Ekumenické poutě "Pojďme spolu" - 8 nápisů na Mohyle míru inspirovaných Biblí

Biblické prameny 8 nápisů na Mohyle Míru na Prateckém kopci

Zde na Mohyle míru je dost nápisů technických a historických, jsou venku i vevnitř a jsou pěkně čitelné, i když některé jsou v cizích jazycích.

Jsou však zde i nápisy poměrně těžko čitelné, psané ozdobným písmem, někdy česky, někdy latinsky. Vycházejí však z Písma. Uvedu biblické souvislosti a místo nápisu.

Hlavní je, že všechny připomínají utrpení a bolest – zde plně pochopitelné – ale také naději, kterou máme díky svému Spasiteli, pro nás trpícím i v našich bratřích, ale také vzkříšeném - pro naši naději.

1. citát: Jan 19,19 

Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: Ježíš Nazaretský, židovský král.

 1. nápis na vrcholu mohyly – INRI – Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum

2. citát ze Starého Zákona:

Žalm 67,2 Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář a z Nového Zákona:

Matouš 9,27 Když Ježíš odtamtud odcházel, šli za ním dva slepci a hlasitě volali: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“

2. nápis na spodu báně:   „HOSPODINE POMILUJ NY, JEZU KRISTE, POMILUJ NY“.

3. citát z knihy proroka Izaiáše:

2,1 Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.

2,3b Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.

2,4 Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit.

3. nápis na východním bočním štítě: „NE MEČEM, ALE PLUHEM, NE KRVÍ, ALE PRACÍ, NE NÁSILÍM, ALE SMÍRNĚ, NE SMRTÍ, ALE ŽIVOTEM K ŽIVOTU. TGM“.

4. citát nad vstupní branou, také z proroka Izaiáše, 26. kapitoly, kde uvádí  modlitbu v tísni

26,18 Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali, a porodili jsme vítr; nepřinesli jsme zemi spásu, nenarodili se obyvatelé pro svět.

26,19 Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou. Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu. Tvá rosa je rosou světla, země zrodí stíny.

26,20 Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat, zavři za sebou dveře, skryj se na chvilku, dokud nepřejde hněv.

26,21a Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla, aby potrestal nepravost obyvatel země;

4. nápis nad hlavním vchodem je latinsky „INTERFECTI MEI RESURGENT a znamená Moji pobití povstanou a je jednou z nejstarších připomínek vzkříšení ve Starém zákoně

5. citát – za žalmu 113.

„NUZNÉHO ZE ZEMĚ VYZDVIHUJE A CHUDÉHO Z BLÁTA POVYŠUJE, ABY POSADIL HO S KNÍŽATY.“

5. nápis ve středu kopule obklopující motiv pelikána a alegorie evangelistů v podobě reliéfu anděla, býka, lva a orla.

 

6. citát ze žalmu 149. verš 5

Ať svatí jásají chvalozpěvem, ať se veselí na svých ložích

 

 6. nápis na cihlový oltář, obložený deskami z kararského

mramoru, zdobený secesním ornamentem a vyobrazením beránka coby symbolu

Kristova sebeobětování.

Horní deska oltáře pak nese na boku nápis: „BOŽE

TY OBRÁTĚ SE, OBŽÍVÁŠ NÁS A LID TVŮJ VESELITI SE BUDE V TOBĚ.“

 

7. citát ze 6. kapitoly proroka Izaiáše:

6,1 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni.

6,2 Nad ním stáli serafové. Každý měl šest křídel: dvěma si zastíral tvář, dvěma si zastíral nohy a dvěma létal.

6,3 Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“

6,4 Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.

6,5 Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“

6,6 Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře.

6,7 Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizí tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích.“

7. nápis nad výklenkem se skleněnou mozaikou zpodobňující dva adorující anděly: „SVATÝ, SVATÝ – PÁN ZÁSTUPŮ“

 

8. citát z knihy proroka Barucha, spolupracovníka proroka Jeremiáše, který píše z Babylonu, kam se dostal do vyhnanství těm, kteří zůstali doma.

Tato kniha je řazena mezi apokryfy, řekneme s bratry evangelíky, mezi knihy deuterokanonické, řekneme se bratry katolíky.

Baruch svá slova vkládá do úst vypleněnému a vylidněnému městu Jeruzalému, jsou ve 4. kapitole, verše 19. – 23.

4,19 Jděte, děti, jděte, neboť já zůstanu opuštěná, sama!

4,20 Svlékla jsem se z roucha pokoje, oblékla jsem se v prosebnou žínici a budu volat k Věčnému, pokud budu živa.

4,21 Buďte dobré mysli, děti, volejte k Bohu! Vytrhne vás z násilí, z rukou nepřátel.

4,22 Neboť já doufám ve Věčného, že budete vysvobozeni. Svatý mi dává radost z milosrdenství, které k vám brzo přijde od Věčného, vašeho spasitele.

4,23 Propustila jsem vás s žalostí a s pláčem, ale Bůh mně vás vrátí k radosti a potěšení navěky.

 

8. nápis – NEVÍM PŘESNĚ, KDE, jen si vzpomínám, že jsem ho tu kdysi kdesi viděl

Já doufám ve Věčného

Jen pro zajímavost: Jen v této knize je Bůh oslovován Věčný. Je v ní však jasný náznak víry ve vzkříšení.