Upoutávka - krásné české pojmenování pro užitečnou věc - na novénu po 1. postní neděli

 

NOVÉNA V 1. POSTNÍM TÝDNU

O pokušení by se dalo mnoho mluvit, každý rok začínáme půst čtením o tom, jak Pán ježíš zvítězil nad pokušitelem a pokaždé si můžeme říci, že nám je to skutečně šité na tělo.

Letos bychom se však mohli věnovat té obnově křtu, knížečka o tom má 40 článků, 4 jsme si mohli pročíst před nedělí, dneska je na řadě pátý článek a pak 6 dalších, pro každý den jeden. Kdyby to nevyšlo, můžete dva klidně spojit.

 

1. Nebezpečí dnešního člověka je, že všechno považuje za samozřejmé. No tak půjdu do obchodu a koupím chleba. Však tam nějaký vždycky mají. Ale chleba neroste v obchodě, ani v pekárně, ten roste na poli a dlouho tam zraje. A všechno to připravil  Stvořitel. Mohli bychom obdivovat už ten koloběh vody, protože bez ní by nic nevyrostlo, mohli bychom obdivovat celou přírodu a každou maličkost v ní - jak je připomenuto v knížečce na straně 72 - v čtení, které vychází na dnešní  - už 5. den 40ti denního postu.

 

2. Život není samozřejmost, je to veliký dar, máme si ho vážit. To víme všichni, a jde nám to, dokud se nám daří. Jak to však udělat, když se objeví věci nepříjemné se dočteme v druhém článečku určeném, na pondělí.

 

3. Bůh nám nechtěl dát život plný trápení, on nás stvořil z lásky a pro lásku. V úterý se můžeme zamyslet nad dílem stvoření a uvědomit si, jak velký to má všechno cíl: poznat sami Boží lásku a to bez konce.

 

4. Ve středu je úvaha o útoku ďábla, slyšeli jsme to v dnes v 1. čtení i v evangeliu. Teď přečtu, jak je to přesně v novéně, vy si to ve středu můžete přečíst znovu, je to na stránce 25. a je to nejkrásnější část příštího týdne, proto je možné se tomu věnovat dvakrát:

„Bídu a bolest světa přinesl Ďábel, který zaútočil na Boží dílo a svedl Adama a Evu. Povedlo se mu pokazit člověka a jeho vývoji dal do vínku hříšnost. Všichni, kdo se narodili, narodili se již nakaženi smrtelnou chorobou hříchu. Boží záměr však zničit nemohl, protože nemohl zničit sílu Boží lásky. Bůh dál miloval nemocné lidstvo a vedl jeho postup k sobě. Když vývoj dospěl k určitému bodu, poslal svého vlastního Syna, aby v něm jako Synu člověka jasně zazářila Boží tvář a aby jako člověk k Božím u obrazu dorostlý překonal hřích i smrt. To, k čemu Ďábel člověka nechtěl pustit, a proto ho jako malé dítě obelhal a okradl, to Kristus člověku vrátil.

Kristus otevřel nový život a ve křtu. kdy nám dává podíl na svém životě, z nás Bůh činí nového člověka. Člověka, který ví, že jeho život má smysl, protože v lásce přesahuje omezení, kterými je určen v pokleslém nemocném světě. Křest nás nevytrhne z nebezpečí vývoje hříšného světa, ale chrání nás pro život trvalý. Všechno se vyvíjí, i my sami. Znovu se můžeme dát svést, okrást a spoutat jako Adam, ale v okamžiku křtu jsme uzdraveni. Je nám dán ještě větší dar života, než v okamžiku tělesného zrození. Nový život máme rozvinout a chránit. Na tento nesmírný úkol nejsme již sami, je s námi Bůh."

 

5. Další den je vysvětleno, proč se máme nejprve odřeknout ďábla, tedy ducha zla, který nikdy nespí. To se vědělo vždycky, proto se to říká jako přísloví, jenomže dneska se na to trošku zapomnělo. e čtvrtek si to můžeme přečíst celé na straně 28.

 

6. V pátek si máme porovnat sílu Boží a sílu jeho odpůrce. Podle pravdy, podle skutečnosti, bez nějakého chlácholení  to krásně vysvětluje pan profesor Petr Piťha základě slov Písma svatého a uzavírá: Ďábel je mocný, ale Bůh je všemohoucí.

 

• 7. Jak se vtom všem vyznat, jak se to toho nezamotat pak vysvětluje na základě vzpomínek zdětství, kdy mu rodiče na pouti dali naprosto jednoduchý pokyn, co má dělat, kdyby se ztratil. Řekli mu: Kdybys nás neviděl, dívej se na věž kostela a jdi kní a tam se setkáme.

 

Od křtu jsme děti Boží a náš Otec má u sebe v nebi pro nás připravený domov. Proto každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti, k věčnému domovu.