PĚŠÍ POUŤ DO ŘÍMA 2025

Pěší pouť do Říma - Mons. Peňáz - jak se putuje poutníkům 1. díl

Otec děkan Jindřich Bartoš spolu s Mons. Peňázem a dalšími mezi nimi je i náš o. Nik vyrazili na pěší pouť do Říma. Slovy Mons. Peňáze: "Z centra Itálie do centra katolické církve.







S pomocí Boží chceme jít na Jubileum kněží do Říma pěšky z Rieti, které je přesně ve středu Itálie. Je to něco málo přes 100 km a doufáme, že tam dojdeme za 4 dny právě na středeční audienci. Čtyři jsme přijeli na průzkum a projeli trasu a seznámili se s místy: kde budeme spát.

Dnes v sobotu 21. 6. jsme jeli ke sv. Františkovi do hor v okolí a jako patronu Itálie mu svěřili pouť po této republice. Do večera má přijet dalších 38 poutníků. Dva už přišli včera: Dalibor a Josef vyšli před měsícem z Římova a dojdou s námi do Říma, to vše pod ochranou Panny Marie průvodkyně na cestách, která doprovázela i sv. Cyrila a Metoděje k nám na Moravu, a pak do Říma a sv. Metoděje i zpět.

Našimi velkými dobrodinci jsou místní farář, který je rodák z naší diecéze o. Zdeněk, a bratr Mauro, který se stará o místní úsek cesty sv. Františka a má navíc na své zahradě útulek pro po-poutníky. Poutník si cestou zpívá, každý dostane velehradský zpěvník. Jako poznávací znamení budeme nosit dřevěný cyrilometodějský křížek. Jídlo bude také poutnické, namazané chleby, které nám připraví řidiči v doprovodném vozidle. V poledne bude dvouhodinový odpočinek - typická italská siesta, protože v tom horku by se stejně nedalo jít.

Modlete se za nás, aby Pán Bůh dal a my se do cíle šťastné dostali. I my se modlíme za církev a vlast, za mír nablízku i v dáli, za rodiny a kněze, když jdeme na jejich jubileum, a za nemocné a duše v očistci."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pěší pouť do Říma - Mons. Peňáz - jak se putuje poutníkům 2. díl

"První den pouti z Rieti do Říma začal za příjemného počasí, za poledne dokonce trochu sprchlo, trasa však byla náročná, z kopce do kopce, často po úzkých kamenitých cestičkách. Došli všichni, je nás pořád 100%, ale všichni neušli 100% dnešní trasy.



Nikdo však není na 0%, protože i řidiči doprovodných vozidel se dost naběhají kolem poutníků, kterým slouží. Ti nejmladší ušli všechno, někteří z těch starších se nechali kousek svézt. S bratrem Karlem, který je nejstarší (o 11 let víc než já) jsme šli prvních 8 kilometrů a pak poslední 4. Trasa měřila 35 km, takže jsme jako chodci jen třetinoví, ale nejde ani o rychlost ani o střídání ve způsobu pohybu, ale o cíl. A prahy apoštolské Limina apostolorum se blíží.

Opouštíme hory, kterým se říká Latinské a už půjdeme údolím řeky Tibery. Vidíme pořád města na kopcích, jak o tom mluví Pán Ježíš v evangeliu, ale už je nemůžeme obejít. Tomuto území se krásně říká Kraj olivového oleje a kolem nás jsou nekonečné řady oliv a pod nimi posekaná tráva. Často jdeme kolem malých kapliček, kostely jsou většinou víc, jak tisíc let staré. V jednom. takovém jsme dnes spali, bylo tam v přilehlých místnostech 11 postelí, většina však spala na zemi, někteří i venku.

Pán Bůh zaplať všem našim dobrodincům , modlíme se za ně a zůstáváme spojení v modlitbě i mezi sebou.

Včera byla všude procesí Božího těla za účasti různých bratrstev. Počet oltáři zde není určen, někde nemají venku žádný, někde dva, ale vše je poctivě a krásné připravené. Velice nám pomohl kněz původem z Polska a všechny i vás doma zdraví."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Společné foto poutníků po mši sv. v kostele Pana Ježíše Dělníka v Monterotondo vzdáleném už jen 40 km od Vatikánu po 70 km pěšího putování

 

 

 

 

 

Italské hřbitovy

 

Pěší pouť do Říma - Mons. Peňáz - 3. díl poutníci doputovali

Ve středu jsme na okraji Říma v části Prima Porta .. První brána, večer máme mši sv. v kostele sv. Alfonse, budeme při ní zpívat české písně, do Vatikánu ještě 15 km, vycházíme, dá-li Pán ve 4 h. ráno.






Poutní úvaha přímo královská... Příjmení Král vzniklo tím, že ten z poutníků, který prvně uviděl poutní místo, dostal čestný titul Král pouti. Pak se to přenášelo na další pokolení. Kupoli baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsme poprvé uviděli v úterý za poledne nad Římem, ale bylo takové horko, že každý byl rád, že vůbec jde. I já. Upozornil jsem na to děti sice předem, ale pak mě všichni utekli a nic se nekonalo. Naší nejmladší poutníci v pořadí Florian 14 let a dvojčata Jan a Stela 12 let s rozdílem 7 minut ti poprvé cíl naši pouti uviděli. Letošní naše pouť má tedy Tři krále. Tímto se to všem dává na vědomost.

Takže tatínek, který s těmi třemi putuje, má titul Starší král (známé to ze života sv. Anežky), maminka je Královna matka, i když není Angličanka a starší bratr, který letos zůstal doma je Korunní princ. K pouti přece patří trochu romantiky, ale také moc a moc vděčnosti těm, kteří sice přímo neputují ,ale nás podporují. Ať žijí naší tři králové Florian, Jan a Stela. Blahopřejí jim všichni poutníci i jejich dobrodinci.