Mariánská prosebná pouť Nový Jeruzalém každý měsíc v roce spásy 2026 - O vzniku poutí Nový Jeruzalém

Pohádka o pouti Nový Jeruzalém.

Bylo, nebylo – za devatero horami, za devatero řekami – žil, byl – bylo jedno království, atd. Tak začínala většina pohádek, kterými byly kdysi připravovány děti do života. Potom přišly do školy, kde je učili, že pohádky jsou vymyšlený literární útvar, který vždy končí dobře a není v nich pravda. Víra dětí ve vítězství dobra nad zlem byla zpochybněna a bolestné zkušenosti, které život přináší, je přivedly k tomu, že hlavnímu poselství pohádek přestaly věřit.

Svým způsobem také Ježíšovo evangelium a učení katolické církve bylo „povýšeno“ na úroveň pohádek pro malé děti. A to – mimo jiné – přispělo k tomu, že počet věřících v Krista klesal a stále dál klesá. A to i přesto, že už třicet šest roků máme svobodu, která – co se týká víry a náboženství – nemá v dějinách naší země obdobu. Stále platí Ježíšova slova: „Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši?“ Misijní píseň - kancionál č. 914 na to navazuje varováním: „Jednu jenom duši máš, proč tak málo o ni dbáš? Pamatuj, když duši ztratíš, vše ztraceno máš!“ A tak se někteří věřící snaží nějakým způsobem udělat něco pro změnu poklesu nebo ztráty víry u svých bližních – je to plnění poslední vůle Pána Ježíše: „Jděte a získejte mně všechny národy, křtěte je a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal!“

Tito Kristovi učedníci se dělí na dvě skupiny. Jedni – vědomi si toho, že lidé stále touží po nových věcech – uvádí do života nové věci, dnes jsou to nové aktivity. Je jich tolik, že v každém děkanství naší diecéze pracuje moderátor pastoračních aktivit. Druzí se věnují těm, které jsou staré a vyzkoušené časem. V obojím je snaha naplnit slova Pána Ježíše: „Dobrý hospodář používá to, co je staré i to, co je nové.“

To byl úvod a nyní slíbená pohádka o Novém Jeruzalému (která není vymyšleným literárním útvarem). Základ poutí Nový Jeruzalém je starý 2000 roků. Je to snažení církve, naplnit Ježíšova slova: „Proste a bude vám dáno.“ a slova apoštolů: „Pane, dej nám více víry.“

S postupem času se mění jen okolnosti a prostředky. V roce 1968 zavedl rakouský kardinál Hans Herman Groer v poutním místě Maria Roggendorf u Holanbrunnu měsíční poutě „Pro církev“. Zde se v cisterciáckém klášteře modlili každý den za církev a každý měsíc na první mariánskou sobotu se k nim připojili věřící.

Na začátku devadesátých let dvacátého století děkan Mons Jindřich Bartoš zavedl tyto poutě k Panně Marie v Hlubokých Mašůvkách na první sobotu. Nazval je biblicky Nový Jeruzalém. Tento název se objevuje v Bibli – v knize Zjevení od svatého Jana. Takto je tam nazváno nebe, které je cílem lidského života. Nebe, do kterého si uzavírá vstup člověk svým hříchem. Nebe, které člověku otevřel Pán Ježíš svou smrtí a svým vzkříšením. Jednou za měsíc se tam věřící schází vedeni svými kněžími, přijímají svátosti a prosí Pána Ježíše skrze Pannu Marii o nová duchovní povolání a dar víry pro lidi v kraji.

Když jsem poznal, jaké přináší plody poutě Nový Jeruzalém v pohraničí, tak jsem nabyl dojmu, že je to potřeba i našem kraji – i když se o Vysočině stále říká, že většina lidí v něm je věřících. Obrátil jsem se na otce biskupa a kněze ve žďárském, velkomeziříčském a boskovickém děkanství. Před 25 roky - v lednu 2000 - jsme měli první pouť Nový Jeruzalém v Olešnici – hlavní celebrant byl P. Pavel Havlát OM.

Velmi důležitým prvkem „našeho“ Nového Jeruzaléma, který na rozdíl od Hlubokých Mašůvek a Vranova nad Dyjí, je to, že je putovní – střídají se v jeho konání různé farnosti a také každodenní modlitba svatého růžence na těchto šest úmyslů : 1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních 3) o vzrůst víry u lidí v našem kraji 4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách 5) o život těla a duše pro všechny počaté děti 6) na smír

za hříchy celého světa. Tím svým způsobem navazujeme na řeholníky v Rakousku a doufáme, že nás Pán Bůh vyslyší.

Náš Nový Jeruzalém prochází časem určitými změnami, například v době před kovidem svážely věřící čtyři autobusy, což dnes už není možné.

Velkou radostí a nadějí do budoucna, je, že jsou stále obětaví věřící, kterým leží na srdci předávání pokladu víry v našem kraji a kteří se každý den modlí na výše uvedené úmysly Nového Jeruzaléma, do kterého putujeme.

A máme naději, až jednou ………..zazvonil zvonec a pohádky byl konec……... to nebude konec, ale začátek věčné radosti a blaženosti v Novém Jeruzalémě navěky. AMEN.