Květnov - L.Hradec: foto z 3.-5. etapy, poutní deník, mapy - III. etapa

  Naše další středeční putování s konečným cílem na Peruci začalo v Postoloprtech 6.2. v 8 hodin mší svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie slouženou otcem Rudolfem, který v teto farnosti pobývá od roku 1974. Po mši svaté nás otec Rudolf pozval na čaj a sušenky, což jsme s radostí přijali. Ukázal nám také místo, kde byly objeveny zazděné pozůstatky základů starobylého kláštera benediktinů z 12. století "Porta Apostolorum" -  Brána apoštolů. Zkomolením latinského názvu kláštera pak vzniklo české jméno městečka. Tento klášter byl v 15. století husity zničen.

Po rozloučení nám otec předal i vlajku naši farnosti (kterou jsme si u něho nechali po ukončení 2. etapy). Otec se k nám choval velice bratrsky, svěřil se se svými bolestmi a utrpením, které nese za smír mezi Čechy a Němci (v roce 1945 zde Češi při odsunu popravili nejméně 800 německých spoluobčanů). Naši dnešní cestu jsme mimo jiné úmysly stanovené při velehradském putování obětovali za biskupy, kněze a řeholníky. Jak se ukázalo později, bylo to pro nás dosti náročné. Další naše putování směřovalo přes Březno podél řeky Ohře do Loun. Louny jsou starobylé královské město, které skýtá mnoho křesťanských a historických památek. Na začátku je to hřbitovní kostel sv. Petra z roku 1359, dále městské hradby s Žateckou bránou a skvostný chrám sv. Mikuláše z roku 1538 (původně sv. Kříže z roku 1332, který byl po požáru přestavěn). Protože byl v kostele zákaz fotografování, nemáme žádné snímky. Je zde překrásný dřevěný oltář, vyslovený skvost, a klenutý pozdně gotický strop. Před kostelem jsme potkali paní, s níž jsme mluvili o našem velehradském putování už v Postoloprtech a divila se, že jsme již v Lounech. Z Loun naše cesta směřovala do Peruce přes obce Černčice, kde je barokní kostel sv. Vavřince z roku 1779, a Oboru s kostelem sv. Kateřiny z roku 1731 (se zazděným smírčím křížem). Po opuštění obce směřovaly naše kroky do obce Počedělice s barokním kostelem sv. Havla z roku 1760 . Cesta dále vedla podél řeky Ohře přes polní cestu do obce Slavětín. V obci je překrásný původně románský kostel sv. Jakuba z roku 1375, později přestavěný, a v nedalekém poli je kaple Navštívení Panny Marie. Zde jsme měli s těmi oklikami za sebou téměř 25 km a to nejhorší, aniž bychom to nějak čekali, jsme měli teprve před sebou. Podle mapy to bylo 6 km přes les. Vycházeli jsme z obce někdy kolem 16.30 hod. Cesta vedla do kopce lesem a když jsme scházeli z kopce bylo na ukazateli sotva čitelně napsáno „pouhé" 2.5 km. Z údolí už jsme při baterce hledali po stromech značky, které se jaksi vytratily a my jsme dále pokračovali po cestě bez jistého cíle až jsme se ocitli na silnici (ani podle mapy se nedalo přesně v té tmě určit, kde jsme). Vybrali jsme tu horší variantu a to cestu po silnici do kopce a asi po 3 km se ukázalo, že jsme vybrali správně. Toto vše bylo umocněno spěchem na vlakové nádraží v Peruce, odkud nám odjížděl v 18.58 hod poslední vlak do Loun.  Děkovali jsme Pánu Bohu, andělům strážným a přímluvě našich křestních a biřmovacích patronů za pomoc. Při této zkoušce si musím přiznat, že jsem si sáhl na dno svých fyzických sil a také si uvědomil, kam až musela sahat Kristova láska obětovaná za nás na svatém kříži.