Učící se církev na 4. neděli v mezidobí - cyklus „A“ II

4. neděle v mezidobí cyklus „A" II  Naše povolání k blaženosti

Úvod:

Když jsme byli malí, ptali nás někdy: "O čem bylo dneska kázání?" Je to opravdu těžká otázka, i pro toho, kdo ji položí, protože sám musí také dávat pozor. Je to nakonec svým způsobem velmi těžká otázka i pro kazatele. Jsou však i těžší otázky. "Mamí, musím umřít?", může zaznít i z úst dítěte, které ještě nechodí do školy. A nemusí být nevyléčitelně nemocné. Těžko se odpovídá, těžko se odvolává na vlastní příklad, když tuto dětskou obavu v sobě neseme po celý život. I když spí někde tam dole, každé píchnutí ji probudí. V každém člověku je totiž vložena touha po štěstí, Myšlenka  na smrt, jistota, že zemřeme, však je proti této touze. To nám kazí ten pocit štěstí. Pocit blaha, blaženosti. Tuto touhu do nás však vložil  Bůh. Když Bůh vložil tuto touhu do našeho srdce, nenechá ji naprázdno. Proto poslal svého Syna, aby nám to vysvětlil, aby ukázal cestu. Základem jeho učení je evangelium a v něm blahoslavenství. Jsou opravdu velice důležitá. A mohou nám moc věcí osvětlit.

1.

Mohou osvětlit i naše lidské obavy. Všem se nám asi zdá, že bychom byli šťastní, kdybychom nebyli nemocní. Proto si přejeme hlavně zdraví. A proto se zdálo, že nastanou lepší časy, když se objevily neviditelní původci nemocí, léky proto nim a když se přišlo na nové způsoby léčení. Proto jsme rádi, že zvláště lékařská věda udělala takové pokroky.  Jak po pravdě připomínají otcové na 2. vatikánském koncilu, ani tato věda a technika naše srdce nanaplní a nám štěstí nezaručí.

2.

Jindy si řekneme, že budeme šťastní, když si pořídíme více věcí. Využívá toho i reklama, když ukáže mladého, štíhlého, opáleného člověka, který si koupil výrobek té firmy a tváří se přitom šťastně. Ti, kdo reklamu vymýšlejí, už přišli na to, že i starší lidé dneska rádi utrácejí a proto je povzbuzují tím, že starší, štíhlý, opálený člověk drží výrobek té firmy a zase se tváří naprosto šťastně. Už malé dítě však zažije zklamání, i když se na něco moc a moc těší, už v dětství poznáváme, že věci nás šťastnými neudělají.

3.

Co tedy? Máme touhu být šťastní, blažení, blahoslavení. Máme ji od Boha a on ji nenechá vyznít naprázdno. Proto nám jeho Syn a náš Pán Ježíš říká, že je to možné, i když něco nevyjde, i když je to po lidské stránce neúspěch. I neúspěšní i plačící,  dokonce i pronásledovaní mohou být blahoslavení, tedy  blažení, tedy šťastní. A to je blahoslavenství, základ evangelia, základ celého Nového zákona a - vedle starozákonního Desatera - základ celého Písma. Přes všechny neúspěchy máme kam jít, naše je nebeské království, je pro nás připraveno. Tam  už nebudou otázky po štěstí, tam už nebudou obavy z nemoci a smrti.

Závěr:

Díky Pánu Ježíši známe také cestu k tomuto království, kterou on popisuje jasně v přikázání lásky a kterou spisovatel Goethe vyjádřil slovy: Být milován a milovat je to pravé štěstí. A právě blahoslavenství nám ukazuje, že přes všechny nepříznivé okolnosti, můžeme touto cestou jít. A k cíli, do nebeského království dojít. Díky Pánu Ježíši to víme, díky jemu tam můžeme i my hříšníci. Proto tady ve Křtinách prosíme Pannu Marii, aby nám vyprosila odpuštění všech našich hříchů.

Amen.