pouta špatnosti. Nevědomost je rozptýlena, staré království zrušeno..." (List Efesanům XIX, 2-3).

Svatý Basil se přímo vysmívá těm, „kdo se věnují tomuto imaginárnímu umění, a těm, kdo jim naslouchají s otevřenou pusou, jako by ti první skutečně mohli znát jejich osud". Jednotlivá souhvězdí a podle nich znamení zvěrokruhu byla přece pojmenována člověkem, a to na základě tvarové podobnosti s nějakým zvířetem, věcí apod.

V Basilově době to bylo vykládáno tak, že například člověk narozený ve znamení kozoroha by měl být odvážný a panovačný tak jako dané zvíře, ale také štědrý, protože kozoroh nechá vypelichat svou vzácnou vlnu, v důvěře, že příroda jej obdaří novou. Kdo je narozen ve znamení vah, by měl být nestranný a spravedlivý apod. Basilovi připadá směšné, že vliv hvězd by měl být odvozen od charakteristik pozemských zvířat a věcí a být jim podřízen, přičemž lidské charakteristiky člověka by měly zase záviset na hvězdách, kterým přece on sám dal jména:

„Jestliže je toto směšné, pak je mnohem směšnější snažit se o to, aby podobné výklady vypadaly věrohodně, a odvolávat se na skutečnosti, které mezi sebou nemají sebemenší spojitost" (Hexaemeron 6, 5-7).

Podle Basila jsou podobná klamná tvrzení přirovnatelná k pavučině, v níž snadno uvízne moucha nebo komár, zatímco silnější zvíře jí projde bez povšimnutí a potrhá chatrné tkanivo. Skutečně rozumný člověk se nenechá chytit do sítě tak chatrných úvah.

Ale necháme-li stranou argumentaci o věrohodnosti metody, můžeme se ptát, k čemu by křesťanovi mohlo sloužit, když si své charakteristiky pojmenuje a přijme je jako danosti? Znamená to, že nemá cenu usilovat o změnu k lepšímu, a pokud ano, tak pouze v rámci svých „daností"? Můžeme namítat, že nejde o determinaci, že jde jen o to, aby každý svých charakteristik dobře využil. Ale k čemu, k jakému cíli? Ve skutečnosti víme, že astrologie byla vždycky ve službách materiálních hodnot: každý člověk touží po blahobytu, zdraví, úspěchu v boji i podnikání, chce se zajistit před nebezpečím. Horoskopy mají člověku napomoci vyhnout se chybným rozhodnutím: chybným ne ve smyslu morálním, ale materiálním, a naopak udělat ta, která vedou k úspěchu, ke štěstí v lásce apod.

Naproti tomu evangelium vede člověka k radikální změně perspektivy. Tady na zemi nejde v první řadě o blahobyt, ale o zápas mezi dobrem a zlem. Peníze a lidský úspěch v něm mají jen relativní hodnotu, tedy jsou dobré jen natolik, nakolik člověku pomáhají, aby rostl v lásce a šířil dobro. Ježíš člověku neslibuje, že se mu vyhne utrpení. Duch Svatý nevede člověka nutně od úspěchu k úspěchu; slibuje však hlubší a trvalejší úspěch, nespokojíme-li se s náhražkami skutečného dobra a povýšíme-li Krista nad všechny jiné skutečnosti svého života.

Dále se můžeme ptát, kým nebo čím jsem určován. Odvíjí se můj život a moje rozhodnutí od právě přečteného horoskopu? Anebo jsem určován Bohem samotným, Božím slovem a hledáním Boží vůle pro můj život?

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: Tam, kde víra zhasíná, -- pověra se začíná.

3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

2. promluva - úterý odpoledne

A: 2. blahoslavenství (Matouš 5,4)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k verši 4, který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

4Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Zde je především vyjádřena naděje. že žádný zármutek, žádné neštěstí není beznadějné. A podobně jako u prvního blahoslavenství i zde je řečeno, že Boži království je dost velké na to, aby přijalo každý pláč. Nebo aspoň každý nepředstíraný pláč. Nelze automaticky škatulkovat, kvůli čemu se má plakat a který pláč je dostatečně vhodný pro Boží království. Když někdo pláče, tak to znamená, že je nešťastný a něco ho rozplakalo. Je úplně jedno, zda to bylo (podle našeho měřítka) velké neštěstí nebo malé neštěstí anebo třeba jen rozbitá hračka.

Druhé blahoslavenství však zároveň říká, že Boží království je něco, co dokáže utišit pláč a to jakýkoliv. Že křesťanství není jen poselství o radosti a pro radost a pro radostné, nýbrž že je tady něco, co muže pomoci i nejzoufalejšímu.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 2. blahoslavenství a odpověď na otázku:

Druhé blahoslavenství můžeme přirovnat k druhému přikázání Božímu: Nevezmeš jména Božího nadarmo. Kolik lidí se vzteká, když se setkají s nějakou bolestí či neúspěchem, nadávají kvůli tomu druhým, i jméno Boží berou nadarmo. Kdo se vžije do situace těch druhých a je mu jich líto, je ten plačící, který bude potěšen.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje.   Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši: Jak jednají „plačící"? I přes svá trápení mnohá -- radost hledají u Boha.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 4. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

4Blaze plačícím, neboť budou potěšeni.

Příběh byl vybrán kvůli lítosti a soucitu s němou tváří, se psem, a končí opravdu překvapivě a nečekaně.

Vánoční pes  (mírně zkráceno)

„Tehdy před lety děti přiběhly domů z lesa s neznámým psem... na Štědrý den... Umíte si představit, co byste vy dělali s takovým psem o Vánocích?

Já si to představit neuměla.

Prý ho potkaly v lese a on k nim přiběhl a smál se na ně.

„Jak se. může pes smát?" zeptala jsem se.

Ten pes musí rychle z domu, uvažovala jsem.

Dívám se na psa.

Směje se...

Opravdu se mi díval do očí a smál se...

„Nemůžeme si ho tu nechat," říkám, jak nejodhodlaněji jsem dokázala...

Jenže ani tehdy, když jsem měla plné ruce práce s přípravou Vánoc, jsem to nedokázala říct, aby mi děti uvěřily. Ještě chvíli jsem se s nimi dohadovala a pak...

Pes zůstal.

Byl to tehdy u nás moc hezký Štědrý večer.

Pes spal a vůbec nás nerušil...

ZATO V NOCI...

Bylo to jako strašidelný sen...

Slyšela jsem štěkání, škrábání, povyk... Pes dělal rámus jako celá smečka psů...

Asi se probudil, napadlo mě, a chová se jako člověk, který by se probudil v cizím domě a nevyznal se v něm.

Nebo... nemůže mít vzteklinu?

Jací jsme idioti, vezmeme si do bytu cizího psa a nic o něm nevíme, nic si nezjistíme..., vzteklí psi prý bývají velice přítulní. Nebyli bychom první, kdo doplatil na dobrotu...

Anebo zastihl v našem domě jako vděčný hlídač nějakého zloděje?

Sešla jsem s manželem rychle dolů do přízemí a běžíme ke psu.

Běhal, poskakoval... Vyváděl.

'Necítíš něco?' říká manžel.

Začichala jsem.

Ještě jednou.

Do třetice.

'Plyn,' vydechla jsem zoufale.

A manžel už běžel k oknu a otvíral ho, já utíkala k druhé oknu a za chvíli dům začal plnit křišťálový studený vzduch. Křišťálový vzduch vánoční noci.

Děti v patře se už také-probudily, přiběhly k nám, otevíraly okna i okénka...

Manžel zavřel plynové topení. A protože je vyučený instalatér plynárenských kotlů, pustil se hned do zkoumání. chvíli se vrátil ze sklepa. A byl celý bledý..., nikdy jsem takhle nezažila...

'Kovářova kobyla chodí bosa..., jak to, že mě nenapadlo právě u nás včas všechno taky zkontrolovat, ...stačilo pár hodin a byl to náš poslední Štědrý večer,' zašeptal.

'Už bychom se v tomhle domě neprobudili...'

Vzala jsem pejska za tlapku.

A potřásla jsem mu jí.

A řekla stejně jako manžel: 'Děkuju.'

A pak pejskovi potřásaly i děti maličkou tlapkou, jako by potřásaly rukou člověku-zachránci, a také mu říkaly 'děkuju...,

A pes se smál.

Jsou příběhy, které jsou jako dárky.

Tento příběh byl pro naši rodinu dárkem... Chtěli jsme někoho zachránit.

A proto jsme se zachránili. Chtěli jsme někomu pomoci. A pomohli jsme sobě.

Zachránili jsme někomu život. A žijeme...  PROTO žijeme...

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

 F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

2. Bílá  a černá magie

Otázka z terénu:

Slyšel jsem, že existuje bílá magie, která je dobrá a s jejíž pomocí se dají ovlivňovat přirozené věci, uzdravovat a bránit se zlu., které třeba i skrze černou magii na člověka útočí. Je to opravdu tak? Je bílá magie dovolená? A jaký je rozdíl mezi bílou a černou magií?

Odpověď P. Kodeta:

Říká se, že magie je stará jako lidstvo samo. Slovo magie pochází ze staroperského slova maguš, které označovalo mágy a kněze v Persii a Médii, kteří prováděli obřady a věnovali se astrologii. V tomto smyslu jsou zmiňováni mágové v Matoušově evangeliu (Mt 2,1). Řecký výraz mageia je odvozen právě z tohoto perského termínu a znamená vědu nebo moudrost. Později byl tento pojem vyhrazen pro činnost kouzelníků a čarodějů, jak se o tom píše ve Skutcích apoštolů (Sk 8,9; 11; 13,8).

V Římské říši se smísily vlivy starých kultur, Řecka a barbarských národů západní a severní Evropy, a tím se vytvořila tradice západní magie. Zájem o magii rostl u lidí vždy, když docházelo k úpadku křesťanské víry. Nejprve na sebe magie brala podobu čarodějnictví, léčitelství a astrologie, lidé věřili věštbám, kouzlům, talismanům a amuletům.

V současnosti se magie projevuje převážně jako jasnovidectví, telepatie, psychotronika a spiritismus. Po staletí magie přitahovala své vyznavače jako cesta k moci a k úspěchu nedostupnému běžnými prostředky. Rostoucí zájem o magii se stává součástí vzpoury proti racionalismu, materialismu, vědě a technologii a v neposlední řadě proti křesťanství. Mnoho společného tato vzpoura má i s nadšením pro východní náboženství a jejich duchovní techniky. Souvisí i s touhou po návratu k přírodě a s nostalgií po pohanství.

Magie je pro věřícího opakem víry. Zatímco vírou vstupujeme do neviditelného duchovního světa skrze dar od Boha, magie nám nabízí vstup do duchovního světa skrze lidské úkony a zaříkávání. Duchovního světa se však nelze zmocnit a vlastnit ho. Můžeme se zmocnit jen toho, co lidem nabízí Boží nepřítel. Ten se záhy zmocní i těch, kdo se nechají zlákat na tuto cestu falešné duchovnosti. Pro křesťana je magie falešná duchovní moc. Praktikovat magii znamená používat pro své zájmy a podle svých představ zlého ducha a jeho pomocí manipulovat druhé lidi, zasahovat do jejich života a ovládat je.

Magie je snaha podrobit si skryté síly prostřednictvím úkonů, rituálů a zaříkávání, o kterých se věří, že mají přímý a automatický vliv na člověka, přírodu a okolnosti života. Magii, jež se snaží ovládnout záhadné síly, více zajímá, zda něco funguje, než jak a proč to funguje. Dodržíme-li správný postup, dostaví se výsledek. Nejjednodušším důvodem k víře v magii je skutečnost, že funguje, bez ohledu na to, jakou silou vlastně působí. K tomuto působení magie používá různé magické předměty nebo jakoukoli věc související s druhou osobou.

Magii lze dělit mnoha způsoby. Nejstarším známým je středověké dělení na magii přirozenou a nadpřirozenou. Přirozená magie používala přírodní prostředky, například byliny nebo kameny, a k tomu patřičná zaříkávání a rituály. Do tohoto druhu magie by se dnes mohlo zařadit léčitelství, magické čerpání energie ze stromů, z přírody, ale i homeopatie nebo šamanismus.

Nejznámější dělení magie je na černou a bílou podle etické povahy jejího cíle. Bílá si klade za cíl zlepšení kvality života, a to jak v oblasti zdraví, vztahů nebo v ekonomické oblasti. Užívá k tomu různé prostředky. Vedle zaříkávání jsou to i různé talismany, amulety nebo magické nápoje. Do bílé magie spadá věštění, vykládání karet, zaříkávání ‚ a používání kouzel či čarování. Černá magie na rozdíl od bílé usiluje o zlo a záměrně k tomu používá temné síly. Působí pomocí rituálů (se zvířaty i lidmi), kleteb, čarování a zaříkávání. V satanistických společenstvích se používá jako prostředek i takzvaná černá mše k poctě satana. Má za cíl působit zlo, nemoci či smrt, konflikty a rozdělení ve vztazích, obtíže v ekonomické oblasti. Jde o způsobení jakékoli újmy či Škody v životě druhého člověka pomocí ďábla.

Někteří k tomuto dělení přidávají i takzvanou sexuální magii, nazývanou někdy magií červenou. Tento druh magie se snaží vzbudit lásku či sexuální přitažlivost muže nebo ženy, překazit nějaký fungující partnerský vztah s cílem přebrat někomu partnera, způsobit nevěru nebo promiskuitu ve vztazích, učinit muže nebo ženu neplodnými. Nesprávně je někdy tato magie označována za druh bílé magie, protože je ve službách „lásky".

Z toho, co je tu řečeno, vyplývá, že všechny druhy magie jsou pro křesťana absolutně nepřípustné. Je ve všech svých formách nebezpečná a je vzpourou proti Bohu. Je to vědomá či méně vědomá spolupráce se zlem. Apoštol Pavel uvádí čarodějnictví jako jeden ze skutků těla (Gal 5,20). Nenápadnou, přitom základní podobou magie je snaha manipulovat druhými - a také Bohem.

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: V pravého Boha víru mám, -- nevěřím lidským pověrám.

3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

3. promluva - středa dopoledne

A: 3. blahoslavenství (Matouš 5,5)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k verši 5, který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

5Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Vyjděme od té nejjednodušší a zdánlivě nejbanálnější definice: Tiší jsou ti, které, není příliš slyšet. Ne že by nutně museli mlčet, ne že by třeba neměli co říci - ale pokud to říkají, stejně je nikdo neposlouchá a nebere na vědomí. A opět lze pod toto blahoslavenství zařadit celou řadu možností, od těch, kteří se prostě neumějí ozvat, od zakřiknutých přes ty, kteří se sice ozývají, ale nemají dost významný hlas, aby je na odpovědných místech někdo slyšel nebo dokonce vyslyšel, až po ty, kteří jsou třeba programově mírní, aby bylo pod jejich důstojnost a proti jejich přesvědčení používat ostré lokty a zvyšovat na někoho hlas.

Pro tyto všechny se říká:  nejste moc slyšet. Aspoň mezi lidmi.  Ale Bůh naslouchá právě vám. A v Božích očích jste vy těmi, komu to království dědičně patří. A nejen to nebeské, třetí blahoslavenství není jen o nebi. Nárokuje si i zemi.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 3. blahoslavenství a odpověď na otázku:

Třetí blahoslavenství můžeme přirovnat k třetímu přikázání Božímu: Pomni, abys den sváteční světil. Svátek znamená pracovní klid ve všech zemích a společnostech, a kde se nepracuje, tam je ticho, kde se nepracuje, tam se může myslet i na druhou část základní náplně života: Modli se a pracuj a tím pádem i prosit i děkovat za dědictví připravené od Boha, za jeho království, které se připravuje už zde na zemi.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje.  Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši: Jak se odráží na životě člověka, když je „tichý"? Pokorní a tiší -- slovo Boží slyší.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 5. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

5Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví.

Příběh byl vybrán, protože končí nejen překvapivým dědictvím ale i připomínkou Božího království.

Dobročinný ústav (vyprávění jednoho cestujícího - mírně zkráceno)

Ta stařenka běhala po tramvajovém ostrůvku.

Každého zastavovala a něco usilovně vyprávěla, i na dálku bylo vidět, že něco chce...

Byla to velmi stará paní, křehká... A měla na sobě letní plášť; i když sněžilo. Na hlavě měla letní klobouk...

Nehodil se ani do téhle doby, ani do vánice.

Lidé od ní ustupovali, jako mívají ve zvyku odstupovat postižených a dotěrných lidí.

„Je mi zima," říkala pořád.

Všimla si paní, která přicházela na tramvajový ostrůvek a opakovala jí to.

A co, dle všeho, řekla asi i tolika lidem na zastávce, to lidem, kteří se od ní odvrátili.

„A co byste chtěla?" zeptala sejí ona žena.

„Je mi zima a potřebovala bych peníze na uhlí," řekla stařenka. Vyslovovala to zmateně. Ona žena asi usoudila, že stařenka je „mimo realitu" a rychle od nás odcházela na druhý konec zastávky.

„Nejsem dobročinný ústav," řekla ještě.

Tohle mi vadilo.

Jistě, měla právo odmítnout pomoc, to bylo samozřejmé, každý máme právo nevšímat si někoho, komu je na tomhle světě zima...

Stejně jako máme právo mít s ním soucit.

Ale máme právo se mu posmívat?

Ona žena měla kožich a vypadala blahobytně, odjížděla, jak jsem si byl jistý, do tepla.

Pro mě za mě, ať nepomůže...

„Je mi zima," řekla „letní stařenka" přímo mně.

Řekla to bezvýrazně, jako by to vyslovovala mluvící panenka. Jistě nečekala, co se stane.

Dívala se na mě tím jasným pohledem, jaký mívají hodně malé děti a hodně staří lidé...

Právě jsem šel z banky, vyzvedl jsem dost peněz, manželka chtěla kupovat nové zařízení kuchyně.

„Kolik potřebujete?" zeptal jsem se.

Řekla mi to.

Nebylo to mnoho.

Ale také ne málo.

Sáhl jsem do náprsní kapsy, ve které jsem měl obálku z banky, vytáhl jsem ji, odpočítal obnos a dal ho stařence.

Dívala se na mě užasle, jako holčička, které bych dal panenku.

Panenku, o které snila, a ani ji nenapadlo, že by jí ji někdo opravdu donesl.

„Můžete mi dát vizitku?" řekla.

Proč ne.

Kdybych to odmítl, byl bych gentleman?

Dal jsem jí vizitku.

„Vrátím vám to," řekla stařenka.

Doma mě manželka sjela, co prý si to dovoluji, teď rozdávat  takové peníze úplně neznámé sklerotičce...

„Třeba to nebyla sklerotička," namítám.

„Prosím tě, kdo by žebral na tramvajové zastávce v noci a ve vánici o peníze...?"

Schytal jsem to.

Kolik dní se na mě dívala pohrdavě.

Klepala si na čelo.

A dokonce: jednou, což se mi zdálo zajímavé, použila výraz oné ženy, která se odmítla se stařenkou bavit.

„Nejsme dobročinný ústav."

Ale v létě přišla obálka.

Od notáře.

Věříte, že ta stará dáma na mě nezapomněla? A že to, co mi notář oznamoval, nebyl jenom splácený dluh.

Ta stará dáma, „letní stařenka", mi v létě přes notáře oznamovala, že mi odkázala všechen majetek, a notář mě informoval, že jde o pozemek na předměstí. Zemřela a já se mám hlásit v jeho kanceláři. Hlásil jsem se. Notář byl ponížený... Takový, jako jsou lidé, když hovoří s boháči. Divil jsem se, předpokládal jsem, že to bude pár záhonů v zahrádkářské kolonii. A ony... Byly to obrovské pozemky na jednom z nejlukrativnějších míst, kde se právě budovalo průmyslové centrum a stavěly domy. Podle notáře jsou tyhle pozemky snem každého developera. Stařenka věděla, že něco na předměstí má, ... ale stará dáma neměla přehled o tom, co tam zdědila, a nestarala se o to... Starala se o to, že je jí zima, a ne o to, aby se sama pustila za své peníze do nějakého podnikání... „Musela vás mít moc ráda," řekl notář závistivě. Ani nebudu říkat, za jakou cenu jsem ty pozemky s jeho pomocí prodal.

 

Když jsem přišel od notáře domů, manželka prala. „No co?" řekla a ani se na mě nepodívala. Měla starostí, jak říká, plnou hlavu. „Ale někdy se vyplácí být dobročinný ústav," řekl jsem.

„Cože?" snažila se překřičet pračku.

„Že se někdy vyplácí být dobročinný ústav," říkám.

„Nežvatlej," napomenula mě manželka slovem, o jakém ví, že ho nemám řád.

Ukázal jsem jí papíry, jaké jsem nesl od notáře... Podívala se na ně a vzala čerstvě vypraný mokrý ručník, položila si ho na čelo, posadila se do křesla a mlčela, se zavřenýma očima, dlouho mlčela... Pak se rozplakala. Chápal jsem, že když máme starosti, jak budeme platit zvýšenou činži a teď se dozví, že si můžeme koupit celý náš činžovní dům.

Možná, že ta paní byla převlečený anděl, možná ji anděl poslal za mnou? Za kýmkoliv. Poslal ji na svět, aby provedl dobrý skutek. Každý se ho mohl účastnit. Každý mohl nastoupit do konkurzu, ve kterém se jednalo o to, jak se stát multimilionářem.

Jenomže tolik lidí to odmítlo. Utíkali od té stařenky. A nevěděli, že utíkají nejen od jedné staré paní, které je zima, že utíkají vlastně od mnoha milionů. Kolik je asi v tomhle okamžiku lidí, kteří nezbohatnou, protože „nejsou dobročinný ústav". A ono se to zbohatnutí nemusí týkat jenom peněz nebo něčeho podobného, sice důležitého, ale pomíjivého.

Možná až bude sněžit, zase někdo potká někoho, komu je zima... A vlastně ani nemusí sněžit. Zima může být člověku i v létě...

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

3. Ezoterika a okultismus

Otázka z terénu:

Jaký je rozdíl mezi ezoterikou a okultismem? A proč je z vašeho pohledu vše, co s tím souvisí, pro věřícího křesťana nepřijatelné? Mohou mít na křesťana vliv nějaké ezoterické nebo okultní praktiky, když se k nim dostane nedopatřením?

Odpověď P. Kodeta:

Okultismus je nebezpečný především tím, že nás odvádí od Boha, jediného pramene života. Kontaktem s okultismem a jeho praktikováním se člověk otevírá temným silám, které ničí Boží život v nás i naše poslání. Tím největším nebezpečím je pak ztráta věčného života, kterou každý svou účastí na okultních praktikách riskuje.

Už dávno minula doba, kdy lidé hledali odpověď na to, co je dobré a co zlé, u Boha nebo v církvi. Posun mentality způsobil takovou změnu, že slovo hřích, které mělo celá staletí (a nejen v křesťanství!) zcela negativní obsah a kdy s hříchem žádný rozumný člověk nechtěl mít nic společného, se stalo něčím neškodným nebo dokonce lákavým. Zatímco hřešit dříve bylo všeobecně považováno za něco zvrhlého a škodlivého pro člověka i společnost, dnes je to spíše projev normality. Ba co víc: přívlastek „hříšný" evokuje dnes něco zábavného, něco, co má svou kvalitu, „šťávu", něco, co si člověk nemá nechat ujít.

Jakékoli praktikování okultismu je z teologického hlediska hříchem proti prvnímu přikázání a uvaluje na člověka kletbu, vztahující se dokonce i na další generace:

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají" (Ex 20, 2-6).

Bůh je jediný pramen života. Proto Písmo svaté mluví o Boží žárlivosti na jeho obraz v nás.

Slovo okultismus pochází z latinského occultus (tajný, skrytý, utajený) a používá se od konce 19. století jako souhrnný výraz pro všechna učení a praktiky, týkající se tajných nauk a nadsmyslových jevů způsobených temnými silami. Představuje duchovní nauku (,‚vědu") spojenou se zvláštními schopnostmi, ve kterých lidé hledají buď poznání, nebo moc z jiného zdroje než z Boha, a to tam, kde takové poznání nebo moc může pocházet pouze od Boha. Jde o tajnou nebo skrytou nauku, která se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit.

Každá okultistická nauka vychází z přesvědčení, že ve světě kromě racionálně poznaných sil existují ještě jiné neznámé síly, se kterými člověk může nějakým způsobem zacházet a které může ovládat pomocí magie nebo tajných praktik, a tak dosáhnout nadvlády nad lidmi nebo věcmi. Takovými praktikami za účelem tajného poznání nebo moci se lidé otevírají působení zlých duchů, i když si to neuvědomují a často mají pocit, že nedělají nic špatného. Každá doba i kultura má různé formy okultních praktik, které se díky současnému trendu náboženského synkretismu stále vice propojují a vzájemně doplňují.

Teoretickým základem okultismu je ezoterismus. Tento termín se odvozuje z řeckého výrazu esoteros - uzavřený, vnitřní, vyhrazený několika jedincům. Ezoterické učení je určeno zasvěcencům a uzavřeným skupinám. Zavazuje k uchování tajemství. Ezoterismus navazuje na různá gnostická učení všech dob a v praxi se uskutečňuje magií skrze zvláštní rituály nebo praktiky. Tyto okultní praktiky se tedy vykládají na základě zákonů ezoterismu. Okultismus je pak praktické dotažení ezoterismu nebo gnostického učení. Výraz ezoterika je v současnosti používán ve stejném smyslu jako magie a okultismus.

Tímto tajným učením spojeným s rituály chtějí moderní okultisté uskutečnit tzv. transformaci vědomí, která má za následek proměnu člověka v duchovní nebo kosmickou bytost. K tomu čerpají energii z přírody nebo z kosmu. Nic z této praxe však není možné uchopit vědecky, i když se mnozí na vědu odvolávají a snaží se své učení vykládat vědeckými termíny. Pro ně samotné je „to okultní" vědou ve vlastním slova smyslu a rozšířením vědeckého poznání. Ve skutečnosti jde o jakýsi druh víry v tajemné nauky, které však nejsou zjeveny Bohem. V ezoterice je bůh univerzální a neosobní silou, která je vnímána jako čistá energie a proniká vše stvořené.

Dnes se ezoterika stala masovým jevem, náhražkou náboženství a rafinovaným útěkem od reálných problémů. Ezoterické poznání je svým způsobem věroučný systém. Náboženské i vědecké poznání je nahrazeno „vyšší moudrostí", která je získána mimosmyslovým, intuitivním poznáním. Duchovní učitelé a mistři tajných nauk předávají toto poznání pomocí rituálů a okultních technik. Pro splynutí s božskou energií se používají různé druhy meditací, často odvozených z východních meditačních technik. Cílem je získání „vyššího vědomí" neboli osvícení, dosažení transformace a souladu s božskou kosmickou energií.

V moderní ezoterice vše začíná a končí energií. Dělení energie na dobrou a špatnou propůjčuje tomuto pojmu jakousi morální hodnotu. Také bůh v ezoterice ztělesňuje jen čistou energii, která údajně proniká celým vesmírem a každou bytostí. Tento bůh je neosobní a univerzální síla, působící ve všem. Člověk proniknutý touto energií se stává sám bohem. Spirituálního vyvážení se dosahuje vyvažováním energie mezi póly. Díky vyvažování energie dochází k uzdravení a k propojení s celým kosmem. Všechny věci jsou navzájem propojeny a jsou na sobě závislé, proto musí být i celistvě (holisticky) přijímány a posuzovány. Každý jedinec si musí uvědomit, že je součástí kosmu. Víra v energetickou transformaci v souladu s celým kosmem je součástí náboženského konceptu sebezbožštění a sebespasení bez Boha.

Všechny křesťanské církve považují jakékoli formy okultismu za hříšné, protože člověku na jeho životní cestě škodí. Písmo svaté Starého i Nového zákona v tomto bodě mluví zcela jasně, stejně jako církevní otcové. Jasné slovo k této problematice vyslovila také katolická církev ve svém posledním Katechismu. Z řečeného vyplývá, že účast na jakékoli praktice okultismu nebo ezoteriky je pro věřícího křesťana nepřijatelná. Bohužel i nevědomá účast na těchto praktikách může člověka negativně ovlivnit, proto je třeba s touto oblastí neexperimentovat a naivně se nedomnívat, že se nám nic nemůže stát. V tomto směru opatrnosti nikdy nezbývá. Boží nepřítel, který se za tím skrývá, hledá jen skulinu, jak nás napadnout (srov. 1 Petr 5,8).

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: Ezoterika Boha pomíjí -- a naši víru naplno míjí.

3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

4. promluva - středa odpoledne

A: 4. blahoslavenství (Matouš 5,6)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k verši 6, který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

6Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Je zajímavé, že v tomto případě Ježíš celou tu myslitelnou stupnici nečekaně zúží. Podle sepsání svatého Matouše neslibuje, že nasytí i fyzický hlad, a v přeneseném smyslu neslibuje, že nasytí každý hlad a žízeň. Utiší každý pláč a setře všelikou slzu - to ano. Ale pokud jde o hlad a žízeň, existuje například žízeň po pomstě. A krvežíznivost. A hlad po penězích. A nenasytnost. A hlad po moci. Kdo žízní po pomstě nebo hladoví po penězích nebo po moci, ten se bude dále soužit žízní a hladem. Jsou žízeň a hlad, které do Božího království nepatří a pro které nemají v Božím království co do úst.

Jediné, co bude určitě nasyceno, je žízeň a hlad po spravedlnosti. Teprve tady se rozevře celá šíře možností, zda někdo žízní po spravedlnosti, protože jemu samému se stala křivda, nebo proto, mu vyschlo v ústech z křivdy a nespravedlnosti, která se děje někomu jinému.

Ale ani v případě, že žízníme kvůli nějaké křivdě, nebude nasycena naše touha a žízeň po odplatě, nýbrž spravedlnost. To je podstatný rozdíl, protože v sepsání podle sv. Matouše jsme už jsme viděli (a ještě mnohokrát uvidíme), že spravedlnost je téměř totéž, co milosrdenství. Spravedlnost je velmi často urovnání vztahů, urovnání sporu cestou odpuštění a smilování.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 4. blahoslavenství a odpověď na otázku:

Čtvrté blahoslavenství můžeme přirovnat k čtvrtému přikázání Božímu: Cti otce svého i matku svou...., protože je opravdu spravedlivé vrátit péči rodičům, kteří nám dávali plenky, když jsme to po narození potřebovali, v čase, kdy oni to ve stáří také potřebují anebo jinou podobnou péči, třeba i dříve.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje. Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši: U koho najdou spravedlnost ti, kdo „lační a žízní po spravedlnosti"? I když kvete nespravedlnost, -- Bůh to ví a jednou řekne dost.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 6. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

6Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.

Byl vybrán trochu rozvláčný příběh, spíše popisný, ale je tam zdůrazněna náprava něčeho pokaženého, což je vždycky spravedlivé.

Skládka  (vyprávění jednoho vnuka - mírně zkráceno)

Bylo mi třináct let.

Mí rodiče jeli za prací do ciziny a já zůstal u dědečka. Byl jsem dopálený.

„Tam se nedá nic zažít," vzdychal jsem. „Unudím se." Bylo mi řečeno, že kdybych se přes rok tolik nebavil jinými věcmi než školou, nemusel jsem se o prázdninách unudit. Člověka nedokáže nic tak dopálit jako pravda.

Co mi zbývalo?

Odjel jsem k dědečkovi. I když jsem ho měl velmi rád a rozuměli jsme si spolu, připadal jsem si jako trestanec.

Procházel jsem se s dědečkem po okolí a skoro neposlouchal, co mi vyprávěl.

„Podívej, co jsem přikoupil," řekl dědeček.

Mlčel jsem. Co mohl přikoupit...

Dědeček ukázal na stráňku za mlýnem.

„TOHLE?" vykřikl jsem.

Tedy tohle bylo poslední, co by mě mohlo přesvědčit, že na tomhle nudném kousku vesmíru dá něco zajímavého zažít.  „Patřilo to sousedovi a on mi to prodal."

„Za kolik?"

„Za pár soudků piva."

Přišli jsme blíž...

A já se nedivil.

Dědeček koupil - SMETIŠTĚ.

Místo, které mi ukázal, sloužilo dlouho celému okolí jako smetiště, odvážel se sem jak na rumiště zbytek staveb, kdeco nepotřebného.. Už dříve dědečkovi vadil smrad, ... po dešti  a nepříhodném větru se nesl až k mlýnu. Dědeček uvažoval, že by se měl postarat, aby se skládka zakázala. Ale dozvěděl se, že skládka je zakázána už léta a musel by po nocích číhat na ty, kdo tam vyklopí hromadu odpadků. A stejně... I kdyby tam nachytal, co by mohl udělat?

V pětasedmdesáti... s nimi začít prát? Nakonec se rozhodl, že stráň-smetiště koupí a oplotí... A taky to udělal. A teď mě zde prováděl.

Dědečkovou velkou vášní byly skalničky.

U mlýna měl malou skalku a staral se o ni. Teď z ní vzal velký bílý kámen. Nesl ho na stráň - na smetiště.

„Co s tím kamenem budeš dělat?" zeptal jsem se. Ne že by mě to zajímalo... jenom jsem cítil, že je třeba něco povědět.

„KAŽDÁ KATEDRÁLA ZAČÍNALA TAK, ŽE NĚKDO ZVEDL PRVNÍ KÁMEN," usmál se dědeček a rozhlédl se, kam by měl krásný bílý kámen položit. Ta chvíle se do mě otiskla, vpečetila se... Rozhled odsud, z vysoké stráně, byl opravdu úžasný... za dobrého počasí po dešti, se táhl k hraničním horám... A právě takové počasí ... obzory byly čisté a omyté průzračným povětřím..., takové počasí bylo v onu chvíli...

„Zítra přivezou hlínu," řekl dědeček.

„Hlínu?" „Začnou vozit hlínu," řekl dědeček, „musíme tu stráň nejdříve ...."

Udělal něžné gesto, jako by stráň chtěl pohladit. Ne že by na ni jen chtěl nechat navézt hlínu.

A začali vozit hlínu. Dědečkovi přátelé mu pomáhali. Při cestě k němu vozili hlínu, při cestě od něj vyváželi vozy s odpadem.   Přijížděli další přátelé ze skalkařských spolků, ten přivezl jednu rostlinku, ten přivezl lísku s jinými rostlinkami. Smetiště by už nenazval smetištěm ani tak otrávený vnuk, jak jsem byl na začátku prázdnin já.

----- 

I v příštích letech jsem si vyhradil kdekterou volnou chvilku, abych se k dědečkovi vypravil... a s jeho strání a se zahradou mu pomáhal.

Mlýn jsem zdědil.

Jezdím na něj nyní se svou rodinou.

Pokaždé, když se procházím tím rozkvetlým, postupně a promyšleně rozkvétajícím rájem, zastavím se u bílého kamene...

U toho, který tehdy dědeček zdvihl ze země před otráveným chlapcem.

Tohle okolo bylo smetiště.

Kolik je kolem nás smetišť.

Kolik „smetišť" bývá někdy i v nás -

Kolik je v nás... i kolem nás takových míst, o jaká nikdo nestojí a s jakými, jak by se mohlo zdát... se nedá už nic dělat. Nedá?

Kdepak...  Stačí zvednout kámen. První kámen.

Ten bílý kámen, jaký nechal dědeček naschvál ležet stejném místě, kam ho tehdy uložil, mě pořád připomíná:

KAŽDÁ KATEDRÁLA ZAČÍNÁ TAK, ŽE NĚKDO ZVEDL PRVNÍ KÁMEN...

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

4. Kletba a proklínání

Otázka z terénu:

Co to znamená, když na někom spočine kletba nebo je někým proklet? Je pravda, že kletba může postihnout a ovlivnit jen toho, kdo ji vědomě do svého života přijme? Nebo je to záležitost na tom nezávislá? Jak je vlastně možné se před kletbou bránit?

Odpověď P. Kodeta:

Lidé si mohou navzájem velmi ublížit tím, že se nenávidí a že jeden druhému přeje zlo. Když někdo na někoho dokonce svolává kletbu, přeje mu takové zlo, které mu sám ani nemůže způsobit. Tím se totiž přímo či nepřímo dovolává ducha zla, který pak ochotně vstupuje do hry, aby „kradl, zabíjel a ničil", jak je to o něm psáno v Písmu (Jan 10,10). Prokletí je vlastně naprostý opak žehnání, kdy člověk na druhého svolává takové dobro, které mu může dát jenom Bůh.

Nejvíce si samozřejmě škodí ten, kdo proklíná a druhému přeje zlo, popřípadě kdo proklíná sebe a svůj život. Byli jsme stvořeni k lásce, nikoli k nenávisti. Proto láskou duchovně rosteme do stále plnější podoby Kristovy, zatímco nenávistí sami ničíme a pošlapáváme své lidství a svou důstojnost.

Negativní účinek kletby se ale projeví i na tom, kdo byl proklet, pokud dotyčný člověk nežije v přátelství s Bohem, nevyznává své hříchy a není v milosti Boží. V takovém případě je „nechráněný", zlo na něj skrze kletbu působí a může mu velmi zkomplikovat život nejen po stránce duchovní, ale i po stránce tělesné, ekonomické, zdravotní a vztahové. Výjimkou z tohoto pravidla jsou kletby pronesené ve vlastní rodině, které působí vždycky, a to i v životech lidí, kteří se snaží žít v lásce a žijí v Boží milosti. V Písmu o tom čteme: „Otcovo požehnání upevňuje domy dětí, matčino prokletí je vyvrací ze základů" (Sir 3,9).

Prokletí v rodině má velkou sílu, jak shodně potvrzují všichni zkušení exorcisté. Vysvětluji si to tím, že rodinné vztahy byly stvořeny pro předávání života a lásky, a proto v nich existuje větší otevřenost a možnost zasažení než v ostatních vztazích, a to jak pro požehnání a lásku, tak i pro kletbu a nenávist. Podobně svazujícím způsobem jako kletba může působit i zatvrzelá nenávist nebo odmítavost vůči někomu z rodiny, někdy i opakované odsuzující výroky rodičů, např.: „S tebou jsou jenom potíže!", „Jsi zmetek!", »Nikdy nic nedokážeš!", „Ty ses vůbec neměl narodit, zkazil jsi nám život!"

Kletbu v rodině i svazující sílu takových výroků je možno odstranit jedině modlitbou ve jménu Ježíše Krista za zrušení tohoto prokletí. Může jí posloužit každý věřící, popřípadě kněz, nemusí to být exorcista. Nejde o nic složitého, samotná modlitba trvá dvě minuty, a přitom lidem po této modlitbě spadnou z ramen neviditelná neúnosná břemena, která jim ze života činila peklo. Bohužel, ne každý věřící či kněz u nás má zkušenost s takovou modlitbou a věří v její účinnost, a ne každý věří, že má od Krista moc modlit se za osvobození od zlého (srov. např. Mk 16,17).

Z čeho lze usuzovat, že v rodině může působit takovéto prokletí? Podle Písma i pastorační zkušenosti se projevuje určitými známkami, jako jsou např. opakovaná duševní a citová zhroucení, opakované nebo chronické nemoci, s nimiž si medicína neví moc rady, neplodnost (někdy u vice členů téže rodiny) nebo velká náchylnost k potratům, rozpadlá manželství a stálý nesvár v rodině, ekonomická bída, „smůla" ve všem podnikání, chronický nedostatek financí, časté „nešťastné náhody", série předčasných úmrtí a sebevražd v rodině. Na přítomnost kletby je však možné usuzovat jen v případě, že se sejde u jednoho člověka nebo v jedné rodině vice těchto známek pohromadě. Nějaké nesnáze či protivenství k životu prostě patří, dokonce člověku pomáhají dozrát a neztrácet z očí podstatné hodnoty života.

Nej jistější obranou proti prokletí je žít život v přátelství s Bohem, v lásce Boží, a pokud to záleží na nás, žít v lásce a odpuštění také se všemi bližními a podle Ježíšova návodu svolávat Boží požehnám i na ty, kdo nám ublížili: „Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují" (Lk 6,28).

Někdy prokletí na lidi dopadne bez jejich konkrétního zavinění. Nezřídka prokleje matka zetě nebo snachu, protože nesouhlasí se sňatkem svého dítěte (čímž prokleje i své vnuky!). Jindy někdo prokleje novou rodinu svého partnera, kterým byl opuštěn. Časté jsou i kletby pronesené kvůli nespravedlivě rozdělenému dědictví. Existují také bezděčné kletby, které člověk vysloví ve chvíli únavy či vyčerpání.

Někdy se členové rodiny dopouštějí násilí a útlaku na partnerovi či na dětech, čímž zavdávají příčinu nenávisti či prokletí. Jindy se dopouštějí hříchů proti prvnímu přikázání, mají co do činění s okultismem, spiritismem nebo odpadají od víry účastí v tajných satanských nebo čarodějných spolcích; někdo zatěžuje rodinu mnohými chtěnými potraty či jinou vraždou. Tyto hříchy podle Písma samy o sobě svolávají kletbu na daného člověka i na jeho rodinu, jak čteme v Písmu: „Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají" (Ex 20,5-6; srov. Iz 59, Dan 9,11, aj.). V takovém případě je třeba ze svých hříchů dělat pokání a v přímluvné modlitbě prosit i za odpuštění hříchů našich předků, víme-li o nich.

Ježíšova smrt z lásky je však silnější než jakékoli prokletí. Jedním z důvodů Ježíšovy smrti na kříži bylo právě zrušení kletby nad lidstvem propadlým hříchu a smrti. „Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: 'Proklet je každý, kdo visí na dřevě" (Gal 3,13). A tak jako si přivlastňujeme ovoce jeho vykoupení ve svátosti smíření a jeho krví jsou nám dodnes smývány hříchy, je možno modlitbou v Jeho jménu rušit kletby a jejich účinky.

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: Člověk není Bohem, -- žije v hříchu mnohém.

3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

5. promluva - čtvrtek dopoledne

A: 5. blahoslavenství (Matouš 5,7)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k verši 7, který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

7Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

Je zvláštní, že naše mateřština - jazyk český - neumí přijmout smilování. Umíme se smilovat, ale nelze říci, že jsme byli smilováni.

Na tomto místě se právě proto uvádějí blahoslavenství v rodě činném, ne tedy jen přijmout, ale i konat.  Od různě postižených a ztroskotaných se přechází k těm, kteří dokážou jednat ve smyslu království Božího a se záměrem tam jít a dojít.

Je ovšem pravda, že i milosrdenství lze chápal jako zátěž, úkol dokonce přímo postižení. Proto Ježíš na rovinu říká, že ten, kdo je milosrdný se u ostatních lidí nemusí nutně setkávat s milosrdenstvím. U Boha však ano, Bůh nezklame - a co bychom mohli chtít víc?

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla 5. o blahoslavenství a odpověď na otázku:

Páté blahoslavenství můžeme jasně a jednoduše přirovnat k pátému přikázání Božímu: Nezabiješ. Milosrdenství a soucit má své místo dokonce i tehdy, když se užitečné či škodlivé zvíře musí porazit. Babička Boženy Němcové vnoučatům pro tento případ říkala: Zabít, ale netrápit. I to je milosrdenství.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství: Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje. Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši:  Jak rozumět slovu „milosrdní"? Milosrdný neváhá -- i zlo láskou přemáhá.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 7. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

7Blaze milosrdným, neboť dojdou milosrdenství.

Příběh byl vybrán, protože připomíná pravdivý soucit i vůči sobě samému, což není tak samozřejmé, jak by se zdálo.

Ztráty  (vyprávění pana K. B.)

Mému příteli ukradli peníze. V Egyptě na nádraží; Na nádražích se prý krade nejvíc.

Co jsem slyšel, v tlačenici na nádraží do něj někdo vrazil dobře oblečený starší pán, ... omluvil se a spěchal dál.

Jenomže při tom, když něj vrazil, mu stačil nenápadně vytáhnout z kapsy peněženku... a ona omluva vlastně patřila ne té srážce ve skrumáži, patřila tomu, že mu onen do oblečený zdvořilý pán ukradl peníze. Ukradl platební kartu v peněžence, ukradl i pas, co byl zastrčený v jedné přihrádce peněženky...

Přítel se rozčílil -

Běžel na policejní stanici, tam s ním sepsali protokol. Pak se vrátil, celý rozechvělý, do svého hotelu, vyčerpaný si sedl do křesla a -

A zemřel.

Stalo se to už před pár lety.

Ale já si s sebou nesu tenhle příběh jako poselství od svého přítele.

Co se vlastně stalo?

Trochu peněz bylo pryč.

Karty ještě stačil z policejní stanice zablokovat.

Ztrátu pasu nahlásil na ambasádu, měl dostat prozatímní náhradní doklad, tentýž den.

Jistě, je velmi nemilé sáhnout do kapsy -

A nahmatat ... nic.

Jenže: CO SE STALO?

Stalo se něco takového, aby se za to muselo platit rozčilením, infarktem?

Za těch pár let od přítelovy smrti jsem zažil už řadu ztrát. Ukradli mi v cizině z kapsy jízdenku na vlaky, vykradli mi auto, vyhořela mi kůlna na chatě...

A tak dál a tak dál...

Co mám dělat?

Rozčilit se? Sednout si do křesla... A...   Umřít...?

Říkám si radši jednu větu, kouzelnou větu: A CO SE STALO? Ta věta mě napadla před lety, když jsem se dozvěděl, že  přítele nikdy neuvidím...

Lístek si mohu koupit nový. Vykradené auto mi pojišťovna, kůlna byla stará. Postavil jsem si lepší. Jsou skvělé věty...

Věty, které mohou přiskočit, když je třeba... zachraňovat, jako záchranáři.

Mohou zachraňovat přítomnost i budoucnost - Zachraňovat „klid duše", „štěstí duše"...

ZACHRAŇOVAT I ŽIVOT.

Co se stalo?

Stalo se něco zlého, s čím už nemohu nic dělat. Ať udělám, co udělám.

I kdybych si sedl do křesla... a zemřel.

Při malicherných ztrátách ta útěcha platí někdy přímo zázračně. Kolik velkých ztrát by nenastalo, pokud by se člověk dokázal smířit s malou ztrátou..., kdyby si dokázal říci třeba s povzdechem: CO SE VLASTNĚ STALO?"

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

5. „Křesťanské mandaly"

Otázka z terénu:

Pracuji v církvi a poslední dobou jsem potkala v práci několik lidí, co se poptávali po knize Křesťanské mandaly. Shodou okolností nám naše šéfová několik podobných výtvorů rozvěsila po kanceláři. Současně jsem se dozvěděla, že v několika farnostech byla výstava „křesťanských mandal". Mám z toho velice smíšené pocity, tak jsem začala hledat v internetové džungli, po čem se ti lidé vlastně poptávají. Překvapením pro mě nebylo pozadí vzniku mandal, ale to, že jsem na žádných křesťansky zaměřených stránkách nenašla jedinou informaci k tématu, která by to uváděla na pravou míru. Informace z různých stránek na internetu jsou velice zavádějící a matoucí. Mohl byste k tomu něco říci?

Odpověď P. Kodeta:

Už slovní spojení „křesťanská mandala" je sám o sobě protimluv, přímo nesmysl, protože spojuje neslučitelné. Slovo mandala pochází ze sanskrtu (což je jeden z nejstarších jazyků, pocházejících z Indie) a znamená kruh, oblouk, úplnost, magický kruh. Je to náboženský pojem pocházející z buddhismu a hinduismu, kde má veliký význam, neboť představuje symbolické a magické znázornění kosmických sil a slouží jako pomůcka při meditaci. Tibetští mniši i v této době vytvářejí tzv. pískové mandaly se složitou geometrickou strukturou, která je podrobně popsána v buddhistických textech a k níž používají přírodními barvivy obarvený prášek. Před tímto procesem probíhají obřady, při nichž mniši žádají božstva o souhlas použít dané místo k vytvoření mandaly.

Každá mandala bývá zasvěcena nějakému božstvu a slouží také jako náboženská relikvie, na kterou meditující klade pro toto božstvo obětní dary. V rituálu tantrického buddhismu je mandala považována za sídlo božstva a prostředek jeho působení na ty, kdo při pohledu na mandalu meditují. Ve středu mandaly bývá umístěno znázornění hlavního božstva, jež je většinou obklopené hierarchicky nižšími božstvy nebo symboly těchto božstev. Vytváření mandaly se děje podle stanoveného rituálu, stejně jako při ostatních magických rituálech.

K objevení mandaly v Evropě se přičinil Carl Gustav Jung (1875-1961), který se pokusil spojit východní náboženství se západní psychologií. Při své práci začal kombinoval mandalu, alchymistické symboly a práci s archetypy. Začal ji prý také používat pro diagnostikování chorob. Mandala pro něj představuje praobraz dokonalého ega a zahrnuje v sobě současně vědomí a podvědomí jednotlivého člověka i obraz kolektivního nevědomí lidstva. Vytváření mandaly a meditace nad ní prý slouží k navrácení rovnováhy a harmonie mezi tím, co je v člověku vědomé a nevědomé, a k hlubšímu pochopení sebe sama. Má pomoci člověku nahlédnout do jeho vnitřního světa, protože jím vytvořená mandala je obrazem jeho nitra. Dnes je vytváření mandal často součástí arteterapie - léčení pomocí umění.

Jung zpopularizoval názor, že mandaly jsou staré jako lidstvo samo a existují jako „nadkulturní symbol" jednoty a rovnováhy, který se vyskytuje ve všech dobách, kulturách i náboženstvích. Zatímco dříve mandala sloužila jako prostředek ke komunikaci s bohy, v současnosti je to prý nástroj relaxace a sebepoznání. Pomocí vytváření a meditace mandal se tak v této terapii zavedl iniciační rituál do náboženské zkušenosti a učení buddhismu a hinduismu. Mandala je prý nejen obrazem našeho vnitřního světa, ale i mapou celého vesmíru. Máme se napojit na síly, „schované ve středu mandaly", a ty nám mají přinést zklidnění a zpracování emocí, získání energie a „vhledu", harmonizaci sebe i místnosti, přilákání andělů a jiných bytostí, zpracování šamanské zkušenosti.

Vytváření mandaly se v této době začalo používat také jako uvedení do meditace, ale ne v křesťanském smyslu. Je to jedna z metod iniciace, kterou používá New Age k uvedení do okultních a ezoterických praktik. Jedná se zde o jasnou návaznost na náboženské praktiky nekřesťanských náboženství včetně převzetí jejich učení o reinkarnaci, nirváně a splynutí s kosmickým světem. Psychologizace této iniciace je zákeřnou a matoucí formou psychologizace náboženství. Tím se ale nemění magický charakter mandaly. Mandalu dnes na Západě používají různé ezoterické či okultní sekty, používá se také v kineziologii a v reiki.

Mandaly dnes mají nejrůznější grafickou podobu, která často nijak nesouvisí s významem, který se jim zcela libovolně přikládá. Jako ornament se mandala také bohatě využívá v současném konzumním ezoterickém světě. Propagace mandaly je dnes velmi masivní a často se nevyhne ani křesťanským kruhům. Její skutečné používání je však přímo v rozporu s křesťanskou vírou. Zvláště nebezpečné a bolestné je uvádění dětí do této praxe pod rouškou tvořivosti, obrazotvornosti, estetiky nebo terapie. Ve skutečnosti však používání mandal nekončí u barevného obrázku, ale otevírá člověka duchovnímu zlu. Vytváření obrazů božstev a identifikování se s nimi je a zůstane pro křesťana hříchem modlářství - nehledě na to, že jde také o nepřímou propagaci buddhismu a hinduismu.

Pro úplnost je však třeba ještě říci, že dochází i k nedorozuměním. Někdy se totiž za mandalu považuje rozeta neboli růžice, což je architektonický název pro kruhové okno, umístěné většinou nad vstupním portálem gotických kostelů. Někdo tyto prvky nazývá „křesťanskou mandalou". Je to však matení pojmů. Mandala je a zůstane iniciačním prvkem do náboženského světa, který je pro křesťana modloslužbou.

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu štěstí hledat -- mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor -heslo k tomuto článku: Odmítám lidskou pověru, -- chci mít jen k Bohu důvěru.

Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

6. promluva - čtvrtek odpoledne

A: 6. blahoslavenství (Matouš 5,8)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k verši 8, který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

8Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Kdybychom hledali ve Starém zákoně, odkud tento obrat může pocházet a jak mu rozumět, zjistíme poměrně jednoznačně, že čistí srdcem, jsou bezelstní. Nezáludní. I to je cosi cenného, co se snadno může stát zátěží.

Čistým zaslíbeno, že uvidí Boha. Můžeme si ro přeložit tak, že ti, kdo se dívají bezelstně a nezáludně, Boha uvidí a zřejmě překvapivě blízko. A ti, kdo jsou záludní a lstiví, ho neuvidí, i kdyby stál vedle nich.

Přístup k Bohu zde není zaručen jen nějakou čistotou (například rituální). Není zde ani řečeno, že Boha uvidí ten, kdo se neznečistil pobytem mezi svévolníky. Toto zaslíbení je omezeno na ty, kdo dokáži bezelstně jednat se svým bližním. Takovým je zaslíbeno, že sice občas neprohlédnou nějakou tu lidskou lest a lidské jednáni, ale že mají šanci uvidět už v našem světě jednání Boží.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 6. blahoslavenství a odpověď na otázku:

Šesté blahoslavenství můžeme přirovnat k šestému a devátému přikázání Božímu: Nesesmilníš. Nepožádáš manželky bližního svého. Je dobré mít čisté úmysly v lásce ale i v jiných oblastech. Neupřímnost zatíží vztahy mezi lidmi ale i k Bohu.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje. Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši:  K čemu vede čisté srdce? Ten, kdo srdce očišťuje, -- Boha více objevuje.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 8. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

8Blaze čistým v srdci, neboť uvidí Boha.

Příběh byl vybrán pro upřímnost a naprosto čisté úmysly obou postav.

Vzpomínka na kraj útesu (vyprávění jedné dívky)

Jednou jsem bulela.

Na faře u svého strýčka... chodívala jsem se k němu vyplakat každou chvíli, rodiče měli před rozvodem, ve škole mi to neklapalo, kamarádky se ke mně chovaly odtažitě, připadala jsem si nevýslovně sama... a k tomu spolužák, kterého jsem milovala (ale on o tom nevěděl), si začal s jednou krásnou dívkou z naší školy...

Co mi zbývalo?

Strýček.

Vletěla jsem k němu na faru, padla na staré rozvrzané křeslo a rozplakala se.

„No tak, co je zase?" řekl mi vlídně.

Hospodyně připravovala svůj vyhlášený - „všeléčivý" čaj, jak se mu mezi farníky říkávalo.

Vypovídala jsem se. Vyvzlykala jsem se ze všech svých trápení, jako bych byla u zpovědi. Strýček velmi pozorně naslouchal. A pak mlčel. Dlouho mlčel. Věděl, že smutek dobré někdy v člověku nechat doznívat, rozpouští se, zmenšuje se sám od sebe... Kdyby se promluvilo, mohl by se opak bránit a posilovat.

Mlčela jsem a dívala se na něj s úžasem.

Tolikrát mi už pomohl - a teď mi nepomůže?... Mlčí? Strýček mi pohlédl.do očí, ... pohledem, který zachraňuje... A pak mi řekl slova, která si od té doby nesčíslněkrát přehrávám a která mi už nesčíslněkrát pomohla...

„Když Pán dopustí, že se dostaneš až na kraj útesu, buď tě chytí, nebo chce, aby ses naučila létat..."

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

6. Kyvadlo

Otázka z terénu:

Před delší dobou se mi do rukou dostala malá knížečka, ve které se píše, že jistý církevní hodnostář neudělal bez kyvadélka (tzv. pendolínka) ani krok. Nevím, co si o tom mám myslet. Mohl byste se k této věci nějakým způsobem vyjádřit? Myslím, že tato záležitost zamotala hlavu více lidem. Děkuji předem.

Odpověď P. Kodeta:

Siderické kyvadlo (nebo jen kyvadlo, kyvadélko, pendolino, pendulum) je společně s virgulí (proutkem) nejčastějším prostředkem léčitelů, ezoteriků, parapsychologů a věštců, používaným k doptávání se a získání odpovědí na dané otázky. Kyvadlem může být jakékoli volně pohyblivé těleso, visící na vláknu. Siderický znamená hvězdný, tedy týkající se hvězd, božský. Podle některých kyvadlo slouží ke komunikaci s vlastním podvědomím. Proutkaření je doloženo už u starých civilizací Řeků, Etrusků a Římanů, a bylo používáno jako dorozumívací prostředek s božstvy a duchy za účelem věštění. V kořeni této praxe je touha po poznání toho, co je nám skryto. Je to stejné pokušení, jakému se otevřeli naši prarodiče v ráji.

Ezoterikové se netají tím, že tyto prostředky jim zprostředkovávají komunikaci s duchovním světem, kosmickou energií a s duchovními bytostmi, se kterými je třeba se naučit spolupracovat. Kyvadlu se mají dávat jednoznačné otázky, aby svým směrem rotace mohlo dát jasnou odpověď ano nebo ne. Pokud kyvadlo nereaguje, je to vnímáno jako špatné znamení. Někteří léčitelé a ezoterici používají ke svým odpovědím také čísla; věštci zase často doplňují doptávání se skrze kyvadlo vykládáním karet. Kyvadlo se většinou používá na doptávání ohledně jídla, léků, nemocí nebo energetických vlivů. Proutku se pak používá především k hledání vody za účelem vykopání studny nebo při hledání podzemních proudů.

Kyvadlem není nutné pracovat přímo nad příslušnou věcí nebo pacientem, protože ke stejným výsledkům ezoterik dojde, když kyvadlem nebo virgulí pohybuje nad mapou, fotografií pacienta nebo nad listem papíru s nakreslenými orgány, jmény léků či názvy jídla. Kyvadlo údajně spolehlivě ukáže na místo, kde se nachází nemoc, který lék je na to vhodný, jaké jídlo nám prospívá nebo jaké přípravky máme či nemáme používat. Kyvadlo či virgule odpovídají na otázky, které jim klademe. Kyvadla nejrozmanitějších typů a velikostí lze dnes zakoupit ve všech ezoterických prodejnách.

Z daného vyplývá, že se jedná jednoznačně o okultní praxi, za kterou se skrývají temné síly. Používáním kyvadla se dotyčný na této praxi a potažmo na těchto silách stává závislým. Pokud se této praxe dopouštěl někdo z věřících nebo dokonce někdo z kněží, není to samo o sobě obhajobou této praxe. Je možné, že v této věci neměl správné poznání, i když třeba v jiných oblastech byl člověkem vzdělaným a zbožným. Písmo svaté jasně zakazuje doptávání se proutku: „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá, tak jej zavádí duch smilstva" (Oz 4,12). Smilstvo je zde myšleno jako modloslužba, tedy nevěrnost Hospodinu. Používání kyvadla či virgule spojené s doptáváním se je pro věřícího nebezpečné ne proto, že to nebylo vědecky prokázáno, ale proto, že je to jednoznačně okultní praxe.

Poznámka: něco jiného je samozřejmě, když si vrtači studní pozvou zkušeného hledače pramenů, který sice nějaký proutek v ruce má, ale nedělá přitom žádné kejkle. Chce jim jen usnadnit práci, proto ho zvou.

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: V co všechno musí člověk uvěřit, -- když nechce v pravého Boha věřit.

3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

7. promluva - pátek dopoledne

A: 7. blahoslavenství (Matouš 5,9) v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k verši 9, který si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

9Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Opět můžeme začít na první pohled prostým konstatováním: Blahoslavení jsou ti, kteří nezpůsobují nepokoj, a dokonce dokáží uklidnit. Nemluví se zde o flegmaticích, kteří jsou sami za všech okolností klidní a nic je nevyvede z míry, protože ti, jsou-li skutečně takoví, nepotřebují Ježíšova blahoslavenství. Také zde není míněna mírová rétorika oficiálních mírotvůrců. I toto blahoslavenství je však široce otevřené: mluví o těch, kteří dokáží uklidnit. Nebo se o to aspoň snaží. Možná i o smířlivých. A znovu platí, že toto je velice ceněno v Božím království, ale mezi lidmi to zatím může vypadat jako zátěž. Ten, kdo se snaží smiřovat a uklidňovat, může být za vola. Nebo za slabocha. Nebo za blázna. Nebo také za někoho, ke komu se Bůh sám hlásí jako ke svému synu.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 7. blahoslavenství a odpověď na otázku:

Sedmé blahoslavenství můžeme přirovnat k sedmému a desátému přikázání Božímu: Nepokradeš. Nepožádáš ani statku jeho (svého bližního). Každé majetkové křivdy působí rozruch mezi lidmi, který pak vede ke sporům a někdy i k bojům. Lidé pak zapomenou, že jsme dětmi Božími, protože máme jednoho Otce v nebi a že tvoříme jednu partu, vždyť jsme všichni na stejné lodi a každý z nás je poutníkem k věčnosti. Nadarmo se neříká: Dluhy si plaťme, přáteli buďme.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje. Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši: Co Ježíš slíbil těm, kdo jsou „tvůrci pokoje"?  Ten, kdo pokoj rozdává, -- Božím synem se stává.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 9. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

9Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi.

Příběh byl vybrán proto, že se v něm všechno vše v klidu i nečekaná tragédie v rodině.

Manželka  (vyprávění jednoho manžela - mírně zkráceno)

Manželka mého přítele je lékařka.

Přítel je také lékař.

Dalo by se říct, že to jsou dva lidé, kteří by měli vědět, jak se spolehlivě vydávat ke zdraví, když k němu vedou tolik pacientů den co den. A přitom manželka mého přítele je nemocná. Nebudu tady vyprávět o její diagnóze, ... přítel říká, že je to něco nezvyklého, čím onemocněla, znal tuto chorobu po letech praxe jenom z knih.

Ale tak už to bývá, jeho manželka má chorobu z oboru, kterým se zabývala, na kterém se habilitovala... a o kterém dokonce publikovala několik vědeckých prací.

Prostě: přítel má manželku s velmi vzácnou chorobou. Vzácnou a těžkou.

Onehdy jsem ho potkal.

Vypadal uštvaně, unaveně...

Nechce dát manželku do nějakého ústavu, i když mu to kdekdo radí.

Stará se oni... Nechal si ji doma, omezil kvůli tomu služby, přestal učit na fakultě, vynechává kongresy. Nebudu vykládat moc podrobností. Jenom něco maličko, co při tom letmém setkání přítel vyprávěl: musí manželku krmit lžičkou. Jako miminko, a trvá to hodinu.

Znal jsem jeho manželku ještě na studiích, byla to nádherná holka. Všichni jsme mu ji záviděli. A popravdě řečeno, žasli jsme, že si vybrala právě tohohle z nás. V našem kruhu bylo přece tolik daleko urostlejších a hezčích kluků než brýlaté vyžlátko, které si vyvolila...

A vida - vybrala si skvěle.

Vím, kolik našich krásných svůdných spolužáků odešlo od svých manželek, opustilo své rodiny...

Už pár dní myslím na ono setkání s dávným spolužákem.

Pár dní se té vzpomínky ne a ne zbavit.

Mám docela hezké manželství.

Copak o to... Máme zdravé děti. Chytré...

Ale občas mě manželka rozpálí DO BĚLA, a já zuřím, ječím. Najednou se dívám na svůj rodinný vztah docela jinak.

Onehdy mě má manželka zase dopálila... ...

A já? - Usmál jsem se.

„Co, co, co?" Dívala se na mě užasle.

Pověděl jsem jí o setkání se svým dávným spolužákem. Chvíli jsme mlčeli.

Pak se na mě plaše podívala.

„Kdybych", řekla, ale nedokončila.

Nemusela.

Věděl jsem, co chce říct, a věděl jsem, proč se to bojí doříct..., věděl jsem, že v duchu uvažuje, že kdyby na ni dolehla ona choroba, která srazila přítelovu manželku, jestli bych... jestli bych ji také neopustil? ... Opustil? Jestli bych ji krmil hodinu lžičkou... Jestli bych ji miloval, i kdyby se z té hezké ženy, kterou manželka je, ... z „té kočky"..., stala najednou mlčící troska, ... jako se stala z přítelovy manželky...

„Kdybych..."

Manželka to řekla znovu.

Spíš to tichounce vydechla.

Dívala se na mě... I zároveň kamsi daleko za mě...

Kývl jsem.

„A kdybych", řekl jsem.

A také jsem mlčel. Také jsem to raději nechtěl vyslovit. Kývla.

Ani jsem nemusel dopovědět. Po pár letech manželství si rozumíme.

Dala mi pusu. A pak jsme se usmáli... a já šel otevřít láhev vína, které jsem šetřil na nějakou velkou příležitost.

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

7. Spiritismus

Otázka z terénu:

Vyvolavačce duchů se na Saulovu žádost podařilo vyvolat ducha zemřelého Samuela. Znamená to, že spiritistické metody fungují? Znamená to, že je tato praxe za určitých okolností možná?

Odpověď P. Kodeta:

Bohužel tato „metoda" fungovat může. Vyvolávání duchů zemřelých a komunikace s nimi za účelem získání skrytých informací je však v rozporu s Písmem svatým i s učením církve. Bible označuje tuto praxi za hřích na mnoha místech Starého zákona (Lv 10,6.27; 19,31; Ex 22,18; Dt 18,9-18; 1 Sam 28,5-25; Iz 8,19-20); v Novém zákoně je to zvláště ve Skutcích apoštolů (srov. Sk 9, 9-12; 13,6-12; 16,16-18; 19,11-20; ale i v Gal 5,20).

Případ krále Saula, který se této praktiky proti Božímu zákonu (1 Sam 28) dopustil, dokumentuje nejen závadnost spiritismu, ale i fakt, že nějak funguje. Nevíme s jistotou, kdo vlastně na daný dotaz odpověděl. Je však velmi nepravděpodobně, že by Boží zákon přestupovali duchově proroků nebo svatých, kteří jsou Bohu poddáni, natož Boží andělé. Žádný Boží muž tuto praxi neschválí, jak tomu bylo i v případě Samuela.

Výraz spiritismus pochází z latiny: „spiritus" znamená duch. Stoupenci této praxe věří v posmrtný život a v možnost komunikace s dušemi zemřelých. Moderní spiritismus se zrodil ve Spojených státech v druhé polovině 19. století, kdy se sestry Foxovy na farmě svých rodičů jako média začaly doptávat duchů zemřelých a jejich „případ" po dlouhá léta plnil stránky novin. (Dodávám k tomu, že i pokladnu jejich tatíčka, který si při té příležitosti zařídil na své farmě hostinec pro ubytování a stravování všech zvědavců.) Tak se spiritismus rychle rozšířil v Americe i v Evropě a stal velmi populární i mezi váženými osobami, umělci, profesory a politiky. Ucelenou spiritistickou nauku sepsal ve svých pěti knihách francouzský pedagog Léon H. D. Rivail (1804-1869), který od duchů přijal nové jméno Allan Kardec. Ten je považován za tvůrce systému spiritismu a jeho hlavního propagátora.

Nová vina popularity přišla po první světové válce, u nás se šířila hlavně v Podkrkonoší.

Církevní otcové byli toho názoru, že místo zemřelých odpovídají lidem zlí duchové (podobně jako se to děje při dotazování se kyvadélka a jiných věšteckých nástrojů), kteří zneužívají lidskou zvědavost a vtahují člověka do závislosti na zlých silách. Toto vysvětlení potvrdili učitelský úřad církve:

„Praxe spiritismu je nedovolenou pověrou, protože není v Božím plánu, aby Bůh posílal dobré duchy pouze pro uspokojení lidské zvědavosti. Pokud nějak udílejí odpovědi, mohou to být pouze duchové zlí, kteří souhlasí se spojením za cílem lidi zmást, škodit jim a povzbuzovat je ke zlému. Z toho důvodu církev absolutně zakazuje jakoukoli účast na těchto praktikách.

Jakékoli vyvolání duchů zemřelých je magickou praktikou, skrze niž se usiluje o navázání kontaktu s dušemi zemřelých, a to buď skrze magickou tabulku Ouija, či jiný předmět, kterým má domnělá duše zemřelého odpovídat (pohyb stolku, sklenic, klepání). K získání informací se také užívá tzv. média, což je zhypnotizovaný člověk, který pak odpovídá na kladené dotazy ve stavu transu nebo spánku.

Bůh v Bibli spiritismus zakazuje, a proto by bylo proti logice, aby duším zemřelých dovoloval skrze spiritismus odpovídat. Žádná duchovní bytost, která je s ním v jednotě, nebude jednat proti Božímu Slovu. Pokud tedy někdo odpovídá skrze spiritistické praktiky, jde o ducha nepřátelského Bohu, který nám chce škodit, uvádět do klamu a strachu nebo skrze získání důvěry (kvůli pravdivosti některých informací) nás pak manipulovat. Ovocem spiritismu jsou často psychické problémy, sebevražedné tendence i realizované pokusy o sebevraždu.

Démoni neznají budoucnost člověka, a proto pokud se člověk dozví ze spiritismu nějakou „budoucnost", pak se dozví buď lež, nebo pouze plán, který síly temnoty s tímto člověkem mají. Ten se také může splnit, pokud se člověk celým srdcem neobrátí k Bohu, nesvěří mu svůj život a neprosí ho o pomoc a vedení.

V dnešní době se objevuje celá řada praktik, které se tváří vědecky, avšak jejich podstatou je také spiritismus, tedy „doptávání se". Často se ani neuvádí fakt, že jde o duchy zemřelých, či ducha zla, ale mluví se o „napojení se na energii, či kosmickou sílu, kosmickou banku informací nebo životní energii světa". Mezi takové metody patří rodinné konstelace nebo kineziologie. Daná praktika tak přesahuje meze svého oboru (např. psychologie nebo fyzioterapie) a nabízí informace či kontakt s duchovním světem, avšak mimo Bohem určené hranice.

Dovoleným a smysluplným kontaktem se zemřelými je modlitba za ně, kterou církev odedávna doporučuje. Krásně to vyjádřil papež Benedikt XVI.:

„Duším zesnulých může být poskytnuto 'občerstvení a posilnění' prostřednictvím Eucharistie, modlitby a almužny. Fakt, že láska může dosáhnout až na onen svět, bylo základním přesvědčením křesťanství během všech staletí a představuje dodnes útěšnou zkušenost. (Encyklika Spe salvi, Čl. 48.)

Svatý Michaeli, archanděli, ...

 

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: Člověk si sám nepomůže, -- to jedině Kristus může.

3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání, ................

 

8. promluva - pátek odpoledne

A: 8. blahoslavenství (Matouš 5,10)  v liturgickém překladu schváleném našimi biskupy

Pán s vámi. Slova svatého evangelia podle Matouše. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

B: Biblický komentář k veršům 10 až12, které si přečteme ještě jednou z ekumenického překladu z 20. století připraveného především od evangelických biblistů

10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Jestliže žízeň po spravedlnosti mohla znamenati to, že člověku je špatně z nějaké křivdy, kterou jen viděl - zde už máme ty, kteří jsou sami na útěku. Paradox tohoto blahoslavenství je už v tom, když mluví o trestním stíhání za něco, co neprovedli. Vlastně právě za to, že nic neprovedli. Za to, že jsou v právu. Paradox Ježíšova blahoslavenství je dále i v tom, že i těmto lidem na útěku dává šanci na štěstí. V Božím království dostanou azyl. Dokonce i v případě, že by se tam - viděno zvenku - nedostali včas.

11 „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Otázkou je, proč zde Matoušovo sepsání najednou vybočí z řady a místo třetí osoby (blaze jim) najednou přejde do druhé (blaze vám). Samozřejmě je možné tuto změnu přičíst různosti pramenů, ze kterých Matouš čerpá; museli bychom' však současně předpokládat, že Matouš sice umí napsat poměrně rozsáhlou knihu, ale neumí upravit jednoduchou větu ze druhé osoby do třetí tak, aby se shodovala s ostatními. Mnohem správnější je předpoklad, že se zde Ježíš najednou obrací přímo na učedníky. Doposud hovořil o nich: o různých trosečnících života, kterým se nyní otevírá království. Můžeme připustit i to, že je to řeč pronesená k učedníkům o zástupech kolem (srovnej úvahu výše). Na tomto místě se však Ježíš obrací přímo na učedníky a říká: No a vy na tom budete úplně stejně. Měli byste mít pochopení pro všechny, kdo jsou na útěku, protože vás čeká totéž kvůli mně.

12 „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pro následovali i proroky, kteří byli před vámi.

Tuto větu můžeme chápat s různými odstíny: radujte se, že v tom nejste sami. Nebo: dostáváte se v tomto ohledu na  roveň starým prorokům a jiným starozákonním velikánům. Nezanedbatelný je ovšem třetí rozměr této výpovědi: pronásledování můžete chápat jako potvrzení, že jste na správné cestě - stejné problémy měli i praví proroci ve Starém zákoně.

Bože, dobrý Otče, prosíme za ty, kdo trpí a jsou pronásledováni pro tvé jméno. ....

 

C: Hesla o 8. blahoslavenství a odpověď na otázku:

Osmé blahoslavenství můžeme přirovnat k osmému přikázání Božímu: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Říci pravdu vyžaduje někdy velkou statečnost a přináší i trápení. Dodnes tak často platí, že zloděj křičí: Chyťte zloděje, a když se nevinný ozve, je to na něj často svedeno.

1) Hesla pro všechna blahoslavenství:   Cestu ke štěstí Ježíš ukazuje, -- když blahoslavenství nám vyhlašuje. Osm blahoslavenství -- je Boží poradenství.

2) Otázka a odpověď - heslo přímo k tomuto verši: Jak se má správně zachovat ten, kdo je „pronásledovaný pro spravedlnost"? Dobrý v pronásledování - se vždycky jen láskou brání.

3) Hesla o štěstí, protože blahoslavený rovná se šťastný: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj.

 

D: Příběh z díla Eduarda Martina Kniha štěstí, vydané karmelitány L.P. 2013, který uvede 10. verš podle nejnovějšího překladu nazvaného podle našeho století Bible 21

10Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království.

Příběh byl vybrán proto, že se v něm pohlíží až za bránu smrti, za hranice tohoto světa, kde se někdy spravedlnosti těžko dovolává.

Komu bys chyběl a proč?   (vyprávění pana D. S. - mírně zkráceno)

Onehdy přišel syn ze školy a... byl zamyšlený. Přímo VELMI ZAMYŠLENÝ.

Jindy se zajímá o to, aby se rychle naobědval, mrsknul školní taškou do přihrádky a už už aby byl na hřišti. Teď se po obědě posadil ke svému stolu.

Sedí u počítače a je znát: něco ho moc zajímá.

„Co se s tebou děje?" ptám se.

„Ale, dostali jsme za trest, protože jsme rozlámali nějaké lavice... a nikdo se nepřiznal... dostali jsme celá třída za trest napsat do zítřka sloh."

„Sloh?"

„Má se jmenovat 'KOMU bys na světě chyběl a proč?'

Pokývl jsem.

Za chvíli přišla z práce manželka, říkám jí, co syn dostal za úkol.

A syn píše... a sedí. Baví ho to? Asi ano.

Neruším ho.

Sednu si v pokoji, vezmu záznamník, na volnou stránku si píšu. Manželka se dala do smíchu.

„Ty taky?"

Usmál jsem se a nenechal se vyrušit. Manželka si šla psát do kuchyně.

Představil jsem si, ... komu bych chyběl.

Tedy: spíš komu bych nechyběl.

Proč? Jak snadno bych byl nahraditelný, kde si připadám nepostradatelný... Uvědomil jsem si to právě při psaní tohoto „trestu". V práci by sáhli levou zadní našli deset lidi, kteří by dělali to, co já... mladých, čerstvě studovaných.., na prestižní univerzitě... a kdo ví, jestli ne o moc lepších než já, přece jen jsem zlenivělý.., sledovat, jak se náš obor vyvíjí, mě ani  nenapadne, raději si pustím televizi než si číst knížku z oboru.

Manželka.

Byla při večeři taky rozpačitá. Pořádně rozpačitá. Manželce bych nechyběl.

Po tolika letech manželství jsme si nejen všechno řekli, dokonce jsme si to řekli mnohokrát...

Syn?

Napřesrok jde na internát.

Domů bude jezdit jednou za pár týdnů.

Rodiče?

Kdy jsem u nich byl vlastně naposledy?

Posíláme si pohledy, to ano, občas si telefonujeme, tatínek sem tam pošle lahve z vinohradu...

Ale?

CHYBÍM JIM?

Kamarádi?

Třetího do mariáše najdou snadno.

Manželka mlčela. Jindy vykládá o práci, co která kolegyně má s kým, co zkazil šéf. Ví, že nás to nezajímá.

Syn mlčel. Jindy nám vykládá, jak je ten nebo onen kantor „ujetej"... a o hudebních skupinách.

Teď jsme mlčeli, a přitom... jako by se naše ticha domlouvala.

Ten sloh změnil náš rodinný život?

Jako by nás tři proměnil

Od té doby mi připadá: změnilo se ovzduší, ... podobně, jako když se otevře okno v zatuchlém pokoji. Vědět, komu bychom nechyběli.

 Anebo nechyběli? A proč?

On to vlastně, jak jsem si pak říkal, když jsem o tom uvažoval, on to vlastně nebyl od učitele trest. Ten sloh to byl dárek.

Neptal jsem se manželky, co si zapsala v kuchyni ona. Neptal jsem se syna, co napsal. Oni se neptali mě. Víte, padl na nás takový ostych.

Syn musel odnést sloh do školy.

Ten náš zůstal doma. Jako lék. Ale lék není od toho; aby byl příjemný, je od toho, aby pomáhal. Některý sloh může být taková „medicína".

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. .........

 

E: Zopakujeme hesla - vracíme se na bod C.

 

F: Pozor na zmetky a zmatky, když si člověk sám vyhledává různé zkratky  - úvaha P. Kodeta o falešných cestách ke štěstí  z knihy Křesťanství a okultní praktiky zakončená prosbou k sv. archandělu Michaelovi, protože s touto nebezpečnou a lákavou nabídkou je potřeba skutečně bojovat

8. Zen-buddhismus

Otázka z terénu:

Chtěl bych se zeptat, je-li podle vás možné spojit cestu křesťanské víry a cestu zen-buddhismu?

Odpověď P. Kodeta:

 Vždy jsem zastával názor, že cesty východních náboženství jsou s křesťanstvím neslučitelné. Mezi těmito cestami jsou nepřekonatelné rozdíly.

Neosobní buddhismus zenu se příčí nejzákladnějším pravdám křesťanství. V křesťanství věříme v jednoho osobního Boha Stvořitele, který pro nás a pro naši spásu poslal svého Syna, Ježíše Krista. Vše v křesťanství se odvíjí ze vztahu s ním. Jen v Kristu jsme vykoupeni a dostává se nám odpuštění hříchů (srov. Kol 1,14), v nikom jiném není spásy (Sk 4,12). Buddhismus naopak hlásá jakési sebevykoupení, idea osobního Spasitele je mu neznámá.

I když mnohé prvky buddhismu a křesťanství se nám mohou zdát velmi podobné, jsou zde jiná východiska i jiné cíle. Člověk v křesťanství je chápán jako neopakovatelná bytost byl nám darován jedinečný život a naším úkolem zde na světě je jít cestou obrácení od starého člověka k člověku novému, abychom dosáhli svého naplnění proměnou v Krista. V buddhismu je člověk naopak chápán jako jakási „mnohočetná existence" v rámci reinkarnace, je zde snaha dosáhnout osvobození od opakovaných zrození a cílem je dosáhnout „probuzení", které je však jakýmsi rozplynutím, vyhasnutím v nirváně.

V křesťanské modlitbě je kladen důraz na setkání: živý Bůh se v ní potkává s člověkem, jejím smyslem je dosáhnout společenství s Bohem, který se nám daruje v lásce. Jako křesťané věříme, že Bůh je vždy ten první, který nám vychází vstříc. Naším úkolem je nechat se jím proměňovat, přijímat jeho myšlení (Fip 2,5) a jeho Ducha (Řím 8,9).

Cílem meditace zen-buddhismu je dosáhnout „absolutní prázdnoty". Pomocí určitých technik a svým úsilím máme dojít k „čisté mysli" a klidu. Znamená to odpoutat se od svých myšlenek, pohnutek a názorů, neboť ty jsou zdrojem našeho utrpení a dosáhnout „probuzení" - což má znamenat vidět „skutečnou pravdu a podstatu věcí".

Praktikováním orientálních forem modlitby sice člověk může dospět k nějakému vnitřnímu tichu, ale nenajde živého Boha Ježíše Krista. Křesťanu tak hrozí nebezpečí postupného rozkladu touhy být spojen s Kristem, která je pro křesťanství podstatná. Je zde také nebezpečí přijetí jakéhosi „sebevykoupení", že „k osvícení" dojdu vlastními silami, zatímco křesťanství je náboženstvím milosti, a kontemplativní, mystická modlitba je vždy chápána jako nezasloužený Boží dar.

Jestliže prázdno, které hlásá zen, je jeho posledním slovem buď že je chápáno jako absolutní prázdno, nebo jako jiný nevýslovný způsob bytí (či nebytí) sám sebou a pro sebe - pak je velmi pravděpodobně také tím nejsilnějším pokušením.

Praktikami východních náboženství se člověk také může otevírat temným silám. Mantry jsou sice jakousi modlitbou, ta se však neobrací k Bohu, ale k jiným božstvům, která jsou modlami a za kterými se skrývají konkrétní démoni. Dnes je importovaný buddhismus jednou z hlavních duchovních sil v novém antikristovském náboženství a systému New Age.

Mnozí se praktikováním zenových cvičení naučili soustředit a vnímat sebe sama i své okolí. Tím se mohli disponovat pro to, aby byli osloveni Bohem, ale jen zvláštní milostí Ježíše Krista, který si je tam našel, protože sama o sobě tato cesta ke Kristu nevede a je pro člověka velkým pokušením.                                  

Svatý Michaeli, archanděli, ...

G: Zakončíme hesly o opravdovém štěstí a o těch dnešních falešných cestách k němu a modlitbou za lásku k bližnímu: 1) Jak to opravdu je: Jenom v Pánu Bohu -- štěstí hledat mohu.  Ježíši vždy důvěřuj, -- jeho příklad následuj. 2) Na co si dát pozor - heslo k tomuto článku: Spaseni jsme skrze Krista, -- jiný názor nemá místa. 3) Závěrečné heslo pro všechny a napořád: A proto: Krásu víry ukazuj -- a druhé k ní povzbuzuj.  Ale i krásu lásky, proto se modlíme:

Pomoz nám, Pane, abychom byli laskaví a dobří za všech okolností, i když zažijeme zklamání,

DODATEK:   (kancionál č. 77) Svatý Michaeli Archanděli, / opatruj nás v boji / proti zlobě a úkladům ďáblovým / budiž nám ochranou. / Přikážiž jemu Bůh, pokorně prosíme, / a ty, kníže vojska nebeského, / uvrhni Satana a jiné duchy zlé, / kteří ke zkáze duší světem obcházejí, / božskou mocí do propasti pekelné. / Amen, Amen.   (Na kancional.cz/77 si píseň můžeme i poslechnout.)    

 

VENI SANCTE SPIRITUS

 

DEO GRATIAS

 

Komentáře:

pro úplnost | Jan - 28.8.2020

Osobně jsem letos ušel jen 80 % trasy, zbytek jsem se vezlv doprovodném autě. Jan Peňáz


(ochrana proti spamu)
všechny položky jsou povinné, HTML tagy budou odstraněny

Dnes je 24. dubna 2024

svátek má Jiří

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)