ZÁKLADY VÍRY 4/6 Je Bůh vidět nebo ne?
29.10.2008 - víra pro hledající
4. základní pravda víry: Boží Syn se stal člověkem, aby nás vykoupil a na věky spasil.
Neviditelný Bůh poslal na svět Ježíše Krista, kterého lidé viděli a kterého se mohli dotknout.
Boha nikdy nikdo neviděl, píše svatý Jan ve svém 1. listě (4,12). Ježíš Kristus nám ho však zjevil. Sám řekl Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce" (Jan 14,9). Proto je tak důležitá čtvrtá základní pravda víry, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se stal člověkem. O Vánocích se o tom v kostelích jásavě zpívá: „Když vidíme tvého narozeného Syna, vidíme Tebe, Bože neviditelný."
Narozením Pána Ježíše začíná křesťanský letopočet. I v totalitě bylo ve hvězdářské ročence napsáno: 1976 ab Incarnatione Domini - 1976. rok od Vtělení Páně, což je společný výraz pro početí i narození. Pán Ježíš se narodil v Betlémě. Ten se píše s velkým B, protože je jediný na světě. Jeho narození si připomínáme betlémy s malým b, protože je máme všude - doma i v kostelích.
Je důležité znát Ježíšův život.I ve školních čítankách by se měly objevit základní příběhy z bible, především z evangelia. Ve 33 letech byl Pán Ježíš ukřižován a zemřel. Bylo to na hoře Golgota, což znamená Lebka, a byly tam tři kříže. Golgota se do latiny překládá Kalvárie. U mnoha měst a obcí je kalvárie s třemi kříži a píše se to s malým k.
Proč musel Pán Ježíš zemřít tak mladý? Aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.
Vykoupit znamená vlastně vysvobodit. Je možné dostat loď, která byla zamrzlá v ledu na volné moře, aby se dostala do přístavbu. To je vykoupení. Spasit znamená zachránit. Kdo by z té lodi nevystoupil, tak se na břeh nedostane. Bude vysvobozen, ale ne zachráněn. Pán Ježíš vykoupil všechny lidi, ale spaseni budou jen ti, kdo o to stojí. K tomu říká katolický katechismus: Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože „on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy" (1 Jan 4, 10). „Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou" (2 Kor 5, 19). Bůh dal přednost nemocnému člověku, zasaženému hříchem. Nehleděl ani na vlastního Syna a nechal ho trpět. Bůh trpět nemůže, proto jeho Syn přijal lidské tělo.
Kdo je vinen Kristovou smrtí, když je jasné, že popravili nevinného, zatímco zločince Barabáše pustili na svobodu? Jsou tím vinni Židé? Nebo tehdejší židovští představitelé? Nebo Pilát jako představitel okupační mocnosti? Nebo zlí lidé? To všechno platí vždy jen z jednoho pohledu. Celá pravda zní: Zemřel pro naše hříchy! Neobviňujme ani dnešní židovský národ ani tehdejší židovské představitele. Bůh si nás tak zamiloval, že nám chtěl pomoci, i když jsme zhřešili. Vykoupil nás, abychom se mohli zachránit, být spaseni. Až film o Umučení Krista nám živě ukázal v barvách, co jsme znali jen z obrazů křížové cesty, jak velké bylo utrpení, kterým jsme byli zachráněni z hříchů. Kříž k nebi klíč, řekneme lidově. Sv. Růžena z Limy to řekla podobně: Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž. Takže hříchy nás drtí, ale nezdrtí. Svět je slzavé údolí, ale máme cíl: Ježíš nás vykoupil, abychom byli spaseni, abychom jednou žili s ním v lepším světě.
Kolik lidí řeklo, když už nevěděli kudy kam, když byli zavaleni prací a poháněni spěchem: To je jako v blázinci. Každý z nás takové pocity jistě už měl. Důležité však je, abychom se nechovali jako blázni. Byli dva kamarádi v tom blázinci. Rozhodli se, že utečou. Vedení podniku však s tím počítalo, proto dalo postavit kolem blázince deset zdí. Naši dva kamarádi se vydali na útěk. Přelezli první zeď. A jeden z nich se zeptal toho druhého: „Můžeš ještě?" „Ano." „Tak lezem dál." A takhle se ptal po každé přelezené zdi. Když přelezli osmou, řekl ten druhý že ještě může. Tak přelezli devátou. První se zase ptá: „Můžeš ještě?" „Už ne." „Tak lezem zpátky", rozhodl bez váhání. Proč? Protože byli blázni. Nevíme, kolik zdí nás čeká, ale víme, že jsme vykoupeni, svobodní, jen to nevzdávat.
Nešlo to nějakým jemnějším způsobem, musel Pán Ježíš tak krvavě trpět? Tuto námitku dávají budhisté. Když vidí kříž, hned se ptají: Co vyvedl v minulém životě, že teď musí tak trpět? Na to odpovídá svatý Tomáš, že jediná krůpěj Kristovy krve by stačila, aby hříchy světa všeho obmyla. Nemuselo to být, ale Pán Ježíš, nový Adam, chtěl být poslušný ve všem, na rozdíl od toho prvního Adama, který neposlechl ani v takové maličkosti, jako bylo nejíst z jednoho stromu, když jich tam byly stovky. Nešlo však o ten strom, šlo o tu neposlušnost. A ta byla velká: Bůh lidem všechno dal a jen jednu malou věc po nich chtěl. A lidé na něj nedbali. Ďábel nic nedal, jen sliboval a lidé mu uvěřili. Proto tak smutně skončili, proto bylo potřeba, aby to Bůh sám napravil. Když totiž někdo spadne do jámy, nevytáhne se sám za své vlasy. Někdo shora mu musí podat ruku. A to udělal Bůh skrze svého Syna, Ježíše Krista,, který se stal člověkem, aby nás vykoupil a na věky spasil.
Boha nikdy nikdo neviděl, píše svatý Jan ve svém 1. listě (4,12). Ježíš Kristus nám ho však zjevil. Sám řekl Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce" (Jan 14,9). Proto je tak důležitá čtvrtá základní pravda víry, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se stal člověkem. O Vánocích se o tom v kostelích jásavě zpívá: „Když vidíme tvého narozeného Syna, vidíme Tebe, Bože neviditelný."
Narozením Pána Ježíše začíná křesťanský letopočet. I v totalitě bylo ve hvězdářské ročence napsáno: 1976 ab Incarnatione Domini - 1976. rok od Vtělení Páně, což je společný výraz pro početí i narození. Pán Ježíš se narodil v Betlémě. Ten se píše s velkým B, protože je jediný na světě. Jeho narození si připomínáme betlémy s malým b, protože je máme všude - doma i v kostelích.
Je důležité znát Ježíšův život.I ve školních čítankách by se měly objevit základní příběhy z bible, především z evangelia. Ve 33 letech byl Pán Ježíš ukřižován a zemřel. Bylo to na hoře Golgota, což znamená Lebka, a byly tam tři kříže. Golgota se do latiny překládá Kalvárie. U mnoha měst a obcí je kalvárie s třemi kříži a píše se to s malým k.
Proč musel Pán Ježíš zemřít tak mladý? Aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.
Vykoupit znamená vlastně vysvobodit. Je možné dostat loď, která byla zamrzlá v ledu na volné moře, aby se dostala do přístavbu. To je vykoupení. Spasit znamená zachránit. Kdo by z té lodi nevystoupil, tak se na břeh nedostane. Bude vysvobozen, ale ne zachráněn. Pán Ježíš vykoupil všechny lidi, ale spaseni budou jen ti, kdo o to stojí. K tomu říká katolický katechismus: Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože „on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy" (1 Jan 4, 10). „Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou" (2 Kor 5, 19). Bůh dal přednost nemocnému člověku, zasaženému hříchem. Nehleděl ani na vlastního Syna a nechal ho trpět. Bůh trpět nemůže, proto jeho Syn přijal lidské tělo.
Kdo je vinen Kristovou smrtí, když je jasné, že popravili nevinného, zatímco zločince Barabáše pustili na svobodu? Jsou tím vinni Židé? Nebo tehdejší židovští představitelé? Nebo Pilát jako představitel okupační mocnosti? Nebo zlí lidé? To všechno platí vždy jen z jednoho pohledu. Celá pravda zní: Zemřel pro naše hříchy! Neobviňujme ani dnešní židovský národ ani tehdejší židovské představitele. Bůh si nás tak zamiloval, že nám chtěl pomoci, i když jsme zhřešili. Vykoupil nás, abychom se mohli zachránit, být spaseni. Až film o Umučení Krista nám živě ukázal v barvách, co jsme znali jen z obrazů křížové cesty, jak velké bylo utrpení, kterým jsme byli zachráněni z hříchů. Kříž k nebi klíč, řekneme lidově. Sv. Růžena z Limy to řekla podobně: Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž. Takže hříchy nás drtí, ale nezdrtí. Svět je slzavé údolí, ale máme cíl: Ježíš nás vykoupil, abychom byli spaseni, abychom jednou žili s ním v lepším světě.
Kolik lidí řeklo, když už nevěděli kudy kam, když byli zavaleni prací a poháněni spěchem: To je jako v blázinci. Každý z nás takové pocity jistě už měl. Důležité však je, abychom se nechovali jako blázni. Byli dva kamarádi v tom blázinci. Rozhodli se, že utečou. Vedení podniku však s tím počítalo, proto dalo postavit kolem blázince deset zdí. Naši dva kamarádi se vydali na útěk. Přelezli první zeď. A jeden z nich se zeptal toho druhého: „Můžeš ještě?" „Ano." „Tak lezem dál." A takhle se ptal po každé přelezené zdi. Když přelezli osmou, řekl ten druhý že ještě může. Tak přelezli devátou. První se zase ptá: „Můžeš ještě?" „Už ne." „Tak lezem zpátky", rozhodl bez váhání. Proč? Protože byli blázni. Nevíme, kolik zdí nás čeká, ale víme, že jsme vykoupeni, svobodní, jen to nevzdávat.
Nešlo to nějakým jemnějším způsobem, musel Pán Ježíš tak krvavě trpět? Tuto námitku dávají budhisté. Když vidí kříž, hned se ptají: Co vyvedl v minulém životě, že teď musí tak trpět? Na to odpovídá svatý Tomáš, že jediná krůpěj Kristovy krve by stačila, aby hříchy světa všeho obmyla. Nemuselo to být, ale Pán Ježíš, nový Adam, chtěl být poslušný ve všem, na rozdíl od toho prvního Adama, který neposlechl ani v takové maličkosti, jako bylo nejíst z jednoho stromu, když jich tam byly stovky. Nešlo však o ten strom, šlo o tu neposlušnost. A ta byla velká: Bůh lidem všechno dal a jen jednu malou věc po nich chtěl. A lidé na něj nedbali. Ďábel nic nedal, jen sliboval a lidé mu uvěřili. Proto tak smutně skončili, proto bylo potřeba, aby to Bůh sám napravil. Když totiž někdo spadne do jámy, nevytáhne se sám za své vlasy. Někdo shora mu musí podat ruku. A to udělal Bůh skrze svého Syna, Ježíše Krista,, který se stal člověkem, aby nás vykoupil a na věky spasil.