Učící se církev na 4. adventní „A"

Katechetická promluva na 1. čtení z proroka Izaiáše:  Ježíš Kristus - Bůh a člověk v jedné osobě

 Úvod:

Známe všichni závěr proroctví Izaiášova: Hle Panna počne a porodí Syna a dá mu jméno Emanuel, protože on bude Bůh s námi a víme, že to proroctví se naplnilo, když se narodil Pán Ježíš. O něm píše svatý Pavel, že pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých. Křesťané si už 2 tisíce let lámou jak toto dvojí: Bůh s námi a člověk z lidského rodu. Drtivá většina lidí totiž uznává naprosto samozřejmě, že  nad námi je někdo vyšší síla, drtivá většina z této většiny mu říká Bůh. Ten nejvyšší. Jak by  se on mohl stát  člověkem,  je možné že to vrcholné by se mělo spojit s lidským, s nedokonalým. Odpověď je složitá. A my se nad ní máme dnes podle přání našich otců biskupů zamyslet. Odborná odpověď zní: Došlo k hypostatické unii Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista. V Něm, v Ježíši Kristu je božství a lidství spojeno nesmísitelně  a nerozdělitelně. Tak se to rozhodlo na koncilech v 1. tisíciletí a tak to platí. Je to ještě složitější.

1.

Moudrá matka církev, ačkoli dneska je v módě, aby si každý řečník o ni otřel pusu, nám pomáhá v tom, jak jsme si to už říkali: Jak se církev modlí, tak i věří, v co věří, to se odráží v modlitbě. A my každou neděli vyznáváme svou víru slovy: Věřím ve jednoho Pána Ježíše Krista, který je jedné podstaty s Otcem. A to už je jasnější. Je jedné podstaty, je z jeho rodu, není to nějaký adoptovaný Syn, není to nějaký borec, kterého by si Bůh vybral a dal mu pěkné místo. Tohle totiž hlásali ariáni, bludaři, kteří žili asi před tisíci lety a jejichž omyl odhalili právě na těch koncilech.  Měli velké říše a jejich králové byli tak mocní, že i papeže mohli poslat do vyhnanství. Katolická víra se však udržela a proto vyznáváme, že Pán Ježíš je světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, jedné podstaty s Otcem. Poměrně nedávno, asi přes sto lety tuto zastaralou teorii oprášili ve Spojených Státech a z jednoho mrakodrapu v Brooklynu se dodnes posílá do celého světa časopis strážná věž, i česky vychází, kde se to opakuje.

2.

Chodívali jsme na požehnání, bývalo vždy odpoledne. A tam jsme se modlili. Veleben budiž Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk. A je to tak. S Pánem Ježíšem se dostaneme  k tomu nejvyššímu, protože je pravý Bůh, proto on je přímo ta cesta, vždyť on je s ním jedné podstaty. je to pravý Bůh, jdeme správně, když se podle něj řídíme. Je to pravý člověk, se vším co k nám patří. I on jektal zuby zimou, protože i v Judské poušti mrzne, i když je to od nás hodně na jih. Dokonce jeho tělo poplivali a bylo celé zakrvácené.

3.

Proto se k němu můžeme obrátit jako k Bohu, proto před ním můžeme padnout na kolena, proto skutečně v prachu někdy musíme vyznávat své hříchy a žadonit o milosrdenství. A můžeme se těšit na slitování. Na druhé straně, protože je pravý člověk a podobal se nám ve všem kromě hříchu, za ním můžeme přijít naprosto přátelsky, se svými starostmi a bolestmi. A můžeme doufat, že nás citlivě pochopí, že jeho srdce je nám přátelsky nakloněné. I když to  srdce je zároveň Nejsvětější, jak se také modlíme. A on bude mezi námi, když se sejdeme v jeho jménu. A dokonce se můžeme dovolávat i jeho Matky, lidské maminky.

Závěr:

Jsme katolíci, vyznáváme pravdy katolické víry ve svých modlitbách, společných i soukromých. Našim šéfem je papež, nástupce svatého Petra . A tento apoštol jednou Pánu Ježíši řekl: Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života. Opakujme to i my, trvejme na tom. A následujme svého Pána, který je narozený ze ženy, jak si brzy připomeneme, ale jedné podstaty s Otcem. Ať se s ním u něj setkáme.

Amen.