Desatero a patero

Desatero Božích přikázání je základem naší civilizace. Dal je Bůh a proto je člověk nemůže změnit. Sedmé přikázání například platí stále, i když si drzí zloději dělají co chtějí a ještě se okradeným vysmívají a v televizi z nich dělají hrdiny.

Já jsem Pán, tvůj Bůh:

1. V jednoho Boha věřiti budeš (Nebudeš mít jiné bohy mimo mne).

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

3. Pomni, abys den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

6. Nesesmilníš.

7. Nepokradeš.

8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.

9. Nepožádáš manželky bližního svého.

10. Aniž požádáš statku jeho (Nepožádáš statku bližního svého).

V katolické církvi se kromě desatera mluví také o pateru církevních přikázání. To není doplnění ani úprava desatera, ale jen upřesnění výrazu den sváteční a pak další podrobnosti o praktickém životě. Na rozdíl od Božích přikázání se počet i obsah církevních může měnit. Postupem času se jejich počet ustálil na pěti.
Biskupové Čech a Moravy nedávno odsouhlasili jejich nové znění:

l. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid.
2. Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok.
3. Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době.
4. Zdržet se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny.
5. Přispívat církvi na její potřeby.

K tomu dali toto vysvětlení:
Zasvěcené svátky jsou dva: Slavnost Narození Páně (25 .prosinec ) Slavnost Matky Boží, Panny Marie ( l. leden).
Církev doporučuje stejně slavit také: Zjevení Páně (6.1.), Nanebevstoupení Páně (čtvrtek po 6. neděli velikonoční), Těla Krve Páně (druhý čtvrtek po Hodu Božím Svatodušním), Neposkvrněné Početí Panny Marie (8.12.), Nanebevzetí Panny Marie (15.8.), sv. Josefa (19.3.), sv. Petra a Pavla (29.6.), sv. Cyrila a Metoděje (5.7.), sv. Václava (28.9.) a Všech svatých (1.11.). Liturgický kalendář bude u jmenovaných svátků uvádět: „Zasvěcený svátek" nebo „Doporučený svátek". Posty:
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od masa i újmy v jídle. Zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let. Každý pátek, pokud na něj nepřipadne liturgická slavnost nebo významná oslava (třeba svatba nebo pohřeb), je dnem pokání. Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Celá postní doba je časem kající praxe církve. Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst alespoň jednu hodinu.
K tomu dodávám, že stanovené dny postu jsou tedy dva a postit se v nich mohou i ti, kdo mají více jak 60 let i ti, kdo ještě nemají 14. Kající praxe církve je cizojazyčné vyjádření toho, že v postní době máme pamatovat na její vážný ráz a vyhnout se bujarému veselí. Ze všeho vyplývá, že půst od masa nebyl zrušen, že si ho člověk může pouze nahradit něčím jiným, což je někdy lehčí, ale pro toho, kdo to bere vážně, určitě náročnější.