Pouť N J v Rad. Svratce - úterý 13. 2. 2018 v 17 hod.

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

V Písmu Svatém je nejednou opakována výzva k neustálému a tak potřebnému utěšování - volně citováno:  "Těšte, těšte můj národ, těšte můj lid, praví Hospodin." Pán Ježíš před svým nanebevstoupením slibuje apoštolům a učedníkům Utěšitele.  Slibuje a dává.  Stále dává a touží po naší touze, po našem souhlasu.  Tento souhlas se mimo jiné projevuje tím, že přijímáme to co nám Církev nabízí. 

Mnozí z nás se potom mohou utěšovat nejen v těchto chvílích útěchy, ale žít z nich a utěšovat sebe a jiné i v budoucím čase.

K takovým událostem - mimo jiné - patří nádherný a úžasný farní ples v Olešnici a nesmírně povzbuzující koncert Spirituál kvintetu v pro donátory fondu Puls v Brněnské katedrále - Bohu díky a Pán Bůh zaplať. 

Nezbývá než žasnout, děkovat a povzbuzovat k následování.

Do dalšího času, který nám Pán Bůh dává a zvlášť do "opravovny" (postní doby) můžeme vstoupit v rámci výzvy včerejší vstupní modlitby:

"Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje na věky věků. AMEN.

To vše Vám vyprošuje a  žehná - ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého - Váš jáhen Ladislav

 

Nový Jeruzalém č. 2/2018

                                 Zpravodaj  pro 218. prosebnou mariánskou pouť,

která se bude konat (dá-li Pán Bůh) v Radešínské Svratce - v úterý 13. února 2018 v 17 hod.

 

                     Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  ve Velkém Meziříčí.

  V úterý 16. ledna přijelo a přišlo na pouť NJ do Velkého Meziříčí čtyřmi autobusy, auty a pěšky asi 300 poutníků. Svátost smíření udělovalo 9 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.       Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

   3) o vzrůst víry v našem kraji                            4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

      5) o život těla a duše pro  všechny počaté děti      6) na smír za hříchy celého světa

 

Kázání P. Jiřího Brtníka  na pouti NJ ve Velkém Meziříčí:

Jsem moc vděčný všem, kteří  mě pozvali sem mezi vás.  Rád jsem zde, protože jsem zde rád byl dva roky.  Rád s vámi chci sdílet to nebo toho Nejdůležitějšího, kterým je náš Pán Ježíš Kristus. 

A tak pojďme žasnout, jak On je přítomný v dějinách spásy, jak jsme o tom teď četli.  Mnohdy ty texty slyšíme, čteme pořád dokola a nevidíme, kolik je v nich velikosti a hloubky.  V prvním čtení se ocitáme v Betlémě.  Samuel hledá krále, hledá se král. Kdo to bude?  Bude silný, malý, velký, proevropský, protievropský?  A nakonec není ani jeden.  Mezi nimi Hospodin nevyvolil.  Vyvolil jen jednoho,  toho kdo žil v Betlémě.  Taky syna betlémského, který se tam narodil.  Člověka nepatrného, narozeného ve stáji, v korýtku pro zvířata. Syna Marie – Ježíše.  Toho vyvolil.  To je Král, kterého chce Hospodin pomazat za Davidova syna.  On je ten davidovský král pro celý Izrael,  který má zprostředkovat celému Izraeli  a nakonec celému světu Boží vládu.  V evangeliu jsme se dostali o mnoho let později, o mnoho staletí později.  A oni stále hledají.  Kdo bude ten davidovský král? David už to není.  A jsou to farizeové, kteří byli velmi zbožní a kteří velmi zbožně žili, ale možná oni nehledali.  Možná už si mysleli, že nalezli toho, kdo nebo co jim vládne. Už mají své zákony, které oni sami přivádí k dokonalosti.  Oni nenašli Boha, nenašli Ježíše.  Našli svou dokonalost v něčem, co si sami vytvářeli. A tak jim nevládne Bůh,  ale vládnou si sami oni.  Oni sami sobě jsou králem, jako kdysi v rajské zahradě.  Nenaslouchají Bohu, ani jeho slovu.  A tu přichází Ježíš, ten v Betlémě narozený. O něm by farizeové nikdy neřekli: „To bude ten král.“  A tento Ježíš ukazuje sám na sebe – říká: „Já jsem nad zákonem, jako ten David, který byl nad zákonem. Který mohl tehdy porušit zákon.  Který mohl zákon v té chvíli použít ve svůj prospěch.  Já jsem Syn člověka, já jsem pánem nad sobotou, já jsem Pánem nad Slovem, nad Božím Slovem, já jsem samotným Slovem.“ 

Ježíš je ten král.  Kdo ho tehdy přijal?  Farizeové?  Ti ho nepřijali.  Učedníci?  Těm to trvalo dlouho.  Možná v té chvíli ještě nebyli ho schopní přijmout za svého krále. Jediný, kdo tehdy byl schopen přijmout Ježíše za Krále, kdo byl ochoten v to věřit, byla ta, která ho zrodila v Betlémě – byla Maria. Maria už na začátku přijala Ježíše do svého lůna, do svého těla, do svého života.  To dnes v liturgii  rozjímáme.  Máme mši svatou o Panně Marii.  Máme tam v antifoně, která připadá k dnešnímu dni:  „Ty Maria jsi porodila krále, ty jsi nosila v lůně toho, který tě posvětil a porodila jsi ho.“  Ona to byla, která ho přijala – při početí, při narození, ale která ho vírou přijímala po celý svůj život. Nevíme jestli v tom dnešním evangeliu byla přítomná, nemluví se o ní – jestli tam byla s učedníky. Ale každopádně Ho přijímala vírou.

A teď se v dějinách posuňme do dnešního dne. Z doby krále Davida až do roku 2018 – kdy jsme tady ve  Velkém Meziříčí v kostele.  Jak je to s námi?  My hledáme krále? Nebo jste ho našli?  Potřebujeme toho krále? Nejsme jako ti farizeové, kteří už mají tu dokonalost, kteří už ví jak ji žít?  Potřebujete Ježíše?  Přijmete ho jako Maria do svého života?  Přijmete ho jako Maria do svého lůna, do svého těla – když vám bude nabídnut v Eucharistii?  Hladovíte?  Lačníte a žízníte po spravedlnosti?  Ježíš tehdy dovolil učedníkům trhat klasy.  Říkal – „Já jsem jako David, který bere  ty chleby a dává.“  A dnes chce,  Ježíš být – protože tu také  s námi je – chce být Ježíš tím, kdo nám nedá ani klasy, ani posvátné chleby – ale kdo  nám dá sám sebe.  A je na nás, jestli ho přijmeme jako Maria do svého lůna, do svého těla.  A potom jestli ho necháme kralovat, jestli ho pustíme do své rodiny – jako jste ho tam chtěli pustit při své svatbě.  Jestli ho pustíme do svého okolí, jestli ho pustíme do své prosby o povolání, protože On je to, kdo povolává učedníky.  Jestli Ho pustíme tam, kde jsme ještě Boha nenechali vládnout v našem životě.  A na to už teď  asi nestačím, abych teď vyjmenovával situace každého z vás, ale můžeme nechat chvilinku ticha a vy sami si položte otázku: „Kde potřebuju Ježíše, aby přišel a jako král tam narovnal můj život, zprostředkoval Boží Slovo, Boží vládu.“

Sbírka a dodatečné dary stačily na  zaplacení autobusů, nutné režie a pro Diakonii – pomoc Sýrii jsme darovali 1 000 Kč.  Pán Bůh zaplať. Poděkování patří také místnímu faráři otci Pavlu Šenkyříkovi a všem farníkům z Velkého Meziříčí, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. A hlavně - díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení a rozhovor s P. Mgr. Lukášem Okurkou, – kaplanem v Kralupech nad Vltavou, hlavním celebrantem poutě NJ v Radešínské Svartce:

Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště

Jmenuji se Lukáš Okurka a narodil jsem se v roce 1988 v Novém Městě na Moravě. Pokřtěn jsem byl téhož roku v Radešínské Svratce. V Novém Městě jsem také prožil své dětství a mládí. Studoval jsem na zdejším gymnáziu, kde jsem také maturoval. Teologii jsem studoval na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. Nějaký čas jsem také byl v premonstrátském klášteře v Nové Říši, což pro mě bylo velkým duchovním obohacením. Na kněze jsem byl vysvěcen v den památky Panny Marie Růžencové 7. října loňského roku. V současnosti působím jako farní vikář v Kralupech nad Vltavou v pražské arcidiecézi.

Otče  co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?      

Mým velikým příkladem je moje maminka, která dětství a mládí prožila v nedaleké Řečici. Nejen že mi vždy byla nápomocna moudrou radou a zahrnovala mě i starší bratry svou laskavostí, ale je mi také vzorem pravé lásky a obětavosti, která se, jak ostatně vidíme i u Pána Ježíše, často setkává místo vděčnosti s nenávistí, pomluvami, pohrdáním a posměchem. Maminka je pro mě příkladem obětavosti, skromnosti a velké statečnosti. Bylo by velmi troufalé říct, že jsem se to od ní naučil. Vím totiž, že se to budu učit celý život.

Co bylo tím nejdůležitější  impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?

I moje povolání procházelo pestrým vývojem. Velikost nezaslouženého daru kněžství podle mě nelze vyjádřit. Pro mě ale bylo nejdůležitější to, že chci prožít svůj život v Boží blízkosti a ve službě druhým lidem. Jedním z podstatných impulzů byla skutečnost, že kněžství není službou pomíjivým hodnotám, které za kratší či delší čas skončí a vyšumí. Jde zde o hodnoty věčné. Kněžství je velikou investicí do věčnosti, velikou hřivnou. Kromě toho člověk ale musí Boží povolání zaslechnout, vycítit a rozpoznat, což je nesdělitelné.

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější? 

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?

Tyto dvě otázky jsou podle mě velmi úzce spojené. Nejdůležitější je podle mě vlastní duchovní život a modlitba. Jakmile duchovní život a modlitba pohasínají, uvadá i vše ostatní. Dle mého nám to, co je nejdůležitější, co skutečně přitahuje duše a může být semínkem pro růst víry, ukazuje celá řada postav křesťanských dějin, například sv. Jan Maria Vianney, farář arský. Ze zpustlého místa vytvořil poutní místo, ne množstvím slov nebo aktivit, ale tím, že obětavě sloužil druhým, postil se a trávil mnoho času modlitbou před svatostánkem. Tam čerpal a pak stačil jediný pohled, aby obrátil nevěřícího zvědavce, jak čteme v jeho životopisu. Působil skrze něj Bůh. Pokud ale člověk místo toho spoléhá na své vlastní síly, je to celé úplně k ničemu, i kdyby byl lidmi kdovíjak obdivován a chválen. Platí, že kdo chce obrátit nebo napravit druhého, musí nejdřív obrátit a napravit sebe samého.

Přijímání svátostí, modlitba, oběť pro druhé jsou tedy tím nejdůležitějším, já sám však jsem naprostý začátečník.  Proto by ode mě bylo po čtyřech měsících v kněžství troufalé mluvit o tom, co je na službě kněze nejkrásnější. Naplňuje mě všechno, co do mé služby patří, přesto bych vyzdvihl návštěvy starých a nemocných lidí nebo setkávání s mládeží. Na prvním místě jsou ale samozřejmě svátosti – především mše svatá a svatá zpověď.

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na Cestu 121?  

Preferoval bych pomoc stárnoucím kněžím a kněžím v nouzi – Cesta 121.

 

NEČEKANÉ SETKÁNÍ.

Chci se s Vámi podělit o pěkný zážitek:  Šla jsem domů a nesla kabelku s igelitovou taškou. Na chodníku jsem se setkala s chlapcem, asi s 8 – 9tiletým. Usmál se na mě a řekl: „Paní, mohu Vám vzít tu tašku?“ Když jsem se na něj asi podivně podívala, vysvětloval: „Já jsem skaut a chci alespoň jedenkrát za den udělat dobrý skutek! Vy jste mi to umožnila, tak Vám děkuji.“    Chování toho chlapce mě až dojalo... Šli jsme ještě kousek spolu stejnou cestou. Vysvětlil mně, že jde za babičkou. Ta jistě byla ráda, že ji navštívil!  Je dobrou zprávou, že máme dobře vychované děti.   Těch špatných zpráv ve sdělovacích prostředcích máme dost!         B. Ž.

 

Seriál o lidských ctnostech:  SPRAVEDLNOST

1. Co je to spravedlnost?  Spravedlnost znamená dát každému, co mu patří.       2. Podle čeho se pozná, že je někdo spravedlivý a poctivý?  Podle toho, že pravdivě mluví, jedná a žije. 

3. Kde začíná spravedlnost? Doma, úsilím o vzájemný ohled a úctu.      4. Na co má dítě především právo? Na rodiče, kteří se nerozejdou a kteří je láskyplně a důsledně vychovávají.    5. Jak může být člověk spravedlivý vůči těm, o kterých rozhoduje? Tím, že bez nadržování dá každému to, co mu náleží.        6. Jak může být člověk spravedlivý vůči těm, kteří o něm rozhodují? Tím, že dbá na jejich pokyny, které přispívají k dobru všech.      7. Čím trpí nejchudší národy Země? Hladem, nedostatečným vzděláním a pohrdáním jejich rasou. 

8. Jaké jsou příčiny násilí, teroru a válek? Nenasytná touha po majetku a moci a z toho vyplývající odpor utlačovaných.          9. Má stát přednostní právo na výchovu dítěte? Ne, prvními oprávněnými vychovateli dítěte jsou jeho rodiče.       10. Co je náboženská svoboda? Svoboda od každého nátlaku ve všech věcech týkajících se náboženství.     

 

Hrob svatého Cyrila v Římě.

14. únor není jen sv. Valentina, ale i výročí blažené smrti sv. Cyrila v roce 869 v Římě a den, kdy celá církev slaví památku obou bratří – svatých Cyrila a Metoděje.

Každý rok se v tento den všichni Slované, kteří jsou právě v Římě, sejdou na místě, kde byl sv. Konstantin Cyril v roce 869 pohřben - v podzemí baziliky sv. Klimenta v blízkosti lateránské baziliky.

Z jeho původního hrobu se nám dodnes zachovaly jen zbytky stěn. Na nich spočívá oltářní deska, kterou darovali v roce 1952 Slováci, jak dosvědčuje latinské věnování.

U hrobu je 14 děkovných desek.  Přikládám jejich seznam, který připomene význam našich apoštolů a patronů Evropy. Je zajímavé sledovat, kdo a jak do něho přispěl.

Nad hrobem: (přesněji nad místem hrobu, doufám, že to mohu takto zestručnit):   1. Menší mozaika sv. Cyrila s bulharským a latinským poděkováním od Bulharů z roku 1929

Vpravo od hrobu jsou desky napsané:     2. latinsky jménem všech katolických Slovanů – z roku 1935;      3. chorvatsky a latinsky – 1985;      4. řecky a latinsky – 1988;    5. ukrajinsky a latinsky – 1988;   6. srbsky a latinsky;   7. černohorsky a latinsky;   

Před hrobem:   8. rusky s nápisem: Svatým apoštolům rovným Cyrilu i Metoději od vděčné mládeže Ruska

Vlevo od hrobu:   9. slovinsky a latinsky – 1988;     10. makedonsky a latinsky – kovová deska;

11. rusky – velká bronzová deska;   12. česky: Svatému Cyrilovi vděční Moravané Kostelec u Kyjova – kov na dřevu a malá kamenná deska;    13. česky na krásném bílém mramoru: Svatý Cyril umíraje učedníky žehnal: Tys mi je dal, Tobě, Bože, je vracím, svou mocnou pravicí je veď a pokrovem svých křídel je přikryj. Věnuje vděčný český národ L.P. 2011

Naproti hrobu : je 14. a největší poděkování: velká mozaika obou bratří – od Bulharů z roku 1975 - s bulharským a italským nápisem a vedle ní kovový věneček od Todora Živkova, tehdejšího nejvyššího představitele státu. Kousek dále na boční stěně uvidíme malou desku na památku kardinála Wiliama O Connella, který byl držitelem titulu této baziliky v letech 1911 –1944, a na zemi spatříme velkou dlaždici se jménem kardinála Francesca Canali (1834 -1835).

Před bazilikou: Na vnitřním nádvoří zbudovali Slováci sv. Cyrilu v roce 1100. výročí jeho blažené smrti symbolický pomník. Je to metr široký a přes metr vysoký oblý kámen s nápisem: Bazilika sv. Klimenta miesto posledního odpočinku sv. Konštantýna Cyrila tvorcu staroslovanského písma a písomníctva. Vďačný slovenský národ 827 – 869. Ve třech řečech (slovenské, italské a hlaholské) jsou tam úryvky ze 7.kapitoly Života sv. Metoděje a Proglasu.                                                             Mons. Jan Peňáz, předseda Matice velehradské

 

Pozvánky.

FATYM zve na faru do Prosiměřic na duchovní obnovy exercičního typu v roce 2018.  Začíná se vždy ve čtvrtek v 18:00, zakončení v neděli ve 14:00.S  sebou: spací pytel nebo deku, Bibli, poznámkový blok a potraviny do společné kuchyně. Cena: 300 Kč (vzhledem k skutečným nákladům budeme vděční i za případné dary navíc). Přihlášky: ŘKF Náměstí 20, 671 03 Vranov n/D, e-mail:  marek@fatym.com, telefon 515 296 384.     Nabízíme:

1. – 4. 2. – Marianky střední – P. Marek Dunda – téma: Viděli jsme Pána; 

8. – 11. 2. – ženy – jáhen Ladislav Kinc – téma: Duchovní boj; 

15. – 18. 2. – muži – jáhen Ladislav Kinc – téma: Duchovní boj;  

22. - 25. 2. – Marianky malé – P. Marek Dunda – téma: Mám cíl;   

1. – 4. 3. – ženy – P. Milan Plíšek – téma: Hovory o víře;   

15. – 18. 3. – maminky Marianek a Soluňáků – P.Marek Dunda – téma:  Milosrdný neváhá;

12. – 15. 4. – Marianky dospělé – P. Marek Dunda – téma: PTNT.

 

 Plán  poutí na rok  2018:  8. 5.   poutní výlet rodin s dětmi

                                            20. – 22. 7.  – Západní Čechy II. 

                                            20. – 25. 8. -  XVIII. pěší pouť na Velehrad

                                            8. 9. – XV. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka 

 

 

12.duben     Měřín                 

14. květen      Bohdalov      

 13. červen    Žďár I.                  

                   12.červenec   Křoví (Lísek)   

13. srpen        Olešná           13. září         Pavlov

                  11.(15.) říjen  Velká Bíteš      

13. listopad     Jámy             

13. prosinec   Olešnice

2019          

leden  Velké Meziříčí            

  únor      Lysice                         

   březen      Křižanov

                   duben                                   

 květen   Nové Veselí                  

červen      Jimramov

                   červenec                               

srpen                                         

   září           Radostín

                   říjen                                      

 listopad                                       

  prosinec  Olešnice

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem – kdo dřív přijde -  . . . . . . .    

 

Srdečné pozvání na 219. pouť NJ – v úterý 13. března 2018  v  17 hodin do Křižanova – hlavní celebrant  P. Mgr. Pavel Vybíhal, farář v Jimramově, Dalečíně a Sulkovci. 

 

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 2. 2018. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.  

    

Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém

Vydává: Římskokatolická farnost Rovečné,  592 65 Rovečné 14.

Zodpovědný redaktor : jáhen Ladislav Kinc, kinc@dieceze.cz, telefon: 606948970

Náměty je možné posílat na adresu: kinc@dieceze.cz

Časopis je určen výhradně pro vnitřní potřebu farností a poutníků NJ.