Hrkání ve Křtinách 2010 - 2017 - Trasa se 6 zastaveními

Trasa:

Jdeme od kostela směrem k Habrůvce, zabočíme na Pustou stranu, projdeme lesem ke kříži směrem k Březině a přes Chaloupky se vrátíme do středu městysu, pak jdeme na Bukovský kopec, nedojdeme však až ke kříži směrem k Bukovině (a Bukovince), ale zahneme ke škole. Pak přes les zamíříme na Kolonku, obejdeme ji celou a vrátíme se kolem hřbitova na faru.

Protože při hrkání ve Křtinách byla několikaletá přestávka a protože jsme nechtěli, aby to bylo jenom hlaholení (i když i to je pěkné), došli jsme k

6 zastavením během každého okruhu (v 18 hodin na Zelený čtvrtek, v 6 - 12  a 18 na Velký pátek a v 6 a 12 na Bílou sobotu).

První je na začátku radostné cesty: Zastavíme se, ohlédneme na kostel, rozhlédneme po kraji a kluci i děvčata řeknou, co jim udělalo radost. Vyjmenují spoustu zajímavých věcí a činností: slunce, ráno, prázdniny, přátelství - až se člověk diví, co všechno pěkného je napadlo. Většinou jsem řekl, že mám také radost z Kristova vzkříšení. A dodáme: Sláva Otci - Stvořiteli, sláva Synu - Vykupiteli lidského pokolení, sláva i Duchu Svatému, že nám dává své světlo.

Druhé je u kříže na konci obce směrem k Březině,

který jsem po jeho generální opravě požehnal 23.9.2007 ještě jako děkan velkomeziříčský se svými poutníky.

Zde prosíme Pannu Marii, pomocnici křesťanů, Matku jednoty, Matku dobré rady a Královnu rodin za všechny obce naší farnosti. Ve všechny mariánská úcta žije: poutní kostel Jména Panny Marie u nás, filiální (doslova dceřinný) kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bukovince, nový kostel Panny Marie Matky Církve v Březině, obrázek Panny Marie Lurdské (která se L.P. 1858 zjevovala v jeskyni) za Habrůvkou, postavený v přesném středu Moravského krasu speleology na počest jejich patronky, a dva květy (s bukovým listem) ve znaku obce Bukovina - Růže krásná v ráji štěpovaná zpíváme totiž o Panně Marii.

Třetí je u pomníku legionáře. Děkujeme všem, kteří bojovali za naši samostatnost a dokonce za ni položili život. Proto všichni zpíváme naši státní hymnu. Protože víme, že každá válka je krutá, přidáváme prosbu za mír (ve Křtinách zvlášť ke Královně míru). Ať sv. Václav nedá zahynouti nám ni budoucím, ať na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje nám Pán zachová dědictví otců, ať Bůh žehná našemu národu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, ať vede a chrání všechny, kdo nesou odpovědnost za společnost (od nejmenších obcí až na úroveň krajů) a za stát (i Unii). Tolik lidí je jen kritizuje, my se modlíme právě tady.

Čtvrté zastavení je nad školou, kde prosíme za děti a jejich vychovatele a všechen personál a dovoláváme se přímluvy všech svatých, především těch, kteří na této zemi byli dobrými vychovateli, sv. dona Boska, zakladatele salesiánů, sv. Josefa Kalasanského, zakladatele piaristického školství, sv. Jana Křtitele de la Salle, zakladatele obecných církevních škol a všechny svaté rodiče a vychovatele.

Přejeme těm velkým ve všech školách pravou moudrost a velkou trpělivost a světlo Ducha Svatého a těm malým ochotu a učenlivost a všem dohromady rovnováhu, neboť obě skupiny mají svá práva i povinnosti a oboje je potřeba pořád pěkně slaďovat ve všech směrech.  

Páté zastavení je na konci městyse směrem k Jedovnicím, po té, co překonáme nebezpečný úsek státní silnice. Děkujeme, že jsme se ze všech cest dostali v pořádku domů. Přejeme všem cestujícím šťastný návrat, děti přitom vyjmenovávají všechny druhy dopravních prostředků, které lidé používají. Je zajímavé, že nikdy nezapomenou na pěší. Já pak dodávám, že nestačí jen slova, ale že je potřeba také dodržovat dopravní předpisy. Jedno dítě přitom citovalo nějakého dospělého, který prý prohlásil, že předpisy jsou na to, aby se porušovaly. Musel jsem se bránit tím, že i ti malí přece vědí, že to tak není, že si každý nemůže jezdit jak ho napadne, protože by pak nikdo daleko nedojel. Jako pro cesty pozemské, tak pro cestu k životnímu cíli jsou zásady dané a je nutno na ně dbát. Vždy jsem si dovolil zakončit veršem z Bible, kde je lidem přislíbena ochrana andělů na všech jejich cestách (žalm 91,11).

Poslední šesté je u hřbitova, který mívá v některých obcích nápis: Číslo poslední. Také se říká, že mrtví mluví k živým: Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy. Je ještě jiná pravdivá věta na toto téma: Kdyby nežili oni, nebyli bychom na světě ani my. S vděčností si také uvědomujeme, že naši předkové nám upravili a zúrodnili krajinu a že nám zanechali památky (zvláště ve Křtinách). Proto jim na poděkování držíme minutu ticha a snažíme se, aby to bylo skutečně celých 60 sekund bez řečí a hluku, vnitřní modlitba. Končíme slovy: Odpočinutí věčné dej všem zemřelým, o Pane.