Další ohlasy - Ve farním časopise Ořík (Ostrovačice, Říčany, Knínice)

 

11. pěší pouť k posvátnému Velehradu

Jiří Koch

Letos už po jedenácté tradiční formou „hvězdicové" pěší pouti vzdali svůj hold staroslavnému Velehradu poutníci z mnoha míst naší vlasti. Vždy koncem srpna vycházejí malé skupinky i jednotlivci ze svých farností po naplánovaných trasách, aby se každým dnem spojovali do větších skupin a pak, v předem stanoveném termínu, se všichni spojili v jeden mohutný celek přímo na Velehradě. Dávají tím najevo svůj vděk svatým soluňským bratrům Cyrilu a Metodějovi, kteří našim předkům před téměř 1150 lety přinesli dar pravé víry, základy slovanského písma a kultury.

Podle závěrečné informace hlavního organizátora pouti Mons. Jana Peňáze, současného předsedy Matice Velehradské, přicházeli poutníci letos na Velehrad v 10 proudech z několika směrů. Nejdelší cestu vykonali poutníci z Levého Hradce, původního sídla Přemyslovců, kteří zpočátku šli etapovitě o víkendech. V posledním týdnu se spojili s poutníky z Netína a Velkého Meziříčí a vytvořili „západní" proud. Z Ratíškovic, předchozího působiště našeho pana faráře Ludvíka Bradáče, vycházel „jižní" proud. Byl tvořen především místními farníky, přítomní byli účastníci z Vacenovic a ze Starého Města. Přímo na trase se přidal jeden zástupce z Rohatce, několik z Veselí nad Moravou a další dva dokonce až ze slovenské Skalice. Do tohoto proudu se už v Ratíškovicích zařadila naše malá skupina poutníků ze současného působiště otce Ludvíka. Po mši sv., kterou v ratíškovickém kostele sv. Cyrila a Metoděje sloužil o. Ludvík, za mohutného vyzvánění zvonů a za doprovodu místních farníků, jsme vyrazili odhodlaně vpřed k Velehradu.

Cestou jsme dvakrát nocovali. Poprvé hned ve čtvrtek v sokolovně v Bzenci, jen tato naše ratíškovická skupina. Protože bylo 25. srpna a byl svátek sv. Ludvíka, křestního patrona našeho pana faráře, rádi jsme mu všichni a od srdce po návratu z večeře přáli všechno dobré. Přítomná děvčata a chlapci z Ratíškovic (ve věku od 18 do 65 let) mu zazpívali několik krásných mariánských a lidových písní. On nám všem pak jako odměnu dal povel k odchodu do „hajan".

Podruhé jsme spali v Boršicích, kde se sešlo už asi 200 poutníků i z jiných proudů. Mši sv. pro ně (a za ně) sloužil Mons. Jan Peňáz. Podobně početná skupina tu noc přečkala v Buchlovicích. Menší počet účastníků nocoval ještě v tělocvičně ZŠ v Tupesích.

Pěších poutníků, kteří pak v sobotu 27. srpna 2011 dorazili na Velehrad, bylo letos 465. Další poutníci přijeli na Velehrad auty a autobusy, takže jejich celkový počet přesáhl šest set.

Závěrečným vyvrcholením pouti byla slavná mše sv. ve velehradské bazilice. Za poutníky, za jejich úmysly, díky i prosby, za všechny organizátory a dobrodince, kteří po cestách duchovně i hmotně pomáhali, mši sv. sloužil kardinál Miloslav Vlk. Pan kardinál přijel z Prahy do Tupes, obce před Velehradem, a odtud šel spolu s poutníky poslední kilometry pěšky.

Mons. Jan Peňáz na závěr pouti poděkoval:

- Pánu Bohu za počasí, za to, že poutníci dokázali překonat letošní silná vedra, za nohy, které všem dobře sloužily až do cíle, za dobré lidi, s nimiž se poutníci cestou potkávali

- Panně Marii za mateřské doprovázení poutníků

- andělům strážným za ochranu

- svatým Cyrilu a Metodějovi za jejich cestu na Velkou Moravu k našim předkům a za Boží slovo, které sem přinesli.

 

Skupina účastníků ze současného působiště o. Ludvíka Bradáče, kteří se do „jižního" proudu zařadili hned v Ratíškovicích, měla 12 členů: z Ostrovačic mimo pana faráře šel ještě Lukáš Krška, z Říčan Františka Pospíšilová a Anežka Ondráčková, ze Zbýšova Olga Boučková. Z Veverských Knínic šlo 7 poutníků - Hana Mikšová, František Čertek, Pavlína, Barbora a Anna Kadlčkovy, a Helena a Jiří Kochovi. Společně s námi šly ještě, podobně jako před rokem, Anna Žaloudková a Helena Havlíčková z Vídně.

 

Pro úplnost nutno dodat, že na Velehrad pěšky a sám až z Říčan během čtyř dní doputoval Radim Staněk. Dalším sólo účastníkem z Říčan byl Pavel Pospíšil, který přijel tradičně na kole.

Stalo se zvykem, že poutníci, kteří jdou tuto pouť po prvé, dostávají na upomínku malý dřevěný velehradský křížek. Z naší skupiny ho jako velehradské „prvopoutnice" obdržely Olga Boučková a Anička Kadlčková. Anička byla také nejmladší poutnicí v naší skupině - 7 let.

Ti, kteří absolvují pouť po třetí, dostávají od Mons. Peňáze velký dřevěný velehradský kříž jako symbol „poutnické dospělosti". Letos jím byli z naší skupiny dekorováni Hana Mikšová, Helena Kochová, Pavlína Kadlčková a František Čertek.

 

Pro něho bylo toto ocenění i zaslouženou kompenzací za kilometry, které během prvního dne z vlastního furiantského rozhodnutí našlapal navíc při bloudění v lese mezi Ratíškovicemi a Bzencem. Měl štěstí, nemuseli jsme k jeho hledání volat ani policii ani hasiče, ujaly se ho dvě místní lesní víly a dopravily ho živého a zcela svěžího svým automobilem až na náměstí do Bzence.

Další víla, tentokrát televizní, z Františka udělala mediální hvězdu. Vybrala si ho na prostranství před velehradskou bazilikou, doslova ho zapletla do sítě svých televizních kabelů a nepustila dřív, než jí pověděl své dojmy pro církevní vysílání.

 

Už z toho je vidět, že letošní velehradská pouť byla pro mnohé fyzicky podstatně náročnější než v minulých letech, i když trasa byla téměř shodná. Přispělo k tomu panující vedro, a také poměrně rychlé tempo s jen krátkými zastávkami na odpočinek. Dokonce i mladí si sáhli hluboko ke dnu svých sil. A zvláště pak ti, co jsou přece jen trochu starší, méně trénovaní, a o to víc tělnatí (nebo oboje) nebo s sebou vláčí speciální suvenýry (vysoký tlak, cukrovku). Jako jeden z této kategorie jsem se v duchu vícekrát obracel ke sv. Jakubovi, patronu poutníků, a svatým Cyrilu a Metodějovi, k jejichž oslavě jsme tuto pouť konali. Věřím, že právě díky jejich podpoře jsme nakonec všichni všechno dobře zvládli, a domů se vrátili s přesvědčením, že pokud Pán Bůh dá, za rok na Velehrad poputujeme znovu!