Učící se církev na 2. neděli v mezidobí „A“

Na cestě k Bohu - podle žalmu 39,10  a katechismu katolické církve v  čl. 27-43

a) touha po Bohu, hledání Boha b) cesty, které vedou k poznání Boha c) poznání Boha podle Církve

 

To je Syn Boží, byl závěr dnešního slova Božího. To řekl Jan Křtitel, největší z těch, kdo se  narodili z ženy. Řekl to o Pánu Ježíši a my mu to říkáme také, nejen ústy ale i svou účasti tady a teď: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. Proto jsme tady i v té zimě.

 

Společně se dnes podle přání našich otců biskupů máme zamyslet nad slovy dnešního žalmu: Tvůj zákon je v mém nitru." Už jsme o tom uvažovali před rokem, ale je to tak důležité, že se k tomu vrátíme. Katechismus nám říká, že touha po Bohu je vepsaná do lidského srdce, protože člověk je stvořen Bohem a pro Boha; a Bůh nepřestává člověka přitahovat k sobě a jen v Bohu člověk nalezne pravdu a štěstí, jež neúnavně hledá.

 I my jsme takoví hledači. Jsou však i lidé, kteří nehledají. Katechismus uvádí, že takové postoje mohou pocházet z různých příčin:

Někdy ze vzpoury proti přítomnosti zla světě --- my musíme uznat, že to někdy je opravdu těžko stravitelné sousto, že to je pravdu  těžce překonatelná překážka, když se přihodí něco zlého a my se s tím  musíme vyrovnat.

 

Někdy je příčinou  náboženská lhostejnost, někdy si člověk dělá mnoho starostí --- a tak je prožívá, že mu na nic nezbývá čas, přesněji řečeno, už si ho nedokáže udělat.

Někdy je tou příčinou i špatný příklad věřících --- a sami musíme uznat, že i my jsme to zažili jako nepříjemnou ledovou sprchu. A nemůžeme říci, zda jsme také někoho takto „nezkropili".

Jako poslední příčinu uvádí katechismus to, co je na začátku Písma svatého, že někdy má člověk sklon skrývat se ze strachu před Bohem a utíkat před jeho voláním.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, že jsme to zvládli, že se nám podařilo postoupit o úroveň výš a že Tebe a tvého Otce můžeme poznávat. Je to možné. Svatý Pavel to říká jasně: "Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle"

A svatý Augustin, jehož sochy a obrazy máme u  nás vícekrát a který žil na blízko Středozemního moře, říká: "Ptej se krásy země, moře, řídkého vzduchu, který je všude; ptej se krásy nebe ... ptej se všech těchto skutečností. Všechny ti odpoví: Jen si nás prohlížej a pozoruj, jak jsme krásné."

A docházíme k závěru: "A kdo tedy stvořil tyto tak krásné, když pomíjivé tvory, ne-li Někdo, kdo je krásný  neměnným způsobem" - tedy Bůh.

A Ježíš je jeho Syn, jak nám dosvědčil Jan Křtitel v dnešním evangeliu a celý Nový Zákon.

Věříme však ve společenství. Víme totiž, že někdy člověka něco napadne, jde za tím hlava nehlava, je pro to tak zapálen, že za sebou nechává spáleniště plné chladného popela. Proto se máme ohlížet na druhé, proto máme jít společně. A proto zde je církev. Pán Ježíš svěřil své učení všem apoštolům, společně je poslal do světa. A oni kvůli svému Pánu svolávali ostatní, a tak vznikla církev, která dodnes usměrňuje naše hledání a pomáhá nám, abychom sami nebloudili. Pomáhá nám, abychom společně hledali, což je vždycky lepší, než se namáhat na svou pěst.

Katechismus to říká naprosto jasně: Bůh přesahuje každého tvora. Je tedy třeba neustále očišťovat naši řeč od všeho, co Ho nějak omezuje, co je vymyšlené a nedokonalé. Aby nebyl k obrazu jednoho, nebo skupinky, ale lidu Božího. T

o je úkol církve. Kéž se nám to společně daří. Abychom jako lid Boží vyhlíželi světélka v té mlze života, abychom se radovali ze všech jasných bodů, které zahlédneme, aby se to všechno jednou slilo ve velké světlo u našeho i Ježíšova Otce v nebi.

Amen.