Učící se církev na 8. neděli v mezidobí

Majetek, spravedlnost

Úvod:

Bratři a sestry, milí farníci a poutníci zblízka i zdáli,

slyšeli jsme o zásobách, stodolách, bohatství a chápeme, že naši pastýři si přejí, abychom si právě dnes něco řekli o majetku a o spravedlnosti.

1.

Katechismus nám říká, že spravedlnost je dvojí, té první se říká směnná neboli výměnná. Nejčastěji vyměňujeme věci za peníze. Zde je potřeba tu spravedlnost, abychom za bochník nechtěli stejně jako za rohlík, abychom za den práce nedali tolik jako jindy za hodinu. Je spravedlivé ocenit také námahu té práce i námahu, kterou musel dotyčný věnovat přípravě, kam se počítá i studium. Za druhé je spravedlnost zákonná neboli dělená. Je potřeba vše spravedlivě rozdělit - a to práva i povinnosti. Máme právo na něco a ten druhý má povinnost nám to poskytnout nebo  umožnit. Máme však také povinnosti, máme je plnit a druhý, třeba i stát má právo je od nás něco požadovat. S tímto pohledem se podívejme na výkřiky těch, kdo chtějí zvýšit platy, i na to, jak divně o tom jiní píšou. Zákonná nebo dělená spravedlnost, ale i zdravý rozum jasně říkají: obojí, práva i povinnosti, není možné jen pořád požadovat, není možné jen pořád odmítat.

2.

Pak je zde majetek. Dříve před víc jak 21 lety se tvrdilo, že majetek je hřích. My starší si už ze základní školy vzpomene jak nás učili o různých těch snílcích, kterým se říkalo utopičtí socialisté. Jeden z nich naspal,že první člověk, který ukázal na nějakou věc a řekl: Toto je moje měl být od ostatních na místě probodán šípy. Z těchto snílků se pak vyvinuli socialisté a marxisté a tak dále a všichni odsuzovali soukromé vlastnictví. To je hřích. To bylo učení od února až po listopad. Pak se něco změnilo, ale ne  v lidech, a více méně stejní lidé si řekli: majetek, to je zlatý důl. A bylo jich dost, kteří zprivatizovali, něco úředně, pro sebe, něco pak nechali zkrachovat, aby to pak mohli se ziskem prodat anebo koupit. Nebyli všichni stejní. Ale my všichni, kdo jsme tady, však víme: majetek není hřích, majetek není zlatý důl, majetek jsou jen a jen starosti. Tento chrám, to je velice cenný poklad a všichni víme a s úctou uznáváme, kolik starostí s tím měl otec Tomáš za těch 38 let, co je u nás. Doma je to stejné: koupíte si moderní úsporná výhřevná kamna a musíte se postarat o dost vhodného paliva.

3.

Pán Ježíš nám připomíná, že ptáci nesejou a  nežnou, že polní květy nepředou a netkají. On se vznáší v oblacích, namítají hned kritikové všeho křesťanského. My přece musíme stát oběma nohama na zemi. A tak stojíme a zapadáme do toho, přímo nás to zavaluje. A právě proto, abychom úplně do toho pozemského nezapadli, abychom, se v tom  neutopili, nám  náš Pán připomíná: Každý den má dost svého trápení. Neříká: nedělejte si žádné starosti, ale nedělejte si starosti o zítřek. A uklidňuje nás: Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

Závěr:

Nějaké starosti nám zůstanou vždycky, o spravedlnost se také musíme snažit každý den. Ale nejprve hledejme tu spravedlnost Božího království, abychom do něj mohli jednou vstoupit. A těšme se, že to ostatní nám bude přidáno. Svět je nám darovaný, a je velmi důležitý, proto si ho považujme a žijme na zemi, ale nezapomeňme, že jsme povoláni do nebe. Kéž tam dojdem,kéž se tam sejdem.

Amen.