Milí přátelé!

25. únor 1948 - na víc než na 40 let ukradli zodpovědnost za věce veřejné a vládu lidé, kteří věřili v lež a nenávist.

25. únor 1950 - do Boží slávy díky věrnosti Církvi a svátosti kněžství vstupuje P. Josef Toufar - jeden z mučedníků zrůdné ideologie nenávisti a lži.

V neděli česká televize vysílala zdařilý film "Piknik", který mluvil o vztahu trpících v komunistickém lágru, o zradě, pomoci a odpuštění.

V rámci rozjímání exhortace papeže Františka: "Radost Evangelia" jsem si přečetl knížečku Mons. Jiřího Mikuláška: "Služebník radosti" o dominikánském knězi P. Tomáši Týnovi, který v den svého kněžského svěcení nabídl svůj život za svobodu v naší vlasti. Pán jeho oběť přijal 1.ledna 1990.

A dnes........co slyšíme v době, kdy už 25. rok žijeme ve svobodě? Za komunistů bylo líp. Tváří tvář těm, kteří se za svobodu obětovali!

Možná, když v textu exhortace Radost Evangelia jsme vybízeni a varováni větou: Nenechte si ukrást: ...ideál bratrské lásky; .....evangelium; ......společenství; ......naději; ......radost z evangelia; .....misijní horlivost; by bylo vhodné dnes přidat: Nenechme si ukrást svobodu.

K radosti z evangelia a svobody, k vděčnosti za obdivuhodné oběti z kterých vyrostla svoboda

Vám všem posílám  Boží požehnání - váš jáhen Ladislav

Nový Jeruzalém č. 3/2014

Zpravodaj pro 171. prosebnou mariánskou pouť, která

se bude konat (dá-li Pán Bůh) v Křižanově - ve　čtvrtek 13. března 2014 v　17 hodin.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v　Trpíně.

V úterý 11. února 2014 (památka P. Marie Lurdské, zahájení pouti našich biskupů „Ad limina" v　Římě) přijelo a přišlo na pouť NJ do Trpína čtyřmi autobusy, auty a pěšky přes 350 poutníků. Svátost smíření udělovalo 8 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji 4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti 6) na smír za hříchy celého světa

Kázání P. Mgr. Miroslava Šudomy na pouti NJ v Trpíně:

Bratři a sestry! Je dobře, že jsme tady, děkuji za pozvání být společně s　vámi, poutníky. Tuším, že toto kázání bude nahráváno, což je pro mě nemilá zkušenost, ale co se dá dělat, nebylo by co psát do zpravodaje.

Slavíme dnes památku Panny Marie Lurdské. Donedávna to byla jediná památka, kterou Církev liturgicky slavila nějaké soukromé zjevení. Když jsem byl zhruba před dvaceti lety v　Lurdech, tak jsem si tam všiml takové jedné skutečnosti, která mě velmi oslovila a dodneška oslovuje. Na místě, kde se zjevila P. Maria nebo v　tom okrsku je vybudován krásný, posvátný prostor. Je to něco, co oko poutníka, oko návštěvníka, oko turisty velice potěší. Ale protože se nedostávalo místa, tak jednoho dne rozhodli a postavili ještě jeden kostel - mimo těch několika, které tam už stojí. A to je basilika sv. Pia X., která je postavena jako podzemní basilika - zvláštní stavba, železobetonová stavba, má tvar velkého vajíčka a velice evokuje podzemní garáže. I ten vstup je takový - když tam přijdete, tak si nepřipadáte jako v　kostele. Přemýšlel jsem nad tím. Přebýval jsem tam v　Lurdech nějakou dobu, měl jsem dost času, abych se do této basiliky občas podíval. Strávil jsem v　tomto kostele, který je velmi prostý, poměrně dost času. A teď, nechci někoho vás pohoršit, ale po mém odjezdu, v　mé mysli - jsou to stále podzemní garáže. Proč? Je to stavba, která je prostá, betonová, bez nějakých zvláštních okras. Když jsme se vraceli z　Lurd domů, mnozí to znáte - musí mít autobusy zdravotní zastávku. Proto jsme zastavili v　Monaku. Monako a Monte Carlo je krásné a bohaté knížectví, které má už dávno své technické vychytávky. A jednou z　těch vychytávek je také veřejný výtah, kterým můžete sjet z　horní části města do dolní, do přístavu. Tak jsme toho také využili. Když jsem procházel spojovací chodbou mezi výtahem a mezi tím přístavem, tak jsem se díval - plný dojmů z　Lurd - a celé to bylo krásně ozdobené a vyložené mramorem. Položil jsem si otázku: Jaká je to doba? Dříve to krásné, vynikající a skvělé chtěl člověk dávat do kostela. Ne že by byly kostely postavené z　mramoru, v　našich kostelích je to většinou takový podfuk - umělý mramor, ale prosím, udělali to krásné, namalovali nádherné obrazy, snažili se o to, aby místo setkání s　Bohem bylo velmi pěkné..... a nějaký podchod - ten mohl být klidně z　betonu. Dnes jsme na tom trochu jinak. To byla jen jedna zkušenost. Chtěl bych použít druhou zkušenost. Když jsem měl stěhovat z　jednoho svého farářského místa na druhé, setkal jsem se s　jedním pánem, který znal to nové místo. Už jsem tam také byl. Bavili jsme se o faře, o kuchyni, která vykazovala stopy - řekněme - historického použití, už poměrně dávného. Říkal jsem mu: „Ta kuchyň, ta je hrozná." On říká: „Ale mě se zdá ta kuchyň docela pěkná." Už jsem mu to nevyvracel.

Proč, bratři a sestry, říkám tyto technické věci? Říkám to proto, protože žijeme v　době, ve které jsme si zvykli na to, že to co je spojeno s　Církví, s　vyznáváním Krista, co je spojeno s　vírou - je do jisté míry nepohodlné, trošičku zatuchlé a někdy docela nehezké a když to neměníme, tak to odůvodňujeme tím, že je třeba přinášet kříž. Ale, když jsme doma, tak si to uděláme hezké - naše obýváky s　velkou televizní obrazovkou, různé technické vychytávky, které člověk má doma, vozidlo kterým jezdí. Mohl bych pokračovat dál - to jsou pěkné, moderní věci, na které se těšíme, rádi se tam vracíme, do křesla se rádi posadíme. Je třeba se nad tím zamyslet, jestli je to správné. Už ve Starém Zákoně, v　knize Nehemiášově, se hovoří o tom, že Izraelité byli káráni. Byli káráni proto, že místo, aby stavěli chrám, tak si stavěli paláce. Místo toho, aby byl chrám něčím krásným, tak vyzdobovali svoje paláce cedrovým dřevem. A prorok to káral a říkal: „To není správné." Proč to není správné? Nejen proto, že člověk dává přednost sobě před Bohem, ale také proto - a na to bratři a sestry chci narazit, k　tomu se chci dostat - protože tam, kde je to nepěkné se netěšíme a jdeme tam, kde je to pěkné. Tam, kde je to krásné, tam se člověk těší. Tam, kde je to krásné - i po té vnější stránce, tam člověk nechává i kousek své touhy.

Dneska jsme zpívali v　odpovědi žalmu: „Královna stojí po tvé pravici, ve zlatém rouchu." To cosi evokuje. To zlaté roucho - znamená něco krásného, něco vynikajícího. Královna v　roztrhaných hadrech - no, můžeme říct - je to královna, no ale král se po ní neotočí, nepodívá se. Těší se na tu královnu, která je ve zlatém rouchu. Jestliže mluvíme o poutním místě, o místech kde se Církev setkává - všimněme si, jak se snažili v　historii, v　těch dobách to ozdobit, udělat to krásné. Někdy to až přeplácali, je to možné, že se nám to nemusí líbit, máme jiný vkus. Ale je tam vidět ta krásná touha člověka udělat to hodnotné i po té vnější stránce krásné. Je třeba na to dbát.

Nedávno jsem se bavil s　jedním svým kolegou o zpovědnici. Říkal jsem mu: „Já mám hezkou zpovědnici, rád tam chodím, je to krásná místnůstka." Musím říct, když jsem viděl kolegy, jak tady seděli na těch židlích a vás, kteří jste se zpovídali, tak jsem vás trošku litoval. Se slavností má být spojeno i ta vnější krása. Budujme si, sestry a bratři, vnější krásné věci. Já nechci teď tady podporovat opravu památek a podobné věci. Já chci jen poukázat na to, abychom budovali krásně to, co spojuje s　Bohem. Aby to bylo pěkné setkání. Abychom si vytvářeli to co nás spojuje s　Bohem i po té pocitové stránce jako příjemné, kdy se chceme setkat s　Kristem a to je dobrá věc. A ve chvíli, kdy se rozhodujeme a není nám úplně dobře, právě tento moment může být pro nás velmi významný. Může to být opravdu skvělé. V　jedné farnosti, v　které jsem působil, chodily na mši svatou malé děti, takoví dva malí chlapci. Chodili vždycky „vyfiknutí". V　takovém obleku, košili, motýlka měli, bylo jim čtyři nebo pět let. A já jsem říkal jejich maminkám, protože oni byli bratranci: „To vy si s　nimi pěkně vyhrajete." A jedna z　nich říkala: „Houby vyhrajeme, oni to vyžadují. Jdeme v　neděli na mši, tak to oni musí mít." Tak jsem se nad tím pousmál a když jsem nad tím zpětně přemýšlel, tak jsem si říkal: „Je to dobře." Budujme krásné věci, které nás vedou ke kráse. Protože potom budeme chtít mít nejen to vnější krásné, ale budeme chtít mít krásné nitro.

Mluvíme o Panně Marii. Dnes slavíme památku zjevení Panny Marie. Každý umělec, který chtěl znázornit Pannu Marii, tak ji znázornil, jako pro sebe krásnou ženu. Někdy můžeme podezírat ty malíře, že to mohla být jejich manželka, kterou takto znázornili a nazvali ji Pannou Marií. To už je jedno. Chtěli, aby byla krásná. Vytvořili obraz něčeho krásného, který nás měl vést a dodneška má vést k　něčemu krásnému. K　tomu, abychom řekli: „Za krásným se skrývá ještě krásnější."

Když se Bernardety v　Lurdech ptali: „Kdo to je? Kdo je ta paní, která se ti zjevuje?",nemohla odpovědět, protože jí to neřekla. Až při posledním setkání jí řekla: „Já jsem Neposkvrněné početí." Ona se setkává s　někým milým, s　někým krásným, s　někým kdo ji osloví. A nakonec jí řekne, že nejde o vnějšek, ale o nitro.

Já vám přeji - každému z　vás - kteří jste sem připutovali, kteří zde bydlíte, kteří jste se sem dostali jakýmkoli způsobem - třeba náhodou, abyste žili v　krásném prostředí života církve. Abyste se na tom krásném prostředí církve podíleli. Abyste se nespokojili s　jakýmsi nepořádkem, s　tím, že to tak je. Aby to, co si doma budujeme jako hezké a příjemné, bylo pro nás také někdy upozorněním, na to co přesahuje ten domov - tedy domov s　velkým D, jestli také je krásné a jestli po té kráse toužíme. Amen.

Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 1　617 Kč, které jsme poslali na pomoc o.p.s. Na počátku. Pán Bůh zaplať. Poděkování patří také místnímu faráři P. Josefovi a věřícím z Trpína, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

Pozvání od kazatele - Mons. Jana Peňáze - na 171. pouti NJ

Zvu do Křtin všechny, kteří obdivují dílo Božích rukou - krásnou přírodu Moravského krasu, jehož branou Křtiny byly a jsou - a dílo lidských rukou, především náš barokní chrám Páně, který ke cti jeho Matky navrhl Jan Blažej Santini Aichl a který postavili jeho spolupracovníci a nám předali jejich následovníci.

Zvu do našeho kostela všechny, kteří v　něm zamíří ke svatostánku a před Pánem Ježíšem poctivě pokleknou (ti, kdo ze zdravotních důvodů opravdu nemohou, se uctivě ukloní).

Zvu do Křtin všechny, kteří jsou rádi, že kněz slouží v　čele lidu, uctivě obrácen ke svému i našemu Pánu a že sedí bokem k　oltáři, aby nebyl otočený zády ke svatostánku ani ke kříži.

Zvu všechny, kdo souhlasí s　blahoslaveným (a brzy svatým) Janem Pavlem II., který říká, že společná modlitba růžence je nejlepší přípravou na mši svatou.

Zvu všechny, kteří přivítají, že chvíle před přijímáním Těla Páně nejsou rušeny pobíháním po kostele, neboť ve Křtinách - jak to má být - se pozdravení pokoje dává jen nejbližším sousedům a nikdo se při něm neotáčí.

Zvu ke stolu Páně všechny, kdo rádi přijímají v　klidu, ne ve frontě, ale v　kruhu kolem oltáře, takže každý se může připravit a zavčas a svobodně vybrat svůj způsob: ve stoje nebo v　kleče, do úst nebo na ruku.

Zvu do Křtin všechny, kteří se chtějí připravit klidnou svátostí smíření, protože při každé mši svaté jeden kněz zpovídá vzadu pod kůrem a vy si můžete vybrat klasickou zpovědnici nebo novější zpovědní místnosti, které se nám podařilo udělat z　dosud nepoužívaných bočních vchodů. Ten od zvonohry je zateplen.

Zvu všechny, kteří jsou rádi, že při mši svaté také někdy zazní zpěvy či modlitby v　latině, mateřské řeči církve.

Zvu zvláště děti s　rodinami, nejen proto, že máme rok rodiny a že se ve Křtinách každý den v　7 ráno a při každé mši svaté modlíme za posvěcení rodin a rodiny v　těžkostech, ale proto, že rodina patří k　sobě, jak pěkně zdůraznil papež František, 5.5.2013 v　Římě: „Když putujete do poutních svatyní s　celou rodinou, hlásáte evangelium.".

Oni společně a my s　nimi se musíme učit znát práva a povinnosti a dodržovat je. Děti mají právo se v　kostele projevit přiměřeně svému věku, ty nejmenší křičet nebo plakat, ty větší se občas někam rozběhnout. My starší včetně kněží máme povinnost zůstat nad tím povzneseni a nedělat sborově „Vpravo hleď!", když uslyšíme nějaký dětský zvuk. Rodiče pak mají právo se tím netrápit, ale také povinnost zakročit, kdyby to překročilo rozumné meze. Všichni máme právo na duchovní soustředění a na prožitek, že jsme jedna rodina, kam patří velcí i malí, všichni máme povinnost se učit, ti menší spíše kázni, ti starší spíše uznalosti. Ve škole Kristově, s　podporou jeho i naší Matky.

Poděkování.

Tento text patří především P. Josefovi Matrasovi, kněžím a věřícím v　Trpíně: Bratře Ladislave, v　Trpíně se mi to velmi líbilo. I v　obci, kde je jen filiální kostel se dá N. Jeruzalém uskutečnit, jen je třeba obětavosti.

Duchovní úvaha:

Pán Ježíš nás vybízí: Zapři sám sebe, ber svůj kříž z　mé ruky a následuj mne. Vždyť jsem tichý a pokorný srdcem. Co Pánu dáme v　letošní postní době, aby obnova křestního slibu o Velikonoční vigilii byla Vítězi ta nejupřímnější? Odříkání a sebezápor: Dokáži za-uvažovat o jídle, které mi nechutná a bez komentáře jej zkonzumovat? A jak je to s　pátečním postem z　lásky k　Spasiteli, který se dobrovolně obětoval Otci za nás? Sám mám zkušenost, že když nedodržím újmu od masa, jak nesnadno najdu něco jiného. Almužna: Ve Skutcích apoštolů je mnoho inspirací od prvních křesťanů. Odřekneme-li si něco, bylo by hezké, že tyto finance si nenecháme, ale věnujeme je na dobročinné účely. Např. jak křesťanská periodika, Proglas, Noe a další vzdělávací a charitativní sdružení zápasí pro svou činnost s　penězi. Tam bychom je měli směrovat. A co pro církev darujeme, nikdy nám to nebude chybět. Jsou to naše potřebné aktivity pro pomoc lidem. Modlitby a bohoslužby: Jsou v　postní době častější a navštěvovanější? Napsal jsem vám zde několik bodů, ale každý z　vás má jistě mnohem víc nápadů. Papež František ve svých promluvách také vybízí k　tomu, abychom byli kvasem i solí pro současný svět. Jsme slabí lidé a bez Božích darů nezmůžeme nic. Proto s　pokorou prosme Nebe, ať tato postní doba je jistou zárukou pro věčný život s　Pánem. Bratr Klement Maria

Rok rodiny (rodina a duchovní povolání - 2):

Mnozí věřící naříkají nad nedostatkem duchovních povolání. Jedním z　pramenů duchovních povolání je rodina. V　tomto roce rodiny bych rád pro poučení a povzbuzení „vyzpovídal" manžele - rodiče, z　jejichž rodiny si dítě zvolilo duchovní povolání.

Václav a Ludmila　 -　 5 dětí: Ludmila, P. Václav, Stanislav, Jiří a Josef

Když jste plánovali společný život - kolik jste chtěli mít dětí? Protože jsme oba z početných rodin, tak jsme počet dětí neplánovali, ale jak Pán Bůh dá. Napadlo Vás, že by z　Vaší rodiny byl kněz? Někde uvnitř srdce to bylo naše přání, protože máme čtyři syny, ale je to Boží vůle a ne lidská. Též to byla veliká radost mé maminky a　manželovy babičky za jejího života. Pamatujete, co jste cítili, když Vám　syn oznámil zprávu o povolání stát se knězem? Měli jsme　 z toho velkou radost, ale také starost jako všech rodičů kněží v dnešní době, tak zaujaté proti církvi a kněžím.

Pozvánky:

Římskokatolická farnost Jimramov srdečně zve rodiny s dětmi od 4 do 13 let v　sobotu 5.4.2014 na tradiční setkání dětí při soutěžní hře, tentokrát na téma „Putování za Mojžíšem". Program začne prezentací účastníků od 9 hodin, v　9 30 bude slavnostní zahájení soutěže. V　10 hodin půjdou děti po stopách Mojžíše a pro rodiče připravuje Charita přednášku o vztazích v　rodině. Pokud přijedou starší děti, mohou se zapojit do organizace soutěží a her pro mladší dětí. Ve 12 hodin se pomodlíme Anděl Páně a bude následovat občerstvení. Pro zájemce bude ještě od 13,30 do 15 hodin možnost her v　tělocvičně a na hřišti. Bližší informace najdete na www.farnostijimramovska.cz nebo u Antonína Bradáče tel. 605 47 13 93. Srdečně Vás zveme na příjemné setkání. farnost Jimramov

Postní duchovní obnova Římskokatolická farnost sv. Petra a sv. Pavla ve Štěpánově n/Svr. vás všechny srdečně zve na postní duchovní obnovu v　sobotu 12. dubna 2014 vedenou P. Ing. Mgr. Pavlem Habrovcem, farářem v　Radostíně a Pavlově. Duchovní obnova je pro farnost a zájemce z　širokého okolí. Téma: Mše svatá. Začátek v　9 hodin, v　programu budou tři přednášky, občerstvení na faře, svátost smíření, adorační pobožnost křížové cesty, mše svatá a svátostné požehnání, předpokládaný konec v　16,00.

Poutní výlet rodin s　dětmi Ten letošní bude - v　rámci roku rodiny - na Kalvárii u Jevíčka a do Javořičských jeskyní . Bude ve čtvrtek 8. května 2014. Podrobnosti v　dalším zpravodaji.

Českobudějovické diecéze (Jižní Čechy II.): Termín: pátek 18. - neděle 20. července 2014. Navštívíme další místa, která jsme loni pro nedostatek času nestihli. Podrobnosti příště.

Pěší pouť na Velehrad v　pořadí již čtrnáctá - bude letos v　termínu 18. - 23. srpna 2014. Všechny důležité Informace na:http://www.poutnik-jan.cz/pesi-pout-na-velehrad

11. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka v sobotu 13. 9. 2014.

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok 2014, 2015

2014 13. květen Březí - opat. P. M. Pojezdný

12. červen Rad. Svratka P. S. Peklansky

14. červenec Oslavice

13. srpen Olešná

12. září Pavlov

13. říjen Jámy

13. listopad Měřín

15. prosinec Olešnice

2015 leden Velké Meziříčí

únor Rad. Svratka

březen Křižanov

duben Lísek

květen Nové Veselí

červen Jimramov

červenec Oslavice

srpen Olešná

říjen Jámy

prosinec Olešnice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

Srdečně Vás zveme na 172. pouť NJ - v　pondělí 14. dubna 2014 v 　18 hodin do Bohdalova, hlavní celebrant P. Ambrož Petr Šámal OPraem ze Svatého Kopečku u Olomouce .

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 3. 2014. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná - jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970, 731136801(církevní síť) e.mail-kinc@biskupstvi.cz Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: www.novyjeruzalem.cz a www. rovecne.farnost.cz.