Mariánská prosebná pouť Nový Jeruzalém každý měsíc v roce spásy 2026 - Úterý 11/8 2026 v 18:00 v Černé Hoře

Chvála Kristu!  Vážení a milí přátelé! 

Dnes si připomínáme žáky svatých Cyrila a Metoděje – svaté  Gorazda, Klimenta, Nauma, Angelára a Sávu – svaté Sedmipočetníky.   Srdečně Vás zvu na poutní mši svatou do kaple svatých Sedmipočetníků ve Víru, která bude ve středu  29.7. 2026 v 16,30 hodin. 

To co jsme viděli a zažili při své pouti do Polska mně přimělo, že nabízím další dva  termíny o prázdninách, rád Vás tam zavezu.   Tentokrát – kvůli rozsahu kázání  P. Šebestiána a rozhovoru s Mons. Jindřichem – má zpravodaj NJ dvě verze – jednu pro tisk a druhá je úplná – pro posílání e-mailem.  Prosím Vás také vytištění a vyvěšení plakátku, kterým srdečně zveme  na 26. pěší pouť na Velehrad společně s otcem arcibiskupem Josefem Nuzíkem, který v sobotu vstoupil do společenství 60+.  Při naší pouti budeme také rozjímat jeho myšlenky  v knize:  Na život není nikdo sám.

Pro povzbuzení našeho duchovního života  myšlenky z dnešního Božího slova:  „Dej si pozor, abys nebyl  shnilým pásem (viz první čtení – Jeremiáš),  dělej vše proto, abys byl jako hořčičné zrno a kvas, které, přes to, že jsou malé a takřka neviditelné, přináší velký užitek a rostou do krásy, velikosti a svatosti (viz evangelium) – to vše – Skrze Krista, našeho Pána.  AMEN. 

Požehnej Vás Všemohoucí  Bůh Otec i Syn i Duch Svatý.  AMEN.

 

Jáhen Ladislav Kinc,  606948970

Nový Jeruzalém č. 8/2026

Zpravodaj pro 320. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Černé Hoře – v úterý 11. srpna 2026 v 18 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb na úmysly NJ v Sádku u Poličky:

V pátek 17. července 2026 na mši svaté při pouti NJ bylo asi 210 věřících. Pán Bůh odplať pěti kněžím za jejich službu při zpovídání a za mši svatou.

 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání    2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních       3) o vzrůst víry u lidí v našem kraji 4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách       5) o život těla a duše pro všechny počaté děti 6) na smír za hříchy celého světa

 

Promluva P. Šebestiána Smrčiny, OFM, při pouti Nový Jeruzalém v Sádku:

Jdu do toho, abychom vytěžili Boží Slovo. V prvním čtení slyšíme: „Kromě tebe není Boha, který by se o všechno staral. Nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě, tvá moc je základ spravedlnosti.“ Dále, že je Pánem, že má tu svrchovanou moc. Myslím, že nejeden člověk, zvlášť vzdálený od křesťanství nemá rád, když se mluví o tom, že Bůh je mocný, silný, svrchovaný, a tak dále. Možná, že je mnoho křesťanů, možná i tady mezi námi bychom našli tuhle emoci: „Já bych nechtěl, aby nade mnou byl nějaký panovník, svrchovaný vládce a tak.“ Protože máme často nějakou zraněnou zkušenost s autoritou. Zažili jsme někoho, ať už to byl rodič, učitel, někdo v práci, který nesprávně užíval tu kompetenci, moc, autoritu nad námi. Nás to bolelo, nás to ponižovalo, bylo to pro nás zraňující, a tak se bojíme mít někoho nad sebou. A tak si říkáme: „Ať mně nikdo nevládne. Já si rozhodnu všechno sám, ať mně nikdo nevládne. Pane Bože, ty buď jako můj kamarád, ty mně budeš jako pomáhat.“ Kolikrát mi už někdo odpověděl, když jsem řekl: „Popros Pána Ježíše, aby naplnil svou vůli ve tvém životě.“ Ten člověk na to opatrně: „Co když bude po mně chtít něco, co já nechci?“ Já na to: „A ty si myslíš, že ON po tobě bude chtít něco, co by ti ublížilo, co by ti uškodilo, co by pro tebe nebylo dobrý?“ – „To né, ale co kdyby? Nechceš mně dát nějaký jiný pokání?“ Rozumíte tomu, ono nás to usvědčuje, že vlastně Pánu Bohu tak docela nevěříme, že ta jeho moc, autorita, svrchovanost je pro nás to nejlepší, co nás může potkat. Protože do něho promítáme tu svoji nějakou bolestnou zkušenost s lidskými autoritami. Pamatuji si na paní učitelku, která vždycky, když jí došla síla, když jí došla energie, když jí došla přirozená autorita, začala vřískat, zlobit se, bouchat do stolu, házet po nás klíče. Začala používat takové způsoby, kterým jsme se smáli, bavilo nás to, a to bylo ještě horší. Proč to všechno takto říkám? Tím někam směřuji. Dozrát v duchovním životě k tomu kroku, kdy řeknu: „Pane Bože, ty jsi Pán, já jsem rád, že jsi Pán, vládni mi.“ Znáte to, ty chválový písničky – ty jsi král, ty jsi Pán apod. Dozrát k tomu, že mi to dělá dobře, že se v tom cítím dobře, to je veliký pokrok duchovního života. Poznávám, že Bůh je dobrý, i když má svrchovanou moc. Že to není nějaký hrozipán, který by mě omezoval, bránil nebo usurpoval. Dneska v tom čtení to právě je. Proto na to chci poukázat. V té knize Moudrosti je krásně řečeno: „Tvá moc je základ spravedlnosti, jsi Pánem, činí tě shovívavým. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou moc, trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však vládneš silou mírnosti. Vedeš nás se vší šetrností.“ Teď mě napadl obraz z pohádek, kde je nějaký ten ohromný obr, a přitom je dobrák. Má obrovskou sílu, všechny by rozmáčkl, ale je ohromný srdcař. Takový je náš Bůh. Ano, Bůh má moc po ruce kdykoli. Tady je to tak krásně vyjádřený: Ty jsi svrchovaný, ty jsi Pán, ale vládneš s mírností, vedeš nás se šetrností, jsi něžný. Nebo v tom žalmu – tys Pane dobrý, shovívavý, nejvýš milosrdný. To jsem chtěl nabídnout k zamyšlení, prorozjímání, jak dobrý je Pán. Když se zjevil Mojžíšovi, tam se neříká, že Hospodin je hrozný a strašný, ale milosrdný, shovívavý, laskavý a věrný. Tak sám sebe označuje Bůh. Pán Ježíš, Syn Boží, taky měl moc, že? Když ho však chtěli svrhnout ze skály, tak mezi nimi prošel, ani si neškrtli. On tu autoritu měl, ale používal dobrotu, lásku, něžnost. ON si získal srdce apoštolů ne tím, že by byl nějaký guru nebo nějaký autoritář. On byl s nimi tři roky a získal si jejich srdce. Oni mu věřili, protože měli zkušenost, že je opravdu má rád. To je zkušenost nás křesťanů, my přece nechodíme do kostela proto, že se bojíme, že skončíme v pekle. Nebo, že kostel je taková nebeská pojišťovna, aby to po smrti dopadlo dobře. Jestli někdo takto chodí do kostela, je takový křesťanský předškolák. Do kostela chodím, protože jsem poznal, jak dobrý je Pán. V Písmu Svatém říká apoštol: „My jsme uvěřili v lásku, kterou má Bůh k nám!“ Tak to bych vám přál jako první a základní dnešní krok. BŮH JE DOBRÝ A MÁ NÁS RÁD. Má autoritu, je Pán, ale je neskutečně něžný. A teď ten druhý krok. Tady je to napsáno: „Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. On říká: Následuj mě! Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce!“ My jsme pozváni k tomu naučit se mít správnou autoritu. Autoritu lásky, autoritu důvěry. Věřím ve vítězství dobra, v to, že světlo svíti v temnotě a tma ho nemůže pohltit. Že i kdyby - jak to bylo v případě mučedníků – je zašlapali do země, zabili je, nemůžou jim sebrat lásku v srdci. Světlo vždycky vítězí nad tmou. Pán Ježíš už zvítězil. Jsme dědici království. Nemáme zapotřebí s někým soupeřit o moc. Nemáme zapotřebí bránit svoje práva. Pán Ježíš říká: „Buďte jako ovce mezi vlky. Když vám něco seberou, tak mu přidejte plášť. Zůstávejte v mé lásce, jako jsem to udělal já.“ On se dokonce modlil za ty, kdo ho zabíjeli: „Otče odpusť jim, oni nevědí co činí.“ K tomu bych vás chtěl pozvat. Abychom se nebáli přijmout Boží moc, Boží autoritu. Ale to nebude, že budeme bouchat do stolu nebo že budeme někoho soudit. Ale zůstaneme v pevné, syté, radostné naději, kterou nemůže žádný strašák ani nespravedlnost ani nic jiného zastavit. Já si můžu dovolit ten luxus, že mohu být dobrým, být velkorysý, být laskavým, že nemusím nadávat na politiky, že jim to jde od desíti k pěti, že jsou zlořády, že je to hrozný…..pomůže to někomu? Já můžu říct: „Jestli je někde něco špatného, tak ať se Bůh nad námi smiluje.“ Já jsem to zažil v jedné farnosti, kde došlo k tomu, že jeden manžel byl nevěrný své ženě. Bolavá věc. Ta farnost se na něj jako vosy sesypala: „Jak je to možný? To je hrozný!“ a tak dál. Tu farnost jsem trochu znal, tak jsem se ptal: „Myslíte si, že je to správný, takhle ho zostudit. Vždyť on se už napravil a vy mu neodpouštíte. Vy se na něj pořád zlobíte. Pán Ježíš řekl té cizoložné ženě – Nikdo tě neodsoudil, ani já tě neodsuzuji. Už nehřeš, je to v pohodě.“ Oni toho muže vyobcovali. Oni mu tam dávali sodu. Říkal jsem jim: „Myslíte si, že se toto Pánu Ježíši líbí?“ My máme být lidé milosrdní. Teď jsme to slyšeli: „Svým synům dáváš radostnou naději, po hříchu příležitost k lítosti.“ To je druhá věc, abychom my odezírali od Pána Boha, jak je dobrý, jak je dobrý, velkorysý, milosrdný, shovívavý, povzbuzující a obnovující život. Abychom i toto dělali my. Abychom k sobě byli dobří, ne že budeme přehlížet zlo. Zlo se přemáhá dobrem, tak nás to učí Pán Ježíš. A ten třetí krok – koukol. Slyšeli jsme, jak Pán Ježíš vypráví to podobenství, že se na poli objevil koukol. Kde se to najednou vzalo? To nepřítel. Tak ho vytrháme. NE! Žádný takový. To byste mohli udělat paseku. Nechme to. Mě tak napadá, já se s tím setkávám dost často – lidé nedovedou být na políčku své duše dobrými hospodáři. Každý z nás je hříšný, všichni jsme zhřešili. Kdo by řekl, že nemá žádný hřích, klame sám sebe. Všichni jsme hříšníci. Každému z nás přísluší Pane smiluj se. Každý z nás by měl být kajícník. Ale my to nezměníme. Pokud si myslíte, že dokážete být bezhříšní, že už budete hodný, já se obávám, že až do smrti se budete mít z čeho zpovídat. A pokud budete mít tento pocit a ve zpovědnici řeknete: „Pane faráři, já žádnej hřích nemám, tak mi dejte to rozhřešení“, tak si řeknu: „Tu vaši svatost bych chtěl mít. Já chodím ke zpovědi každej tejden a furt se mám z čeho zpovídat.“ Takže myslet si, že se nemám z čeho zpovídat, to je nebezpečná slepota. Jsme všichni hříšníci, ale – to si teď dobře zapamatujte – to Pánu Ježíši tolik nevadí. Ale jemu velmi záleží na tom, jaký máte postoj ke hříchu. A jestli vás nechá motat v tom, že máte blbou povahu, že máte nějaké zranění z dětství a že se stále provařujete a chováte se nemožně a ztrapňujete se (a co ti chudáci kolem vás musí všechno snést) a vy už v zoufalství říkáte: „Pane Bože, tys mě špatně stvořil, proč jsi to neudělal jinak?“, je to špatně. Já musím s pokorou přijmout, že jsem ubohý hříšník. Dělat co můžu, snažit se napravit, ale to hlavní je pracovat na tom, abych měl správný postoj ke hříchu, aby se mně nelíbil, aby se mi ošklivil, aby ten hřích byl mým křížem, který pokorně a trpělivě nesu. Až bude Pán chtít, tak mě ho odstraní. Takhle to máme dělat. Takže i my máme na tom svém políčku koukol a Pán ve svůj čas všechno vyřeší. A já z toho nemám být zoufalý. Já mám pokorně, trpělivě snášet sám sebe. Každý má dost nedostatků. Člověk, který v tomto postoji je pravdivý, moudře nastavený, tak většinou nemá tendenci druhý soudit, nemá tendenci druhý kritizovat. On sám ví, jak to má a říká si: „Každý z nás má dost svých těžkostí.“ Lidem, kteří kritizují, pohoršují se, mluví o chybách druhých, říkám: „Zabíjíš hřích, ale na špatným místě. Mimo sebe.“ Svatý František se bil v prsa a říkal: „Já jsem kající hříšník, Pane smiluj se nade mnou, smiluj se nad námi hříšníky.“

Takže jsem vás chtěl tímto zamyšlením doprovodit k tomu, abychom se nebáli moci Boží a autority, protože ona je laskavá, shovívavá a něžná, i když je svrchovaná. Abychom se nebáli Boha, aby tu svou moc, moudrost, sílu uplatnil v mém životě, protože to je to nejlepší, co mě může potkat. Abychom se nezlobili na lidi, kteří ve svých mindrácích, ambicích, nemocech a zraněnostech chtějí uplatňovat tu moc nesprávným způsobem. Abychom se toho nebáli, abychom s tím nebojovali, abychom se za ty lidi, ať už jsou hodně vysoko v politice nebo žijí v sousedství nebo dokonce v rodině, modlili. A nakolik můžeme, abychom jim pomáhali, alespoň přímluvou. To pomůže, v Písmu Svatém je psáno: „Modlete se za své vládce.“ Kdyby všichni křesťané se modlili, tak by to vypadalo jinak, že? A to poslední - abychom přijali na tom svým políčku skutečnost koukolu. Abychom nedělali, že není nebo abychom se nezlobili na Pána Boha, že je, nebo ho chtěli vlastníma rukama vytrhat. Abychom udělali všechno pro to, abychom byli čistí, spravedliví, ale také abychom pokorně a trpělivě nesli svou hříšnost, jako svůj kříž. Není větší radost pro kněze - zpovědníka, který potkává takové kajícníky, kteří řeknou: „Pane faráři, je mi to tak líto, ti okolo mě to mají se mnou těžký, já jsme takovej pruďas, vždycky všechno pokazím. A taky jsem sobeckej a s tím postem jsem na tom také špatně. Já bych tak chtěl bejt dobrej a nejde mně to.“ Já si říkám: „To je nádhera, to je radost zpovídat.“ Ale když někdo přijde do zpovědnice a řekne: „Pane faráři, ono se mně to někdy tak nějak nepovede“ a mluví tak – takový obšlapování – aby nevypadal v očích pana faráře špatně. Tak si říkám: „Kéž ti Pán Bůh dá kajícnost. Kéž tě osvobodí od potřeby vypadat dobře.“ Vždyť není nic krásnějšího než být pokorný, kající hříšník. Zkroušeným a pokorným srdcem Bůh nikdy nepohrdne. A naopak plnou náručí dává své milosti. AMEN.

Sbírka: Po uhrazení nutné režie poutě NJ jsme darovali 24 Kč na pomoc potřebným, o které se P. Š. Smrčina stará. Poděkování patří také místnímu faráři P. Mariuszovi Robakovi, panu varhaníkovi, farníkům, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili. A především: „Pán Bůh odplať za každodenní modlitby svatého růžence na úmysly Nového Jeruzaléma.“

 

Představení hlavního celebranta poutě NJ v Černé Hoře, kterým bude Mons. Mgr. Jindřich Bartoš, který je farářem ve Znojmě – u sv. Mikuláše a u sv. Kříže, děkanem znojemským a vranovským, členem kněžské rady a sboru poradců brněnského diecézního biskupa :

Mons. Jindřich Bartoš je mimo jiné také jedním ze zakladatelů Nového Jeruzaléma. Tento text je upravený. Původní byl z roku 2006, kdy byl otec Jindřich hlavním celebrantem poutě NJ v Jámách, následně v roce 2020 v Novém Veselí a v roce 2025 v Křižanově.

Kdy a kde jste se narodil? Pocházím z kraje u Vranovské přehrady z malé vesnice Vysočany ve farnosti Bítov. Můj život se tam začal odvíjet před 70 roky.

Vaše dětství, mládí, povolání ke kněžství? Vyrůstal jsem ve věřící rodině, jsme tři sourozenci – kluci. Do kostela jsme to měli dost daleko – do farního 5 km, do sousední farnosti 4 km. Jít ve všední den ráno do kostela znamenalo vstávat ve 4,30 na dělnický autobus, večer na kole, na pionýru, pěšky. Lidí zde bývalo vždycky málo, a tak bylo velkou svátečností, když jsme několikrát za rok jeli na pouť. Zážitky z poutních míst mě asi dost ovlivnily, hlavně z Hlubokých Mašůvek. Po prvním svatém přijímání mě náhodně kostelník pozval ministrovat, později jsem se ještě naučil hrát na varhany a pak až do maturity jsem objížděl s panem farářem všechny možné farnosti a kostely v pohraničí a pomáhal při všem, co bylo třeba.

Mnoho dobrých kněží, se kterými jsem se v té době setkával, je pro mě nezapomenutelných. Pan farář také na moje zájmy i nápady vždycky měl čas i pochopení, důležitým se také pro mě stal kamarád, který k nám často jezdíval na víkendy. O prázdninách jsme s dalšími kamarády podnikali různé cesty. Jaksi samozřejmě naše zájmy přerostly v touhu po kněžství. Hlásit se do semináře v roce 1974 bylo plné problémů. Kamaráda nakonec nepřijali, protože byl podezřelý ze styků s řeholemi a po dvou letech neúspěšných pokusů emigroval do ciziny. Těsně před svěcením jsem si ještě odsloužil dva roky vojny v Uherském Hradišti, v Jincích a pak nejdéle v Praze, kde mi Bůh poslal do cesty mnoho dobrých lidí a kde byla příležitost k mnoha zkušenostem. V roce 1981 jsem byl vysvěcen na kněze. Nastoupil jsem jako kaplan na Staré Brno, pak do Nového Města na Moravě a pak už samostatně na Znojemsko do Přímětic a od roku 1993 ke sv. Mikuláši do Znojma.

Nová evangelizace a Vaše představa o ní? Zvláště po roce 1989 jsem se s mnoha dalšími kněžími často ptal, co vlastně a jak máme nově pro evangelizaci dělat. Všeobecná bezradnost mě dovedla k přesvědčení, že v prvé řadě se za to musíme modlit, aby nám Duch svatý vnukl nebo spíš, abychom se stali pozorní k tomu, co nám v tomto smyslu už vnuká. Aby to byla společně sdílená starost s věřícími laiky, vznikly měsíční poutě o prvních mariánských sobotách v Hlubokých Mašůvkách. První byla v srpnu 1990 podle inspirace z Maria-Roggendorf v Rakousku, jako modlitba za oživení víry v kraji, za duchovní povolání, za laické spolupracovníky pro kněze a za mír ve světě – později nazvané Nový Jeruzalém. V tomto kraji pak brzy vznikl ve Vranově n. Dyjí FATYM (farní tým) jako pokus o nový způsob pastorace pohraničí v týmové spolupráci kněží a ochotné věřící mládeže. Kvůli velké vzdálenosti z mnoha konců tohoto kraje do Mašůvek se časem vyvinula ještě dvě malá centra pravidelné měsíční modlitby v Popicích u Znojma a ve Vranově nad Dyjí (Matka naděje). Při sté měsíční pouti, když jsme se trochu ohlíželi zpět, mě oslovila věta: Modlitby samy nemění svět, ale mění lidi, kteří se modlí, a ti pak mění svět…

Jak se naplňuje Vaše původní myšlenka? Chtěl jsem, aby se z Hlubokých Mašůvek stal duchovní střed kraje. Měsíční poutě k Matce víry v Hlubokých Mašůvkách se staly pravidelnou součástí duchovního života Znojemska, je zde pravidelná a využívaná příležitost ke svátostem, příležitost k oslovení aktivních věřících celého kraje, příležitost k setkání těch, kteří už se stali skrze pravidelnou účast známými. V srpnu 2026 bude už 425. měsíční pouť, a to je také známka vytrvalosti, která, věřím, sama o sobě má před Bohem velkou cenu. Kněží FATYMU s velkým misijním nadšením, poctivostí a pracovitostí mimo jiné aktivity konají také lidové misie po farnostech.

Jak samotné poutní místo Hluboké Mašůvky na tyto poutě reaguje? Tato farnost je podobná mnoha farnostem v tomto kraji, má asi 700 obyvatel a z toho chodí pravidelně na nedělní bohoslužby asi 30 lidí. Jsou ale mezi nimi i ti, kteří díky poutím zase oživili svůj vztah k Bohu i svátostný život a obětavě zabezpečují všechno, co je pro poutníky potřeba.

Na co bude určena podle vašeho přání sbírka – obětní dar věřících – při pouti Nový Jeruzalém v Černé Hoře? Sbírku nechám na podporu farnosti, která Nový Jeruzalém hostí, teď tady právě opravují dřevěné schody na věž.

Jak prožíváte se svým svěřenými dušemi rok sv. Františka (800. výročí smrti)? 800 leté výročí smrti sv. Františka z Assisi přineslo Znojmu a Znojemsku odpustkové místo v bývalém kapucínském kostele sv. Jana Křtitele. O všedních dnech se tam scházíme k bohoslužbě každé ráno v 8 h a pak zvláště v pátek v 17 h se zaměřením na Františkův život. V červnu jsme podnikli s 20 člennou skupinou takovou kratší pěší pouť (asi 150 km) z Loreta v Itálii do Assisi k Františkovu hrobu ....

Co vás trápí a také trochu děsí? Trápí mě, když vidím, jak mnozí z těch, kteří ve víře nově začali, se časem zase vytrácejí a ptám se, kde je vina, jestli není na nás, že se nesetkali s tak živým společenstvím, které by je víc vtáhlo do sebe.

A co vám působí radost? Radost mám hlavně z toho, že si Bůh stále nachází nové lidi a sám je k nám posílá, často z takového prostředí, kde by se to nejméně čekalo.

Máte nějaké přání? Vídeňský pan kardinál Schönborn velmi často mluvil o potřebě otevřených kostelů. Říká, že díky otevřenému kostelu k soukromé návštěvě našel i své duchovní povolání. Jeden evangelický farář mi řekl: „Vy máte velkou výhodu, že máte kostely a ty vám samy přitahují lidi.“ Lid běžně vnímá kostely jako tajemný posvátný prostor, kam mnozí chodí hledat Boha, i jako výkladní skříň církve. Přál bych si tedy, aby se tato hodnota, kterou vlastníme, skutečně doceňovala a neváhalo se pro ni i něco obětovat. „Amen. Přijď Pane Ježíši“, přijď do našich srdcí, našich rodin, našeho kraje a národa, přijď do našich problémů a křížů, přijď a jednou si nás vezmi k sobě.

Pozvánky:

Křižanov: Kostel sv. Václava je otevřen k modlitbě věřících každý den od rána do večera. Každou neděli od 15 do 17 hodin je zde přítomen místní farář P. Josef

Pohanka a nabízí věřícím přijetí svátosti smíření (sv. zpověď) nebo duchovní rozhovor.

 

Slavkovice: Poutní kostel Božího milosrdenství: svatá zpověď v sobotu a v neděli od 14 do 17 hodin, na první a třetí sobotu v měsíci již od 10 hodin.

 

Netín u Velkého Meziříčí: Poutní kostel Panny Marie Usmívající se.

První sobota v SRPNU – 1. srpna – sv. zpověď od 17 hodin, sv. růženec od 17:25, v 18 hodin začátek mše svaté. Služby pří této pobožnosti první mariánské soboty má farnost Ruda, tématem promluvy je DOBROTA.

První sobota v září – 5. září – sv. zpověď od 17 hodin, sv. růženec od 17:25, v 18 hodin začátek mše svaté. Služby pří této pobožnosti první mariánské soboty má farnost Radostín, tématem promluvy je MÍRNOST.           

Pěší poutníci vždy vycházejí ve 14:30 z kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí na náměstí.

Plán poutí na rok 2026:

Polsko: 13. – 15. 8. a 28. – 30. 8. Plán programu na tyto tři dny: Legnica – eucharistický zázrak z roku 2013; Swiebodzin – kostel Božího milosrdenství a socha Krista Krále, Licheň – druhé největší mariánské poutní místo v Polsku, Obora – kostel Panny Marie Karmelské, Plock – místo, kde žila sv. Faustyna a kde se jí poprvé zjevil Pán Ježíš, Niepokalanow – město Neposkvrněné založené sv. Maxmiliánem Kolbem. Cena – dva noclehy cca 1300 Kč, místo v autě – 2000 Kč. Přihlášky u jLK.

 

26. pěší pouť na Velehrad: Začíná se v neděli 16. 8. ve 13 hodin v Radešínské Svratce – pod vedením Tomáše Mahla – je třeba se u něj přihlásit. Ve Vítochově bude v 19 hodin mše svatá.

Pondělí 17. 8. – Vítochov - v 10,30 hodin – žehnání poutních křížků novým poutníkům a požehnání na cestu ze starobylého, krásného poutního cyrilometodějského Vítochova přes Vír (sv. Sedmipočetníci) do Olešnice.

V úterý 18. 8. ráno z Olešnice přes Letovice do Boskovic

Ve středu 19. 8. z Boskovic přes Sloup, Senetářov do Ruprechtova

Ve čtvrtek 20. 8. z Ruprechtova přes Kučerov do Milonic

V pátek 21. 8. z Milonic, přes Koryčany, horu sv. Klimenta do Boršic

V sobotu 22. 8. posíleni poutníky, kteří přijedou za námi, z Boršic na Velehrad.

Mše sv. bude v 10:00 hodin – hlavní celebrant arcibiskup olomoucký Mons. Josef Nuzík

Je třeba se přihlásit co nejdříve u jáhna Ladislava Kince na níže uvedených kontaktech. Záloha na dopravu zavazadel, pití na cestě a další – 200 Kč, děti 100 Kč (děti z početných rodin a jejich rodiče neplatí – díky podpoře dobrodinců).   

Sobotní pouť autobusem na závěrečnou etapu 26. pěší poutě na Velehrad - 22. 8. 2025 – do Boršic a společná poslední etapa na Velehrad. Záloha 300 Kč. Také na tuto pouť je nutné se co nejdříve přihlásit u jLK.

 

XXIII. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka – sobota 12. září 2026. Začínáme ráno v 7 hodin mší svatou v Kunštátě ve hřbitovním kostele, potom v 8 hodin na hrobě umučeného kněze P. L. Kubíčka na hřbitově v Kunštátě. Polední přestávka s občerstvením je na faře v Doubravici nad Svitavou. Zakončení kající pouti plánujeme v 17 h. mší svatou u Bolestné Matky Boží ve Sloupě v Moravském krasu.

Přihlášky na noclehy – u pana faráře P. Miloslava Čamka v Kunštátě – 736523662.

 

26. – 28. září 2026 je plánován poutní výlet do Severních Čech – Liberecko, Jablonecko, včetně poutě do místa Eucharistického zázraku v polském městě Lehnice.

 

28. 10 – 1. 11. 2026 - Benátky, Padova, Turín, Milán, Bergamo

 

Plán poutí NJ na rok 2026: 13. říjen - Křoví - biskup Zdeněk Wasserbauer   

12. listopad – Sebranice u Litomyšle   15. prosinec – Olešnice

2027: leden – Velké Meziříčí, únor – Lysice, březen – Křižanov, duben – Měřín, květen – Nové Veselí, červen – Kunštát, srpen – Jimramov, září – Radostín, prosinec – Olešnice

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti – kdo dřív přijde...

 

Srdečné pozvání na 321. pouť Nový Jeruzalém do Pavlova ve čtvrtek 10. záři 2026 v 18 hodin. Hlavní celebrant

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 8. 2026. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

 

Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém; vydává: Římskokatolická farnost Rovečné,

592 65 Rovečné 14, www. rovecne.farnost.cz;

Zodpovědný redaktor: jáhen Ladislav Kinc, 606948970