Učící se církev na slavnost Nejsvětější Trojice

Milí farníci i poutníci, velcí i malí, zblízka i zdáli, zvláště vy, kteří jste připutovali ze Sloupu a okolí s družičkami a soškou a z Pozořic a okolí pěšky, přišli jste s křížem. Je to naše znamení. Viditelné a také slyšitelné. Společné i osobní. Proto kříž také děláme sami a říkáme přitom: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A to je vyznání víry v jednoho Boha ve třech osobách. To je naše vyznání víry, k němu se hrdě hlásíme  - i dnešním svátkem, i tím, že nedbáme, když někdo řekne: to je pro mne příliš složité, já se raději pomodlím po svém, někde na vycházce, na skalách nebo v lese.

Dnes si máme upřesnit, jaké to naše vyznání je.

1.

Věřím v jednoho Boha. Stvořitele všeho, protože nic se neudělá samo, každá věc,každý čin, každý děj, každá vlastnost musí mít svou příčinu. Pojďme dál: Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista. Ale on je jedné podstaty s Otcem. Proto je Pán. Podobně i Duch svatý je také Pán a dárce života. Ale také z Otce i Syna vychází.

Jak to všechno pochopit, jak to všechno vyjádřit. Dlouho, dlouho se o tom uvažovalo, až se došlo k vyhlášení této pravdy víry a k dnešnímu svátku.

2.

Tři Božské osoby jsou odlišné. Proto mají být i naše modlitby odlišné. Tři modlitby. Známe Otče náš. Znát bychom ho měli ze všeho nejvíce, opravdu jako Otče náš. A neměli bychom se divit, že kněží chtějí, aby Otče náš znali i rodiče, kteří chtějí pokřtít své dítě. A neměli bychom se divit, když kněz křtí malé dítě, tak se  ptá, jestli jeho starší sourozenec ve školním věku už Otče náš umí. My ho umíme a zdá se nám to jednoduché. Kdosi však řekl, že zvládnout modlitbu Otče náš znamená překonat řadu příkrých hřebenů jako někde ve vysokých horách. Vezměme jen prosbu: Buď vůle tvá. Proč by neměla být vůle moje, když si přeji zdraví a když přeji svým nejbližším zdraví těla a i duše a také zdravé manželství? Přesto máme prosit Buď vůle tvá a přijmout ji, i když je to jinak, než jsme si to představovali, protože nikdo neplánuje ani nemoc ani chudobu ani spory. Anebo odpuštění. Němci Čechům ublížili. Máme právě výročí heydrichiády a Lidic. Polákům však ublížili daleko víc. Polští biskupové prohlásili už dávno: Odpouštíme a prosíme za odpuštění. Ve Vratislavi je to dokonce vyryto do kamene. A u nás se pořád popichuje proti Němcům, i když je jasné, že každý národ i ten český musí říci: Odpusťte nám. Nikdo není bez viny, i když se snaží ji skrývat. Anebo Zbav nás od Zlého. Jak si někdy myslíme, že si můžeme s tím Zlým trošku zahrávat. Vždyť to nemůže být tak nebezpečné. Ale může! Proto jsme rádi, že můžeme říci: Bože Otče, zbav nás od Zlého. A můžeme věřit, že to udělá.

Modlitba k Synu, k Pánu Ježíši: Známe nějakou nazpaměť? Jenom si vzpomeňte: Beránku Boží. Ano, to je velmi vhodná modlitba, nejen abychom to honem zazpívali, když si ještě podáváme ruce. Musíme to říci sami od sebe: Protože potřebujeme smilování, je tolik hříchů ve světě, že s tím  nepohneme. Vykupitel světa s tím může něco udělat, proto mu to svěřujeme. I s prosbou o pokoj. Je také další modlitba, kterou známe. Naučila ji Panna Maria ve Fatimě v Portugalsku. Pane Ježíši, dopusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně ...To není jen při růženci, po každém desátku, to je pro každou příležitost. Modleme se to často, opravdu často.

Modlitba k Duchu svatému: Najdeme ji v kancionálu, v té modlitební části. Má pořadové číslo 003. Je hned po Otčenáši a vyznání víry. Dokonce před základní modlitbou mariánskou. Měli bychom se ji naučit nazpaměť. A měli bychom ji říkat, protože potřebujeme se dobře rozhodnout a správně jednat.

3.

Lidské osoby mají vztahy někdy dost bolestné, víte sami,kolik je to těžkostí mezi manželi, mezi mladými a starými, mezi sousedy. A my si s tím tak často nevíme rady. Rádi bychom jim pomohli k urovnání, ale opravdu nevíme jak. Tři božské osoby jsou ve vzájemném vztahu a v dobrém vztahu. Proto se můžeme modlit k Bohu Otci a přitom zároveň doufat, že milosrdný Spasitel dá svůj pokoj, že Duch svatý osvítí potřebným světlem. Můžeme se a máme se také modlit zároveň ke všem třem božským osobám. Známe tu modlitbu Sláva Otci... a byli jsem zvyklí při ní pokaždé udělat kříž. V nedávné době se s tím přestalo a  říkalo se, že bychom se při ní měli uklonit, právě proto, že uznáváme, že Otci i Synu i Duchu svatému patří sláva a to na věky. Výsledkem je, že neděláme nic. Máme něco udělat, třeba se uklonit. A hlavně máme Sláva Otci říkat. Třeba jako modlitbu po jídle, která je také povinná a tak často, skoro vždycky zapomenutá.  Navíc je to základní modlitba chvály, a my máme nejen prosit, nejen děkovat ale i chválit. 

Závěr:

A letos v roce křtu, je ještě jedna možnost pěkné společné modlitby k Nejsvětější Trojici. Jak nám psal náš otec biskup, když namáčíme ruku do kropenky se svěcenou vodou,  máme si uvědomit, že právě  takovou vodou jsme byli i my pokřtěni. Máme s ní udělat na sobě kříž a zbožně říci: Já, ........Jan jsem byl pokřtěn ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, i já jsem od té chvíle dítě Boží, i já mohu tomu nejvyššímu Pánu, tomu věčnému říkat Otče a tykat mu. A máme si uvědomit, že jako jeho děti jsme pod ochranou všech tří božských osob - Otce i Syna i Ducha svatého a nemusíme se bát. A můžeme se těšit, že jednou jejich pěkné vztahy poznáme, až v cíli své životní pouti uvidíme Boha tváří  v tvář a pochopíme i tajemství Nejsvětější Trojice. Kéž k tomuto cíli všech poutníků na přímluvu Panny Marie dojdem, kéž se tam všichni sejdem. Amen.