Píseň k 800. výročí přenesení sochy Panny Marie do Křtin

 LIDOVÁ PÍSEŇ

O VZNIKU POUTNÍHO MÍSTA VE KŘTINÁCH

 

1.

Pozastav se, můj poutníčku, chci ti zpívati,

o Matičce Svatokřtinské vypravovati,

jak svůj počátek vzala křtinská Panna Maria,

nejkrásnější, nejčistější Matička milá.

2.

(ležatě psané sloky možno vynechat )

Sokolátus, vzpurný vůdce / lítých pohanů, / velký pronásledovatel

 / věrných křesťanů, / chtěl své dílo dokonat / a křesťany sužovat,

/ chtěl všechny křesťany mečem, / násilím zdolat.

3.   

Táhl na ně z města Brna, / by je sužoval, / vtom byl bleskem omráčený, /

Bůh na něj volal: / "Proč mě pronásleduješ  / a křesťany sužuješ? /

Nech se křtem svatým  očistit, / spasení dojdeš!" 

4.

Sokolátus jak uslyšel/ta přísná slova, / začal vésti život  dobrý, /

pokání konal, / dal křesťanům svobodu, / srdcem při-  Inul jen k Bohu, /

pokřtít se dal, / všude hlásal křesťanskou víru. 

5.

Božím vnuknutím se stalo, / že pak tento pán / započal  ze svého jmění I

 stavět křtinský chrám, / však se toho nedočkal,  / než se dostavěl ten chrám, I

 dvanáct roků uplynulo,  / Bůh jej povolal. 

6.

Panna Maria šla na pouť / k Jeruzalému / a na této cestě  dlouhé /

přišla k kamenu, / na ten kámen usedla, / neb  byla unavená /

a velmi obtížnou cestou / celá zemdlená. 

7.

Usnula na tom kameni / Panna Maria, / ve spánku však  převelice /

hrozný sen měla, / že byl Synáček její / velmi  smutný, ztrápený /

a na svém přesvatém těle / celý zraněný. 

8.

A když Panenka Maria / ze sna procitla, / její duše převelice  /

truchlivá byla, / řekla: "Můj milý synu, / snad splníš moji  prosbu, /

abys památku zanechal/na tom kamenu." 

9.

Má nejmilejší Matičko, / to se státi má, / aby byla vyplněna /

tato prosba tvá. / Staň se, Matko, co žádáš, / všecko obdržeti  máš, /

neboť tento velký kámen / zdraví lidem dá. 

10.

Velké zázraky se staly / při tom kamenu, / mnoho lidí /

 uzdraveno ze svých neduhů, / načež jej svatý otec / nechal  do Říma odvézt, /

tuto památku zde mají / křesťané dodnes. 

11.

Načež se svatý Emerich / hned do díla dal, / překrásnou  sošku Marie / z něho vytesal. / Velmi se zaradoval, / když to  dílo dokonal, /

když krásnou sošku Marie / státi uhlídal. 

12. = 2.

Když se víra rozšířila / po dolních Uhrách, / byl tam též  svatý Emerich /

k hlásání poslán. / Vzal si s sebou na cestu  / krásnou Boží rodičku, /

když hlásal zbožným křesťanům /  Kristovu víru. 

13.

Velká radost kolovala / mezi křesťany / a svatého Emericha  I

 vroucně vítali. / V srdcích láskou plesali / nad Panenkou  Marií, /

tento poklad zde poutníci / až dodnes mají. 

14. = 3.

Koupil ji pak jistý sedlák, / který byl pohan, / křesťané ji  chtěli koupit, /

on ji neprodal, / dal ji do své komory / na podstavec  dubový, /

pětadvacet let zde byla, / jak se vypráví.

15.

Přišla tam také do služby / zbožná děvečka / a byla jí  vykázána /

ta komůrečka, / v nížto socha Marie / od sedláka  dána je /

a v níž děvečka modlitby / konati bude. 

16.

Jak do té komůrky vešla / ta zbožná panna, / krásnou sochu  nebes Máti /

zde uhlídala, / ihned před ní poklekla, / vroucí  prosbu přednesla, /

by ji předobrá Matička / neopouštěla. 

17.

Velice se zarmoutila / ta zbožná panna, / že má býti  urážena /

Panna Maria, / lítostivě plakala, / na kolenou klečela,  /

až k ní ta rodička Boží / tak promluvila: 

18. = 7.

"Nermuť se, mé drahé dítě, / netrap své srdce, / vím,  že mě věrně miluješ /

 a ctíš velice. / Dřív než vyjde denice,  / přines plachtu z ložnice, /

 vezmi mě na svoje záda, / nes  k Bukovince. 

19.

Na tom místě krásný kaštan / kvetl té chvíle, / jeho kvítka  byla krásná /

jako lilie. / Lidé se hned scházeli, / na ten  zázrak hleděli /

a hned svému duchovenstvu / to oznámili. 

20.

Sošku z Bukovinky vzali, / do Křtin přenesli, / kde s radostí  pěkný stánek /

 jí připravili. / Ve svých srdcích plesali / nad  Panenkou Marií, /

tento poklad zde vidíme, / poutníci milí. 

21.

Nyní skví se na oltáři / naše Matička, / s usměvavou tváří vítá /

svého poutníčka. / Jenom k ní pospíchejme, /  o pomoc ji žádejme, /

"Zdrávas, zdrávas buď, Maria!" /  vždy prozpěvujme. 

22.

Ó Maria, nedopouštěj / žádného pádu, / zachraň své  věrné ctitele /

od moru, hladu, / vysvoboď nás v každý  čas, / u Synáčka pros za nás, /

ó Matičko svatokřtinská, /  neopouštěj nás. 

23.

Zastávej, Matičko milá, / církev křesťanskou, / obrať lidi  zatvrzelé, /

zlobu pohanskou, / Přiveď nás k svému Synu,  / k Otci, Duchu Svatému, /

ať ti slouží národ celý /  v každičkou dobu. 

24. = 13.

Když ze světa vykročíme / v ten poslední čas, / ať se  s tebou radujeme, /

jeden každý z nás. / Ať se s tebou radujem,  / jméno tvé oslavujem /

v té radosti neskonalé / na  věky. Amen.

 

 Složil ŠEBESTlÁN KUBÍNEK, * 1. ledna 1799 v Blažovicích, prodal statek zděděný po otci a pak už jen chodil po Moravě / po Čechách a rozšiřoval náboženskou literaturu, + v Brně 18. července 1882