Učící se církev na 2. neděli v mezidobí roku

15.01.2012 - promluvy

 

Úvod:

Slyšeli jsme Slovo Boží a jako Samuel chceme odpovědět: Mluv, Pane, tvůj služebník - tvá služebnice - naslouchá. Nasloucháme i evangeliu, až do poslední věty, kde náš Pán řekl Šimonovi, že se bude jmenovat Petr a to že znamená skála. Nasloucháme také dalším místům, kde Pán Ježíš říká, že na Petrovi, tedy na skále, založí svou církev. A věřící se podle toho řídili, proto jsme v katolické církví pod vedením papeže, nástupce sv. Petra, dnes tedy Benedikta XVI. Víme však také, že všichni křesťané nejsou s námi, že jsme rozdělení, a všechny nás to bolí.

Poslechněme si dnes z katolické ho katechismu něco o jednotě.

1.

Nejprve se tam dočteme to, co řekl už blahoslavený Jan Pavel II., že k tomu rozdělení došlo často ne bez viny z obou stran, což znamená, že trochu vinni byli všichni. Proto také jeho nástupce současný papež je velice mírný k těm, kdo milují staré obřady, latinu v kostele a tiché mše. I když mu to někteří vyčítají, on sám říká, že nejhorší bylo, když věřící byli neústupní, když prostě převládla paličatost. Proto on chce vyjít vstříc.

2.

Dále v katechismu čteme, že na ty, kdo se odštěpili, katolická církev hledí s bratrskou úctou a láskou. To není žádné schvalování, to není ústup od pravdy, protože o tom Petrovi je to jasně řečeno, a my máme jako Samuel Božímu naslouchat a pak podle něho jednat. Moje maminka chodila do školy za první republiky, kdy bylo hnutí Pryč od Říma. Říkalo se: Zúčtovali jsme s Vídní, Rakousko Uhersko skončilo, už nám nebudou poroučet z Vídně, teď zúčtujeme ještě s Římem, skončí římskokatolická církev, uděláme si svoji, a v té už nikdo z Říma nebude poroučet. Maminka vzpomínala, jak chodili do náboženství a jak jejich pan katecheta, tedy římskokatolický kněz, který je vyučoval, o přestávce chodil po chodbě a bavil se s evangelickým panem farářem, který v sousední třídě vyučoval evangelické děti. Mohli vést spory o Písmu, o jeho výkladu, oni se přátelsky bavili. A to na maminku tak zapůsobilo, že na to celý život vzpomínala. To bylo skutečně s bratrskou úctou a láskou.

Na Vysočině se také vyprávělo, nevím jestli je to pravda, neviděl jsem to na vlastní oči, ale lidé říkali, že katoličtí hospodáři na Velký pátek vozili hnůj na pole. Oni měli v kostele posvátné obřady až ve 3 odpoledne, a na Velký pátek se nehýbalo s hlínou, ale hnůj se vozit mohl. A schválně ho vezli přes vesnici ve chvíli, kdy se evangeličtí hospodáři svátečně nastrojeni vypravovali do svého kostela, kde měli na Velký pátek bohoslužby už dopoledne. Ti jim tento naschvál nezapomněli. A když bylo Boží Tělo, což nikdy nebyl den pracovního klidu a katolíci chystali oltáře na večerní procesí, oni zase vezli hnůj na své pole, jim pod nosem. Snad to patří jen do takových lidových povídaček, jako když něco vyprávěli strýc Pagáč.  V každém případě to není podle katechismu, kdy se máme i na ty odloučené křesťany dívat s bratrskou úctou a láskou. A to i v případě, že ty vztahy v minulosti byly hodně napjaté, dokonce bolestné, protože bylo i pronásledování katolíků, třeba od anglikánů. Boží slovo nám však připomíná, a řekl to sám Pán Ježíš, že se máme modlit i za své nepřátele, že je máme dokonce milovat.

3.

Článek v katechismu o jednotě končí slovy: „Tento svatý záměr znovu smířit všechny křesťany v jednotě jedné a jediné Kristovy církve přesahuje lidské síly a schopnosti". Ano, je to svatý záměr, není to úkol, který by měli vyřešit lidé. Nemůžeme naplánovat jednotu, dělat schůze a konference, jednat, hlasovat, domlouvat se na kompromisech. Jednota je svatý záměr, který přesahuje lidské schopnosti. Nemají pravdu ti, kdo říkají, že dneska už je to jedno, v které církvi je kdo pokřtěn. Je pravda, že křest je platný v každé církvi, pokud křtí vodou a ve jménu Nejsvětější Trojice, ale nemůžeme se mezi sebou sami dohodnout a odhlasovat, že na tom nezáleží. Záleží, je to rozdíl, vytváří to rozdělení. Usmířit se, je svatý záměr, nikoli plán, ke kterému lidé dodají datum, kdy se má splnit a udělat kolaudace. A ke splnění svatých záměrů je potřeba jít posvátnou cestou - cestou modlitby.

Závěr:

Tuto středu začíná týden modliteb za jednotu křesťanů, vždy 18. ledna  na svátek Panny Marie, matky jednoty křesťanů. A modlitba je cesta, jak naplnit svaté záměry. Proto vás všechny zvu k modlitbě. Zde v kostele se modlíme každý den v 7 hodin ráno. Můžete však přijít sami se pomodlit někdy jindy, můžete se pomodlit doma a třeba také na návštěvě. Nemusíte přece jen povídat pořád o tom, jak v televizi ukazovali, koho zabili a koho okradli. a pak se rozčilovat, jak je ten svět zkaženej. Můžete si říci: Také ti přišlo líto, že křesťané jsou rozděleni. Tak pro to něco uděláme. Pomodlíme se. A může to být před kafíčkem anebo i po něm. V každém případě tak přispějeme k naplnění toho svatého záměru, za který se modlil i Pán Ježíš v předvečer své smrti, když tušil všechny ty lidské slabosti mezi svými učedníky a prosil Otce: Aby všichni jedno byli. A navíc: i tato modlitba nám jednou bude připočítána k dobrému. Amen.

 

Komentáře:

přidej komentář

Dnes je 14. prosince 2019

svátek má Lýdie

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU