Učící se církev na 30. neděle v mezidobí

Úvod:

Naši otcové biskupové si přejí, abychom dnes obrátili pozornost na 2. čtení, na větu: „ jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému" kterou napsal Pavel Soluňanům. Jim to napsal pochvalně, možná že by to dneska nám řekl spíše varovně, protože lidé věří ve všechno možné, ale k víře církve mají výhrady. Říkají, že je demokracie a že už nikdo nesmí diktovat, co se může a nemůže věřit. Jak to tedy je: 

1.

Dovolte mi malou vzpomínku na dětství. Vyrůstal jsem, mna malé vesnici a naši do nás vtloukali, abychom nepili špinavou vodu. To jsme chápali a poslechli. Za naší zahradou tekl potok. Jednou jsem se z něho napil, protože voda v něm byla úplně čistá a pak jsem měl takové břicha bolení, že si na to pamatuji dodnes. A naši mi vysvětlili, že nestačí jen aby voda vypadala jako čistá, ale že čistá musí opravdu být.

Jako starší jsem pak četl cestopis Richarda Haliburtona. Ten  zkoušel všechno možné, jednoho dne se vydal s jednotkou cizinecké legie na celodenní pochod přes poušť. Začínali ráno, a když viděl, co ti vojáci nesou a on že má jen lehký svetřík a  fotoaparát, řekl si: To já musím dojít. Nedošel. Už v poledne skončil v doprovodném vozidle. To však nebyl nejhorší zážitek. To horší přišlo a jemu se to vrylo do paměti, protože to viděl a mně od té doby, kdy jsem to četl také. Přihodilo se to  v oáze v půli cesty. Byla tam studna  a vojáci se k ní vrhli, aby se napili. V tom přiběhl důstojník a začal je mlátit koženým karabáčem, aby je odehnal. Ta voda nebyla pitná. Krutý obraz starosti  důstojníka o své muže, zajímavý výraz jeho lásky k nim.

2.

Všichni vědí, že je hlad a žízeň po duchovních věcech, protože všichni vědí, že k životu nestačí jen věci hmotné, ale že je potřeba i něco navíc. Pohané věřili v modly, Řekové měli spoustu božstev, v každé učebnici to našim dětem vysvětlují. Ale je potřeba sloužit Bohu živému a pravému. A jen  v něj věřit, jedině v jednoho Boha. To není omezování svobody, to není porušení demokracie, to je starost dobrého pastýře, to je výraz lásky církve k lidem. Proto dejme více na katechismus, který vysvětluje, co se neshoduje s vírou v jednoho Boha a je tedy špatné, prostě je to hřích.

Je to především modloslužba - když sloužíme věcem a ne Bohu Stvořiteli. Kdysi se klaněli stromům, sochám nebo i zvířatům. To je dávná minulost. Alenmožná pamatujeme jak na čestném místě v místnosti byl kříž anebo svatý obraz. Co tam vidíme teď? V lepším případě sportovce či zpěváka nebo zpěvačku v pěkném obleku. Dnes totiž lidé udělají všechno třeba pro sport anebo pro nějakého zpěváka anebo i pro svého zvířecího mazlíčka. Mají je na prvním  místě, i před službou Bohu, i před modlitbou a návštěvou mše svaté. Jsou to pro ně modly a to je hřích modloslužby. Dalším hříchem je pověra. Věří se všem možným hloupostem a naplňuje se tak zajímavý postřeh anglického spisovatele Chestertona: Čemu všemu musí člověk věřit, aby nemusel věřit v Boha.

3.

Pak jsou to různé kejkle a kouzla. Nemyslím tahá ní králíka z klobouku, všichni vědí, že ten kouzelník  má klobouky dva úplně stejné, jeden prázdný vpředu a ten s tím králíkem vzadu za malou ohrádkou, přes kterou my nevidíme. Proto se pak divíme. Když se učíme, jak dávní lovci namalovali v jeskyni medvěda a do obrazu píchali oštěpy a věřili, že tím ho druhý den trefí na to místo a uloví,  je to zajímavé. Když se doslechneme, že něco podobného za velké peníze dělá nějaký ten čaroděj s fotografií jiného podnikatele anebo nevěrné manželky, tak jde mráz po zádech. A lidé tomu věří, čarodějové, mágové a další na tom vydělávají. To je magie. Zlé kouzelnictví, čarování. Stejně nebezpečné je, když si necháme předpovídat něco od nějakých kartářek. Zase za peníze věští z karet, z ruky, z fotografie. Nevěřit tomu, utéci od toho, ušetříme peníze, ale ušetříme svou duši.

V pohanských náboženstvích mají tam i různé poutě, mají tam i různé studánky, ale mají tam i cvičení. Je to výraz jejich náboženství. Teď se to skoro obávám říci, ale pokud chci chránit své svěřené duše, musí to zaznít. Už jako klučík z vysočiny jsem poznal, že čistá voda ještě není nezávadná. Kdo někoho odhání od nebezpečných věcí, ten mu přece prospěje. Ano, joga není neškodná věc, je úzce spojená s pohanským náboženstvím. Stejně se to dá říci i o i reiki a dalších poodobných činnostech, buďme opatrní i v případě juda a jiujitsu. Kdo to chce pořádně cvičit, musí se tomu věnovat pořádně, i po té stránce duše a to už je pohanství.

Závěr:

Máme od toho utéci, opravdu utéci, protože jinak nás to odvede od pravého Boha. Soluňané se odvrátili od model právě k Bohu pravému a díky bratřím ze Soluně se zvěst o něm a jeho Synu - světlo víry pravé - dostalo až k nám. Neodvracejme se od něho, naopak utečme od toho opačného. Nechci vás strašit ale to všechno to už je cesta pro zlého ducha, podobně jako to všechno předtím, i víra v různé ty škodlivé zóny, proutky, kyvadélka, spirály, křišťálové koule, kouzelné kamínky. Opravdu obraťme se k Bohu živému a pravému, utíkejme od toho pryč, utíkejme jako děti do Otcovy náruče, která je otevřená pro všechny.