9. a 10. etapa - zpráva

V Ostrově se nás sešlo 31. Po  vydatném pohoštění od sester z farnosti i okolí jsme začali modlitbou v poutním kostele, Panny Marie v Obyčtově - Santiniho dílo ve tvaru želvy, symbolu pevnosti a věrnosti.

V tomto kostele se sešli místní muži, kteří měli narukovat na frontu do 1. světové války. Prosili Pannu Marii o pomoc, byli vyslyšeni, všichni se vrátili, v obci není památník obětem z 1. světové války. Měl by tam být památník Panně Marii, ale tím je vlastně každý (poutní) kostel.

Je to poutní místo mého dětství, s rodiči a sourozenci jsme tam chodívali pěšky ze Slavkovic na obě poutě, letní (k 2.7.) i podzimní (k 8.9.), vždy 3 km přes "Hajnýho lese", stavili jsme se v Jamách na hřbitově a pak jsme se u farního kostela přidali k jamskému procesí. Domů jsme se vracívali také pěšky, ale jednou jsme chtěli jet vlakem. Proto jsme šli na zastávku do Ostrova, jenže tam jsme čekali na opačném nástupišti a tak jsme dojeli  do Laštoviček. Museli jsme tam vystoupit a jet zpátky a tím se  nám cesta prodloužila.

Mons Pekárek kázal jednou na pouti na kostelíčku v Novém Městě, že k sv. Janu Nepomuckému na Zelené hoře putují  křesťané, když Vysočina zbělí květem, k Panně Marii obyčtovské, když zčervená třešněmi, a na novoměstský kostelíček, když zežloutne zralými klasy.