Na Levém Hradci dnes začala už XXIX. pouť - 2009 - zpáva a promluva

XXVIII. pouť jsme začali 14.2.2009 mší sv. obětovanou v starobylém chrámu Páně sv. Klimenta - národní kulturní památce - za živé a zemřelé poutníky velehradské, za živé a zemřelé členy (i členky) Matice velehradské a v den 77. výročí smrti biskupa Podlahy také za všechny pastýře a arcipastýře, zemřelé, současné i budoucí, a v den 64. výročí bombardování Prahy - den po hrozném bombardování Drážďan - také za mír. Mši svatou s texty ze slavnosti sv. Cyrila a Metoděje jsem sloužil já, kázal jáhen Jan Pečený, pěší poutník od samých začátků - je uvedena na závěr tohoto článku.

Po mši svaté dostala Marie Doležalová, která šla už 22 krát kovový poutnický kříž s měděnou a bronzovou výzdobou.

Pak se po 28. vyšlo na směrem na Velehrad.
Zajímavé:

Všude se píše, jak přibývá chřipek a ve vymrzlém kostele sv. Klimenta byla dnes rekordní účast - 86 poutníků a poutnic ze všech míst ČR a po mši sv. se jich pak 44 přeplavilo na duhý břeh Vltavy a došlo až do Vinoře (20 km za nádherného počasí).

 

 

 

Cyrilometodějská pouť

(Levý Hradec 14.2.2009)

Milí poutníci,

scházíme se opět na významném místě našich náboženských dějin,

abychom účastí na Kristově oběti započali další, v pořadí již 27. ročník

Cyrilometodějské pěší pouti z Levého Hradce na Velehrad. Ve

shodě s tradicí této pouti chceme vyjádřit vděčnost za dar víry, kterou

na naše území přinesli v roce 863 po Kr. slovanští věrozvěstové Cyril

a Metoděj.

Tradice poutí je v církvi dávná. Vždyť už dějiny vyvoleného

židovského národa začínají čtyřicetiletou poutí do zaslíbené země.

V Novém zákoně pak sami čteme o tradiční pouti do Jeruzaléma, které

se účastnil i sám Ježíš. Ve středověku se křesťanská pouť stává

zážitkem víry. Cesta na poutní místa je často dlouhá (mimochodem: ta

naše bude mít kolem 300 km), je to cesta namáhavá a spojená s mnoha

odříkáními. Mezi nejoblíbenější poutní místa se vedle Jeruzaléma

a dalších míst svaté země řadí Řím s hroby apoštolských knížat Petra

a Pavla a mnoha dalších mučedníků a vyznavačů. I v naší zemi

vznikla v průběhu věků celá řada poutních míst, zejména těch, které

jsou spojována s úctou Bohorodičky Panny Marie.

Proč je ale fenomén náboženské pouti tak pevně zakořeněn

v životě křesťana, že jej ani období totalitního režimu v naší zemi

nedokázalo zcela vykořenit? Odpověď na tuto otázku by si měl umět

dát každý z nás sám. Souvisí totiž s odpovědí na otázku, proč jsem

dnes na této pouti a na tomto místě právě já.

Odpovědi mohou být různé, ale jistě se shodneme v tom, že jsme

tu dnes proto, abychom něco Bohu nabídli a zároveň doufáme, že

něco získáme. Co nabízíme? Jsou to naše modlitby, předsevzetí, oběti

spojené s vlastním fyzickým putováním, organizační a podpůrné práce

apod. Co bychom rádi získali je řada konkrétních milostí a Božích

obdarování; dále pak autentický prožitek putujícího Božího lidu na

cestě do nebeského království.

A právě u toho posledního bych se rád trochu pozastavil. Jak

jsem už řekl, tak počátky židovského národa jsou bytostně spojeny

s putováním vyvoleného lidu Sinajskou pouští. Ale i Kristova církev

je neustále na cestě. Neustále putuje tímto světem a na své cestě

prochází obdobími klidu i pronásledování, obdobími hojnosti i nedostatku.

Připomíná nám, že náš definitivní domov není tady na zemi,

ale v nebi, kde je pro každého z nás připraveno místo.

Jenomže v běžném životě na tuto skutečnost často pozapomínáme

a máme tendenci zařídit se tak, jako kdyby náš definitivní

domov měl být tady na zemi a jako bychom zde měli zůstat navěky.

A tak nás zneklidňují myšlenky na to, co bude zítra, co je ještě potřeba

zařídit, co všechno musíme ještě udělat, čeho všeho musíme podle

našich představ ještě dosáhnout. Když se nám to pak nedaří, tak se

dostavuje stres a ničíme si tak zdraví duševní i fyzické.

Je to právě pouť, která má osvobozující účinky. Znovu nám

připomíná, že v Božích očích není člověk oceněn tím, co má, čeho

dosáhl, ale kým je. Pouť je příležitostí srovnat si opět žebříček hodnot

a oprostit se - alespoň na čas - od starostí hmotných a zaměřit

pozornost na hodnoty duchovní. A konečně pouť je i vnějším

vyjádřením skutečnosti, že, podobně jako vyvolený národ, i my jsme

společenstvím putujících za Kristem do nebeské slávy.

Milí poutníci,

važme si této příležitosti, která je nám Prozřetelností dána, a to naše

fyzické putování zužitkujme osobně i na rovině duchovní. Společná

účast na slavení eucharistie, společné modlitby, společná cesta a společně

prožité chvíle ať nám k tomu všemu napomáhají. Amen.