Učící se církev na 2. neděli adventní "A"

Dnes  si máme něco říci o poslední větě z 1. čtení - pohané ho budou hledat, toho Mesiáše, kterého předpovídal prorok Izaiáš, na kterého ukázal sv. Jan Křtitel, našeho Pána Ježíše Krista.  A skutečně v té době učenci a myslitelé říkali, že už se blíží zlatý věk lidstva. A mysleli, že ho dosáhnou pomocí náboženství, kterému říkali synkretismus. Je to cizí slovo, které si dnes máme vysvětlit, protože u nás dost zdomácnělo.

Vzniklo na Krétě, je to poměrně malý ostrov, přesto na něm bylo plno rozhádaných kmenů a rodů. Až jim kdosi moudrý poradil: Vy Kréťané, dejte se dohromady, místo abyste spolu válčili, tak se spojte. Z toho vzniklo slovo synkretismus, které znamená spojení různých věcí. V náboženství to tenkrát znamenalo, že se z různých učení vybírají různé věci a tím vzniká nové náboženství. Tak to bylo v době, kdy měl přijít Mesiáš. Římská říše to umožňovala. A synkretismus trvá i dnes.

Česky bychom řekli, že to je takový náboženský guláš. Jistě  máme toto jídlo všichni rádi, ale co je dobré pro tělo, nemusí být dobré pro duši.

Nepohrdáme ostatními náboženstvími, každý věřící má svá lidská práva. Důležité však je, co prorok napsal: Pohané ho budou hledat. A my víme, že mnoho mladých lidí si říká: Křesťanství je už zastaralé, církev je starodávná, já se budu zajímat o nějaké náboženství z daleké země. Tak se zajímají o ta východní asijská náboženství. 

Vybírají si z nich, co chtějí, nechají si něco z křesťanství. Na řetízku na krku pak nosí křížek a několik pohanských symbolů zároveň. Vzít si z každého kousek, to je pak velký ranec na nešení. Zakázat to nemůžeme. Nemůžeme mít nic proti lidským právům, je však jisté, že tito jejich vyznavači Mesiáše nehledají, že o nich neplatí, to co říká prorok. 

 A právě Pán Ježíš říká, že úzká je cesta a těsná brána, která vede k životu. A má pravdu, vždyť on je skutečně nejmocnější, jak o  něm řekl svatý Jan Křtitel. On sám to také ukázal, když zvítězil i nad smrtí. Ke komu jinému bychom šli, On jediný má slova života věčného.

Dříve byl ke snídani chléb s máslem pro všechny. Dneska máte švédské stoly, abyste si mohli vybrat. Jsme na to navyklí, zvláště na cestách. Pán Ježíš nám dává své slovo, dává nám i chléb života. Pořád a stále.  Nehledejme zbytečnou pestrost, nepodléhejme synkretismu, i když je tak lákavý. Každý člověk dostal totiž svobodu, každý má možnost se sám rozhodnout. A my nemůžeme zakázat, aby se zajímal o jiná náboženství. Můžeme mu však říci, že se nerozhodl správně, že duchovní věci nejsou podobné ani guláši ani švédskému stolu. My sami se rozhodněme se však správně, pro život, pro věčný život s naším Pánem, ,který žije a kraluje na věky věků a který nás u svého i našeho Otce v nebi čeká. Amen.